Kněz a žena ...

Milane, jaká byla tvoje reakce na Jardu Axlera? Překvapilo tě , že se oženil? Dík za případnou odpověď.

Mili, kdyz to tu vidim, tak... zde Pomnenko už nebudu psát setkala jsem se zde se stejnou nenávistnou vulgární reakcí od psychicky léčené tedy narušené, strašně nešťastné, zakomplexované paní Kateřiny Slavíkové z Kunštátu, která zde stále mění nicky a ti pozornější si toho již všimly a upozornily mne na ni, ti kdo ji znají tak vědí že je to pro ní způsob kde se může "anonymně"vybláznit. Je to škoda, že sem zrovna takto vstupuje, ona však za to nemůže, tak se k této diskusi musíme postavit každá z nás po svém.

Před časem jsem prožila...Byl to omyl z tvojí strany.

Pro Krista se svobodně rozhoduji,
po Kristu horoucně toužím,
s Kristem chci zůstat navěky.
( z denní modlitby církve)

je od tebe velkorysé ale zároveň nebezpečné se sem svěřovat , tato diskuse je plná bláznů a psychopatů. Přečti si třeba všechny příspěvky pana Quida.

Před časem jsem prožila bolestný rozchod s chlapcem, s ktrým jsem chodila dva roky, byl moje první a zároveň poslední známost. Dlouho jsem se z toho rozchodu nemohla dostat, pořád mě něco nutilo každého potenciálního zájemce srovnávat s ním. Pomohl mi až náš nový kněz. Byl teda ve farnosti už pár let a těšil se velké oblibě, ale já jsem ho jako člověka moc nepoznala. Až se mě jednou při zpovědi zeptal, co prý mě pořád tak trápí. Začali jsme se scházet častěji, poskytl mi psychickou i duchovní podporu a porozumění jako málokdo. Zjistila jsem, že mám před sebou nesmírně citlivého, byť nijak jednoduchého člověka. Vzniklo krásné přátelství trávené v dlouhých procházkách přírodou, rozhovorech, sdílení společných zájmů a myšlenek, zážitků z knih, hudby, dokázal se mnou diskutovat o mých problémech ve víře, aniž by měl ihned na talíři "jedinou správnou odpověď", nevyhýbal se polemice. Zkrátka, myšlenky na bývalého partnera se vytratily jak mlha, nicméně byly nahrazeny ještě horšími. On samozřejmě nebyl slepý. Ale abych to zkrátila. Témata rozhovorů se začala čím dál víc stáčet jedním směrem, začal být náladový a podrážděný, naléhal na mě, abych se "konečně vymáčkla", úmyslně mě zraňoval, až jsem zírala. Tak jsem se teda vymáčkla, málem s brekem. Řekla jsem mu, že od něho nic nechci, jen přátelství. Naléhal dál, aniž by si ke mně cokoli dovolil. Jakoby pořád na něco čekal, snad že začnu sama. Byla jsem z toho zmatená, jelikož aktivita od něho nepřicházela, přitom mluvil jednoznačně: ano chybí nám oběma vztah, je normální, že i sex. Přitom mi nikdy neřekl, že mě má rád, že si se mnou rozumí nebo něco takového, žádné ty zamilované řečičky. Přiznám se, že jsem vyčkávala, kam až zajde. Došel k jednomu jedinému objetí a polibku. Napsala jsem mu, že to takhle dál nejde, že si musíme všechno ujasnit. Buď přátelství, nebo pokračování směrem ke dnu - a k ztrátě naděje na spásu. A ujasnilo se. Během rozhovoru, který následoval, jsem konečně pochopila, jak jsem byla naivní. Zamilovaný do mě nikdy nebyl, jen zkrátka nemohl unést celibát. Chyběl mu sex, a totéž bohužel předpokládal u mě a celou dobu mi podsouval záměr svést ho. Všechny ty řeči a výzvy, ať se otevřu, byly opravdu výzvami k porušení šestého přikázání. Proč nezačal sám, jsem neměla odvahu se ani ptát. Buď měl strach z odmítnutí a zranění, nebo si byl mými "touhami" tak jistý, nebo považoval podlehnutí za menší hřích, než svedení, nebo mě chtěl jednoduše ponížit. Třeba proto, že se sám cítil nepochopený a ponížený. Nebudu popisovat, jaký šok mi tohle rozuzlení přineslo. Ještě teď, po roce a půl, mám pocit, že to mezi námi pořád leží. Přestože se mi omluvil, přestože jsem mu přiznala svůj podíl viny, přestože se naše vztahy vrátily ke korektnosti a dokážeme spolu už i zažertovat. Co si mám o tom myslet? Udělala jsem chybu, když jsem ten vztah nepřerušila hned? Nedokázala jsem to, pořád jsem čekala, že dozraje v přátelství. Ale to, co mezi námi je teď, není přátelstvím už vůbec.

