jak se odmilovat ?

Mila v, jsem na tom uplne ale uplne stejne...sama sobe si rikam, ze on je proste vlastne hrozne hodnej a urcite mi nechce ublizit, omlouvam ho tim, ze bydli docela daleko a v hlave si tisickrat opakuju sceny kdy jsme byli spolu a snazim se v nich najit nejaky skryty znameni, ze se mnou vlastne chce byt, akorat nevi jak to rict...je to sileny, zacarovanej kruh a kdyz ma clovek pocit, ze je z toho venku, tak se to vrati a opakuje cely odznova...

terezko a anabel máte úplnou pravdu obě dve.Je to hrozný, říci ne a ani jen tak prostě to ukončit to nejde,hrozně ho miluju a nevím co mám dělat.nejhorší na tom je že sama sebe obvinuju že dělám jednu chybu za druhou že ta špatná jsem já né on, že on je správný normální chlap a čekám na tu chvíli až zas on bude chtít napíše hezký psaníčko a já se rozzářím jak je to krásné a že se zase uvidíme,a já se pak chlácholím jak mě miluje ,ale opak je pravdou,jen si semnou hraje a já si to uvědomuju ale stále čekám že se to třeba změní ,říkám si že se třeba jenom stydí ,vymýšlím si teorie proč se tak chová.prostě už sama nevím co mám dělat,hrozně bych to všechno chtěla vrátit a vůbec ho nepotkat....

Terezko, onuce - to je presne ono...oni ale jsou takovi ti dnesni panove:) proste nechteji davat, ale jenom brat, kdyz maji zrovna "chut"...ale je to tezky rikat ne, kdyz rict ne nechces - nikdy jsem si nemyslela, ze budu mit rada nekoho, kdo nebude nikoho chtit ve svym zivote a je to tady a je to vicemene pruser - chova se ke mne hezky, akorat jen kdyz chce...je to strasne tezky, kdyby se dalo srdci porucit, aby proste zapomnelo, ale ja jsem presne ten typ, kterej kdyz uz zapomene tak se zrovna ten CHLAP nekde vynori a je to tady zase, ten samej kolotoc...chci ho, on me nechce...no je to hruza hruz tyhle vztahy

Já ale nechápu čím jsem mu ublížila. Možná jsme se nechovala jako úplně milující osoba, ale byla to jen obrana na jeho chování, chtěla jsem , aby pochopil, choval se ke mně jak by měl.

Niky, nenávist nemá dalo od lásky. A myslím, že trpí, protože si mu ublížila a pořád tě má rád. A nemůže se s tím vyrovnat, proto ta nenávist.

Já chci zapomeout a odmilovat se co nejdřív, i když to ta velká láska poslední dbou už nebyla. Víc jsem o tomto psala v tématu: návraty. Ale co mě teď dorazilo je to, ze si pritel mysli, ze uz k nemu nekolik let nic necitim, ze jsem hi jen tahala za nos.ze me nikdy neprestane nenavidet, ze jsem mu znicila zivot kdyz jsem si zahravala s cizim, jeho zivotem.ze na me bohuzel nikdy neprestane myslet, a tim vic me za vse nenavidi..;(

Pro v - to je tedy pěkný hajzlík, bere tě jako kamarádku, ale občas tě políbí a píše milostná psaníčka - a přitom ví co k němu cítíš? Buď je to pěkný sadista, nebo se dobře baví, anebo je úplně blbej, když ti tohle dělá. Tohle ¨bys měla zarazit, nejsi přece žádná onuce...Je to těžké, ale zvládnout se to dá! Četla jsi to o té důstojnosti?! Totálně to utni a až překonáš to nejhorší období, bude ti mnohem líp. Tohle je velké trápení a nikam to nevede...

Dane, zdravím!!! Už je to opravdu dlouhá doba. Věřím, že vás ten můj mail překvapil. Snad jste si o mně neudělal špatný úsudek...Ten citát znám asi rok, nějak mi uvízl v hlavě. Taky vím, jaké to je, bohybovat se na té hranici. Láska dovede z člověka udělat úplného chudáčka. Fuj, fuj, fuj. A jak to, že vás ta bestie nestydatá nazvala úchylem? Umím si představit, jak vám z toho muselo být...Naprosto souhlasím s tím, že člověk si jednou musí říct DOST!!!A DOUFÁM, ŽE TOHLE ČTE I PETR!!! Je moc důležité zachovat si svoji důstojnost. A u chlapa to platí dvojnásob. Já vím, lehce se to říká, v životě už je to pak horší. Ale měli bysme se o to snažit! Dane, bylo mi potěšením, brzy zase nashledanou

