Kněz a žena ...

Já bych k tomu ještě...Kamčo jste úžasná,poněvadž konečně po 2.měsících jsem si přečetla něco co mne nadchlo.Mám tentýž názor na tuhle záležitost,poněvadž církev jako by nechtěla pochopit,že i ti co se chtějí stát,či jsou kněžími nejsou loutky,kterýma se může manipulovau jak se jim zachce.mají své trápení a radosti.Je tedy adekvátní,že,kdyby církev takto přísně nevyžadovala kázeň,oddanost,a dodržování sexuální zdrženlivosti,nemuseli bychom již měsíc neustál sledovat na které koliv relaci poslouchat o těchto trestuhodných skandálech.Jen v Irsku,tedy v jednom státu bylo odsouzeno 46 kněží,což mne přijde příliš velký počet na jednu,,branži."Možná,kdyby mohli vedle sebe mít osůbku jim velmi blízkou a sdílet s ní společně vše co život přináší ,neměli by potřebu takto ubližovat druhým.Na jejich obhajobu,bych chtěla jen řici,že to vše špatné co páchají,zcela jistě pochází ze jakéhosi jejich strádání po blízké osobě.Bůh je jim velkým vzorem hledají u něj útočiště před potížemi,ale Bůh je nemůže pohladit,obejmout verbálně pochválit,či políbit,tohle může jen člověk,kterého čas od času potřebujeme všichni.

Jsem ráda, že už nemusím...Evi tak to mne mrzí,že i vy jste mněla tyhle potíže,a hlavně že jste byla asi vážně nemocná ,ono je to skutečně tak člověk bývá nemocen z příčin,které člověka dlouho deptají a týrají psychicky.A myslím,že máte pravdu vztah s knězem by momentálně nebylo zrovna tím nejlepším řešením na můj dosavadní stav.A rozhodně nejsem tak silná jako vy ,z odmítnutí bych měla trauma na ještě hodně dlouhou dobu a vím,,že by bylo úplně nejlépe chodit kanálama."Následné řešení co by se dělo dále s našim vztahem? Vím,že bych to opět v sobě hromadila,až bych řekl dost a dále již nechci.
Díky za názor.

V KT se objevily 2 články o...Já bych k tomu ještě dodala, že my farníci navíc od vás kněží očekáváme, že budete mít vždycky dobrou náladu a pořád radost ze své práce, vaše kázání budou skvělá a poučná, že nás hříšníky ve zpovědnici pochopíte a přesvědčíte o tom, že i když se ty naše hříchy nedají poslouchat, Bůh nás stále miluje, že na nás budete mít vždycky čas a i když vás budeme obtěžovat s nějákým nesmyslem, vy to velkoryse přehlédnete a chápavě nám pomůžete....
Mohla bych psát hodně dlouho. A odplatou vám za tohle všechno bude někdy vděk pár farníků a důvěra, že jednou po smrti všechny tyhle vaše snahy budou sečteny a vy vstoupíte do Božího království. Takže já když se na to podívám z jakékoliv strany svým laickým pohledem ženy, nemůžu se ubránit pocitu, že naše církev, kterou respektuji a které jsem aktivním členem, dělá z vás kněží někdy trochu nadlidi a očekává ideály. Proto mě to logicky přivádí k tomu, že kdyby kněžím byla dána možnost tohle všechno sdílet s blízkou osobou, třeba bych nemusela každý den číst o nových a nových skandálech.
Otázkou ale zůstává, jestli by zdobrovolnění celibátu tohle všechno vyřešilo. Již zde bylo řečeno, že mnoho kněží by stejně zůstalo u celibátu z důvodu osobního rozhodnutí. Tak nevím, možná se nad tímhle zamýšlíme zbytečně a třeba vám kněžím tento momentální stav vyhovuje.

