jak se odmilovat ?

Nello, chápu tě, ani nevíš jak. I to oddalování... ale nepomůže to, nic tím nezískáš. Udržovat tento stav je taková umělá naděje. Udržuješ se v ní, protože se bojíš konce, ale rozuzlení se nevyhneš. Prošla jsem si tím. Dnes jsem se jen tak mimochodem dozvěděla, že ten "můj" už má vlastně jinou přítelkyni, ani se mi to nenamáhal říct, chtěl jen čas...

zdravím tady všechny milé...Jedna vdaná, obdivuji tvoji sílu to ukončit a dovedu se vcítit do tvého pocitu prázdnoty a jak je těžké se s takovou situací každý den vyrovnávat. Přála bych si, abych také měla tu sílu v sobě říci si ne a konec, neničit sama sebe něčím, co mi vlastně ani žádnou radost nepřináší. Místo toho se ale tak trochu cítím v roli tvého přítele, protože taky stále doufám, že se to třeba ještě nějak otočí a budeme spolu.

Nello, to je velká pravda,...Mirando, myslím, že máš pravdu, že manipuluje. Tou svojí nepřístupností, neprůhledností, šponováním emocí, atd., a tím si zvyšuje svůj zájem o sebe. Což se mu, bohužel, daří. Jsem nastartovaná jak tygřice, jen vyrazit… Ale k čemu mi to je. Navíc teď vůbec nemám odvahu k žádné akci z mé strany. Jinak děti nemám, takže to asi není ten důvod, proč nechce pokračovat či vůbec rozvíjet jakýkoliv vztah. Spíš možná jsem pro něho svým způsobem nedostupná (nemyslím tím, že jsem vdaná), stejně jako on pro mě.

Ahoj, jsem v diskusi nová, ale prožívám něco podobného a sama sebe nechápu. Vztah jsem ukončila já z konkrétních důvodů - už jsem neuměla snášet jeho egoistické chování a pocit neváženosti z jeho strany právě proto, že ho tak miluji. Od ukončení vztahu je to jak na houpačce - jednou mě chce, pak zas couvá a mne to regulérně ničí čím dál víc. Aktuálně hledám svou vlastní cenu. kterou ztrácím, když chci být s ním, je pro mne nejdůležitější. Už ale vím, že je to špatně a trápila bych se s ním. Zájem o mne je sice značný, ale já pořád mám srdci toho jednoho, který se mnou mává sem a tam. Je to kruté, ale i to se dá překonat a uvolnit se, mít svou cenu a nechat HO, ať to zkusí jinde, snad bude mít větší úspěch. Najďeme si TOHO, kdo si nás bude fakt vážit. Jednoho takového mám hned vedle sebe a nejsem schopná mu dát lásku. Jsem na sebe zlá, ale pokud trochu počká... Ach jo, už aby to bylo.

zdravím tady všechny milé pisatele...je mi hodně mizerně dnes a přišla jsem vás pozdravit. Mám před sebou náročné období, počítala jsem s tím, budu se snažit ze všech sil to ustát brzy. Vím, jak je vám, které a kteří sem píšete, jaké to je čekat na zprávu, sms, majl, telefon...nicméně jsem ten vztah bokem ukončila já, z mnoha důvdů, kterými tady nebudu unavovat to bylo pro mně dál neúnosné. on mi bude chybět hrozně moc. taky z mnoha důvodů. Ten člověk mně svého času strašně moc pomohl tím, že byl. Ale musela jsem. Cítím podivné prázdno, vakuum, bezvětří bez emocí a clý den dělám svou práci jako robot. Bude to zlé, těžké, bolavé. Zdá se mi, že on to nebere úplně vážně, před časem jsem naznačila, že to skončíme, ale neměla sílu a možná to bere zas jen za řeč bez obsahu-nevím. jakoby si byl jistý, že to je rozmar a že zas skončíme jako pár-třeba za pár dní. Chápu, že to tak může vidět, ale ... držte mi pěstičky...

... a jsem tu zase...po minulém týdnu, kdy jsme byli denně v kontaktu na netu nebo telefonu a jednou i fyzickém...zase odmlčení :-(... napsala jsem mu druhý den poté, co jsme se viděli, ale zatím bez odezvy :-( ..přitom vidím, že třeba včera přihlášený byl... ...možná ho moje zprávička neinspirovala k napsání pár slov...nebo...třeba psal někomu jinému :-( ach jo ...

