Cinkali byste znovu klíčema?

Romano, když je ti nyní...Ty volné soboty,co byly naplněné brigádami,byly jen občas.Do průvodu chodili jen ti,co si mysleli že jiná možnost není-já chodila jen jako dítě,od r.68,jsem nebyla ani v jediném a taky to šlo.Naopak úklid před domem mi nevadil,měli jsme přímo u domu hřiště,kde si hrály naše děti,takže to mělo smysl.Zasadili jsme u domu stromy,ani nevím kdo ty malé jedlička a smrčky přinesl.Dneska jsou vysoké a je to malý příjemný lesík.Shrabala se tráva,kde si kluci z domu hráli kopanou a dospělí se opalovali.Dělali jsme to pro sebe,sice to zabilo jednou za pár měsíců půlku soboty a tenkrát se do toho i často nechtělo,ale výsledek byl vidět a to bylo příjemné.Taky ten pořádek docela dlouho vydržel,lidi si ho i víc vážili.Na brigády jsem jako studentka chodila taky,bylo příjemné si přivydělat.Chodila jsem většinou na jeden den víkendu a půlku letních prázdnin.Ale proto,že jsem chtěla,ne proto,že bych musela abych měla na studia,nebo běžný život.I mi vadí,když student nemá na výběr a na brigády musí,protože mu nic jiného nezbývá,když chce studovat a nezatěžovat rodiče.I sebenadanější student by se měl věnovat hlavně studiu,a to nemluvím o těch,kteří sice nejsou hloupí,ale přece jen jim učení zabere trochu víc času.A i ten nadaný nemá výsledky bez učení.Brigáda tedy ano,ale ne jako jediná možnost,jak finančně zvládnout studia.Myslím že vím,o čem Romana píše.je to o celkové neradostné atmosféře.Ta dneska zasahuje dost lidí a nejen ty co žijí na hraně.Vnímají jí i citlivější lidé,kteří citelnější a konkrétní ekonomické starosti nemají.Tenkrát to nebylo všechno radostné,jak se předstíralo.Ale ty hrozby byly jasné a viditelné.Dneska je hodně věcí schovaných pod slupkou,ale to neznamení,že tam nejsou.Romanin věk v tom určitě moc velkou roli nehraje,malí není a nebyla ani tenkrát.Znám mnohem starší lidi,kteří to cítí jako ona.Nebyli komunisty,změnu vítali a teď jsou znechucení spousto věcí.Nemá to nic společného ani s jejich ekonomickou situací,vzděláním,ani postavením.Vidí realitu,stejně jako Romana a moc se jim nelíbí.

Tohle bych řekla, že jsou...Viktorie, ty už máš děti z domu, že ? A do práce možná taky nechodíš ? Přijde mi, že píšeš z jiné planety chvílemi. Možná jsi v důchodu nebo já nevím.

jistě jiný pohled na věc bude mít ten, kdo nemá děti na škole, nemá strach o práci, maká, prostě je to individuální. Být v této zemi cikánka, jsem naprosto vysmátá beruška.

Romano, když je ti nyní...Tak za komančů mi naši kupovali boty bez problému i ta trička. Zas tak děsivé to se zbožím nebylo. Sice šedivá konfekce a šmrncovnější zboží v Tuzexu, ale palčivější problémy vidím dnes. Je horší nemoci sehnat práci než banány. Je horší se děsit nemoci, když první dny kontrolky jsou neplacené a pro mnohé tak nutné nemoc přechodit nebo si vzít dovolenou-u nás v práci to tak dělají bohužel všichni a zadělávat si na daleko větší zdravotní problém, než sehnat boty v odpovídající velikosti až ve třetím krámě. Jinak mi dnes lidé nepřipadají veselejší a bezstarostnější než tehdy. Spíš naopak. Tehdy byla i legrace-v práci, v sousedských vztazích. A na všechno víc času. Pohody. Můj mladší syn dělá soukromou střední školu a s pronájmem notebooku to stojí třicet tisíc ročně. Na státní daný rok neotevírali obor, který si přál studovat. Možná už dnes ne každý rodič na to má. A na lyžařský kurs za pět tisíc na pět dní už jeli loni v jeho třídě jen z poloviny. Půlka rodičů na to z nějakých důvodů těch pět litrů nedala. Kdovíproč... |

je státem, který dokáže...Souhlasím se vším, co píšeš.

