Kněz a žena ...

Přeji všem krásný nový rok plný Božího požehnání.

Smím nabídnout krásné starozákonní požehnání?
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Pohodový rok 2010.

Zajímavé čtení.Také mi...Lidi,jsou dost unavení,že ani na sex chuť není.Nebo se nechtějí vázat - nebo se bojí aids - kdo ví.Ale je to asi různé - však některé celebrity mají děti i v 70 l.

Já mám 2 děcka.Jsem ráda,že je mám.

SPOLU, ALE BEZ sexu?
Vlasta...Zajímavé čtení.Také mi připadá, že někteří dnešní mladí už snad ani nejsou sexuální bytosti.Zkrátka se realizují v jiných aktivitách.Ale je to jen můj názor podle blízkého okolí.Třeba se to projeví a přibude i odvážlivců do kněžských řad. Určitě by prospěl dobrovolný celibát,rozšířil by se tím prostor. Hormony umí své a někdo může zjistit, že bez opačného pohlaví prostě nechce být.K čemu zbytečná flustrace .Tělo si žádá své a myslím, že se hlásí i u tak duchovně vyspělých osob jako jsou kněží. je to asi jako u všech ostatních, všichni touží kultivovat přirozené pudy.Nejsme zvířata.V DOBROVOLNOSTI JE SVOBODA.

SPOLU, ALE BEZ sexu?
Vlasta...Velice zajímavý článeček ....

pokrač. čl. z Vlasty
JDE TO VŮBEC?

"Na nedostatek sexu ještě nikdo neumřel," říká sexuolog Petr Weiss. To je pravda.

Na druhou stranu tělo má jisté potřeby a jejich potlačování může mít i nepříjemné následky. To ostatně potvrzuje i Weiss, když dodává: "Je třeba rozlišovat dobrovolnou a nedobrovolnou abstinenci. V tom druhém případě můžou přijít bolesti hlavy, špatné zažívání či žaludeční neuróza." Herec Will Smith si to vyzkoušel na vlastní kůži. Celý rok držel sexuální půst. Při pohledu na jeho krásnou manželku je jasné, že takovou oběť mohl položit jedině na oltář filmu. Takhle trýznivě se totiž připravoval na roli v životopisném snímku o Muhammadu Alim, který se před zápasem vedle tvrdého fyzického tréninku zříkal veškerých milostných hrátek.

Sexuální pud se nedá zcela potlačit. Ale dá se přetransformovat. Workoholismus je jedním z příkladů. Život bez sexu pro jednoho může znamenat úspěšnou kariéru, pro druhého duchovní cvičení a pro jiného přestávku na cestě k životu plnému sexu. CELIBÁT NE Z VLASTNÍ VŮLE Žádné vášnivé polibky, žádné žhavé doteky, žádný orgasmus! Dovedete si to vůbec představit? Lékaři a psychologové nám neustále předhazují, jak je sex důležitý. Jak pro fyzické tak pro psychické zdraví. Ale co když jeden nebo druhý prostě nechce? Anebo oba? Nezačne nám z toho lidově řečeno tak trochu hrabat?

Manželský celibát jde obvykle ruku v ruce s nemocí jednoho z dvojice či s partnerskou krizí. U žen bývá kritické období po porodu. Největšími zabijáky sexu jsou stres, úzkost, deprese. Společná intimita je však posilující a její absence se může lehce stát začátkem konce. Na druhou stranu po třiceti letech spokojeného manželství už konec sexu nemusí znamenat pro vztah žádnou tragédii.

PROČ VLASTNĚ?

Sex je fajn. Tedy když se povede.

Kupodivu v říši zvířeny to až tak neplatí. Sex znamená především řadu těžkostí.

Taháte se s těžkým parožím, nafukujete se k prasknutí, motáte se v šílených tanečních rytmech do vyčerpání. Kvůli pestrým vzorům po těle, které mají nalákat vaši vyvolenou, vás hned zmerčí kdejaký predátor. Citlivější samice jsou na nervy, když se kvůli nim perou nejlepší kámoši.

Zdá se, že nejen jeleni či tetřevové si čím dál častěji povzdechnou – k čemu je ten sex vlastně dobrý? Zástupy lidí marně hledají odpověď, zejména ve chvílích, kdy jim milostné pletky komplikují bytí.

