Kněz a žena ...

AHOJ holky tak jsem stále bolavá,už nevím jak na to!

Sáro, mohla bych požádat o mail prosím??

Nevím opravdu nevím,ale ten smutek deprese pocit marnosti to vše se už dostavilo.Připadam si jako mala pubertačka.A to jsem ještě před rokem tvrdila že já se nikdy nezamiluji do jiného muže než do toho mého!Víš ale já vubec neočekávám že bychom byli spolu to vím že to nejde.

Viktorie, nejde ani tak o to, že se ztrapníš, když mu to řekneš. Spíš - co jako potom dál? Byť bys to teď velmi ráda udělala a ujasnila si, co k tobě cítí, věř, že on to potom bude muset nějak řešit ať už cítí cokoliv. Zkus pěstovat přátelství, tím nic nepokazíš. Jsi věřící, tak se na něho dívej pohledem Krista. Je to možná schůdnější cesta, než se snažit člověka, kterého miluji vymazat ze svého srdce. To se pak se dostavují příznaky opravdu podobné jako při léčbě závislosti :) smutek, deprese a tak.

Snad nezískám přezdívku odkaz, ale dovolte mi tímto způsobem dělit se o postřehy lidí, kteří dali dohromady některé své myšlenky:

Závislosti srdce - kniha s návodem, jak se vymanit z nezdravých závislostí.
http://www.vira.cz/Texty/Aktuality/Zavislosti-srdce-kniha-s-navodem-jak-se-vymanit-z-nezdravych-zavislosti.html

Jsem přesvědčen, že vztah, který se dokáže očistit od závislosti ke svobodě má perspektivu a je velkým darem.

Sáro docela se máš že už to máš za sebou.Mi za sebou taky krásné chvíle,nevím ale pořád se v nom nevyznám.Co kněmu citím jsem mu neřekla proto že se bojím že se strapním.Je to opravdu moc těžké.Chvilku mi přijde že mě bere jinak než ostatní v naší farnosti,a pak mi přijde že jsem pro něj ta poslední.Opravdu nevím.Snažim se to potlačit ale když se to skoro podaří,tak bud zavolá že něco potřebuje.Nebo se potkáme někde ve městě a já do toho zase padnu.Jako na m,inulé mši sv koukal na mě já se nqa něj taky podívala tak jsem si chvilku koukali přímo do očí on pak sklopil hlavu,jak si to mám vysvětlit?Nebo se mi stalo už kolikrát tedy aspon mě to tak přijde když jsem v kostele že pořad kouká mým směrem.Nebo když jsem na faře tak bud to stojí uplně za mnou nebo těsně vedle mě.Co se týče mého manželství muj muž do kostela nechodí.Řekla bych že nám to celkem funguje.I když já tetko jsem na tom tak že nedokažu dát svoje city tam kam bych měla,a to mě taky nesmírně bolí.Opravdu nevím co dál.

Především jsem zpracovávala emoce. Já jsem pořád v sobě měla přesvědčení (a mám dodnes) že můj muž je ten pravý. To mě vlastně hodně pomáhalo, že i když v té době já toho nebyla moc schopná, on mě zahrnoval hodně láskou a pozorností. Věděla jsem že mě má rád a i když se to ve mě hodně pralo, city jinde jak rozum, nechtěla jsem mu ubližovat. Asi by všechno bylo jinak, kdybych byla sama nebo manželství by nefungovalo.

Asi obojí. Jako na houpačce...Byla to doba, kdy jste oba zpracovávali něco, co se mezi vámi stalo? Předpokládám, že se něco stalo. Kolik let to trvalo?

Asi obojí. Jako na houpačce - tisíckrát jsme se spolu přestávali bavit, nechtěli se vidět, mazali číslo v mobilu a pak zase ukládali... :) my jsme si to normálně řekli - nepiš, nevolej, už tě nechci nikdy vidět atd. :) prostě spousta energie, času a lásky, kterou jsem měla dát jiným směrem. Tyto výčitky mám někdy dodnes.

Vlastně ani nevím :)...Prožívám slzy a trápení. A on chtěl komunikovat a řešit problém hned nebo vás i odmítal?

