Seniorky na netu

Prosím ,prosím, ještě poměr krup a brambor.Také ho zkusím a hned si ho napíši do receptů.

Nedá se nic dělat,musím ještě k vám.Zítra má můj mužský odjet na chalupu,tak mu ještě peču buchty a přitom se modlím,aby opravdu odjel.
Alo,to co teď popisuješ,to je přesně těch 200,na které se v současnosti cítím.Neboj,na chaloupce tě to přejde.A vůbec,mysli na to,že už zase chodíš a že to bude čím dál tím lepší.
Magdičko,dnes jsem dělala tvoji cmundu a děvčata,je to děsná dobrota. Dalo by se to nazvat bramborák do trouby,ale kam se na tohle hrabou všechny recepty,které jsem našla na netu.
Tak Magdi,nejdříve jsem si uvařila malé krupky,potom jsem si nastrouhala na jemném struhadle brambory,jako na bramboráky,na tomtéž struhadle půlku větší cibule,přidala k tomu tři stroužky česneku,4 celá vejce,pepř,sůl,majoránku,na drobno nakrájené vařené uzené maso a nakonec jsem do toho vmíchala ty vařené kroupy.To celé jsem dala na pekáč vymazaný sádlem./vlastnoručně vyškvařeným/Na závěr jsem to hustě posypala na proužky nakrájenou anglickou slaninou. Na vrchu i na spodu se udělá křupavá voňavá kůrčička a ostatní je vláčné a dóóóbré,ňam,ňam¨!!!! Nikdy bych nevěřila,jak může být tahle kombinace brambor a krup výborná.
Takže Magdičko,cmunda se u nás bude dělat častěji a tobě velký dík za recept.Právě jsem vyndala buchty z trouby a zjišťuji,že jsem čilá jako rybička,takže opět usnu někdy k ránu.
Teď si vzpomínám,Alo,ptala ses mě na ten vypraný mobil.Buhužel vyprání a několikéré vymáchání včetně aviváže prostě neunesl a tak skončil v popelnici.
Ještě se musím vrátit k Johance a k té její hlášce.To tvoje,že teď jsi doma sama a řádíš,to mě važně rozesmálo.
No,pomalu se odeberu nahoru do svého království. Taxe mějte,hezkou dobrou noc a pěkné dobré ráno.

Promiň Mimi to popisovala Mardagma.Omlouvám se oběma.

Také já přeji klidný týden.Vzpomímám si Mimi jak si popisovala tu túru,když si babičku vyvedla na procházku.Jen je mi vždy líto,že už neuvidí krásné počasí a neucítí teplo slunce na tváři.Raduj se z návštěvy syna a snachy.

Všechny vás moc a moc zdravím.
Mimi, přijmi prosím moji upřímnou soustrast. Na jedné straně smutek, ale pak budeš mít radost, až přiletí tvůj syn. Moc ti to přeji.
Magdi, myslím i na tebe a těší mě, když píšeš, že je líp a že chodíš na procházky.
Moje milé kamarádky, všechno jsem si přečetla, ale jsem nějaká uťáplá. Několikrát jsem napsala pár slov a nic. Hlava prázdná, jako když nemůžete nstartovat auto, protože máte prázdnou nádrž. Tak to je se mnou už dva dny.
Zítra odjíždíme na chalupu. Snad se zvetím a bude zase dobře. Snad ve středu večer se tady objevím.
Dobrou noc

Mimi,cítím s tebou,přijmi prosím upřímnou soustrast.Říkala jsem si, proč se Mimi tak málo ozývá a ty jsi zatím měla tolik starostí.¨Moc.moc ti přeji,aby tvůj syn mohl bez problémů přiletět.Vím,co to pro tebe znamená a jak moc se na něj těšíš.
Mimi,děvče milé,seber sílu a drž se.

