Kněz a žena ...

A vybrat na dětský domov...To nás tedy nenapadlo!!!!

Náš pan farář auto má a potěšil ho dárek z lásky a vděku, to je víc jak veledar.

Prosím vás,to je na...Také od nás odcházel pan farář,vybralo se od lidí kteří dát chtěli a koupil se dárek ,na dárku se domluvila rada .Dárek je o tom aby nezapomněl a ne aby se vybralo co nejvíc.

Na konci jedné pohádky stálo motto, které mi utkvělo v paměti více než vlastní pohádka: Závist – nejhorší nemoc. A s tím lze pouze souhlasit, protože kdo závidí, je svým způsobem nemocný – na duši. A hlavně je to sám závistivec, kdo se tím vnitřně užírá. Na toho, komu je záviděno, to prakticky nemá žádný vliv, leda když mu to závistivec dává důrazně najevo. Závist je jako červ uvnitř jinak zdravého jablíčka, který hlodá a hlodá a nakonec může prohlodat celou dužninu skrz naskrz. Samozřejmě, že občas se trošku závisti může objevit u každého, ale pak hlavně nesmí přejít do další fáze, která je výrazně horší, a tou je nepřejícnost.

Závist se nese v duchu toho, že je jasné, že tráva na sousedově zahradě je jistě zelenější, ale nepřejícnost pak vede k myšlenkám, jak mu ten trávník co nejdříve poničit a vyplenit, tedy: jestliže nemám zelený trávník já, nebude ho mít ani soused. Když člověk zapátrá v hloubi duše, zejména do dětských let, pravděpodobně si vzpomene, jak se mu líbilo kamarádovou kolo, nebo kamarádčina panenka a přál si to neb ono také hrozně moc mít. Tehdy to bylo ještě celkem přirozené.

Člověk se až časem učí podřídit své ego druhým lidem a ten, kdo se to nenaučí nebo má na duši nějaký šrám, tak buď plánuje, nebo přímo jedná tak, aby se tlaku této závisti zbavil. V lepším případě zmíněného souseda trumfne a koupí si ještě lepší trávník, nebo naopak na zahradu například zaparkuje nový a hlavně mnohem lepší vůz než má on, jen aby ukázal, že je lepší. S úsměvem pojal tuhle situaci Zdeněk Troška v trilogii: Slunce, seno… „Když oni inženýrku, tak my doktora!“ praví Škopková v podání Helenky Růžičkové směrem k sousedům. V horším případě vezme nějakou chemikálii nebo rýč a sousedův trávník zcela zlikviduje.

Než závidět, je lepší si připomenout známou písničku z oblíbené filmové pohádky Nesmrtelná teta: „Tam kde láska vládne, závist je ztracená.“ A také moudrý citát od Sakja-pandita, v němž se praví: „Jestliže někdo závistí se unést dává, když u někoho velkou hojnost uviděl, své vlastní vnitřní bohatství tím vyčerpává, jako kdyby tím i sám sobě záviděl.“ Proto si své vnitřní bohatství, kterým je čisté srdce bez jakýchkoli hlodajících červíků, pečlivě chraňme, to je totiž skutečně jediná věc hodna závisti.

Prosím vás,to je na...To je vybrané od lidí z farnosti - od starých babiček a dědečků.To se vůbec netýká nikoho jiného,než nás farníků!!!

Prosím vás,to je na...To je vybrané od lidí z farnosti - od starých babiček a dědečků.To se vůbec netýká nikoho jiného,než nás farníků!!!

Ano jsme nasraný a nechápem...Prosím vás,to je na dárek,protože toho pana faráře máme velice rádi.Byl u nás 15 let.Tak je jedním z naší rodiny:víte?
A vy jste tak lakomý,že nikomu na dárek nepřispějete ? Oni berou 6 000 Kč. * obyčejní faráři.... ach jo ,že jsem to sem psala.

To jste tak zaslepení zlobou...Ano jsme nasraný a nechápem proč má v době krize stát odevzad podstatnou část majetku spolkům, kterým stát (platí od revoluce: platy všech kněži cáluje stát:) To jste asi nevěděli, že ten debil státní úředník je pan farář? Opravy kostelů, farností a kapliček, taky asi platil Bůh) a stát platil a platil... NO a pak si to pěkný opravený s hezkým pohledem na svět přihrál do kapes:... Naši svíčkařům všech vyznání.. Řek bych Vám asi: NASERTE SI

To jste tak zaslepení zlobou a nenávistí, že už ani pořádně neumíte číst? Kdybyste totiž pořádně četli, tak se dozvíte, že se vybíralo na dárek. Vy jste nikdy nevybirali peníze třeba na kolegu v práci, když měl narozeniny?

A bude to alespoň na nové...Chudáček je mi ho líto ani nemá co jíst:( Má jen státní plat a to ve státní sféře nadprůměrný, k tomu ubytování a stravu zadarmo:( Je nutné ho zabezpečit!!! Sebrat paníze pro pana faráře honem nebo nám umře:) Jinak za co by je utrácel? Žije v celibátu, ubytování v ceně, plat slušný a těch buchet a kuřátek.. A tak to bylo dosud, teď těm ubožáčkům ještě nasypem majetek plus možné újmy:) Nutno podotknout, že ČR je naprosto ateistická, takže bych držel hubu a krok a moc víc bych nesral normální lidí vaší působností!!!