V roce 1993 uvedlo 28 % českých mužů, že necítí žádnou sexuální potřebu. O pět let později to byla celá třetina. A 20 % mužů a 30 % žen žilo v té době v plném celibátu. Sex ovšem prospívá zdraví. Alespoň v genetickém slova smyslu. Nepohlavní rozmnožování v sobě totiž skrývá jeden nebezpečný zádrhel. Vytvářením geneticky shodných kopií se násobí riziko chyb, těm se nevyhne nikdo. Při klonování se replikují dál a hromadí. Jednou přijde den, kdy jich bude příliš. A to je konec. Daný druh vyhyne kvůli dědičným poruchám.

Takže v zájmu zachování lidstva, hurá do toho, ať se vám to líbí, nebo ne! * Více si přečtete v souhrnné zprávě s názvem Sexuální chování v České republice

**

SPOLU, ALE BEZ sexu?
Vlasta - 17.4.2013

V Japonsku si říkají Sošokukei danši.

V překladu to znamená býložraví muži. Nejsou to ovšem vegetariáni, jak by se mohlo zdát.

Neupírají si maso, nýbrž sex. A nejsou jediní. I mnohé Japonky o postelové hrátky nestojí. Vyznavačů života bez sexu je ale spousta po celém světě.

Lidí, kteří žijí bez fyzické lásky přibývá. Je to nový trend, či úchylka?

Sex přece k životu patří, ne? Názory na tento fenomén se různí. Jedni tvrdí, že je to reakce na rostoucí stres v naší přetechnizované společnosti. Lidé prostě už nemají sílu vyrovnávat se s dalšími překážkami a složitostmi. Jiní hlásají, že je to reakce na všudypřítomnost sexu. Světem se dokonce šíří hnutí za uznání existence čtvrtého pohlaví – vedle heterosexuálů, homosexuálů a bisexuálů by měl člověk mít prý možnost označit se za asexuála.

SEK JSEM SE SEXEM Asexuálové necítí žádnou sexuální přitažlivost k opačnému ani stejnému pohlaví. Někteří mají rádi mazlení, ale po intimním sblížení netouží. Většinou nechtějí ani děti, tudíž sex neprovozují ani za účelem rozmnožování.

V přírodě je to naprosto běžný jev.

U krys, pískomilů či ovcí je popsáno 8 až 12 procent jedinců, kteří nejeví o opačné pohlaví žádný zájem. U lidí je to však tak trochu problém. Někteří sexuologové dokonce tvrdí, že asexualita patří mezi patologické jevy a měla by se léčit. Studií zabývajících se asexualitou je zatím málo, první se objevila až v roce 2004. Ale podle odhadů může zmíněná, dosud opomíjená část lidstva tvořit až tři procenta světové populace.

Existují samozřejmě i tací, kteří sex ze svého života vytěsnili z přesvědčení.

Například duchovní katolické církve. I když smysluplnost celibátu poněkud narušují skandály a soudní žaloby na sexuální obtěžování ze strany kléru. Katoličtí kněží nejsou však jediní, kdo drží celibát. I pro buddhistické mnichy a vyznavače některých východních náboženství není fyzické tělo důležité. Některé lidi dokonce celibát povznáší podobně jako meditace, půst či trénink. Sebekontrola a uspokojení z překonávání sebe sama může vskutku posilovat ducha. Musíte mít ale samozřejmě skutečně silný důvod a disponovat notnou dávkou sebeovládání.

Jsou i kněží,které...a jak se to dělá?????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????

ahojAle Magda asi jó.

Jsou i kněží,které...ahoj

Jsou i kněží,které...Na tene jsme tu, Magdo, čekali ...

Mě by tedy vůbec nenapadlo...Jsou i kněží,které svádět nemusíš stačí když jen podržíš.

že ve 13.komnatě Jeroným...Jeroným Klimeš mluvil

že ve 13.komnatě Jeroným Klimeš mluvil o svém sebeukájení

A má taky chtíč. Adéla Voborníková Dukovany.

Mě by tedy vůbec nenapadlo...mě už také ne...

Mě by tedy vůbec nenapadlo svádět kněze.

Katolický kněz si během...teprve jsem si všimla, že ten váš příspěvek je z archivu, ráno jsem to jen letem světem prohlédla, ale i tak zajímavý.

Jak tak sedávám v kostele, napadá mě, že bych občas něco dělal jinak. To je samozřejmě normální, to asi napadá každého, ale já si to nenechám pro sebe, ale štědře se o to s Vámi podělím.