Jsem ráda, že už nemusím...Přesně tak. Není nad ženskou soudržnost:)

Jsem ráda, že už nemusím psát paní tříotazníková :-, Kamilo a Pavlo, bylo velmi příjemné si vás číst. Mám ráda ženskou soudržnost, vyjádřenou velmi kultivovaně tak jak jste předvedly. Velmi cítím Pavlo s tím, že emoce a city, které máš tě sužují. Zasáhlo mne to hluboce protože i já jsem jednou zažila velmi náročné období, kdy jsem se hluboce zamilovala jako vdaná paní do jiného muže. Trvalo to téměř 4 roky a poslední se nesly ve znamení velkých zdravotních problémů a jsem přesvědčena, že byly zapříčiněny právě tímto. Neustálé přemýšlení nad tím, zda říct manželovi o tom, že nejsem schopna dostát manželskému slibu ohledně věrnosti nejen fyzické, nebo Plzákovské zatloukat, zatloukat, zatloukat. Šílené období a ještě teď, když o tom píšu mne bolí žaludek. Já jsem z jiného těsta než ty v tom smyslu, že mi nedělá problém své city a vůbec nitro vyjevit (až to někdy hraničilo s naivitou a hloupostí) a nedělalo mi ani nějak velký problém se srovnat s odmítnutím (myslím i názorovým). Přikláním se k tomu si s dotyčným promluvit, dát to ze sebe ven a vlastně bych ti i přála, aby tě dotyčný s velkým taktem odmítl, pak to bude jistě bolet, ale rozhodně méně, než kdyby tvé city sdílel a vy pak museli řešit budoucnost, která by zřejmě byla ještě složitější, než situace, kterou zažíváš teď. Ale, buď jak buď, měla bys jasno.

V KT se objevily 2 články o dnešní situaci kněží, včetně inzerátu s nadsázkou:

Dnešní inzerát hledajícího kněžského adepta by tak mohl mít přibližně takovýto text: Hledáme mladé muže, starší osmnácti let, ochotné žít nejprve pět let v semináři, poté se zavázat slibem poslušnosti vůči svým biskupům, následně ochotně žít jako kočovníci, bez jistoty, zda v dané obci na dané faře budou bydlet ještě příští týden, příští měsíc, nebo do smrti. Celibát podmínkou. Práce bude naprosto odlišná od vzdělání, kterého se jim dostane. Plat deset tisíc čistého měsíčně. Po smrti – snad – království nebeské.

http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=7097

Holky už ho netahejté za talárek nemůže:)

Díky Kamilo za Váš názor...Pavlo, pokud si nejste jistá, že by kněz vaše vyznání vzal s nadhledem a vy nejste připravena na odmítnutí, tak bych řekla, abyste se vším počkala. Jestli to dobře chápu, momentálně procházíte rozvodovým řízením a máte děti. Rozvod je velký stres sám o sobě a vy nepotřebujete další problémy. Musíte se snažit být co nejvíce v pohodě, už kvůli dětem, které na vás závisí. Když jsem Vám radila, abyste udělala první krok, myslela jsem si, že by to prospělo vašemu vnitřnímu klidu. Nyní si myslím počkat, pozorovat sama sebe a hodně přemýšlet.
Víte, oni vztahy kněz a žena jsou velmi koplikované a nejsou pro každého. Tím vůbec nechci říct, že bych pochybovala o tom, že byste to nezvládla. Prostě tyto vztahy vyžadují mnoho obětí. Vzpomente na Hedviku, která žila v jedné domácnosti s milovaným mužem a jejich vztah byl jen platonický, jak sama psala.
Nechte tomu volný průběh a třeba se vám naskytne ona spontánní situace a budete mít příležitost ke konfrontaci.
Přeji Vám hodně štěstí.

