Seniorky na netu

No holky, teď jsem na mrtvici. Nevím o co jsem tady zavadila na klávesnici a všechno je pryč. Už jsem chtěla jenom krátce ke srazu, protože jinak jsem se rozplývala nad cestovatelskou odvahou Astřičky, nad nesnášenlivostí hub u Janči a potažmo i u mě /václavky nemůžu ani vidět/, nad ozařováním patičky Ivy a co já vim ještě, a je to v čudu. Na Květku mě zamrzelo, že nedala vědět, když byla tady. Ale teď bych měla jít něco upéct, nějakou rychlovku, protože zítra přijede sestra, švagr a holka s klukama. Asi bábovku, konečně mám trošku uklizeno a potřebuji si chvilku užít relativního pořádku, než začne zase synátor dál pokračovat v těch jeho experimentech nahoře. To mě mrzí, ani nevím, která levá klávesnice mě zradila, a tak jsem se snažila. Já se zase vrátím. L.

No Astřičko ty si cestovatelka,no krasně, viděla jsem jak si mi mavala ale od Bohumína je to asi 20km to si se měla stavít na kafe co říkaš jé někdo zvoní dojdu , zatím pá

Astro, to je tedy báječné.Od samého začátku vím, že jsem tady správně mezi svými. No řekněte, mohou být na jednom místě takhle nádherně jiní lidé? NEMOHOU!!!!! Ale je dobře, že existují.
Všechno jsem si přečetla dvakrát a teď ani nemohu psát. Určitě přijdu večer.
ZATÍM................

Astři, to je krásný, že jsi "nebyla normální", máš velký zážitek, no a my všichni taky :-))) Hned jsem si dala mapy.cz a putovala s tebou, v té obci u Zuzanky je opravdu vidět potok, taxem si tě představila, jak tam zrovna jdeš a rozhlížíš se, zda doleva či doprava...Máš můj velký obdiv, já jsem cestovatel "na baterky", to asi víte...

Taxme nasedly do dodávky, byla tam se Zuzankou dělat pořádek ještě spolužačka. Cestou se Zuzanka vzpamatovala natolik, že nás vyhodila obě z kuchyně, protože bychom se jí tam prý jen pletly. Za to nepletení jsme dostaly filé a bramborový salát, spolužačka po kávě odešla, potom nám dělala společnost deváťačka Peťka a Mimuška. Mimuška je kouzelná, vím, že se opakuji, ale jinak se to říct nedá, je ještě krásnější než na fotce, milá, přítulná a hravá jako kotě, tedy jako štěně a my jsme povídaly a povídaly, trochu chaoticky, jak to bývá, když není času nazbyt a je toho tolik, co si musíme říct. A najednou byl čas na odjezd. Neboj, sleduji čas, pravila Zuzanka něco na ten způsob, když mně pořád přidávala něco k jídlu, abych na tak dlouhou cestu měla dostatečný přísun kalorií / nevěděla jsem zase, jestli budu mít mezi spoji čas si něco koupit/.
Taxem se rozloučila se všemi členy domácnosti a Zuzanka šla se mnou k autobusu. Zase jsme povídaly a povídaly, občas zamával někdo na nás občas my na někoho, když jsem pohledem na hodinky zjistila, že pokud nemá autobus zpoždění, je už dvě minuty pryč. Neměl.
Tak Zuzanka sundala mobilem Petřina tatínka ze žebříku, kde jsme ho před odchodem viděly a zase jsme nasedly do dodávky a doufaly, že chytíme vlak v Párnici. Zrovna vjížděl do nádraží. Taxme naposled zamávaly a motoráček vjel zase mezi kopce. V Kralovanech jsem zazmatkovala, hledala jsem vlak do Žiliny, jeden osobní právě odjížděl, než jsem si uvědomila, že jedu rychlíkem, který jede do Bratislavy. Dokonce mně vybyl čas i na kávu z automatu, výjimečně dobrou, bylo teplo a mně bylo líto opustit ty krásné vrchy kolem.
Za Českým Těšínem už vydatně pršelo. Povečeřela jsem chleba s máslem a korbáčikem, zamávala Magdě, protože jsme jeli na Bohumín a tak nějak mně to teprve začalo docházet a dochází mně to ještě teď.
Fotodokumentace, bohužel, není, snad si to všechny vynahradíme příští rok. Jednou nebo dvakrát mně ve vlaku napadlo, jestli jsem normální, když jedu kamsi do neznáma. A jsem moc ráda, že jsem normální nebyla.
Všechny zdraví aa