je státem, který dokáže...Tohle bych řekla, že jsou přesně jenom takové teoretické negativní kecy. Syn mé kolegyně študuje na VŠ v zahraničí a moje kolegyně je samoživitlka tří dětí s platem 20 000. Syn je však nadaný a dostal zahraniční stipenium. Školu neplatí a na náklady na život si vydělává brigádama během tříměsíců prázdnin - v zimě jako lyžařský instruktor na horách, v létě sběrem ovoce v zahraničí. I při škole pracuje na částečný úvazek v baru. Takže, kdo je nadaný, se prosadí vždy, pokud mu to někdo nezakáže z ideologických důvodů.

nevím, cítím to asi jinak....Romano, když je ti nyní čtyřicet, tak za komančů ti bylo do dvaceti let...myslela jsem to tak, že hlavně ta dřívějšíí tvá bezstarostnost byla dána věkem, ne že dnešní starosti jsou dány věkem. To, jak líčíš, že si měla radost, když se ti podařilo ve frontě sehnat ovoce, tak to jsem zažívala jako dítě také. Ale věř, že lidé, kteří po práci museli letět do frot sehnat boty, sehnat ovoce, bílé tričko na tělocvik pro děti atd., už tak nadšení a bezstarostní nebyli.Stejně tak nebyli nadšení, když museli o ovlné sobotě na bramborvou brigádu, o průvodu či uklízet sídliště. Každá doba má své pro a proti a jak člověk stárne, tak si víc všímá těch negativ.

je státem, který dokáže zajistit lidem určitou přijatelnou životní úroveň, bezplatné vzdělání a zdravotnictví a důstojné stáří, což podle mě znamená pracovat nejvýš do 60ti a pak mít jistý důchod (chápu, že lidé, co nemají fyzicky namáhavou práci jsou schopni produktivně pracovat ještě poměrně dlouho za šedesátkou, ale ostatní ne, protože se udřou). To náš stát nesplňuje ani náhodou. Neříkám, že před revolucí bylo všechno OK, ale mám dojem, že dneska je tu ještě větší bordel než byl tehdy. Říkat si co chcete setjně nemůžete, a když už něco můžeme říct, tak skončí u toho říkání, protože je to jako mluvit do dubu:vykecej se, ale my s tím stejně nic neuděláme, diskuse je podnětná, ale my to stejně uděláme tak, jak jsme plánovali od začátku. Vaše děti nevystudují ne proto, že máte nevyhovující kádrový profil, ale proto, že na to nebudete mít peníze nebo méně schopní spolužáci dají učitelům obálky a pro vaše dítě už místo nebude. Stát by měl regulovat nezaměstnanost - dnešní doba je dobou peněz a lidé je radši ždímou než by lidsky uvažovali. Že byla před revolucí uměle vytvořená místa, kde se nic nedělalo? Dneska se na mnoha místech nedělá taky, tak co. Lepší pár míst na víc (všude se dá něco zlepošovat, takže myslím, že tak úplně zbytečná by ta místa nebyla a užitečná práce pro ty lidi by se jistě nějaká našla), než aby se lidé museli bát, že skončí na ulici, protože nemají na živobytí.

Ano, o optimismus a víru se...nevím, cítím to asi jinak. Komunisti byli křiváci, ale mně osobně se to nedotklo, v ničem mně neomezili, možná z toho pramení moje postoje. Je mi čtyřicet a nejsem mladá. Ale ani stará. Pak je tu ta věc, že jsme měli i za minulého pokřiveného režimu dostatek jídla, dokonce kvalitnějšího než dnes, kdy přelepují nálepky s expirací a salámy vidí maso z rychlíku. Měli jsme hezký byt, auto a jezdili do Bulharska a i to mělo svoje kouzlo. Jasně, stáli jsme fornty na ovoce a pak měli radost, když jsme je dostali nebo nám řezník nechal maso pod pultem. Dnes se bojím jiných věcí než vy tehdy. Mluvíš o válečném konflitku-tak ten hrozí permanentně, denně. Kdykoli může prdnout komukoli ve věži a tu bombu někde shodí. Svět je plný psychopatů. Reálnou hrozbu vidím v Číně. V islamizaci Evropy. V postojích této vlády. Ve zvůli exekutorů. V dalším poklesu pracovních míst. V romské mentalitě a jejich agresi. V raketovém navýšení cen jídla, pohonných hmot, přiškcení sociálních dávek a růstu DPH. Ono je toho čím dál víc, čeho se lze obávat dnes právem, včetně strachu o práci, který je novinkou a za totáče neexistoval. Tam právě staří lidech v důchodech jsou jediní, kdo se nemusí bát, ale zase práce je to jediné, co je nepálí, jinak jim tato vláda podle mně do budoucna důstojný život, jaký si zaslouží, zajistit sbhopna není. Ty obavy nejsou dány věkem. V mém případě ne. Jsou dány realitou dnešních dnů. Tak to mám prostě já, ale chpu že mnoho lidí to vidí jinak a mnozí jsou třeba na sto procent v pohodě.