Pozdní chození na mši

Před Vánoci v našem kostele byla velká debata o pozdním chození na mši. Faráře to zjevně štve, což se mu nedivím, ale – což už se mu divím - do toho opakovaně ryje. Jeho úmysl je jistě správný. „Vybídnu věřící, aby chodili včas. Oni začnou chodit včas. Vždyť je to tak správné.“ Ano, je to správné, ale výsledek je opačný. Lidé začnou uvažovat stylem: „Lidi zlatý! Zase nestíháme. Posledně farář kádroval ty, co přišli při obětování. Všichni se na ně koukali. No to ne! To raději zůstanu doma.“Takže farářův úmysl – morální tlak zvýší včasnou docházku – se v praxi obrací v pravidlo, které on nikdy nechtěl říci: „Nestíhám. Zůstávám doma.“ V lepším případě jedeme do jiného kostela.

Ano, existuje část lidí, na které bude podobný morální nátlak fungovat. Ti si řeknou: „Má pravdu" a začnou chodit o něco dříve. Bohužel vždy musíme počítat s tím, že mnoho lidí trpí prokrastinací, tedy chodí na poslední chvíli či spíš pozdě vždy a všude. Na ty morální nátlak nefunguje, nebo má opačný dopad. Prostě pozdní chození je do značné míry osobnostní konstanta – někdo chodí chronicky vždy pozdě, jiný naopak chronicky vždy včas.

Je též dobré si uvědomit, co to znamená vypravovat do kostela tři děti. Když jde člověk na vlak, tak musí počítat tak s půlhodinovou rezervou. Pokud by si rodiče takovou rezervu dělali i do kostela, znamená to, že budou stepovat okolo kostela kolem čtvrthodiny. Mše je nudná pro mnoho dospělých, natož pro děti. Ty to tam doslova přetrpí. Rodiče jsou vděční, že to děti vydrží jakž takž zticha, alespoň do příjmání. Kdybychom k tomu přidali ještě čtvrt až půl hodiny přede mší, tak už by to bylo neúnosné. Navíc mnoho dětí je všelijak nachlazených a není dobré, aby ještě více prochladly při čekání na mši.

Vzpomínám na léta, kdy jsem žil s jednou buddhistkou. Ta měla dvě fain holčičky. Ty se mnou chodily ve Vršovicích večer do kostela na P. Pavla Kuneše. Jim se líbil. Vždy říkaly: „Půjdeme na toho ukecaného.“ To byl jediný argument, jak jsem dokázal dostat ty dvě holky do kostela. Kdyby řekly, že se mnou do kostela nechtějí, tak jejich máma by mi to okamžitě zatrhla, protože už tak toto „katolické vymývání mozků“ svých dcer sledovala s hlubokou nevraživostí. Toto není omezeno jen na smíšená manželství, i vzorné katolické rodiny občas uslyší od dětí: „Já kostel nenávidím!“

Příchod do kostela s dětmi se plánuje na knap s tím, že to občas nevyjde. Je to jako s auty – ano, mohli bychom vytvořit naprosto bezpečná, opancéřovaná auta, která by se šinula po silnicích rychlostí 30 km/h. Sice by nebyly žádní mrtví na silnicích, ale jezdit by se s nimi taky nedalo. Tedy z bezpečnosti aut se slevuje, i když se za to vědomě platí životy lidí.

Jinými slovy síly, které táhnou lidi do kostela jsou křehké a tenounké jako vlas. Jestliže do lidí už od dveří budou faráři fedrovat, že jdou zase pozdě, tak ano, zůstane jim v lavicích pár opravdu posledních mohykánů, kteří chodí včas. Prostě farnost není klášterní komunita, není to kněžský seminář, kde je jiná populace věřících. Proto jsou zde i jiná pravidla, jak reagovat na pozdní chození. Za to, že chceme mít děti a málo motivované věřící v kostele, je nutné platit tím, že faráři nebudou lpět na dochvilnosti. Přesně podle podobenství o práci na vinici – každá minuta je dobrá.