Pavlo, jsem ráda, že jste...Díky Kamilo za Váš názor a nepopírám,že máte jistě pravdu o osvobození se z jakéhosi vlastního labirintu emocí a prapodivných nálad,ale jak jsem niž psala,nejsem ten typ člověka,který dělá rozhodnutí tohoto typu prvotně.Oceňuji muže,kteří ženy dobývají,ale o dobývání v téhle situaci nemůže být ani zmínka,přeci jen je třeba respektovat jeho povolání i přes obdivuhodné situace,které se již pár krát nakytly,třeba ,že přechází na druhou starnu ulice ,jen aby nemusel klopit oči.
Nicméně i já si uvědomuji někde hluboko v mém podvědomí,že se uvádí něco špatným směrem, a že by se tohle dít nemělo,ale jak poručit srdci to vskutku nevím.Těžko říci, jestli je tento kněz dobrým psychologem či nikoli a pochopil by mou náklonnost ,snažil by se být nad věcí,ale jedno vím zcela jistě,pokud by mne seznamoval s pravidly kněžského povolání za účelem,abych pochopila,že on není ten,který by mohl opětovat mé city ,troufám si pravdivě konstatovat,že na tuhle variantu odůvodnění nejsem připravena a jakoby ani nechci být připravena.Alespoň ne v této chvíli.

Změním také své otazníky...Pavlo, jsem ráda, že jste upřímná.
Já si myslím, abyste si nejprve položila otázku, co vlastně očekáváte v případě, když by se ukázalo, že ten váš kněz opravdu sdílí stejné pocity jako vy. Pokud o takový vztah, který je velmi komplikovaný po všech stránkách stojíte, možná udělejte první krok. Navíc pokud cítíte určitý neklid už tři roky, myslím si, že by bylo na čase už kvůli vašemu klidu zjistit jak jste na tom.
Já bych vycházela z naprosto jednoduché podstaty, která je osvěčená při řešení problémů ve všech mezilidských vztazích.
Prostě narovinu říct, co cítíte. A je mi jasné, že je to velmi složité, ale v závěru velmi osvobozující.
V první řadě si uvědomte, že to, že cítíte náklonnost ke knězi není nic špatného. Spíš si položte otázku, proč tuto náklonnost cítíte. Nikdo z nás není schopen poručit emocím. My pouze můžeme kontrolovat kam až ty emoce necháme zajít.
Nejlepší řešení vidím v tom, abyste ho požádala o rozhovor a pak mu řekla a vysvětlila stav vaší mysli a duše. Prostě pravdivě mu popište co cítíte. Kněz jako psycholog by měl zareagovat s pochopením. Myslím si, že by to pomohlo k tomu, abyste se osvobodila od toho neklidu, který ted pocitujete a dá vám to možnost jít dál. Musíte překonat strach z odmítnutí, ale samozřejmě s touto možností je třeba i počítat. Já to vidím tak, že nejprve srovnejte své nitro, abyste byla v pohodě. To je nejdůležitější už kvůli vaším dětem.
A znovu opakuji, že vím jak těžké to je za někým přijít a otevřít mu pravdivě své srdce a duši. Ale i Bible říká Pravda vás osvobodí. Já mám s touto taktikou výborné zkušenosti. Ne přímo ve vztahu s kněžími, ale většina lidí zareaguje s velkým pochopením a mnoho na první pohled neřešitelných problémů se vyřeší.

Paní tříotazníková, že...Změním také své otazníky na jméno Pavla.Takže Evi k vašemu dotazu: 1/To, že jsem byla nepřiměřeně prudká na osoby kněží,jen pro upřesnění,tyhle mé reakce pocházely ze zkušenosti s dotyčným knězem,z něhož ne ,že bych zmatená byla,ale neustále jsem.2/ Co se týče Klárky,tak bych chtěla rovněž říct,že ta mladá žena asi také neměla zrovna nejlepší zkušenosti s kněžími či s knězem.
Ale zase na svou obhajobu,bych konstatovala fakt,že rozhodně bych se nevyjadřovala do téhle veřejné diskuze takovým dosti vulgárním způsobem,jako KLárka,i když připouštím,že se až tak nemusela mýlit,poněvadž to ví jen oni sami,jak tráví svůj volný časový prostor,a čemu se věnují.Když bychom vzali v potaz,že sexuální uvolnění je přirozenou vlastností každého zdravého jedince,mohlo by to být i reálné u těchto mužů církve(z psychologického hlediska),jak zabránit nepřiměřeným frustracím.3/jestli bych mu řekla o svých citech k němu? Ne,spíše jsem ženská,která nikdy nedělá první krok a tak s přesností mohu o sobě tvrdit,že nejsem schopna mu to říci.Pak-li,že by nastala nějaká vhodná situace k tomuto sdělení i tak bych zcela jistě měla zábrany dát volný průchod emocím,které mne již dlouho sužují.Jen vnitřně tuším,že je z jeho strany náklonnost nějaká je,ale dle mého úsudku ho brzdí pocit provinění ze selhání.Možná čeká,že udělám ten prvotní krok já,že mu to někdy ve své slabé chvíli napíšu,ale pořád se držím na úzdě i já,poněvadž se bojím reakce a následných setkání.

