denní snění

taky umím snít, utíkám tím někdy od reality, jo a nejlepší je když najdeš někoho kdo je stejně naladěný a pak už to jde samo - tak jen do toho :-))

Snění- to je přec něco úžasného! Vždyť právě při něm člověk přijde na tolik věcí, je to jedna velká inspirace. A pak , je to prostě vloha, dar - pokud by se toho chtěl někdo zbavit, popírá sám sebe.

Pro P.: Nejsem psycholog, ale domnívám se, že (vnitřně) na tom není nic nebezpečného. Nebezpečí může číhat jen v určitých situacích, jak výše popsal Pajan (přechod na červenou, pád do vody, vstup do zakázaného prostoru apod.). Jinak je to hezké, obohacující a patří to k životu. Můj kolega redaktor říkal, že existují tři typy snění:noční, denní, a pak ještě Snění od Schumanna :-).

Lenouš, byl jsem něco jako ty - a jsem tím dodnes. I dnes často sním - a přitom jsem normální společenský život. Jenom jsem si to trochu rozvrhnul, rozdělil na dny, kdy sním, kdy se na to i soustředím - a na dny, kdy si naplánuji tolik věcí že na snění prostě není čas. Ale to je jen taková obecná rada.

potřebovala bych radu.Jsem ráda,že jsem našla nějakou stránku,kde je diskuze na problém,který mě trápí je mi 18 a denním sněním trpím asi od 13 let.Dřív mi to přišlo zajímavý.Občas jsem unikla do fantazie,kde bylo všechno podle mých představ.Ale ted už nemůžu žít,tohle mě ničí.Vůbec se nedokážu na nic soustředit,pořád jsem mimo.Jsem už mimo společnost,ale já jsem prostě šíleně společenská,ale kvůli mýmu návyku,se ze mě stal uzavřenej člověk.Prosila bych pomoc jestli ste s tím dokázali přestat tak jak.Mým problém je opustit ten sen.Děkujiza odpověd.Už chci žít v reále

Já si ve svých denních snech žiji několik paralelních životů. Každý den si představuju třeba že mám dost peněz, abych nemusela chodit do práce, malý domek, pejska a představuju si, jak ten den prožívám. Nebo že jsem mladá manželka s dětmi a domkem se zahradou, nebo dvacítka bydlící v malé garsonce a začínající život ... Denní snění je krásné, bez něj by můj život byl všední a smutný. Tkhle můžu kdykoli utéct od hnusné reality a prožívat báječný život.

V pubertě jsem snila asi...Když ono je někdy hezké utéct i přes den ke svým snům...někdy se realita nedá vydržet....ale taky se snažím vnímat spíš současný okamžik....někdy to jde, někdy, ne!

V pubertě jsem snila asi jako každý. Jednou jsem si udělala test v nějakých novinách a vyšlo mi, že mám méně snít, nebo mi nezbude čas na život.Tak jsem se snažila, ale stejně jsem před spaním utíkala k tomu příjemnému malování budoucnosti.Jak píšete, že po dvacítce to přejde,tak tomu nevěřte. Jsem už věkově pokročilá a zdá se mi, že se ke svým dokonalým snům vracím čím dál častěji,zvlášť když v životě neběží vše tak, jak má. S učením jazyků je to prospěšné, proto se svými imaginárními přáteli konverzuji francouzsky a udržuji si slovní zásobu.Ale když Vás to pohltí,že neděláte nic jiného, tak bych řekla, že už je to problém.Pokud můžu radit,snažte se odsunout snění až na večer, budete se mít celý den na co těšit.

Ráda si sním kdykoli a kdekoli....ale pak je pro mě strašné se ze snění probudit....je to šok, je to něco co bolí.....proto to nesnáším ....

Ještě něco - je to dobře,...Jestli je to špatně nebo ne - to musí každý člověk posoudit sám.... Mě to teďka už otravuje a zbytečně komplikuje život, ale dřív mi to vůbec nevadilo. Asi záleží na každém jak to cítí a co mu to dává nebo bere. Snažím se to omezit, snažím se koncentrovat a taky když začnu snít tak si to rychle uvědomit. Ale je to těžké a někdy se mi to vůbec nedaří. Je to asi o tréninku. Zatím jsem nenašla žádný trik =).

Ještě něco - je to dobře, nebo špatně? A jak se to dá omezit?

Zdravím, jestli někdo také...Jsem na tom úplně stejně, doslova. A nejlepší je to ráno, těsně potom, co se probudím, protože ještě napůl spím, takže se mi v tom objevují věci, který bych sama nevymyslela a můžu si představovat, že je to skutečnost. Ale chtěla bych se toho zbavit, nabourává mi to denní program, třeba ve škole, nebo když na mě někdo mluví a já ho nevnímám. A myslím, že to není úplně v pořádku - nemohla bych se třeba jednou probudit a myslet si, že kolem mě je to sen?

Když ono je tak příjemné...Přesně tak. Přestat nejde. Jen omezit, ale i to jde jenom s velkou dávkou soustředění a "odříkání".

Když ono je tak příjemné utéct jinam - tam kd e je všechno lepší. Ale je vážně pravda, že denní snění je návykové. Je jako droga. Člověk si zvykne a pak už nemůže přestat.

Fernando,tebe bude zajímat ten vědecký uhel pohledu.Je to nedávno ,co jsem to četl.Vědci skutečně zmapovali,časově prožitek okamžiku a k tomuto názoru došli.Přesto, že se jedná o okamžik, naše mysl k tomu potřebuje určitý čas,který má svůj začátek i konec.

Pavle, to bys měl trochu blíž vysvětlit, co si pod tím představuješ.

pořád se snažím...někdy to jde, jindy ne.... ale uvědomila jsem si, že opravdu do denního snění utíkám v momentě, kdy nechci být v realitě která se mi nelíbí. V tom okamžiku si hned vymyslím situaci apod. která by se mi v tom momentě hodila - líbila....

to LenkaMeditace je dřina,...Děkuji za odkaz ;-). Budu zkoušet co to jen půjde ;-).

to LenkaMeditace je dřina, nic nedělat, nevěnovat pozornost myšlenkám a nesnít je těžké, ale vyplatí se to zkoušet :-)Zajímavý článek o denním snění:http://mladazena.maminka.cz/scripts/detail.php?id=343289

Třeba to je tak,že žít tento okamžik znamená,že právě prožívám minulost ,přítomnost i budoucnost.Co vy na to?