jak se odmilovat ?

Adél a jak píšeš, napsala jsem mu spoustu smutných sms, hrdost jsem zahodila a doufala, že ho obměkčím. Ale jak říkáš, tohle asi spíš člověka, který nás už nemiluje, od nás spíš ještě víc oddálí...

Adél, jak já tě chápu! Jsem den po rozchodu s člověkem, kterého jsem milovala nade vše, dala mu čtyři měsíce svého života, kdy pro mě v myšlenkách neexistovalo nic jiného, než on. Plánovali jsme společný život, domeček, já stěhování za ním... Bylo to tak intenzivní, že není možný, že je konec. Bolí mi tak u srdce, že se to popsat nedá. Ta prázdnota, pocit, že se musím zbláznit, že se to nedá zvládnout se zdravou myslí. Poraď mi prosím jak to zvládnout. Nevím jak dál...

A já k tomu všemu, k té mé zamilovanosi udelala jeste to, ze kdyz se na me po vsem krásném, co jsem se pro nej necelé dvaroky snazila delat, vykašlal, tak jsem totalne zblbla a začla mu psat nejsmutnejsi sms na svete ..... tim sem ho musela naprosto otravit, delala sem to dlouho, neslo mi to prestat, nemohla sem si pomoct, ted se mu uz nikdy nebudu moct podivat do oči, tak moc jsem se chovala jak pubertačka a vekem sem uz vazne daleko .... vim, ze laska mezi nami uz nemuze fungovat, ale chtela sem aspon kamaradstvi, ted je to pryč vsechno :(

Zdravím kočenky, jak se máte? Jak pokračujete?

Milá Adriano a ostatní zamilovaní, odmilovaní, nemocní láskou... Zabloudila jsem na tyto stránky, protože samozřejmě taky řeším podobné věci. Známe to Adriano snad všichni a rada není. Příroda to podle mne zařídila tak, že tě přemohla, přemohla nás dost a dostkrát, velí srdce a hlava a rozum jaksi pokulhávají. Já, ač navenek vystupující jako tvrďák, tyhle situace nezvládám a poslouchám to svoje zblázněný srdíčko ačkoliv vím, že to není úplně nejlepší cesta. Právě se také snažím odmilovat. Zblbnul mně zájmem, vůní, řečma, sexem, zamilovanýma sms. A najednou se neozývá. Zničeho nic. Vůbec nevím proč, nereaguje na mé sms a já se trápím. O to víc, že vím, že to nemá význam, je tu hodně věcí, který brání myslet si, že by to mělo budoucnost (zadanost, věkový rozdíl) a přesto si nemůžu pomoct. Ani se mi moc nelíbí, ale myslím, že za to může příroda, dostal mě fyzicky, psychicky... Hotovo! Už aby to přešlo a vyšumělo, jsou to hnusný stavy. Tak zdravím všechny podobně postižené!

Budu psát něco,co určitě každý zná...Já si myslím že sem psychicky ve velmi dobrém stavu,nejsem přecitlivělá ale ani ledová královna.Spoustu závažných věci dokážu přejít lépe než jiní a právě tuto mojí tvrdou bariéru proboural jeden muž.Miluji ho a i jsem s ním několikrát něco měla,ale to vždy skončilo naším rozloučením protože každý bydlíme v jiném městě.Lidé mi radí,abych se s ním už nescházela,abych si s ním nepsala po icq.Chtěla bych na něj zapomenout v tom srdečním smyslu ale už ho nikdy nevidět?To nezvládnu,nedokáži si představit že bych mu nikdy nepohlédla do jeho tmavých očích,neucítila jeho podmanivou vůni,už ho nikdy nepolíbila a neviděla jeho svaly rýsující se pod tričkem ...Už jste tím někdo prošel??...

Moc děkuju za pochopení Dane.Snad to zvládnu.Nejhorší na tom je,že jsme s dotyčným byli před naším románkem docela dobrý kamarádi.Pomalu mi čet i myšlenky a viděl až na dno duše.A teď jsem svým ukončením přišla i o přítele, s kterým se mi skvěle povídalo o čemkoliv.Zároveň ale vím, že to nemělo jiné východisko.Je to všechno o to horší, že spolu pracujeme v jedné firmě.Tak mi držte palce.

Milá Ž, netrapte se tím. Dovedu si živě představit Vaše pocity a nemám ani nejmenší morální právo to odsuzovat. Taková věc se prostě stane. Jak na těchto stránkách už někdo napsal, je správné spíš poděkovat osudu za nečekaný zážitek a dál se tím nezabývat. Proti jiným případům, které tu řešíme, je u vás velká výhoda, že jste na tom oba s kolegou prakticky stejně a nevzniká tu prostor pro vzájemné obviňování. Hlavně si sama nic nevyčítejte! Svou situaci si uvědomujete, tak se nestresujte a žijte normálně dál jako dřív. Zamilovanost pochopitelně nezmizí za den. Myslím, že to Váš citový život obohatilo a zůstane Vám hezká vzpomínka. Mějte se hezky a buďte šťastná.

