Klubovna

.....citite se tuze dospeli a zodpovedni?Uspokojuje Vas sledovat slepe uderydruhych do pinaty zivota?Az spatrite dest bonbonu nebudete si vice jisti, ze dospelostje cesta jiz se chcete se ubirat.....Stoupnete si do rady a rozmachnete se ze vsech sil!.....they said that keepingan air of mystery around you is sexy.....

Ahoj:-)Nechápeš lidi, co mají problém, ale raději si ho nepřipustí, než aby ho řešili?....víš já kdyžtak spíš nechápu lidi, co vědí, že mají problém a neřeší ho...ti co si to nepřipustí, jsou svým způsobem postiženi...je to jejich vnitřní obranný proces, který jim nedovoluje vidět ten problém a pokud nepodstoupí nějakou psychoterapii, kineziologii či jinou metodu, tak se ani o tom problému nedozvědí...a jelikož o něm primárně nevědí, je velmi těžké je donutit k tomu aby na nějakou takovou terapii šli...takže dost začarovaný kruh...z kterého většinou může člověka dostat nějaká mezní životní situace, šok či naopak láskyplná bytost, která problém vidí a má energii na pomoc a která přijme i to riziko, že toho druhého nemusí změnit ba naopak může jím být stáhnuta...

Ahoj Růženko, úplně ti rozumím a úplně tě chápu i cítím, že ty jsi pochopila:)Chápu i´, že jsme každí jiný, dostatně, díky bohu:)Jen nechápu lidi, co mají problém, ale raději si ho nepřipustí, než aby ho řešili:(Já znám oba typy stavů, které jsi ty popsala, akorát v opačném pořadí...a dokázat jsem udělala, páč jsem věděla, že nechci být negouš a plačtivá, ublížená duše...chěla jsem být prostě jiná kvůli sobě, s motivací na truc rodičům, resp. mámě, která uznává jen svůj typ lidí, což já rozhodně nejsem..nechci být stejná a konvenční osoba, nechci být formována do něčích ideálů, jsem prostě individualita a chci, aby se na to pohlíželo...uvědomuji si své já a mám mylnou představu o tom, že si uvědomují všichni lidé...Někteří ublížení se totiž vnímají jak již zbytečné články do počtu a to je jejich chyba!!!Ale...chápu jeho stav, chápala jsem ho už tenkrát a když se do mně zakoukal a já cítila, že se o mě hodně opřel, nabídla jsem se, že ráda budu ta, kvli které to zvádne překonat...Nyní trochu smutním, nejsem to já, i když on mi pořád dokazuje, že ano:)Tak proto držím, čekám a doufám...taky věřím...i si uvědomuju, že je to ta černá díra, která musí pryč, ne on nebo já...

Andy s tvými pocity v tvém posledním příspěvku (15:18:35) se stotožňuji...též jsem dělala s lidmi...ale vem to tak, že prostě jsme každý jiný..a plno lidí nemá tu potřebnou životní energii, aby začli hledat hlubší význam..Pokud jseš zdravá a dějou se ti věci, kterým nerozumíš, tak se můžeš vrhnout do čtení knih, chodit na kurzy, klábostit s kamarádkama...ale pokud se ti začně všechno hroutit a ještě k tomu se cítíš fyzicky pod psa, tak třeba již s tou špatnou psychikou nedokážeš něco udělat.....a jestli to mám vztáhnout na tvého přítele, který je třeba fyzicky zdravý a přesto se utápí v negativismu, tak by si měla hodně ocenit, že kvůli tobě je nyní ochoten jít za psychologem...když je někdo hodně polapen černou dírou, tak většinou se z ní může dostat právě kvůli někomu druhému a ne jen kvůli sobě...

Hezký víkend všem!!!