tak jsem si po dlouhé době uvědomila že čím víc si ode mě udržuje odstup,že ho vůbec nevidím jenom když on sám chce a jak chzce že ho víc a víc miluju nedokážu se od něj odpoutat odejít ,skončit ten nᨚ zvláštní vztach v kterým je tam málo a přeci dost...miluju ho moc a už vůbec nevím co mám dělat ,přestává mě všechno těšit,přestávám se i radovat,být štastná....jsem smutná strašně utrápená myšlenkama,že mě bere jako kamarádku s občasnýma polibkama milostnýma psaníčkama...už jenom brečím nevím co si počít,moje citi k němu jsou čím dál víc hlubší a já sama nevím proč.......už se nechci trápit,chci milovat ale být i milována ...už nevím jak dál co si počít....

Holka: no řekl mi toho hodně hnusnýho, nejvíc m ě asi dorazila o mém tátovi, který zemřel na konci ledna...už tak je to pro mě dost těžký a on si ještě přisadil, že kdybych udělala to a to, tak by teď mohl žít...hrozné prostě:-(

Petr: myslím že 3 měsíce je dost dlouhá doba na to, aby sis uvědomil, že ji máš opravdu rád a chceš s ní být. Jestli to tak cítíš, seber odvahu a všechno jí řekni. Budeš vědět na čem jsi. Když to necháš tak, budeš se dál trápit, což určiě nechceš ne?

uz jsou to skoro 3 mesice co nejsme v kontaktu, ja si za tu dobu snazil ve sve hlave co nejvice osklivit a vymazat ji (i kdyz me to moc mrzi, protoze sam nevim co ona citi ke me, kdyz mi nic nerekla, mozna jsem jen tim ze jsem trochu ostychavejsi nevyuzil situaci a k nicemu se nemel, ale to nevim, nerekla mi nic, i kdyz jsem se ji na to ptal a chtel si s ni otom promluvit)vim ze kdyby ted za mnou prisla ona tak s ni budu chtit byt protoze o ni porad stojim a mam ji rad, ale ja uz asi dolezat nebudu.... ani nevim jestli ji mam psat k svatku,nebo se ji nejak nevtirave ozvat...??? ahoj a diky

etda anonymko klobouk dolu!ses dobra.muselo to byt tezky a asi i je.ale je dobre ze sis jeho "vylev" po chlastu sama pro sebe neomluvila.a vykaslaal se na to.co ti rekl kdyz byl opilej?

Ahoj holky. Když si to tady tak čtu, tak mi to silně připomíná sebe samu, akorát já už sem v té fázi, kdy se odmilovávám. Rozsekli sme to přesně před 3 týdny a já si den po dni, pomaloučku uvědomuju, že je to tak dobře. Předtím sem si nedovedla představit, že budu bez něho,ale zároveň že budu i s ním v budoucnu. Viděla sem hodně chyb, kolikrát sem si říkala, nadávala sama sobě, proč zůstávám ve vztahu, který nemá budoucnost atd. Byl to kolotoč.Jenže sem proti tomu nebyla schopna udělat vůbec nic. Nějaký rozchody tam byly ale ty vydržely max. týden a pak sme znovu naskočili do stejnýho kruhu. Nutno dodat, že ten můj ex byl na tom stejně. Chtěl se se mnou rozejít, ale prostě to neuměl. Já v té době sem tomu vztahu více věřila a více za něho bojovala, prostě sem doufala, že by to mohlo vyjít. No jenže pak přišla jedna osudná noc, kdy se příšerně opil a "vyblil" na mě takový svinstvo, vše co si o mě myslí, byl zlý, odporný, prostě u mě nastal zlom a řekla sem konec. Vydržela sem ještě u něho do rána a pak nazdar. On si samozřejmě nic nepamatoval, nechápal, co se děje, ale byla sem neoblomná. Výhoda je, že je ode mě vzdálený přes sto kiláků, našel si práci v jiným městě, tak ani není možnost se vidět. No ale jednoduchý to určitě nebylo a pořád ještě není. Bezprostředně po rozchodu sem na něho byla příšerně naštvaná, pak sem jenom bulila a nechápala, proč to udělal, chtěla se k němu vrátit a teď sem v jakési fázi smiřování. Ale pořád mi chybí. A to strašně moc a pořád. Byl to můj nejbližší člověk na této planetě a mám pocit že po jeho odchodu ve mě zůstalo hrozný prázdno. Jako by mi někdo vyrval kus srdce a dal ho na místo, kde ho nemám šanci dostat zpět. Prostě srdce má absťák po tom druhým. Chce to zapojit hlavně rozum a to srdce nějak ubít. Vím že sme udělali správnou věc, já bych s ním šťastná nebyla. Sem ve stavu, kdy se mi nic nechce, do všeho se musím nutit, ale doufám, že časem to bude lepší. Už teď je to lepší než před 2 tydny. Naštěstí dělám dálkově výšku, takže se nemůžu moc flákat a čumět do zdi afurt o tom přemýšlet. Taky sem začala cvičit a sou tu taky kamarádi, kteří pomůžou. Je to těžký, ale věřím, že to jde zvládnout. ?říkám si že si mě nezasloužil a že přijde určitě někdo další, kdo mě ocení takovou jaká jsem. Tak holky, chce to hlavně sílu a uvědomit si sebe samu, jestli vám to za to stojí. Držím vám pěsti!