Nello, to je velká pravda, že nás ženy přitahuje to, co nemůžeme mít.Možná je tvůj přítel prostě v tomhle směru zvláštní, možná tebou úspěšně manipuluje. Ale jinak si myslím, že my ženské (normální ženské, NE vypočítavé mrchy nebo zlatokopky) skoro vždycky neseme kůži na trh, nabízíme velkou lásku, kdežto muži mají raději něco malého a pohodlného.Zapomněla jsem, jestli máš děti nebo ne, ale třeba právě děti jsou důvodem, proč on nechce vztah dál rozvíjet.Knihy bych ale použila jako šikovnou záminku, a zkusila při tom bych komunikaci rozvinout.Áť jsi úspěšná!

váš problém je v...Mám také ten pocit, že je to v nedostatečné komunikaci. Ale je to s ním dost těžké. Někdy je naprosto nekomunikativní a nepřístupný a obtížné z něho něco dostat. Taky se nechci vnucovat, tlačit na pilu, ptát se nebo chtít vysvětlení, to už jsem párkrát dostala nehezky zpátky. Myslím, že kdybychom se vídali častěji, tak bude na obou stranách méně napětí. A možná bych nakonec zjistila, že mě zase až tak nepřitahuje. Myslím, že jeho zbraň je právě v tom, jak je nepřístupný.

Právě, jestli se nějaká...váš problém je v nedostatečné komunikaci. Je hezké, že o problému diskutuješ ale dokud to nevyřešíš s ním tak se nic nezmění. Mám pocit, že plno problémů vzniká z nedorozumění a dalo by se jim možná lehce předcházet.

Jestli se ti podaří, zkus...Právě, jestli se nějaká schůzka podaří. To byl taky vždycky tak trochu problém se sejít, schůzka byla hezká, než k ní ale došlo a pak zase propad a dlouho nic. Nějak na to nemám odvahu, bojím se, že schůzku odmítne a budu tam, kde jsem, ne-li hůř. Ty knížky vyřešit musím, ale už teď je mi z toho špatně. Mirku, myslím, že máš pravdu v tom, že se bojí, abychom do toho nespadli víc, než by chtěl ON (protože já bych asi do toho spadnout chtěla...). Myslím, že se do mě na začátku dost zamiloval a teď cítí, že je to pro něho ohrožující a má pocit, že na to nemá. Nevím, jestli mu vadí, že jsem vdaná, protože to věděl, taky myslím, že budovat nějaké vztahy spíš nechce. Nicméně ale ve mně vykřesal jiskru téměř již vyhaslou a teď ji úspěšně dusí. Já už ho ale mám pod kůží, myslím na něho kudy chodím, je to horší jak nemoc a působí mi to jen smutek a trápení a nemám úniku. V podstatě to bylo hezké jen na začátku, když jsme si jen psali a nescházeli se. Děkuju za vaší podporu, už jen to, že se z toho tady můžu vypsat tak, jak to cítím, mi pomáhá. Nikdy bych si nepomyslela, že ve svém věku budu něco podobného řešit.

a) Jsi vdaná takže má...jen bych opravila a) - ne strach, že se to provalí, ale strach, že by se chtěla rozvést a "nalepila" se na něj. Prostě buď má strach, že kvůli němu od manžela neodejde nebo naopak . že by se mohla chtít rozvádět a být s ním.

Nello, napsala bych mu neutrální sms ohledně těch knížek, to je naděje na setkání a podle osobního kontaktu pak uvidíš co dál. Já už nemám ani tuhle možnost.

Díky, Mirku, jsem ráda za...a) Jsi vdaná takže má strach že se to provalí b) Chce víc jak milenecký vztah, ale to je nemožné takže závěr je, že se dostal do slepé ulice

Díky, Mirku, jsem ráda za...Jestli se ti podaří, zkus si s ním dát schůzku a můžeš mu vše říct, jak jsi to tu popsala. Třeba tím rozptýlíš jeho obavy. Bůh ví, z čeho má strach. Je možný, že se bojí, abyste do toho oba nespadli víc, než byste chtěli. Když jsi vdaná, je situace komplikovanější. Navíc osobní setkání ti může poskytnout odpovědi na otázky, který byste asi přes mobil či net těžko řešili. Jak jsi tu psala, hlavně žádný tlačení na pilu, vnucování se a doprošování. To bys ho mohla ztratit úplně.

