jak se odmilovat ?

Fialko, já bych to taky...domlouváme se na netu nebo mobilem.Ale teď vidím, že jeho nick nebyl už od pondělka přihlášen a na moji SMS nereagoval. Takže..asi se nedomluvíme nijak, protože vyloženě moc vyvolávat mu nechci-je dost pracovně vytížený, porady a tak..A jinak, myslím, že i žena může navrhnout rande - vždycky je to o tom, zda ten druhý má chuť a hlavně čas.On zná můj běžný pracovní i odpolední režim a ví, že jsou dny, kdy se můžeme vidět. Většinou napsal ...můžeš? nemůžeš? chci tě vidět....ale teď nic.Už při posledním setkání jsem to byla já, kdo se ozval...tentokrát to asi nechám být...a dle vašich rad se obrním ...buď se ozve a budu mít čas nebo nebudu...Jestli bych si v té situaci vydržela hrát na nedostupnou i když bych čas měla, to fakt si nejsem jistá.Asi je to fakt nějaká závislost - jako když kuřák chce kouřit a jede v nekuřáckém vagoně :-(

tak nevím....vzdychám...Fialko, já bych to taky nedělala a vyčkala a dělala taky trochu tu nedostupnou. Ale vím, že to je těžké až nesnesitelné, mám s tím stejný problém. Čekala jsem, že na smsku odpoví třeba za hodinu nebo aspoň do večera, ale odpověď přišla třeba až druhý den anebo vůbec. Jak se ale domlouváte na setkání? Je to z jeho strany? Nebo to navrhneš i Ty? Může vůbec holka navrhnout rande?

...Fialko tak to prostě...Martino, myslíš, že když budu dělat trochu víc nedostupnou, tak se to otočí?Nevím...zkusím se překonat a čekat..jestli se teda nezblázním.Z počátku jsem to byla já, kdo říkal, že se nechce moc citově angažovat, že si prostě užijeme společné chvíle a jdeme svojí cestou... tak to teď teda tak mám :-(

tak nevím....vzdychám......Fialko tak to prostě je.On si třeba vzpomene-ale nenapadne ho Ti v ten okamžik kdy si zrovna vzpoměl napsat Ti sms.To my ženský máme tuhle potřebu.Oni to tak nemají.Já se tímhle trápila dlouho.Taky jsem chtěla aby věděl jak moc ho mám ráda,jak moc na něho myslím ...atd.Ale to právě není dobře,což jsem pochopila až pozdě.Je to těžký nedělat to a já se to nikdy nenaučím.Ale pokud jsi mu to ještě nedala najevo,tak to zkus vydržet a nedělej to.

tak nevím....vzdychám tu...jsem trochu smutná.Když se s přítelem (milencem) vidíme, je to všechno úžasné. Ale doba mezi tím - je pro mě poslední dobou docela náročná. Neozve se na mobil ani na netu. Vím, že má náročnou práci, taky se stará o syna, který bydlel s bývalou manželkou, sportuje.Ale proč já si na něho vzpomenu každý den aspoň chvilku a on ani neodpoví na SMS nebo prozvonění?Asi v tom budu víc zainteresovaná než on.Nevím, jestli se s tím mám spokojit - nechci ho odradit nějakým naléháním, ale na druhou stranu chci, aby věděl, že je u mě v hlavě, srdíčku, že by mi třeba i stačilo ho občas slyšet, přečíst nějaké pěkné řádky.Nebo jsem se mu už "přejedla"? Mám se ho na to zeptat? Dobrá rada drahá, co?

Píšeš moc hezky Mirku........zatím to nejde utnout docela,to je výstižné.Přesně tak co cítím i já.

Pozici toho, kdo méně...Píšeš moc hezky Mirku. Nevím, zda to dodat, ale jsem co na srdci, to na jazyku, tak to dodám-fakt hezky, kór na chlapa ... když vás čtu, říkám si, že život a lásky opravdu píší romány. Veselé i méně veselé. Že láska čato bolí je stará vesta. Nicméně, žijte ji v jakékoli, i té bolavé podobě, protože i ta méně šťastná vám dává mnoho, je to jedna z věcí, pro které stojí za to žít a i se trápit-a v dnešní dravé, odlidštěné, arogantní době je to vzácná kytička.O sobě bych mohla říct, že jsem svého času pracovala na tom, ne se odmilovat, ale do jisté míry odpoutat citově od vlastního manžela. Byl to jediný způsob, jak netrpět tolik-aspoň já to tak cítila. Dostala jsem obrazně facku, měl úlet a i když to dlouhého trvání nemělo a krizi jsme překonali, tu ztracenou důvěru už nikdy neobnovíte a nic není jako předtím. Je to už jiné, ale zákonitě to nemusí být až tak špatné a ztracené. V mém životě se objevil jiný muž, já ulítla taky, paradoxně mi to hodně pomohlo. Najít ztracené sebevědomí, náplň dnů, které mohly daleko víc bolet, když člověk přemýšlí, kde ten druhý je a co tam dělá atd. Je lepší nemít čas tolik přemýšlet a v něčem, co nevyřešíte, se utápět. Pro psychiku je to záhul. Měl to být flirt a náplast na bolest, přerostlo to ovšem v něco víc. A mně začalo v mozku blikat výstražné světýlko, nechtěla jsem si komplikovat život. Ale víte sami, že srdci až tak neporučíš. Dokud mi ten druhý obrazně klečel u nohou, protože se zaláskoval první, byla jsem v pohodě. Že mi není vůbec až tak jedno, jak bych myslela zpočátku jsem pochopila později, když jsem to chtěla ukončit a on svoje city ke mně měl sice hezké, ale už po zkušenostech se mnou pevně v rukou. Udělat za tím tečku bylo náhle nesmírně těžké, protože mi dával po citové stránce hodně a mně to najednou začalo chybět a po něm se mi stýskat. Neplánovala jsem to, nechtěla, ale člověk míní a život mění. Paradoxně je manžel mnohem mladší a hezčí než ten druhý, ale to nehraje v určitých věcech žádnou roli. Už Victor Hugo vzkázal lidstvu prostřednictvím jednoduchého citátu-jdi s tím, kdo tě má rád... dnes už to snad mám i já pevně v rukou. Byť se někdy cítím rozpolcená. Hodně jsem na sobě musela zapracovat a poskládat si priority. S manželem v současné době vycházím dobře. Jsme si kvit. S tím druhým jsme přátelé ... zatím to nejde utnout docela. Ale věřím, že bych to dokázala ... možná ...snad....doufám ...