Ty jo, tady to perlí, fakt...Mili, kdyz to tu vidim, tak uz se mi prave nic moc psat nechce :-( uroven tu stale klesa ... a cokoli "normalniho" clovek napise, tak se docka nenavistnych, zapsklych a nebo vulgarnich rekaci :-/ Bohuzel to je dan za moznost debatovat v podobne diskuzi....
Ja se mam jinak porad stejne - bojuju se sebou - svym srdcem, telem a svedomim...pevne doufam, ze ta laska, ktera trva uz tolik let, se preci jen jednou zmeni v min bolestivy pratelstvi...

Psala jsem pouze tenhle...Evíku, já jsem si to taky myslela, žes to nepsala ty, to není tvůj styl vyjadřování.
Ta má fakt dost, hele Mládková, nebo jak se jmenuješ, co takhle vyhledat psychiatra, třeba se to dá léčit???!!!

Ano, to mohu potvrdit. Myslel jsem si to, že se ta nemocná osoba za Evika vydává. Dělá to i jiným. Psala tu jednou už i za mě. Bohužel jen někteří z nás poznají její nezaměnitelný styl psaní a vědí o koho jde.

Četla jsem to ,je to...Psala jsem pouze tenhle příspěvek a to jako odpověd´.Stěma sprostárnama nemám nic společného.Myslím to co bylo psáno po 4.8. po 20.17 hodině. To bych si ani nedovolila napsát.To přísahám!!!!!

Ty jo, tady to perlí, fakt úroveň. Holky kde jste Pomněnko, Ilko, Marie, Hanko, Vlasto a další normální, jak se máte? Napište!!! Toho blázna, co tady neustále uráží si nevšímejte, třeba jí to přestane bavit.

Jedné?Nebo mnoha.Ona už moc dobře ví :-)

Většinou jsou to výplody jen jedné jediné choré osoby schovávající se za nejrůznější nicky. Její jméno tu už zaznělo mnohokrát.

Pardon někdy pravda může...A nebo to taky nemusí být pravda, ale jen výplod chorého mozku ;-)

Kněz bude nadčlověk a...ty si myslíš, Evíku, že hulvátskými příspěvky na této diskuzi to vyřešíš?

Proč hulváti za hříchy...ty to nemůžeš mít v hlavě v pořádku. Píšeš naprostý nesmysly.

za pěkný odkaz Josefe :-)Jak ale vidíte,hulváti si nedají pokoj ani v neděli :-(

Přeji pěknou neděli a nabízím krásné zamýšlení o ženské něze a její absenci v životě kněze. (Doufám, že hulváti si dají trocha pauzu v ubližování svým bližním)

Zřeknutí se něhy – nejtěžší oběť, kterou jsem přinášel celý život (Abbé Pierre)

http://www.pastorace.cz/Clanky/Zreknuti-se-nehy-abbe-pierre.html

všechny děti mi říkají otče zatímco moje vlastní děti mi říkají strejdo.

Co to je moudrost?
Umět rozpoznat dobro, i když je skryté a zlo i když je maskované.