jak se odmilovat ?

Víš a právě to si podle mě nezaslouží, abychom s nimi byly. Já třeba měla i zážitek takovej, že jsem s ním chtěla jít ven na procházku, jak bylo koncem března teplo a pěkně. Spustil to, že nikam nejde, že je unavenej,..začal hrát divadlo a usínal na schodech u baráku. Najednou mu zavolala kámoši, že jsou u baráku, ať dojde a to byl živej až moc a mě tam nechal trčet.Vážně to asi nemá cenu.

jenze to je presne ono. ja bych udelala prvni posledni, abych s nim stravila cas, ale on ani nahodou!!!!

Presne reci reci.. ale co pak to jeho zalezi mi na tobe a miluju Te... asi to mysli stejne uprimne, ze? Fakt proste jsem si pripadala jak hysterka rano... a nemohl tady zustat. BTW: kdybych mu ted napsala: proc si nejel az zitra? Tak budu ta nejhorsi na svete. Ach jo. Strasne dulezity jsme pro me, chybime jim, ale cas na nas to nemaji...

Jj, rozumím Ti. Ten můj mi to taky psával..ale u něj jsem tomu nevěřila ani trochu. Napsal, jak mu nechybím, třeba jsme se 14 dní neviděli, ale přitom jsme oba dva byli ve městě. To jen on si nemohl na mě udělat čas!

uz si vzpominam. Tak teda nepis!!! ;-) Jinak ted neco pro pobaveni. Rano jsem se loucila s pritelem, uvidime se az po vikendu, dostala jsem vynadano, ze tak stresuju kvuli par dnum... a ted mi pise: chybis mi. Jako tohle proste nechapu, ja mu to neverim zkratka... bud vim, ze mi bude chybet a zustanu o den dele, nebo si proste takovyhle sms odpustim ne?!?!?! Me to ted akorat zas rozhodi... a stve me to!!!

Víš ono to bylo něco jako, ať si píši svým bývalým a zdar! Byla to reakce na to, že jsme mu děkovala k přání k svátku. Takže tady asi není nevhodnější něco písat. Kór pokud víš, jaký jsem měla vztah.

tak to je dobry... ale tak napis neco neutralniho jenom.

Já mám spíš takový záchvaty,.ale pak si vybavím co udělal, jak se choval, jak mi nadával a je zas chvíli klid. On mi právě před týdnem psal a já mu na to už nic nepísla. tak nevím:-(

jako v tomhle umim byt silna... myslim ze treba mesic bych mu dokazala nepsat. Je to fakt hloupy, zvlast kdyz nic neodepisuje. Predstav si tu radost, kdyz by ti napsal on jako prvni!!! To je lepsi ne. Holky proste ne ne ne ne a jeste jednou ne psani zprav!!!

alaa - JJ, to znám až moc dobře, kdy jsem špatná já. Ale to je to nejhorší, když on Tebe přesvědčuje o Tvých chybách. S tou bejvalkou... já to zas měla tak, že se stýkal s holkama, psal si s nima, přitom když jsem se třeba jen já pozdravila s bejvalým a řekla mu, že jsme kamarádi, tak řekl, že to mezi opačným pohlavím neexistuje. Dneska to na mě nejak spadlo:-(( Mám sto chutí mu napsat:-(((

jeste jeden prispevecek :-) ted to po sobe ctu.. omlouvam se za chyby, ale on kdyz clovek chce rychle neco napsat a je rozrusen.... Jinak tohle psani je opravdu balzamek ;-)))