Ahojky Leny, no uz jsem ho i odmitla, problem je ze on se tvari jak "jelimanek" a pta se co se deje?:))) proste typickeee...jako by se nechumelilo a kdyz to zkusi priste zase, ja uz to nemuzu vydrzet a podlehnu...je to tezky tohle, jako vsechno ve vztazich..nechces ho ztratit, ale na druhou stranu vis, ze te to jenom nici zevnitr a ztracis tim drahocenny cas...ale tem citum zkratka nejde porucit.Ale ses moc hodna Leny, zes napsala o te kamaradce...4 roky, to je desny - to si ani nechci pripustit ze bych to takhle zvladla, ale uz jsem v tom 2, takze to je skoro to same...kamaradce preji at se to zlomi a kdyby prisla na nejakej figl, at mi da vedet:) Je to ale trapeni co, kazdy mame to svoje, nekdo vetsi nebo mensi, ale citite se v tom tak sami a nejhorsi je ta zoufalost, ze se neda nic delat...

Jo a annabelle, kámoška má stejný problém jak ty(už 4 roky). Problém je v tom, že ta jeho nedostupnost tě přitahuje. To že cítíš, že ho nemůžeš mít. Kdyby jsi s ním chodila třeba měsíc, tak zjistíš, že není tak dokonalý, jak si myslíš. A že ho možná ani nemiluješ. No, ale pokud jde jen o sex a to jak se k tobě po večerech chová, tak to opravdu nepoznáš. Zkus ho jednou odmítnout. Naznačit, že pro tebe nic neznamená. A možná se v něm něco zlomí. Uvidíš. Ale jak to tak čtu, tak to asi nejde, co? Je to týpek, který se jen na tebe podívá a podlomí se ti kolena. Zkus to. pa pa

Hojky Marti, tak naše situace mi připadají téměř totožné. Tak honem děcka, raďte, ne? :)

PODPOŘTE ČESKOU REPUBLIKU A POROVNEJTE JEJÍ INTELIGENCI S OSTATNÍMI NÁRODY. ZAPOJTE SE DO IQ TESTU NÁRODA NA ADRESE: http://cz.iq-test.eu/?d=2910

No tak mám stejný problém, jsem přes 3 roky s přítelem, vidím všechny jeho chyby a nemyslím si, že bych s ním v budoucnu byla až tak spokojená, jsme každý jiný. Ale nedokážu se s ním rozejít. Už jsem to zkoušela, ale prostě to nešlo. Jediné řešení bych viděla v tom, že bych si našla někoho jiného a až pak se s ním rozešla, jenže to bych mu zase neudělala. Jsem hrozná, sama sobě nadávám. A že by se rozešel on se mnou, na to to nevypadá, on vypadá spokojeně. Jsem hrozná.

uz jsme se nevideli 2,5 mesice a ja pomalu zacinam dychat uvolnene, stale na ni myslim ale uz me to tak nedepta, zacinam si pomalu zase uzivat zivota, moc bych ji chtel videt a treba si s ni jen promluvit protoze ji stale asi miluji, ale rikam si ze kdyz se zase uvidime budu zas na ni myslet jako drive, takhle vim ze jsem ji rekl o co mi jde ona me asi odmitla,nebo nevim jak si jeji chovani vysvetlit, nebo jestli jen nevi co ke me citi, nevim... a uz vim ze po tom patrat asi nebudu, protoze ji miluji a asi bych se utrapil nebo zblaznil z toho jak by jsme se navzajem sverovli sem tam nejaka ta pusa a opet bych v tom lital... ale vim ze kdyby ona sama za mnou prisla tak bych s ni chtel byt bez vahani, proste bych ji odpustil jeji chovani a chtel bych to s ni zkusit... nevim ale jak se chovat.... moc bych se o ni chtel dal zajimat a usilovat o ni, ale kdyz nevim co ona si mysli o me... a hlavne jeji chovani nechapu... bohuzel...