Růži: Za sebe musím říct, že jsem vyloženě svini taky zatím nepotkala, páč se domnívám, že jako hodný a upřímný člověk přitahuju stejné vrány a dá se to i tak celkem nazvat:)) Potkávám denně spousty lidí a velká většina mi jich přijde hodně zranitelnejch, ublíženejch a ukřivděnejch...budíž, vím, že život není peříčko a každý snášíme bolest jinak, ale proč se nad to nedokáží povznést, proč nehledají hlubší význam???Nechtějí chípat, nechtějí se zbavit bolesti? Pak se z těch, co to neléčí a nezabývají se tím, jak se cítí, stávájí zapšklí a nevěřící negouši...když mě někdo ublížil, ublížim taky...S tím já moc nesouhlasím, ale vím, že se to děje:(jo, to máš recht, asi by byl naštvaný a jak ho znám, asi by se i nebavil, ale jak zná on mě, musí taky chápat, že to nebylo myšleno v aspektu ublížit mu...myslím, že záleží jen na něm, jak se s tím popere, tak jako s každou pravdou, kterou mu říkám...Nepovažuju ho za svini, jen o něm tvrdím, že je tak ublíženej, až zanevřel...a s tím by měl něco dělat, páč se s tím žije velmi težce...nám všem!

Růži: Za sebe musím říct, že jsem vyloženě svini taky zatím nepotkala, páč se domnívám, že jako hodný a upřímný člověk přitahuju stejné vrány a dá se to i tak celkem nazvat:)) Potkávám denně spousty lidí a velká většina mi jich přijde hodně zranitelnejch, ublíženejch a ukřivděnejch...budíž, vím, že život není peříčko a každý snášíme bolest jinak, ale proč se nad to nedokáží povznést, proč nehledají hlubší význam???Nechtějí chípat, nechtějí se zbavit bolesti? Pak se z těch, co to neléčí a nezabývají se tím, jak se cítí, stávájí zapšklí a nevěřící negouši...když mě někdo ublížil, ublížim taky...S tím já moc nesouhlasím, ale vím, že se to děje:(jo, to máš recht, asi by byl naštvaný a jak ho znám, asi by se i nebavil, ale jak zná on mě, musí taky chápat, že to nebylo myšleno v aspektu ublížit mu...myslím, že záleží jen na něm, jak se s tím popere, tak jako s každou pravdou, kterou mu říkám...Nepovažuju ho za svini, jen o něm tvrdím, že je tak ublíženej, až zanevřel...a s tím by měl něco dělat, páč se s tím žije velmi težce...nám všem!

..No já teda rozhodně na tuty nevím, že lidi jsou svitě...vlastně ani žádnou úplnou svini jsem ještě osobně nepotkala(no možná jednu)...taky převracíš Andy:-)..Víš pokud bude na mne někdo naštvaný, že jsem na něj něco prozradila (taky se mi stalo) a já budu vědět, že jsem to nemyslela zle, ale nic s jeho naštváním neučiním a nedokáži mu vysvětlit, že jsem to nemyslela zle, tak se může stát cokoliv...třeba i to, že ten člověk se mnou nebude chtít nějakou dobu mluvit, ale to neznamená, že bych ho považovala za svini a chtěla ti tady kázat, že lidi jsou svině..

No, dodneška jsem na to tedy nepřišla. Říkají o mě, že jsem veselá, hodná, až blbá. Nevím, proč se mi to stalo. Já ho totiž taky ráda, i když vysvětlení žádné nedal a dnes jsme nejlepší přátelé.

Růženka: asi máš pravdu...proto už tu nic neřeším...Dám na vás starší, zkušenější, co víte na tuty, že lidi jsou svině...já o tom ještě nejsem dostatečně přesvědčena, tak asi proto ta naivita:))Růži, trochu převracíš, já Oskara nezatratila, naopak, píšu si s ním i osobně, jen na mě působí jako otec svatý..a co?

Eli: určitě bych se snažila nebýt zapšklá, já totiž nechci zapšknout a uzavřít sdi tím bránu k lidem a celému světu, já ho totiž ráda...ať mi udělal cokoliv, všechno jsem mu odpustila, protože mi k svým činům dal i pozdější vysvětlení!Já, totiž Eli chápu, že všechno se děje tim nejlepším možným způsobem, i když se nám to nelíbí a když se otočíš a budeš si trochu pohrávat s myšlenkami a zkušenostmi, které máš, možná i ty pochopíš, proč tě to všechno potkalo!!!