Zdravím všechny a hlásím,že jsem snad nad tím zvítězila.Jestli to byly borůvky nebo slivovice nevím.K obědu jsem si uvařila asi 5 mrkví a vrtule.Potom se mi to zdálo takové plané ,tak jsem si na to dala maso a světe div se, ještě nic.Včera jsem držela poctivě dietu a nebylo to nic platné.Magdi já vím,že slivovice má grády.Jezdila jsem jako holka s dědáčkem pálit do Vizovic, sliovici.Na vůz se nandaly sudy.demižóny, dokonce dřevo.Je to víc než 5O let.Byla jsem zvědavá jak to tam chodí, tak mě děda sebou bral.Už jsem psala,že cukrovku máme všichni zděděnou po otci,který na komplikace s ní zemřel brzy.Jeho matka taky, co vyprávěly sestry,já jí neznala bylo mě rok nebo dva co zemřela.Oba bráchové si píchají a to bych nechtěla.Teď, když píši o babičce, tak mamka říkala,že si nikdy nezapamatuje moje jméno co mi to daly.Nepotřebovala to ani.A teď vám napíši ,na co jsem si jménem vzpomněla.Když jsem přišla ve 2 třídě na Moravu a řekla,že se jmenuji Ivana, všichni to vzali i když tam byla samá Božka ,Liduška, Anča atd.Jen pan farář řekl,že si to nezapamatuje, zakoukal se na mě a řekl,že mi bude říkat Edito.Nikdy jsem nepochopila,proč je Edita snažší jméno.Ve 12 letech jsem odjela,jezdila jsem tam na prázdniny a snad zašla do kostela,ale to si už nepamatuji.Vrátila jsem se tam v 21 letech a vozila kamarádce dítě,která šla na hřbitov.Najednou jde pan farář a říká.Vám jsem dítě nekřtil.Usmála jsem se na něj a říkám "Ne, a ani není moje".On se na mě zakoukal a povídá.Editko,kde se tady bereš? Já byla u udivení jak mě mohl po 10 letech velké změny z dítěte do slečny poznat.Napíši, jak to skutečně řekl.Tvůj úsměv a oči nikdy nezapomenu.Mockrát jsem si na něj vzpomněla, koho jsem mu připomínala ,jaké měl tajemství? Určitě Edita není lehčí jméno jak Ivana.Tenkrát jistě nebylo.Tak jsem se rozepsala a už končím.Pa pa

dravím a přeju krásnou neděli! Málo píšu, měla jsem dost starostí.
V pondělí zemřela manželova maminka, v nemocnici, nebudu se rozepisovat o péči, kterou tam měla. Chtěli jsme ji dát převézt do jiného zařízení, bohužel už bylo pozdě. Zítra je pohřeb, za chvíli jedeme k manželově dcerce, která většinu zařizuje.
Ale doufám, že nás čekají lepší dny, příští týden má přiletět z USA synek s manželkou, tak se jen modlím, aby opět nezačala zlobit sopka... a lítala letadla.
Mějte se sluníčkově, papa M.

To je fajn, že píšete, zdravím všechny, Magdu dvojnásobně, taky jsem ráda, že je ti trošku líp. Je to fakt, s tím sluníčkem, to člověka zrovna pozdraví :-)
Květo, vy jste přece jen více na jihu, u nás je v květu zatím meruňka, třešně, broskve - to zatím ne. Ale stačí aspoň tak, k tomu ta zelená travička, je to nádhera. Na sluníčko já nemůžu, takže s nějakým opalováním to ani ťuk, jen pak ruce se mi opálí, jaxe chodí v tričku.
Oběd taky byl dobrý, pečené kuře, ještě obalovaný pangas, vzal si kdo co chtěl, ještě bude mít synek vzít si s sebou domů a budou mít na zítra. A kupa mrkvičkového salátu, jak u Lídy.
Koukám po venku, prohánějí se tu motorkáři, cyklisti, je pěkně, tak to každého vytahuje ven. Tak půjdeme dát aspoň kafčo ven, ať užiju toho pěkného počasí.
Květo, jak píšeš o záclonách, že zítra je taky den, no jasně. Teď nevím, jestli jste to tady nepsala některá z vás, ale spíše myslím, že mi to napsala moje jiná známá - co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a máš hned dva dny volna !!
Taxi užijte zbytek pěkného víkendu, pa...