Holky moje, tak jsem si tady sedla, abych trochu podráždila mozkové závity u sudoku a najednou poslouchám, že jsem včera měla svátek. A hned mě napadlo, co mám udělat - otevřít Seniorky. A nemýlím se, jste strašně miloučké, jsem opravdu jen tady Liduška. Kdysi to byla moje báječná kamarádka. Slzím a smrkám. Děkuji, děkuji.
Ještě tady dneska něco dám na pořádek a pak se vrátím o týden zpět, budu číst co se událo, jak se máte, co děláte a splatím dluh - páteční setkání po 53 letech.
Našla jsem dnes poprvé v rozhlase stanici z Ostravy, kde hrají na přání a jsou to převážně melodie mého mládí. Prostě sentiment.
Jsem zvědavá, co se tady hraje, za chvilku jsem zpátky. L

No tak já to také musím vydržet.Budu se těšit.

Já nehrajúú.Teď jsem přišla,že jenom nakouknu a je to tak napínavý.Astřičko,tak brzy ráno nástup a pokračuj:-)Moooc pěkný!

Astro, tak zítra se budu těšit na pokračování.NEZAPOMEŇ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Jenom bych ještě dodala, že to bylo jako na M.S. - prostě jako kdybychom pokračovaly někde, kde jsme kdysi přestaly. aa

Děvčata, zítra to dopíšu, dnes už na to nevidím.aa

Já také čekám,je to velmi napínavé a budu sem pořád nahlížet.

Když nebudu vědět, jak to všechno bylo dál, tak NEUSNU!!!!!!!!!!

Astřičko, ale rychle pokračuj, prosím.

Ahoj děvčata a Karle, tak podávám zprávu o svém cestování, bude asi poněkud zmatená, stejně, jako byl celý ten můj momentální nápad jet ze dne na den. Prostě buď to vyjde nebo nevyjde. Mám zkušenosti, že plánovaná cesta se často nějak zvrtne a je po plánech a těšení.
Internet mně sdělil, že by ještě mohlo vydržet počasí a pokud stihnu všechny spoje, měla bych tam čistého času asi tři hodiny./Do té doby by se Zuzanka měla vzpamatovat ze šoku, který jí způsobím/.A taky, že ráno nezaspím. Samozřejmě jsem ještě o půlnoci počítala ovečky a když zvonil po čtvrté budík, byl to šok pro změnu pro mne.
Večer jsem si vypisovala vlaky a autobus a zjistila, že autobus, který jsem si napsala jako přímý je s přesedáním. Tak znovu vlak-vlak-vlak – autobus.
Do Žiliny to bylo bez problémů, i když kolem jablunkovského tunelu je staveniště, tentokrát jsme nabrali jen asi čtvrt hodiny. Rychlík do Košic přijel hned na vedlejší kolej, taxem nastoupila jako ostřílený cestovatel. Kralovany pro mě byly dosud jen rychlíková zastávka na cestě do Popradu, tentokrát jsem tam vystupovala a začínalo pro mne území, kde „byli lvi“.
Lvy jsem sice nikde neviděla, ale vlak, který měl jet asi za patnáct minut taky ne. Jen shora shlížela jakási vysoká vápencová hora.. Taxem šla pátrat k pokladně, potom prošla tunelem pod celým nádražím a za všemi nákladními vlaky stál motoráček. Jízda to byla kouzelná, kolem dokola vysoké zelené kopce, napravo malá říčka, ve sluníčku se jen třpytila. Potom jsem skutečně našla autobusovou zastávku a skutečně z ní jel autobus.
Vystoupila jsem tedy u kostela a u hospody, zeptala se hned u autobusu, kde bych mohla najít Zuzanku v domnění, že to bude hned za rohem.
To musíte rovně, bežat a bežat, bude tam želený most, napravo kaplička a potom ještě jeden most…Jak dlouho mám bežat, to už mně neřekli. Přešla jsem most, zapadla do vysoké trávy a šla kolem řeky. Nějak se mně to nezdálo, tak jsem se vrátila, všude pusto a prázdno, bylo poledne anebo lidé byli na poli, všude vybírali brambory. Jeden živý človíček šel asi ze školy, tak mě poslal znovu do trávy, že se to dá přejít a tam uvidím bílý domček. Napřed jsem uviděla morky a krocana, který se tvářil zle /to je ten, Zuzanko, který kulhal?/, tak jsem ho v uctivé vzdálenosti obešla. Domčeky byly dva, u jednoho seděla stará paní a čistila houby.
Tak ta mně oznámila, že Zuzanka šla na cintorín. Když jsem se zeptala, jestli je to daleko, že bych tam došla, pochybovačně se na mě podívala a pravila, že bych mohla jít vedle do výrobny, tam mají na Zuzanku telefon. Měli, dokonce velice ochotně i zavolali, ale mobil zůstal doma. Tatínek deváťačky Petry mě tedy naložil do dodávky jeli jsme. Cintorín je na svahu, ze silnice přehledný, ovšem musela jsem přiznat, že bude muset na Zuzanku zavolat, protože já nevím, která to je. Tak zavolal, Zuzanka běžela s kopce a já do kopce. S tím, že jdu tedy na tu kávu, když už ji skoro postavila.
Děvčata, bude to na pokračování, nějak nevím, kdy přestat.
Taxe zatím mějte všichni. aa