Osobně se ale podivuji, proč už dávno nějaký student bohosloví v rámci diplomky nesebral data zejména od kněží z celé republiky. Zjistil by závislost mezi délkou kněžské služby a odpovědí na otázku: „Vyplácí se farářům, aby věřícím vyčítali a připomínali pozdní příchody na mši?“ Já si myslím, že ne, ale závěry výzkumů bývají vždy překvapivé a vždy ukazují, že je to složitější, než se prve zdálo. Tedy tím spíše otázka: Co dělá česká pastorální teologie, že na tuto otázku náš farář neslyšel odpověď už dávno v semináři? To je jistě problém, který trápí faráře od nepaměti. Zde přeci nemusí každý začínající farář začínat zas a znova nazdařbůh experimentovat na koleni!?

Sociální tlak

Další jev, který faráře štve, je postávání lidí vzadu v kostele, zatímco vepředu jsou prázdné lavice. Tomu se říká sociální gradient či sociální tlak a má mnohé praktické uplatnění, například při demonstracích. Typická obrana farářů je zvaní lidí zezadu, aby si šli sednout dopředu do volných lavic. Samozřejmě nejde prakticky nikdo. Ti, na které působí sociální tlak, právě proto stojí vzadu, protože vpředu se špatně cítí.

Jediné řešení je posunout celý kostel o jednu až dvě lavice dopředu. Tedy farář může vybídnout, aby příští neděli ti, kterým nevadí sedět ve druhé lavici, si sedli do první, ti, kterým nevadí třetí, si sedli do druhé atd. Prostě všichni ať si řeknou: „Sice bych si nejraději sedl sem, ale v rámci solidarity si sednu o jednu, někdy i o dvě lavice blíže k oltáři.“ To konec konců můžeme dělat i bez toho, aby nás k tomu vyzvali faráři.

Zvonící mobil či řvoucí dítě

Náš farář občas dělá to, že křik dítěte bez kritiky, často i vtipně okomentuje, například: „Nevím,Žofinko, proč se mnou teď tak vehementně nesouhlasíš, ale já si přesto myslím...“ Kostel se zasměje a křik dítěte je snesitelnější, než když by se farář choval, jako že se nic neděje. Navíc to snímá vinu i ze zoufalé matky, která by se už tak nejraději do země propadla, přesněji z kostela vypadla.

V psychologii nás dr. Sedláček učil, co dělat, když přijde terapeut s monoklem pod okem, který klient nemůže nevidět, o kterém nemůže nepřemýšlet. Doporučení je, aby psycholog monokl ještě zvýraznil. Například „Jak vidíte, mám tady pod okem zajímavou ozdobu, ale ta nás naštěstí při našem povídání nemusí vůbec rušit.“ A ona pak opravdu vůbec neruší.

Tedy i farářům se vyplatí, když na tyto zjevně rušící podněty budou občas explicitně reagovat. Nejlépe s vtipem – odlehčit situaci, když je to moc, tak jemnou instrukcí: „Vidím, že Žofka se chce projít okolo kostela. To je fajn, ale pak se ještě vraťte.“ Po kostele venku by měl ještě přijít k Žofce a říci: "Tak co, ty divochu?" Rodiče se samozřejmě začnou omlouvat, ale tím spíš je třeba z nich sejmout pocity viny. Prostě buď máme v kostele děti, pak tam bude trochu křiku, nebo máme v kostele klid, ale to je pak (před)pohřební klid – requiescat in pace.

Stejné pravidlo platí i u zvonících mobilů. Všichni se ptají, komu to hrají. A jaká to zajímavá melodie! Hvězdné války nebo James Bond? Do toho opravdu nemá cenu kázat, stejně to nikdo pořádně nevnímá. Nejlepší je opět klidná reakce: „Hmm. Hvězdné války. To tu vlastně žijeme taky... Každopádně děkuji za upozornění. Ztišme si prosím všichni mobily.“ Když farář dělá jakoby nic, tak dotyčný, kterému zvoní telefon, má též sklon dělat jakoby nic a nechat ho vyzvánět v tašce.

Hlavně s klidem

Řada našich obraných reakcí, jakkoli jsou dobře míněny, mívá v praxi právě opačný efekt, než co jsme zamýšleli. Je proto třeba dobře rozumět zdroji problému a psychologickým mechanismům, které je řídí. Pak většinou též jsme schopni odhadnout, co s tím druhý může, ale častěji nemůže dělat. Obecně proto při farářské práci je třeba se hodně držet zpátky s moralizováním, spíš naopak vinu z věřících snímat. Základem úspěchu farářské práce je mírnost a povolnost. Jak konec konců říkal už náš Pán: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D je psycholog a pedagog.