Jé, Magdi to jsem ráda, že jsi dobrá, příští měsíc zvládneš bez větších problémů, protože jsi silná a už svítí sluníčko a není ta protivná zima. U nás je také pěkně, teploučko - už jsem i muškáty umístíla tam kam patří a některé mladé kvetou, je to veselejší. Broskve, třešně, višně všechno je v květu. Už spolubydlící 2x sekl zahradu a taky se mi včera zachtělo se opalovat, nakonec zvítězily okna. Umyla jsem celý vrch, do ulice pověsila záclony a do zahrady už jsem neměla sílu záclony věšet. Tak to tam tak je, dnes na to pr..m, zítra je taky den. Už máme hodinu po obědě, měli jsme bažanta na másle, nové brambory a kýbl salátu. Když jsme byli v týdnu v Rak. měli brambory za 12,- kg no nekup to, jsou chuťově moc dobré, což mě překvapilo.V týdnu jsem si koupila st. brambory a polovinu šlo do popelnice.
Při vašem čtení si uvědomuju, že mám 2 měsíce napsaný poukaz na ult. štítnice, tak budu muset naklusat. Já jsem z těch zubů byla tak vycvrkaná, že jsem na to uplně zapomněla.
Upekla jsem buchtu, podle Ivy - do těsta se mixuje ananas, vypadá dobře - poběží do Mikulova, aspoň odkrájím kraje, abych věděla i chuťově jaká je.
Píšete o cukru, já mám sladké ráda, nepřecpávám se, ale nevypiju ani kapku piva, vínem nepohrdnu a whiskou taky ne. Kafé piju roky bez cukru a bez mléka, jak říkám, suché kafé. Myslím si, že jako nemoc cukrovna je z něčeho jiného, než od cukru.
Přeju Vám krásný den K.

Magdi, ahoj, jsem ráda, že píšeš a že je ti líp. To se dobře čte. Tak ti přeju, aby to i nadále vydrželo.
Na cukru jsem taky byla, je to asi 10 dnů. Můj doktor pravil: "Kdyby byl blbý výsledek, zavolám. Jinak pokud se neozvu, je to OK". No, neozval se, tak doufám, že dobře. Nebudu se tam hrnout. Ale fakt je, že alkohol dá tělu dost cukru. Já taky vysloveně sladké nemusím, ale po obědě mám ráda pivko nebo večer dvojku červeného. Ale co už by člověk nesměl, že? Holčičky, všem dobrou chuť k obědu, krásný zbytek dne.

Zdravím ,Ivanko cukrovka není o tom že nesladíš ,,, já si tak zvikla že jsem neměla svůj dia,,, mam specialní není dia jako dia na to příjdeš ,každemu vyhovuje něco jiného dost je na in ,, jinak cha, cha , víš kolik je ve slivovicí kalorie? jinak dlouhodoby cukr fůj to je hnusné ,,, no ale musíš ,,, hodně zelí a malo jablek v ovoci je moc cukru ale to uvídíš sama,,, jo zapoměla jsem ti napsat že jsem si tak zvikla že normalní cukr mě ,,, nejede ,,, jinak holky jsem ok je mi lepší ,,, chodím ven , no a blíží se zase noví měs, a je tu nové vyšetření ,,, ale neda se nic dělat chci tu byt,,,, jinak karavan mame ale jezdí synek ,,, my jaksi né ,, ale neva ,,, chodíme na ryby ,,mame tady dvě přehrady tak se tam postaví a je to já radší jsem doma ,, no myslím na vás ,,, všechny zdravím ,,, jak bych měla každou pozdravit jéjé nas je ale je to moc dobře

Děvčata,posílám všem pozdrav a divte se, zase se ozývám. Venku pěkně, čekám na zeťáka, že přiveze rošťáky aspoň na chviličku, oběd uvařený, šunkofleky pro chlapy a pro malé květákové placičky, míchaný brambor, mrkvičkový salát. Pak půjdu dosekat zahradu. Ta tráva je přímo šílená. Ale popíši včerejší výlet. Paráda. Nádherná krajinka, takový úvoz, kdysi lom, ale na co, to jsem zapomněla a po stranách něco jako chatová oblast. Snad 15-20 různě posázených chatiček, co chatiček, chat s velkým CH. Tak kouzelné místo, že už tam pár rodin se zabydlelo celoročně. Také bych to brala. Mi to přišlo jako ještě panenská, dobře před světem ukrytá, skoro zapomenutá krajina. Měla jsem si její historii vyhledat na internetu, ale nezadařilo se. Teda historii o tom lomu. Není to břidlice, ale holt paměť. Stále tam vidím ty lidi, jak si tam žijí tak nějak pospolu. Se zdejšími se to nemůže srovnat.
Ivano, ta nemoc, co tě postihla je prevít. A ráda se vrací a někdy to trvá, než se člověk zmátoří. Ale léku nikdo nezná. To už jsem myslím jednou popisovala, ale nevím, často si jen v hlavě srovnávám co chci napsat a pak se k tomu nedostanu. Nebo se mi to i vypaří.
Jančo - karavan, i já to závidím.
Johanko - být sama doma, ale jen na velice krátkou dobu.
Více už asi nemůžu psát, protože přifičelo před chaloupku auto a víte co bude násedovat. Však to znáte. Zase se ozvu.