Ano, o optimismus a víru se...Romano, to že si ztratila bezstarostnost je z velké části dáno věkem. Je jasné, že když si byla mladá, tak tě zas tak moc nic netížilo. Já si však pamatuju svoje rodiče, jak byli stále ystrašení, že nebude co jíst a kauzi, kdy nebyl cukr nebo jiná základní potravina za komančů tomu pocitu nahrávali. Též to byla doma velkého napětí mezi východem a západem a strach, že někomu rupne v beně a první vystřelí jadernou hlavici, byl v rádiu témař každodenní.Danieli, existují příspěvky na bydlení. Moje prababička bydlící v luxusním 1 plus 1 na Vyšehradě je využívá, tuším, že dostává 1500 příspěvek.

Ano, o optimismus a víru se snažím. Čerpám to všehno mimo politku, mimo tyhle každodenní nechutnosti. Jen jednoho se nemohu zbavit-je pryč jistá bezstarostnost, kterou jsem cítila za minulého režimu a jakoby nad mým životem ležel stín...a to podotýkám, že moje rodina nouzí netrpí, že tvrdě pracujem a dojíždíme desítky km denně za prací a že komanče jsem nesnášela...

ale jo. Nepotřebuji si...Dnes/včera jsem měl k večeři 1/2 chlazené hotovky na ohřátí a k obědu 1 celou velkou mandarinku. Uff, to jsem se nacpal. Drž mi tam u vás místo, až mi ID nebude stačit ani na nájem za obecní byt 1+1, jehož deregulace nebyla v Praze stále ještě ukončena a v němž si můžu vypěstovat leda tak houbu ve zdi. Tady je už teď míst v obecních chudobincích nedostatek.

Když jsem byl ještě za komančů v kinu Ponrepo na filmu Hej-Rup!, tak jsem si říkal, jak je starý a zastaralý a že už nikdy aktuální nebude. Dnes večer jsem ho po létech viděl znovu v TV a kdyby byl v barvě a s Dolby zvukem, tak bych řekl, že je to asi žhavá filmová novinka, jak je opět aktuální. To jsou paradoxy.

odstěhuj se do Prahy,přejde...Nebyl jsem v ČR 11 roků a nehodlám na tom nic měnit. Závist je jen tvůj boj. :-)))

není. Chce to mít přehled...Prahu mám ráda,žiju tu,ale souhlasím s Danielem.Právě proto,že přehled mám.Stačí porovnat výdaje za bydlení,ceny za byty,dopravu atd.

Pokorou inkaso nezaplatím,...ale jo. Nepotřebuji si nacpávat břicho. Stačí mi málo a to si většinou vypěstuji. Na jídle hodně ušetřím a inkaso zaplatím.Určitě 15 nebo kdy má bejt den D, budu sedět v práci a věnovat se potřebným. Jestli máš málo, můžeš mě navšívit v azylovém domě pro muže v Hradci Králové - Pouchově.

statistika nuda je, má však...Pokorou inkaso nezaplatím, ani se jí nenajím. Ty snad ano?

statistika nuda je, má však cenné údaje...Trochu pokory a ono to půjde.

není. Chce to mít přehled...Jak pro koho, to je relativní.

Já tedy sdílím s Romanou...Blanko, již Winston Churchil přece věřil pouze těm statistikám, které sám zfalšoval.A když jeden zbaštíl na posezení celé grilované kuře a druhý na něj jen hladově koukal, tak v průměru měli každý 1/2 grilovaného kuřete a statisticky tudíž oba mají dobrou životní úroveň. :-(