Přílišné zcivilnění“ kněží byl krok špatným směrem

Německo. Kněz prolamuje konvence svého okolí. „Přílišné zcivilnění“ a „byrokratizace“ německých kněží byl krok špatným směrem. Kněz musí být slyšet a musí být srozumitelný – to považuji za rozhodující, tvrdí O. Wilhelm Imkamp pro německou redakci Vatikánského rozhlasu. Profesor dogmatiky a poradce dvou vatikánských kongregací (Kongregace pro blahořečení a svatořečení, Kongregace pro bohoslužbu a svátosti) spravuje mariánské poutní místo Maria Vesperbild v augšpurské diecézi. Vystupuje v diskusních pořadech a píše sloupky pro nejčtenější německé noviny Bild Zeitung. Kněz má podle jeho názoru být znamením rozporu, avšak nepovažovat se za příklad.

„Kněží mají ukazovat cestu. Považuji za vysloveně nebezpečné, když se kněz považuje za vzor. Kněz by měl samozřejmě žít poctivě a transparentně, ale neměl by mít strach ukázat, že má nějaké koníčky – je přece člověk. Na druhé straně je také Boží služebník a má zcela konkrétní úlohy.“

Zatímco dříve byl kněz mnohem více spojen se sociálním kontextem vesnice, maloměsta či městské čtvrti, musí se dnes připravit na vzrůstající osamělost, pokračuje O. Imkamp.

„Seminární formace by měla v první řadě připravit kněze na situaci, kdy bude po pobytu v přátelském prostředí semináře zažívat samotu. Dále by měla kněze vést k tomu, aby se učili přerozdělovat úkoly, které bezprostředně s kněžstvím nesouvisí – k tomu potřebují porozumět člověku, a mít tedy znalosti z psychologie. Potřebujeme silné osobnosti, které mají odvahu říci – až potud, a ne dál – a jsou například schopny krátce vyřídit různá zasedání. Rok víry bude úspěšný jen tehdy, když zkrátíme schůzování na polovic a zdvojnásobíme čas, strávený před svatostánkem.“

Námitky, že kněží mají stále méně času na práci s jednotlivými lidmi, německý kněz vyvrací. Je třeba více využívat moderní komunikační techniky, vysvětluje. Svým „problémovým dětem“ je možné třeba denně zavolat a už to je v mnoha případech velká pomoc, tvrdí.

„Nezapomenu, jak mi jeden kaplan v Bavorsku řekl, že má příliš málo práce. Navštěvujte lidi doma, řekl jsem mu. Domácí návštěvy a intenzívní příprava na svátosti jsou důležité, k nim sem tam připojit nějaký ten telefonát a tak vnášet do života impulsy. Pastorační péče je vždy budováním vztahů.“

Neobstojí ani námitka velkých vzdáleností, které ztěžují pastorační péči. Vytvářejte centralizované farnosti, vybízí O. Imkamp. Za knězem, který má jasnou nabídku a jasné cíle, lidé vždy přijdou, dodává a cituje augšpurského biskupa Zdarsu: Pokud lidé jedou do Lidlu nebo do Baumarktu, mohou vyjet i na mši.

„Lidé cestují třeba i hodinu, aby přijeli na nedělní mši svatou do našeho poutního místa Maria Vesperbild. Pro mnohé mladé rodiny je to vrchol víkendu. Nepotřebujeme cestovat a doplňovat svatostánky, nýbrž se před nimi modlit. Za eucharistií mohou lidé putovat. Vidím zde i velkou pastorální šanci – například babička požádá vnuka, zda by jí nezavezl na mši, a pak vezmou ještě někoho dalšího s sebou. Mohla by tak vzniknout nová mentalita církve jako společenství na cestě.“

Nedělní mše je totiž jako lék s pozvolným uvolňováním. Její účinek nám musí vydržet celý týden – týden dodatečné milosti. Už proto by neměla podléhat přílišnému zjednodušení:

„V mnoha farnostech se mše banalizovala – jakoby se neudílelo Tělo Kristovo, nýbrž eucharistické pečivo, jakýsi předkrm. Ať žije sociální zklidnění, hlavně, že nám bylo dobře pospolu a že jsme všechno pěkně probrali. Mysterium je pryč.. Jindy je zase ze mše kulturní událost – už jsem musel několika varhaníkům vysvětlovat, že doprovázejí bohoslužbu, a nikoliv naopak. Jádro tajemství musí být zřejmé – děje se něco s námi, skrze nás a pro nás. Ačkoliv třeba nechápeme celý rozměr tohoto dění, velmi nám v naší každodennosti pomáhá“.

zakončil rozhovor pro Vatikánský rozhlas duchovní správce poutního místa Maria Vesperbild.

pan farář odchází bude se...JDE JINAM

pan farář odchází bude se snad ženit nebo byl nadřízenými přesunut jako nejlepší

A bude to alespoň na nové...ještě se nevybralo,ale asi to bude vybráno na jeho poslední mši.

Tak jsme nakonec ve farnosti...A bude to alespoň na nové auto. U nás v Blansku jsme P.Kaňovi vybrali tolik peněz , že si za ně koupil nové auto. A protože ještě zbylo, tak jel jáhen do Izraele. Tak je máme rádi.

také by byl fajn nějaký...Tak jsme nakonec ve farnosti vybrali peníze,ať si koupí p.farář co chce -
Krásné jaro -

Pro lovce překlepů opravuji:
Přispivatel vystuPUjící jako "Jitka" ( kdo ví kolik zde má ještě jiných jmen ) se nezmůže na nic jiného, než na to, aby provokoval a urážel ...

Přispivatel vystující jako "Jitka" ( kdo ví kolik zde má ještě jiných jmen ) se nezmůže na nic jiného, než na to, aby provokoval a urážel ...

Vážená ( nebo : vážený?...Jestli jsi žádnou potřebnou ovečku neuspokojil,tak jsi zřejmě impotentní.

Tady se mi bude koukám...hihi