Paní tříotazníková, že kněz byl rozčilen a neustál (jak píšete) Vaši zmínku o zneužívání dětí,nemohlo to být např. tím, že jste ho k tomu vyprovokovala? Jen si vzpomeňte na naše reakce vůči Vám a Klárce, když jste se velmi nevybíravým způsobem o kněžích vyjadřovaly. Až teprve mírnost vašich příspěvků a touha po sdělení nastolila prostor pro diskusi a je to fajn. A Vy jste rozhodnuta se dotyčnému knězi se svými city svěřit?

Moje dosavadní kněžská...Já bych chtěla poděkovat Otci Josefovi,který zde přidal názor k dotazu Evy,Poněvadž zcela jistě je nutné v pozici kněze být nad věcí,znát míru své odolnosti a toleranci svých tužeb přitom mít na úzdě.Oceňuji vaši radu o sdělení mých citů přes elektronickou poštu,poněvadž tomuto knězi jsem již několikrát napsala,ale v takovém duchu,aby se o mé náklonnosti,či citech vůči jeho osobě nedovtípil.Samozřejmě zde nemohu konkrétně vypsat text mých emailů,poněvadž by mohl být jením z nás zde píšíci , ale reagoval,někdy hezky a mile ale také byl jeden z jeho emailů chladný a strohý.Když jsem mu napsala o zmíněném zneužívání dětí,absolutně to neustál a byl dosti rozčílen.Upřímně bych více ocenila reakci,která by mne ubezpečila o jeho lítosti nad touto situaci,avšak nestalo se tak.Četla jsem i tu diskusi ,kterou jste nabízel,ovšem nejvíce co mně utkvělo v paměti byla ta věta,která zmiňovala,jakoby charakterové vlastnosti kněze a to:vnitřní síla,odolnost vůči lidem,být spravedlivý jak k sobě samému,tak i k druhým,a co nejdůležitější jak odolávat hříchu? laicky řečeno,závisí vše na vyzrýlosti každého jedince a je však každému individualitou schopnost se bránit.

Zdravím padreho. Myslím,...Mě už taky nebaví používat ++++, proto tyto 4 křížky měním na Kamila.
Nyní k článku, který jsem si po vašem doporučení přečetla.
Myslím, že s většinou se dá souhlasit. Ve všech emocionálně náročných povoláních, jako je kněz, psychoterapeut, pastorační pracovník, sociální pracovnice atd., které se zabývají pomocí lidem by měly obecně platit dvě zásady. Jednak, že každý zná sám sebe a otevřeně si přizná své klady a zápory a problémy a dále, že sám bude natolik vyrovnaný a naplněný, aby mohl dávat druhým. Jinými slovy, člověk, který má sám problém a cítí se vyhořelý nemůže pomoci druhému. Tady bych viděla trochu rozdíl mezi terapeutem a knězem. Zatímco terapeut, pokud není i knězem, může volně navázat vztah s partnerem a odsud čerpat sílu, kněz tuto možnost nemá. Vím, že můžete namítnout, že kněží čerpají svou sílu z modliteb a službě druhým, s čímž souhlasím, ale řekla bych, že někdy se ten džbán prostě vyprázní a pak nejde rozdávat. Totéž se může stát i u terapeuta, to připouštím. To kde bere člověk sílu k takovéto práci je velmi individuální. A je také logické, že někdy dojde k porušení profesionality. Já příliš neuznávám, aby kdokoliv zneužil důvěru vkládanou v autoritu. Tedy pokud za knězem nebo za terapeutem přijde člověk s vážnými problémy, mnohdy si po jejich vyřešení promítne své fantazie do člověka, který mu pomohl. A toho se dá lehce zneužít.
Kněz má určitě zodpovědnost za farníky a profesionalita je nezbytná. Ale protože já sama vycházím z názoru, že i kněz potřebuje někoho blízkého, musí se tady zapojit více mechanismů najednou. A hlavně modlitba. Je to velice individuální a složité. Není na to jednoznačná odpovědˇ.
Nevím, jestli můj názor někoho pobouří, ale konec konců jsme na diskuzi kněz a žena.