Nelly, právě to dopisuji, hned to tady budeš mít. aa

Všechny vás zdravím a Zuzko, já tomu nějak nerozumím. Vy jste se s Astrou setkaly na hřbitově? Nenapínej nás a napiš, jak jste se domluvily, jak jste se setkaly apod.A kde se tam Astra vzala?

Lidka v nasom kalendari je niekto iny,ale pripajam sa k pozdravu!!!!!!

Juuuj dievcata,nestiham a nestiham,chichichi.
Nie ze nechcem napisat ako ma Astra prekvapila,to napisem rada,ale vcera mi zacal krivat moriak/znak zapalu/,tak som poprosila suseda zahrat sa na mordera.
Tak sme mali mensiu zabijacku,dala som pod noz aj morku/krutu/.To je masicko na tu polpenziu,co som slubila,chichichi.
Astri,ibistek sa uz krasne rozvil,3krasne ruzove ruze,dakujem!!!Peta moooc dakuje za darcek.
Pre vas ostatnych len tolko,ze my sme sa s Astrou museli stretnut na cintorine,nie ze by mi tam chutilo byt,ale bola som robit poriadok.
Vsetkych zdravim,pekny vecer!!!!!

Tak naše řekyně jsou už doma.Přiletěly v pořádku.Prý včera už tam bylo zase 40 st.Ptala jsem se co je ouzo, a starší mně vysvětlila,že je to nápoj co chutná po hašlerkách.Tak snad má pravdu.Moc se jim tam líbilo.Dneska tady bylo krásně.Já opatrovala šprčka, protože rodiče přijeli v noci tak tu spal a ani nechtěl dopoledne domu.Máma z toho byla celá vykulená,ale spokojená,že ho bude mít kam dávat.Je to neteř a její matka ještě pracuje, tak opatrování je na mě.Už tu spal víckrát,ale vždy se sestrou.Včera jí vzali sebou do Prahy, měla narozeniny, (8 l.)tak aby měla výlet.Dneska tady bylo moc hezky.Vyprala jsem 4 pračky a hned vyžehlila a zítra jedeme na chaloupku.Jo děvčata, jak jsem vám psala,že máme magora souseda tak nám asi vypáčil sklep.Za 40 roků se to nikdy nestalo.Asi nic nesebral a jestli nějaké okurky nebo kompot to nepoznám.Žádné cenné věci tam nemáme jen tam mám prášek na praní 14 kg a ten tam zůstal.Spíš msta a vylomená petlice.Kašlu na něj.Takový magor mě nestojí za pohled.Lidušce taky přeji vše dobré, ať má svátek třeba jen jako.Jinak všechny zdravím a zase se ozvu jak to počítač dovolí.