Jinak pro rekapitulaci. Ja jsem zas trochu jiny pripad. Ziju 1 rok ve vztahu, kde ja miluju vic... pritel sice rika: miluju te, chybis mi, zalezi mi na tobe... o to vic boli, ze se podle toho uz nechova. Jsem takova troska, co si nepamatuje kdy s nim prozila naposled stastny den a strasne ji boli predstava, ze jede na vikend domu (teda 4), ze jde s byvalou na caj, ktere pise, ze je pro nej dulezita a ze ji ma rad... Porad se mu podrizuju, ale je jasny ze tohle nemuze trvat vecne. Pravdepodobne to skonci nejakou moji tragickou scenou, kdy on, jak jednou naznacoval, uz nebude dal chtit byt s takovou hysterkou. Jsem na nem prilis zavisla a chtela bych mit silu odejit, zapomenout a byt sva. Zkousela sem s nim mluvit uz mnohokrat, ale vzdycky to skonci tak, ze ja sem ta spatna atd.. Tady na forku cerpam silu, az ten den D nastane. Vim ze to bude bolet, ale ted zas taky nejsem stastna.. Ale vy my holky proste pomahate...

takhle jsem to chtela rict: NENEchavejme jine zit nas zivot. To ze nechavame takove ubozaky ridit nas zivot je hloupost!!!!!

Ahoj holky. Olina a Zora nam to tu pekne vysvetlily, taky dekuju za radu od prezivsich ;-)Vite o cem zase chvilema uvazuju ja... to uz je nas tady minimalne 5, co jsme presvedceny, ze mame resp. jsme mely nejuzasnejsiho a nejdokonalejsiho chlapa a lepsi neexistuje. Pani, si je predstavte vedle sebe. Takovych pet necitu.. jak asi vypadaji, jaci jsou... No proste me to trochu uklidnuje, ze tech skvelych chlapu je tolik. Nebo to mozna znamena, ze vsechny nosime na nose klapky a nevidime to ostatni. Verim ze vsechny naleznem jednou manzela, budeme mit rodinu a budem stastne.. Jenom je potreba co nejrychleji zapomenout na tyhle blbce!!!! Ano to totiz jsou!!! Ignoranti a tupci, ale treba ma pro ne osud taky pripravene nejake rany. Jani a H.. jsem s vami, davate mi silu a ja rikam nepiste tem klukum!!! Jani ty zvladni skolu a H. uz je s Tebe paradni kocka co-takoveho sportu :-) A jak tady nekdo psal... zaslouzime si nekoho, kdo si nas bude vazit a budem u nej na prvnim miste. A taky si myslim, ze tuhle chybu- milovat telem a dusi, srdcem i rozumem- uz neudelame, ne?!! Nechavejme ostatni aby prozily nas zivot!!!!!!!!!!!!!!

Já i když s ním mám společných 6 let, tak bych se už nedoprošovala. Rpzešli jsme se několikrát, ze začátku jsem to tak řešila a když se na to kouknu zpětně, akorát jsem se ponížila a návrat si vybrečela. Podle mě, pokud by se k vám, ke mě teď vrátil sám od sebe, tak to něco znamená,...ale pokud by to bylos krz doprošování a ponižování, tak ten vztah stejně půjde do háje.

Ja to vidim tak, urcite bych take vyjadrila sve pocity bezmocnosti, ale hned, bezprostredne po rozchodu,nikoliv dalsi tydny. Rekla bych co citim, kdyz by se ozval sam, urcite bych mu dala najevo, ze nejsem v pohode, ze je mi mizerne, byla bych uprimna, ale nikdy bych se nedoprosovala. To si zadny clovek nezaslouzi, aby se musel doprosovat, kdyz je odkopnut.Dokazu se v citit do toho, jaky to musi byt horor. Ja mam ale ciste svedomi v tom, ze jsem ani jednou nerekla, aby od ni odesel. Nikdy jsem do toho nemluvila, nechala vse plynout, a veskera rozhodnuti nechala pouze na nem. Holky, 5 mesicu s nekym to je nic, proti tomu kdyz jde o desetilete vztahy, je to daleko horsi. Rozchodem totiz boris uplne vsechno, party lidi, propojene rodiny, vetsinou jsou v tom i deti. Neni o co stat, ale zivot je uz takovy. Tvrde propady stridaji absolutni stesti a tak je to porad dokola.