Vlastně ani nevím :) prostě tím, že jsme k sobě získávali důvěru, hodně si povídali, teď spíš píšeme (je už v jiné farnosti) a asi i tím, že držíme společné "tajemství" nebo jak to nazvat. Teď je to tak, že mi řekne i věci, které nikomu jinému neřekne a já taky. Klidně by mi mohl říct, že se třeba zamiloval a už mě to nebolí (ale to je jen příklad, nic takového se nestalo) Já bych jemu též mohla říct klidně že mám milence, prostě i věci, které by mého manžela bolely (to je též jen příklad :))nebo s ním řeším i své manželské problémy a radosti a neubližuje to jemu :)on zas své problémy ve farnosti nebo soukromí. Vím, že "normální" cestou by takový vztah nevznikl, teď věřím v to novozákonní "kde se rozmnožil hřích, tam se ještě hojněji rozmnožila milost" :) ale aby to teď nevyznělo jako návod - znovu bych do toho nešla a od začátku bych se snažila to ukončit. Bylo to spousty slz a trápení, opravdu.

Viktorie, chce to vydržet,...Můžu se zeptat: jak se váš vztah proměnil v přátelství?

Viktorie, chce to vydržet, časem bolest otupí a zamilovanost přejde :) a to co píše Jarek - zamilovanost nedokáže moc reálně vidět důsledky. Je to velká iluze :) a i když mu to povíš, úleva se nedostaví, ať už bude jeho reakce jakákoliv. Nejsi první ani poslední, dokonce prý se to stane někdy v životě každému knězi, že se do něj nějaká žena zamiluje :) jen to chce teď se víc držet rozumu :) píšeš, že to trvá rok - nebudu moc specifikovat, ale u mě to bylo ještě mnohem déle, než jsem přešla do fáze, kdy mě to "nebolí" a je to opravdu jen hezké přátelství. Zpětně se tomu opravdu od srdce smějeme, co všechno bylo řečeno a tak. :)ale zase nás to vzájemě prověřilo ve velké důvěře, že si můžem všechno říct a ten druhý to hned nevyžvaní :)

Tady modlitba nepomůže. Já...To je síla... a jak dopadl ten kněz?

Já se modlím taky každý...Takže ten kněz ze sebe vyzařuje cosi, co je Ti příjemné, přitahuje Tě to a nevíš co s tím.
Třeba z něj můžeš cítit určitou něhu, kterou jsi nepoznala a podvědomě po ní toužíš nebo má vlastnosti, které Ti imponují a Tobě schází. Není to tragédie, když nechceš jemu ani sobě nabourávat život.
Myslím, že cestou jak z toho ven je přijmout fakt, že to tak je – nesnažit se ten cit v sobě potlačovat (to neznamená mu to říci). Přijdi na to, proč nebo co Tě na něm tolik oslovuje, přitahuje a pojmenuj to. Pak se s tím dá pracovat. Mohou to být vlastnosti, které sama nemáš a pokud je v sobě rozvineš, pak ten nežádoucí cit pomine. Zkus své city ke knězi uchopit tak, aby Tě posunuly na vyšší duchovní úroveň. Třeba je to pro Tebe "učební látka", kterou se máš naučit. Nevěš hlavu, bude líp :-)

Viktorie, Tobě manželství...Tady modlitba nepomůže. Já to zažil taky. Má žena se spustila s knězem a byla jak posedla. Je to hřích a smilstvo, omlouvat to city je bohapusté žvanění a samolež. U nás to končilo rozvodem,ale mou vírou to neotřáslo. Spíš zůstal pocit zklamání nad lidským selháním.

Já se modlím taky každý...Viktorie: nabízím komunikaci. Na e-mail: [email protected]. Jsem katolickým duchovním.

Já se modlím taky každý den.Opustit manžela opravdu nechci.A o sex mi nejde v žádném případě.Prostě je tam cit,a já nevím co dál.Jinak manželství celkem funguje.Já to prostě nechapu.Proč to potkalo zrovna mě?Vím že je to kněz a ani nechci aby to kvuli mě vzdal.Ale já nevím co dál?Bolí to moc to bolí.Když jsem doma sama tak brečím.Je to moc těžké!

nevím proč se to vložilo několikrát :D

nevím proč se to vložilo několikrát :D