To jsem ráda, že se diskuse konečně vrátila k tématu

Ano, rozumím. To co píšete se netýká jen vztahu žena kněz, ale životních situací všeobecně. Článek si s chutí přečtu.

Josefe, zajímalo by mne po...Moje dosavadní kněžská zkušenost mě naučila, že city resp. emoce nedokážeme potlačit, ale dokážeme ukáznit a zamilovanost je záležitost dosti prchavá.

A předpokládám, že zralá osobnost kněze si dokáže poradit s tímto druhem hovoru, popř. pokud opravdu chybí odvaha a je potřeba vyjevit své city, může k tomu posloužit kultivovaný dopis např. elektronickou poštou s možnosti komunikovat a přitom si ponechat soukromí. Reakce by také mohla býti neadekvátní v některých případech.

V článku, který jsem nabídl je dost podrobně tato dynamika popsána. Hodně mi mluví z hloubi duše autor.

Josefe, zajímalo by mne po přečtení skutečnosti o tom jak je to se ???, co o tom soudíte jako kněz. Tedy, měla by si to s knězem do kterého je paní tříotazníková již tři roky zamilovaná a o němž pouze předpoklásá, že ani ona mu není lhostejná (jistotu nemá) nějak vyříkat? Měla by se mu odhalit s tak cholostivým tématem ? Jak to vidíte ... Tohle byl vlastně dotaz i dívky, která tuto diskuzi zakládala.

Já ani v nejmenším...Chtěla bych reagovat na ++++,naprosto se ztotožňuji s vaším názorem,a opět se budu opakovat,poněvdž tenhle názor jsem již zde několikrát psala.Samozřejmě nejsou jen špatní kněží jso i dobří,tak jako jsou dobří a špatní pedagogové,lékaři i co se dělnických profesí týče.A jen mne přijde myšlenka, jakoby v téhle diskusi některé dámy nechtěly pochopit,že i kněz je jen člověk,který má své slabosti a nedostatky a zcela jistě někdy je jejich samota deprimující ,a tudíž mají také potřebu se s někým podělit o své starosti a radosti,jednoduše běžný život.Ostatně i my někteří občas potřebujeme psychickou podporu a uznání druhých, a jistě kněží nejsou vyjímkou.A jestliže některý z kněží nedokáže zvládnout svou samotu,eventuélně se zamiluje do ženy je to jeho subjektivní rozhodnutí, které nepochybně sebou nese i komplikace,které mohou nastat.Takže na závěr,kněží jsou taky lidé,nikoli ideály přirody,jak je zde na téhle diskusi vidí spoustu žen a dívek.Řekněme si na rovinu,v těch kněžských svršcích jim to náramně sluší,čerená barva je barvou důstojnosti a rovněž je velmi sexy,tudíž nás ženy mnohdy nenechá chladnými.

Zdravím padreho. Myslím, že tento typ diskuze i když občas trocha se objeví nějaká bouře může být pro otevřenou kněžskou duši dost inspirativní. Není mnoho podobných míst, kde by se o tom mluvilo, spíše se tato oblast tabuizuje.

Je škoda, že poslední dobou se nějak vytratila odvaha účastnic v dřívějším období se podepsat jménem, nebo aspoň přezdivkou nějakou, aby tam nemusely být křížky, tečky atd.

Jinak nabízím kapitolku z jedné tuze zajímavé knihy, možná jsem o ní již mluvil. Zajímal by mě názor a hodnocení.
http://www.farnost-most.cz/blizkost-odstup-v-pastoraci-pri-duchovnim-doprovazeni