Já nechci, aby se vrátil za každou cenu, jen jsem prostě doufala, že sám nevěděl co chce a začnu mu chybět, aby věděl, že nejsem naštvaná a mám ho stále ráda a jsem tu pro něj....Je moc fajn, že sem píšete své názory a příběhy - Olina, Zora. My s Janou jsem ve stejné situaci a tak to vidíme stejně, potřebujeme to vidět i z druhé strany a někoho, kdo si to prožil a teď s odstupem času se podělil o své zkušenosti! Určitě se nezlobím, ikdyž některá slova jsou dost bolestivá, ale pravdivá!Jani 2x týdně chodím plavat, 3x na aerobik, 1x spining, 2x klafat do čajovny, teď se chci přihlásit na kurz angličtiny, o víkendech občas hlídám děti. Na dovolenou jedu do Jeseníků na cyklistiku.

Já vím... Nějaké přemlouvání nebo přesvědčování je zbytečné, on ví, že já na něj čekám, takže kdyby se chtěl vrátit, tak ví, že ho nevyhodím. Ale jinak jsem moc ráda za vaše názory a zkušenosti, to já jsem to jako nějakou urážku vůbec nebrala, mě to jedině obohatilo a jsem vám za to vděčná. Já tak získávám nové rozhledy, nové zkušenosti, nové názory a to myslím, že může každému člověku jenom pomoci.

Ahoj děvčata, věřte, že to co jsem vám napsala, nebylo míněno ve zlém, ale vysloveně ve snaze vám pomoci. Ty vaše příběhy sleduju a měla jsem pocit, že se pořád točíte v bludném kruhu. Právě, že to znám z vlastní zkušenosti a tenkrát by mi třeba pomohlo, aby mi někdo řekl, jak jsem mu protivná.....A z toho důvodu napsala jistě i svůj příspěvek Olina. Jano, tys šikula, že v těch depkách jsi schopná dělat zkoušky a dokonce státnice, můžeš být na sebe pyšná a tu Paříž by sis určitě zasloužila. Jen nakonec bych se přiklonila k názoru, že stačí jednou říct - chybíš mi, když změníš názor tak se vrať a dost.Tak bych to po těch zkušenostech udělala já, kdyby se mi to opět stalo.

Teda vy do nás jdete:-) Ale ne, je to dobře, že slyšíme i takové názory a zkušenosti. Jak už jsem mnohokrát říkala, nám už ho vrátí jedině zázrak, nemůžeme nikoho nutit, aby s námi byl, když nechce. Ale zase nevěřím tomu, že kdyby se mi ještě někdy v životě stalo, že by mě takto partner opustil a já na to reagovala - dobře, akceptuji tvé rozhodnutí, už tě nebudu více kontaktovat - že bych se cítila lépe. Pak bych si možná vyčítala, že jsem pro to být spolu neudělala všechno, že by on poté mohl nabýt dojmu, že mi jeho přítomnost neschází, takže jsem rozchod možná také chtěla... doufám, že chápete, co tím mám na mysli. A to že jsem se ponížila opravdu nějak moc neřeším, prostě mi svým způsobem šlo/jde o život, o mou budoucnost, o spoustu věcí. A takhle se ztrapnilo a schodilo sama sebe tolik lidí, to k rozchodům svým způsobem patří. Já to vnímám jako jakousi obrannou reakci organismu. V první chvíli je to opravdu příšerná bolest, panika a strach a H i mě se stalo to stejné, neboli že nás opustili po pěti měsících vztahu. Takže jedni říkají, že je to dobře, že rozchody po několika letech bývají mnohem těžší, já ale myslím, že toto také není žádná výhra, obě jsme byly v takové té fázi největšího zamilování, kdy má člověk pocit, že bez toho druhého nemůže ani dýchat, takže pak je to prostě šok a rána. My bychom je pořád neotravovaly, kdyby to tak nebolelo, nebylo nám tak smutno, prázdnota, obě dvě na ně neustále myslíme, máme je pořád v hlavě. Jde jen o to, to přetrpět a věřit, že se to zlepší.