jak se odmilovat ?

Mirandinka nebo snad Mirandička asi někam odběhla, jdu tedy taky na chvilku ven, trochu se provětrat. Dnes je venku moc krásně.

Klidně ventiluj, jsem jedno velké ucho a mám stejný problém, myslím na svou bývalou i když bych neměl. Má moc mne k sobě vždycky na nějakou dobu přitáhnout a omámit mě. je to má čarodějka.

Mirando ahoj, jak zníš zdrobněle?

Děvčata, netrapte se...oni...Miluj - nemiluj, trap se - netrap se...To je právě to, Lolo, co nelze vůlí ovlivnit, v tomto směru jsou pocity buď takové nebo opačné.Mně se tento týden hrozně stýská a jak ty sama píšeš - málokterý muž ví, co žena potřebuje... A když takového muže v životě konečně najdeš, tak tě nakonec opustí.Sakra !!Škoda, že teď nikdo nepíše, potřebuju to nějak ventilovat.

Děvčata, netrapte se...oni se taky netrápí. Kdo jednou zkusil,těžko si bude zvykat na roli "hodné manželky", něco už zákonitě chybí, když bokovka vyšumí. Vzruch, dobití baterek jedné, city a láska nebo její iluze druhé. Věřte, že ti vaši muži to tak nehrotí. Zkuste si představit vedle sebe svého milence bok po boku za deset let. Chtěly byste to tak ? Má ten milenec něco podstatného, co manželovi a otci vašich dětí chybí ? Je tak dokonalý ? Nebo je to jen to dobití baterek ? Vyměnily byste ho za manžela doopravdy ? Je mi jasné, že chcete prostě oba, ale to není dlouhodobě udržitelný model. Tedy většinou. Jsou výjimky, ale ty potvrzují pravidlo. Taky málokdo může mít vše, že ? Mně se to mluví, když už to co žijete vy, mám za sebou. Možná jednou budete tam, kde nyní já a usmějete se při pohledu zpátky s nostalgickým povzdechem a připustíte, že vše je tak pomíjivé. A možná taky ne.Dnes jsem si vzpomněla na jeden sraz po základce před lety, když mi spolužačka řekla-jsem potřetí vdaná, vždy je to na chvilku. Ale rozvedu se zas. A už na to seru, nestojí to za to.Já na to, co ji tak zklamalo.Ona, že pravidelné zjištění, že její milenec je ještě větší debil než její manžel.Navíc na to přicházela pozdě. Vím, silně nadsazeno a zvulgarizováno. Ale nějak mi její slova utkvěla v podvědomí a jednou zas vyplula v určtité fázi mého života na povrch - tehdy jsem se tomu řehnila a dnes-dnes tomu skrytému kontextu rozumím víc. A to mi moje bokovka nijak neublížila-naopak -chtěl dávat, až moc. Ale násilně a ne to, co jsem si přesně přála. Málokterý muž ví, co žena chce a potřebuje.

Fialko, také jsem měla...víme o sobě, že máme oba svoje domácí zázemí, rodiny, ale evidentně já si na něho vzpomenu častěji než on na mě...nebo pokud si vzpomene, tak já to nevím, protože sms nenapíše... na net se nepřihlásil (ten nick co znám) už víc jak 10 dní....jsem jak na trní...na jednu stranu srovnaná, že to tak je, na druhou stranu si nedovedu představit, že už nezažiju takové výbuchy vášně jako s ním......a představa vytloukání klínu klínem asi nebude to pravé, protože momentálně mě moc neláká navazovat nějaká nová přátelství...to už asi spíš dopadne tak, že budu "hodná" manželka

Dane, jenže tím, že se zajímáme o osudy a problémy jiných, naštěstí zapomínáme na své vlastní.Samozřejmě, že mě tvůj příběh zajímá, stejně tak příběhy ostatních.Nevím, co znamená "nemám právo žádat víc", podvědomí nás většinou spolehlivě vede a některé žádosti prostě přijdou.A jinak - dodatečné přehrávání situací, jak píšeš, to je asi pravidlo, taky se mi to stalo. Ale později mi došlo, že to snad jinak dopadnout ani nemohlo.A že je jen můj problém, že jsem v tom vztahu citově tak osudově uvízla.A možná proto jsem nedošla k nenávisti.