Vypadá to, že dostal...Díky, Mirku, jsem ráda za názor z mužské strany :-) Možná, že on teď čeká, na mojí reakci, protože na tu jeho poslední sms jsem už neodpověděla. Je pravda, že již dříve mi říkal, že má ze mě strach, ale strach je dobrý, protože posunuje. Že se bojí, aby mě nezklamal. Setkání nebylo moc, přes to všechno jsme se ale postupně a pomalu sbližovali, připadalo mi, že v tom mu strach ani obavy nijak nepřekážely, to vždycky až posléze se mu to v hlavě přemlelo. O to víc mě to teď překvapuje a mrzí. Jeho povaha je dost složitá. Chtěla bych mu dát najevo, že jeho obavy jsou zbytečné, ale nevím jak, aby to nepůsobilo trapně a že se něčeho doprošuju. Navíc jsem vdaná a on svobodný, takže žádné závazky ani po něm nechci. Naznačil, že dál je to na mně, ale já v jiném než mileneckém vztahu momentálně pokračovat nemůžu. I když bych ho nechtěla ztratit ani jako kamaráda.

Tak už je to 18 dní, co...Vypadá to, že dostal strach. Asi z tebe cítil, že chceš víc, než ti může nabídnout a proto se stáhnul. Já bych mu napsal, v podstatě nemáš co ztratit, ale chtělo by to, abys působila, že jsi nad věcí (koneckonců máš u něho ty knížky, že?). Možná to ještě můžeš zvrátit ve svůj prospěch a pokud ne, tak abys to v sobě dokázala uzavřít, je někdy potřeba slyšet definitivní ne.

Tak už je to 18 dní, co nekomunikujeme. S tím, co mi půl roku blbnul hlavu krásnými slovy a zlomil srdce a nakonec napsal, že je na to příliš srab... Pořád na něho myslím, nemám radost z věcí a činností, jak jsem měla dřív. Prostě zatáh za záchrannou brzdu ve slušně rozjetém vlaku. Užírám se tím a nemůžu pochopit, jak může říkat, jak je mu se mnou dobře a bla bla a vzápětí napsat, že tímto způsobem nemůže pokračovat. Rozumíte tomu? poraďte co s tím, navíc mám u něj ještě nějaké knížky...

Sestřenka měla s manželem...podobně jsem to i přes svůj věk udělala i já. Život máme jeden,tak proč ho zahazovat. Děti dospělé a není důvod zůstávat v nefungujícím vztahu. Nelituji !

Mirku, a nemůže to řešit...Sestřenka měla s manželem na toto téma rozhovor xkrát. Sice se chvíli potom snaží, ale potom poleví a ona moc dobře ví, že to dělá kvůli ní, ale že je to pro něho neudržitelný stav. Možná je zaseklá právě z toho, že ví, že k žádné změně v tomto ohledu nedojde.Asi máš pravdu, že je rozdíl, kdy osudovou lásku poznáš, ale jedna moje kolegyně měla podobný příběh jako ty. S manželem roky žijí jenom vedle sebe, děti jsou dávno dospělé. Taky prožila několik vzletů a pádů a i ona se osudově zamilovala, až byla vdaná. Nedávno si řekla, že nechce zbytek života trávit vzpomínkami a rozhodla se, že zkusí ještě někomu otevřít své srdce. Začala chodit do různých kurzů, jezdit na zájezdy (poznávací, lázně, pobytové) a je to několik týdnů, co má novou známost. Prý předtím nevěřila, kolik postarších lidí je osamělých a otevřených k tomu, aby se ještě bláznivě zamilovali. Prostě láska kvete v každém věku. Samozřejmě to mohlo být jen štěstí, že někoho potkala, spíš jsem tím myslel, že někdy není úplně špatný jít tomu štěstí naproti, neuzavírat se před světem, takže šanci podle mě ještě máš a nemyslím si, že mizivou.

Sestřenka to má doma na...Mirku, a nemůže to řešit sestřenka tím, že prostě na rovinu řekne manželovi, v čem strádá? Možná jsme zapomněla nějaké důležité souvislosti a nejde to, vždycky má ale cenu to zkusit znova a znova.Jestli je ale zaseknutá tak, jako jsem byla já, tak prostě podlehne a hotovo.A ještě k tvé osudové lásce - v mládí se člověk zamiluje snadno, díky rozmnožovacímu pudu mu připadá spousta jedinců zajímavých, takže byla jen otázka času, kdy se pro tebe objeví nějaký nový, vhodný objekt.Když se ale něco podobného stane ve fázi, kdy má ženská život za sebou, tak nevím, jaké má šance.Asi mizivé.