Tak v tom případě se mi jevíš, jak malý dítě. To víš, holt jsem stará raketa a o životě už sakra něco vím. Dám ti příklad : jak bys v sobě řešila, kdyby následovalo hned po sobě dost smutných událostí v rodině ? Nechci myslet na to nejhorší, ale třeba mně se stalo to samé během jednoho měsíce. V práci termín, smluvní pokuty za nesplnění dost vysoké, přepracovanost, do toho vánoce, do toho manžel milenku, do toho úmrtí otce, zhroucení matky, úmrtí mého milovaného psa, odstěhování manžela k milence, za 14 dní odstěhování syna 3000 km. Zůstala jsem sama, hrabala jsem se z toho 2 roky. Správně jsi trefila, že jsem zapšklá. A ty bys po tomhle zapšklá nebyla ?

..No lidem dost často vadí, když někdo druhý za ně něco dělá s dobrým úmyslem či o nich něco prozradí s dobrým ůmyslem..jsou to ty lidi ale složitý potvory:-)"Oskar není v ničem jako já, jen uvažuje, přemýšlí a hned nezatracuje!!!" :-)..jo a sám je hned zatracen...je zněj udělaný svatý, kazatelský úředníček...chudák Oskar:-))..je fakt, že v tom zatracování jste rozdílní:-)

Eli: já to chápu, přepadá vás hrůza, když se vám vybaví následky, které by z toho mohli vzejít...chápu...jen já o tom nepřemýšlím...asi budu naivní, asi pořád marně věřím, že lidi mají svých starostí dost a nezaobíraj se maličkostma druhých:(Vím, že neútočíš, kde pořád berete tu myšlenku? Připadám vám snad v protiútoků?Snad ne, se nezlobím na vás, vůbec...jen na tu realitu, před kterou se mě snažíte varovat a já ji nechci vidět! I tatík je ze mně někdy zoufalej...ale taková jsem prostě já:)) Dlouho jsem se učila pozitivnímu myšlení a teď už s tím nedokážu přestat:))Pořád věřím v dobro, prince i dobré konce...Pořád čekám...že dobro bude pochváleno a zlo potrestáno:))Já vím, ale to se děje jen v pohádkách:(Asi chci být princezna...a pořádně vykutálená:))

Andy, já to nemyslela jako útok na tebe. Jen jsem tím chtěla říci, že ty jsi až moc upřímná, někdy až najivně, tak aby se ti to jednou nevymstilo, protože v jádru jsi hodná holka. Novicko, Oskar mi taky moc nesedí, už jen s těmi zdrobnělinkami. Já taky třeba nesedím mnoha lidem, ale o tom život je. Každý je osobnost a každý má rád něco jiného.

Kde mám dneska ProAndy...nějaká báseň s pozitivním nádechem by mi přišla vhod!!!

Světlo a tma,ruku v ruce,může to být v tomto světějinak,Alešku?

Novička: vítej v klubu:))Myslíš, že až tak??? Taky lidem nevěříš??? Teda Oskare a teď s pravdou ven!!!Jsem naivní, viď? Věřím, že i kdyby to pravda byla, tak se nepřiznáš:(Růženka: Oskar není v ničem jako já, jen uvažuje, přemýšlí a hned nezatracuje!!! To jediné se mi na něm líbí...i když znám ho i jinak:))Málokdo je Rúži tak pozitivní jako já...ten, kdo byl, kdo mi nejvíc rozuměl, před časem zemřel...takže teď trochu strádám na porozumění, páč doma ho taky nemám a mě není asi snadné chápat...právě protože jsem jiná a někde děravá:))

Růženko,moc hezká slova..:-)

No já myslím, že i ten Oskar bude v něčem jako ty, jinak by tady s tebou nediskutoval...a že nemá úplně stejnou hladinu pozitivního myšlení jako ty, to mu nesmíš zazlívat:-)...však ty v něm máš také černé díry...zas na jiných místech...a tak to je se všemi...jsme si podobní:-))...samí skoro svatí, co mají blízko k ubližování:-))