Ale ne, nehraju vůbec počítačové hry ani to není myšleno jinak. Slovem Bestie jsme si tenkrát jen označili tu jistou osobu, o které byla řeč (aby se to nepletlo. A skutečné jméno jsem nechtěl použít). Já jsem tenkrát proti ní nepociťoval žádnou zášť a diskutovali jsme právě tady na Doktorce o tom, může-li se láska změnit v nenávist. Samozřejmě jsem byl nesmírně smutný z toho, jak to dopadlo a používání chladného rozumu nepomohlo (jistě to samy znáte), naopak jsem si vyčítal domnělé chyby a co všechno mělo být jinak - to věčné přehrávání situací je zničující. Něco takového jsem naposledy zažil akorát po rozchodu se svou dávnou studentskou láskou.Mirando, od toho přátelství nemám právo žádat víc. Chtěl jsem to, tak to mám. Klidně se ptej, rád napíšu; měl jsem jenom strach, že by to mohlo být pro ostatní únavné.

bych tipla, že Dan nemyslí Bestií tu bývalou osudovou lásku..Když to čtu, myslí to asi jinak.

Slávko, bude to strašně těžký, ale logicky jis nastínila že ten vztah nemá cenu, tím pádem, se dřiv nebo později zhroutí sám, ..když něco končí něco krásného muže začít :)

dan asi hraje dos počitačové hry, tam je bestijí jak na thajwanu

Jak budeš mluvit o té, která Bestii nahradila, až dojde z nějakého důvodu k rozchodu? To bude Bestie2 ?

Dane, já bych fakt ráda zalistovala, ale nemám ani čas ani trpělivost. Překvapil jsi mě, myslela jsem totiž, že jsi byl jen dlouho smutný z rozchodu jako my ostatní, ale slovo BESTIE mě v tvém příspěvku dost zaskočilo. A krásné přátelství je moc dobrá věc, jen nevím, co to pro tebe znamená, jestli je to opravdu jen kamarádství, nebo láska bez známek osudovosti.Ale třeba to ještě vysvětlíš.

Mirando, to se nezdržuj listováním v historii. Rád odpovím - stejně už nevím, do jakého stadia a data jsem to tady popsal a nakolik se budu opakovat. Dopodrobna by to bylo na román, takže stručně: trvalo to dost dlouho, než jsem se psychicky srovnal. Lásku za jinou jsem ovšem nevyměnil, protože to nešlo jako jít do obchodu a uplatnit reklamaci. Našel jsem za rok a půl tak nádherné přátelství, jaké jsem rozhodně nečekal. Díky té ženě postupně Bestie vybledla...

Ahojte,dlouho jsem tu nebyla,dovolena a tak.Vidim ze se tady moc nezmenilo,jen uz nepisou vsichni co sem psali.Leto je za nami a tak ted bude na psani vice casu.Bohuzel taky budeme muset zase psat ukoly.

...a hlavně mě drží nad...Ano, bohužel to byl definitivní konec.Buď ráda, že máš malé děti a spoustu povinností, já jsem se opravdu dva a půl roku soustředila jen na něj, naprosto všechno šlo stranou, on byl pro mě alfou a omegou. A pak rok a půl na to, že už ho nemám - což bylo nesnesitelné.A jsem sice ráda, že teď to už nebolí, ale zároveň si připadám hrozně prázdná.Nedávno jsem se vrhla do rekonstrukce bytu, ale je to slabá náhražka.Od začátku, co sem píšeš, si myslím, že u tebe to není konec. Nevím ovšem, jestli ti mám přát, aby to pokračovalo, když je tam ten veledůležitý předěl.Uvidíme, co bude pro vás znamenat.

...a hlavně mě drží nad vodou ta naděje, že není všem dnům konec. U Tebe to zřejmě skončilo a byl to konec bez návratů....nevím

Niko, mluvíš mi z duše,...Mirando, vůbec si vyrovnaná nepřipadám, jen to asi nedávám tak znát. Pořád ukrutně teskním a mám pocit, že bez něj je život neúplný. Žiju si ve svém světě - automaticky a stereotypně vykonávám věci, které prostě musím a tajně si lítám v myšlenkách někde mimo a vzpomínám na to co bylo a představuji si co asi bude.... a jestli nebude nic, tak mi asi pukne srdce :-)

Fialko, také jsem měla...Niko, mluvíš mi z duše, já to cítila naprosto stejně.Ty mi připadáš ale mnohem vyrovnanější, než jsem byla já.Mě ten rozchod na rok a půl doslova smetl ze života.

je to na nic...psali jsme si...Fialko, také jsem měla takové pocity, chtěla jsem a potřebovala víc než mi mohl dát ( a to mi psal téměř každý den). Když jsme to ukončili tak mě to tak moc bolelo, že jsem si říkala, že ikdyby jsme se viděli 1x měsíčně tak je to lepší než se nemít vůbec.