Ahoj všechny, krásné ránko! Dnes mám nějaký příliv energie, sluníčko svítí, to je ono. Včera jsem se taky válela na lehátku, získala jsem taky načervenalý odstín, ale to mi nevadí. Musím kůži připravit na Chorvatsko (přelom června a července).
Míšo, karavan jsme koupili, protože já jsem po té operaci páteře a předtím jsme jezdili pod stan. To už teď nejde, nemám na to, abych věčně lezla po čtyřech nebo byla v předklonu. Karavan je pro mě druhý (i když malý) domeček. Mám tam postel, u přípravy jídla můžu stát. Řízení zvládá manžel vcelku bravurně, tak jsme spokojeni. Docela se těším na příští víkend do Semína. Zkusím ti poslat fotku, snad to vyjde.
Zatím všem děvčatům - krásnou neděli!

Ještě se musím vrátit k pátku. To jsme si s dědkem mákli. Jak jsem psala, že můj bývalý kolega a společník ukončil činnost naší lakovny, tak jsme tam měli ještě uloženou naši venkovní dlažbu. Tak jsme ji stěhovali domů. Dvakrát jsme se otáčeli s autem a vozíkem. Tam naložit ručně, doma vyložit zas na paletu. Takhle jsme přeložili něco přes 12 metráků, a to dvakrát. Jedna dlaždice má tři kila, brali jsme to po dvou. Tak si dovedete představit, že jsme měli ruce jak opičáci až na zem. A co mi včera dělala ramena, to bylo hrozné. Ale jak praví básník, co je doma, to se počítá. Měla jsem strach, aby je tam někdo nezprivatizoval.
Jančo, ten karavan ti závidím. To byl vždycky můj sen. Jenže dědek na to není. Jednou před lety jsme si ho půjčili na prodloužený víkend. Mě se to moc líbilo, ale dědek byl otrávený. Že je to nepohodlné, blbě se s tím jezdí atd. Tak tím jsme skončili.
Tak vás všechny zdravím, přeji hezkou slunečnou neděli. Já si jdu číst, Nelly mě nakazila. Papa M.

Sůvičkuji a ještě asi dlouho budu.Postihlo mě totiž to,co popisovala Květa a Nelly.Bojím se dát něco do pusy.Teď jsem si rozmrazila borůvky ,osladila to diachromem(Markétko je to hnusný,ale ve čtvrtek jdu na dlouhodobý cukr)zapíjím to slivovicí.Ne zase pořád,žádný pijan nejsem.Horečku jsem srazila hned,ale to ostatní nejde.Je to neskutečný.Ráno jsem v pohodě vyprala dvě pračky.Odpoledne u mě byla sousedka na kávě a už se do mě dávala zima.Když odešla tak jsem se změřila a už to letělo nahoru.Děvčata můj muž prvně v životě žehlil.I když to byly jen jeho pracovní a moje(hadry).Na nějaký překlep hledět nebudem.Pamatujete, jak některá z vás poslala ten test kde bylo dobře jen první a poslední písmeno?A jak jsme to dobře přečetly.

Ahoj kamarádky! Tak vidíte, kdy já jsem se dnes dostala k psaní. To je u mně nezvyklé. Ale vypravovala jsem přes den muže na dlouhou cestu a tak dnes tady mám "království" jen sama pro sebe, tak "řádím" i o půlnoci.. Nelly, beru si tu tvoji větu k srdci (..pouhým čtením zůstáváš v úkrytu..") a tak se tedy ozývám. Jak říkám, dnes taková nádhera venku, úplné léto, ale nevytáhla jsem paty z domu, dodělávala jsem všechno jídlo, co si bral s sebou, každou chvíli "nevíš kde mám..." a tak jsem zkrátka byla při ruce. Kdybyste viděly, jak je tady teď klííídek!!! Zítra přijede syn, bude tady přespávat, protože brzy ráno odlétá pracovně do USA. Takže budu jak na trní, než dostanu zprávu, že doletěl v pořádku. Snad dá sopka na Islandu pokoj. Zítra tedy se chystám navařit něco oblíbeného synkovi a začátkem týdne tady v bytě budu "řádit" a gruntovat. Když jsem sama v bytě, uklízím moc ráda. Pustím si obvykle muziku a beru to jeden pokoj po druhém. Jančo, moc ti závidím, že jezdíte s karavanem, musí to být dobrodružné. A ještě když máte k tomu partu, to mi moc chybí. Omlouvám se, že nereaguji na jednotlivá povídání, ale je toho na mně moc, tak se jenom občas ozvu, ale čtu poctivě a moc ráda. Tak jestli ještě někdo "sůvičkujete", tak vás moc zdravím a ostatním asi už dobré ráno! Mějte sluníčkovou neděli všechny, stařečka zdravím a jestli bude mít odvahu, ať se třeba taky ozve!