Ahoj.Píšu sem,abych ze sebe dostala aspoň trochu z toho co mě trápí,nechala si poradit, nebo se jenom prostě svěřila.Mám jedenáct let přítele.Je to skvělej mužskej,miluju ho,vážim si ho,líbí se mi jeho životní hodnoty,....ale asi tim, že jsme spolu tak dlouho jsem podlehla kolegovy z práce.Bylo mi hrozně příjemný zažít znova ten pocit sevřenýho žaludku,bušení srdce,...Bránila sem se,ale bylo to silnější než já,takže jsme spolu měli "letní románek", kterej jsem včera ukončila.Nevěra pro mě vždycky byla tabu a pomalu jsem ji odsuzovala a najednou...Vim, že to co sem provedla svému příteli je hnusný,ale nějak sem si nemohla pomoct.Nakonec jsem se rozhodla to skončit.Nemělo to budoucnost,(což jsme oba věděli už od začátku,protože i on má dlouholetou přítelkyni a malýho syna a ani jsme si nic neplánovali a nechávali tomu volnej průběh a jednali spolu narovinu) a hlavně jsem si uvědomila že nechci žít dvojí život,mít výčitky svědomí a nemoc se na sebe podívat do zrcadla.A co je nejdůležitější, že chlapa,o kterýho vážně stojim, mam doma.Takže by se zdálo, že je všechno vyřešený,ale neni.Nějak jsem se běhěm toho románku zamilovala a teď nevim co s tim.Neni to láska,jen zamilovanost,ale i přes to. Co si o tom myslíte?

Ahoj Jani,tak snad je brácha na dobré cestě, když se šel léčit, na první pokus to sice nemusí vyjít, ale alespoň je nějaká snaha....Dvě zaměstnání je bezva věc, stále nějaká aktivita po celý den a večer padnout a vše zaspat!Také z toho nejsem úplně venku sobotu jsem celou prořvala, byli to čtyři měsíce... a mne to připadá jak včera ten hrozný moment. Ale je mi nesrovnatelně lépe, začínám opět žít a bavit se, není tam ta hrozná depka, ale smutek a stesk přetrvávají.Jeni přeji ti, ať se ti daří, ať vše zvládáš a hodně sil!!!

Ahoj H, no u mě nic nového, stýská se mi, často na něj myslím, občas si pobrečím, někdy je to lepší, někdy horší, samozřejmě už nemám takové ty záchvaty, ale ještě asi bude trvat dlouho než se z toho dostanu. Snažím se před tím někam utéct, takže prozatím jsem vymyslela, že tedy chodím do dvou zaměstnání současně, má to jednu velkou výhodu a to že jsem tak utahaná, že konečně po třech měsících dobře spím:-) A brácha nic nového, poté co ukradl nějaké peníze babičce a doma z toho bylo zase nedýchatelno ho máma přiměla se jít léčit, takže je teď v Bohnicích, ale i lékaři tam připouštějí, že se z toho asi teď nedostane, že málokdy se stává, že je první léčba úspěšná. Každopádně mu ale neustále chodí obsilky od policie, tak je asi jen otázkou času, kdy se opět dostane do vězení, je teď v podmínce, takže... Stojí to teď tak jako za prd:-), no snad zase bude někdy lépe, už se těším až začne škola, že se zase dostanu do takového toho svého světa a rytmu. Snažím se udržet nad vodou, rozhodně jsem to ještě nevzdala, ale někdy je mi příšerně, ale někdy je mi zase dobře a asi je toto život, jednou nahoře, jednou dole, hlavně nepodlehnout. Nepřipadám vám trochu moc sebelítostivá? :-) H přeji hodně sil, drž se, už teď je vidět, že jsi silná.

Neviděla jsem ho od rozchodu, to bylo v dubnu, pak až teď v srpnu....Jani a co ty? Jak jsi na tom? Jak se daří? Co brácha už se srovnal, nebo stále zlobí?

H jsi úžasná, jak jsi to zvládla, muselo to být hrozně těžké se ovládnout a celé to ustát, ale zachovala jsi se nejlépe, jak jen to šlo. Moc bych ti přála, aby se vrátil, ale musel by to chtít on sám ze svého vlastního popudu, ale... Naprosto chápu, že ho stále miluješ, avšak hlavně musíš myslet sama na sebe, ty sama jsi teď nejdůležitější.Pw tvůj příspěvek mě velmi dojal, držím ti palce, aby jsi všechno zvládla a dokázala, už jen z toho jak se vyjadřuješ a co říkáš, je poznat, že jsi chytrá a srdečná ženská a prostě když jsem to tvé četla, tak jsem byla velmi dojatá, moc bych ti přála dobrý konec. Dle mého nemá ani příliš smysl na chlapy o kterých zde mluvíme nadávat, každá z nás víme nejlépe, co cítíme a co bychom si přály, nikdy však ale nesmíme zapomenout samy na sebe. Pw přeji ti hodně sil!