Lído, diplomatické styky s tebou budou spíše utuženy, to se neboj. Přeci pejskové a kočičky, to je tady málem to hlavní. No, jinak o nemocech, o dětech, o vnoučatech, o vaření....o čem jiném psát. To nic není, jak píšeš, na každém patře jedna kočka, my máme ty čtyři na dvorečku, a můj oblíbený pan Hrabal ve svém Kersku, ten jich měl kupu a říkal jim kočénky. Když už tam pak nebydlel, tak je jen jezdil krmit. Kdoví, co se s nimi stalo pak...a vlastně i pan Hrabal měl takový zvláštní, nevyjasněný konec. Ten film Slavnosti sněženek, to je fakt autentické, natáčeno přímo tam, v Kersku. A jak píšeš, že Adélka s tou novou nijak nekamarádí, to třeba časem bude lepší, třeba taky ne. U nás - kočka-máma, ta je taková dost nesnášenlivá, ta po zlém prskne i na druhou kočičku - svoji dceru.
Určitě jste si dnes užily pěkného dne, ani jsem neslyšela předpověď, ale doufám, že to pár dní vydrží.
Mějte se všechny pěkně, moc zdravím!!

Ahoj děvčata,venku je nádherně a já hned,jen co se vrátí muž s nákupem,vyrazím s Korou.
Lído,neboj,nikdo z nás tě nezatratí.A když jsi smutná,tak se rozepiš a nezůstávej jenom u čtení.Psát můžeš o všem možném,nemusíš čekat,až se něco stane.Piš třeba i o tom,jak tě nic nenapadá a uvidíš,jak tě hned něco napadne,co bys nám mohla sdělit..Měj na paměti,že pouhým čtením zůstáváš v úkrytu a tady je potom po tobě prázdno a přitom se tak pěkně čteš.
Jančo,ty vaše výlety s karavanem, to musí být bezva.Až vyjedete,určitě budeš mít nějaký zážitek z cesty i pobytu,tak se potom s námi o něj poděl.
Jinak u mne je to stále stejné,zatím se cítím pořád na těch 200.
Taxe mějte sluníčkově a ještě nahlédnu.

Ahoj holky, dnes úplně vymalováno, těším se ven, jen co to tu pofackuju. Ale chci vám napsat, jakého mám Alzheimera. Před zimou jsme zazimovali karavan do stodoly nedaleko od nás, všechno jsme z něj vyklidili. Včera jsme ho přivezli zpět, zase všechno umýt, zpět nabalit, abychom mohli příští víkend na výjezd. Já říkám - ve dveřích byla protihmyzová zástěna, vím, že jsem ji na podzim vyndala k vyprání. Kde skončila, jsme ani jeden nevěděli. Prolítla jsem snad celý barák, skříň, kde mám věci do karavanu - nikde nic. Už jsem si chystala novou k přípravě, pak mě napadlo ještě jednou se jít do toho karavanu podívat. Jo, je tam, vypraná a stočená na závěsné liště nade dveřmi. Tak jsem usoudila, že už ten Němec asi kolem mě chodí.
Lído - kočičky, měla jsem je a moc jsem je milovala. Měli jsme mámu kočku, která přišla k nám už dospělá, ujali jsme se jí. No a pak to bylo každý rok o koťatech. Dařilo se nám je rozdávat, ale jak byla už stará, bylo kotě jen jedno nebo se narodilo i mrtvé. Pak jsme ji museli nechat utratit, obrečeli jsme to, zůstal nám po ní kocour, který stejně zdrhnul, jak jsme v létě jezdili na delší dobu pryč. Občas ho vídám, ale k nám už nejde. Asi dobře, o starost míň. Zatím ahoj, hlídám roštěnky a lečo.