ja rozhodne nastesti mela debili takze jsem se odmilovala,svym chovanim se mi hnusili,

Zdravím kočenky,u m vše při starém. Vždy mě něco přesvědčí, že bude změna, že teď to bude lepší, ale jsou to jen iluze. Např. dnes byl na mě nepříjemnej jak v sms, tak v tel. sám neví, kdy na mě bude mít čas, pak z něj vylezlo, že byl včera v jendom klubu, i když mi psal, jak půjde spát a bylo mi taky řečeno, že když já si můžu v týdnu lítat, jak chci (byla jsem na koupáku, včera v lázních - nabízela jsem mu to, ale nedostal by v práci volno), tak on si dneska zařídí svůj program. Se mnou se nepočítá. Ještě byl dotčenej, že musel být v práci, proč jsme nemohli jet až o víkendu. Nebere v potaz, že o tom já nerozhoduji. Akorát řekl, neco jako, že dneska jistě MUSÍ naši někam jet a zítra má zemřít babička. No to mě dojalo. Za hodinu mi má říct, jak to dneska bude, tak jsem sama zvědavá.Jinak H, jak je to dlouho co jsi ho neviděla až po to, co jste se setkali v tom městě?Andri, pokud můžu radit, tak mu to řekni,takto se budeš trápit a třeba Ti štěstí uteče.pw - když jsem si Tvůj příspevěk četla, střídal se ve mě jak vztek, tak lítost k tomu co prožíváš. Je to strašnej chlap a jde vidět, že se musí vždy za jakékoliv situace cítí jako PÁN.

Ahoj holky,tak vám musím sdělit, že máme za sebou setkání - náhodné potkali jsme se ve městě, začalo mi bušit srdce, rozklepala se kolena a byla jsem v koncích, sebrala jsem veškeré síly, pozdravili jsme se a pak jsme si asi dvě hodiny povídali, o všem jak se máme, co je nového, co rodiny, práce, prostě vše jako kamarádi....náš rozchod jsme ale nekomentovali. Bylo mi s nim nádherně, úplně jsem se vznášela, ale musela jsem city potlačovat, jinak bych po něm hned skočila, objala ho a řekla že ho miluji, to jsem ale udělat nesměla, začal by znovu ten kolotoč bolesti a smutku.....rozloučili jsme se a já jsem při odchodu brečela jak želva, on už to neviděl, před ním jsem se snažila....tak vím, že jsem se ještě neodmilovala a ty city tam stále jsou....

Andrej, prožívala jsem to samé jeden rok a teď zpětně mohu říct, že nejlepší je vyklopit na rovinu, co k nemu cítíš, nebo co DOOPRAVDY chceš a potom děj se vůle boží :o) Třeba to nedopadne, ale budeš vědět na čem jsi a ne se zbytečně trápit a živit falešnou nadějí...

ahoj holky!nevim co mam delat!na jedne oslave jsem poznala bezva zábavneho muže a i když tohle neni absolutne muj styl,probehl nezavazny sex.myslela jsem ,ze o nic neslo,ale ihned druhy den se mi ozval smskou a pak i dalsi dny jsme byli v kontaktu.meli jsme nakonec dalsi rande.BYLO MI S NIM SKVELE!hrozne jsme se spolu nasmali a nase dalsi schuzky koncily vzdy sexem .spali jsme uz nekolikrat u sebe a bylo to fajn.on zadnou partnerku nema a vi, ze ja jsem take nezadana.najednou jsme zacali brat tento vztah jako kamardstvi,ktere si zpestrujeme sexem,ale samozrejme,ze ja jsem se strasne zamilovala.chci ho.on by to takhle zrejme asi nechal i kdyz travi skoro vsechen cas se mnou ,nechava si jakoby otevrena vratka .me to nici, potrebuju se odmilovat! .ale nevim jak .ted nedokazu najednou vsechno ukoncit. co myslite?mate nejaky napd, co delat? s nim jsem se o tom nebavila a jsem docela srab to resit ..nejhorsi je, ze se tvarim ,ze mi to tak vyhovuje ,ale vubec! miluju ho a kamradka na sex nechci byt...mejte se fajn

ja chci abych ho uz nemela rada. ON mihodne ublizil ,psichycky i fyzicky a nejvetsi problem mam snim dve deti co mam delat jak stim mam bojovat.ZIVOT snim mam jako kdybych byla duchodkyne

on snad chce mít kolem sebe harém s předem domluveným časem,který věnuje zrovna té,na kterou má čas a chut?dost ponižující situace pro tebe,změna z jeho strany nehrozí je to na tobě co uděláš se svým nitrem,ty to máš v rukou