Mirku, to je moc hezký, co...Pozici toho, kdo méně miluje, jsem právě vztahoval k těm negativním pocitům, jak jsi psala. Psal jsem to z vlastní zkušenosti. Osudová láska mě potkala na vysoké. Bylo to v druháku, v zimě. Přestoupila k nám na fakultu z jiné univerzity. A hned jak jsem jí uviděl, věděl jsem, že tam něco je. Byla krásná, chytrá, oblíbená... a taky zadaná. Měla kolem sebe takovou tu auru, která mě přitahovala jako magnet. A náramně jsme si rozuměli. Skoro ve všem. V tu dobu jsem byl taky zadanej a když už jsem věděl, že by mohlo dojít k intimnostem, raději jsem to s bývalou přítelkyní ukončil. Vůbec to nechápala, v podstatě jsme neměli žádný problémy. Byl jsem tak poblouzněnej, že jsem nebyl schopen normálně fungovat. Pořád jsem na ni myslel a nemohl jsem s tím nic dělat. Čím dál víc se to stupňovalo. Ona říkala, že nedokáže být dlouho sama. Přítele vídala několikrát do měsíce o víkendu. Byl jsem tak mimo, že mi vůbec nevadilo, že s ním chodila, když byla se mnou. Vídali jsme se denně a co jsme spolu zažili, už asi nikdy nezažiju. Ta intenzita byla obrovská. Všichni to o nás věděli, i když jsme to oficiálně nikdy nepřiznali. A pak ji dostihla minulost. Vždycky prý ráda střídala chlapy, prý kvůli tomu počátečnímu náboji. A já stále čekal, jestli se s ním rozejde, ale zároveň jsem se začal bát, jestli nám to vydrží. A když se po roce opravdu rozešla, věděl jsem, že je konec. A dokonce jsem to inicioval já. Prostě mi došly síly. Dlouho jsem se z toho vzpamatovával. A dodnes nemůžu zapomenout, i když to není takový trápení jako u tebe. Spíš vzpomínky na to krásný. A hlavně na to, když napadne první sníh, stejně jako v den, kdy jsme se dali poprvý do řeči a já věděl, že to nebude jen tak.

Netušil jsem, že tvůj...Mirku, to je moc hezký, co jsi napsal!:-)No, já funguju celkem normálně, musím, protože nikdo neví, co se mi stalo, z mých blízkých vůbec nikdo. Máš pravdu, že tohle byla osudová láska. Ale těch ostatních jsem si užila dost a nic mě tak nezasáhlo a myslím, že není tak špatné být ten, kdo miluje víc, protože ten fakt tě obohatí o tolik pocitů...Bohužel, když to pak skončí, tak také o negativní.Nello, ono nejde skočit do kamarádství v momentě, kdy tebou zmítají hormony. Po třech letech to ale jde.Aspoň já bych o to moc stála.

Díky za podporu, ale abych...Netušil jsem, že tvůj příběh je tak "čerstvý". Je pravda, že lepší je být v pozici toho, kdo méně miluje, ale člověk si nevybírá, kam se dostane. I když to bude znít vzhledem k tvýmu trápení divně, máš obrovský štěstí, že jsi poznala osudovou lásku. Spousta lidí prožívá spoustu vztahů, ale ten osudový se třeba za celej život neobjeví. Držím ti palce, aby se tvý trápení rozplynulo a začala jsi normálně fungovat. Tady by sedělo - když srdce zavelí, rozum je v pr....

Nello,napadá mě,možná si...Martino, já si právě taky myslím, že to nejde, být kamarádi když už něco bylo. I když bych třeba o to i stála a třeba kdybych ho poznala víc, tak bych se z té závislosti vyléčila. Myslím, že on tomu taky tak úplně vrátka nezavřel, ale tomu intimnímu sbližování ano. Ale vím, že bych jen nějaké kamarádění nevydržela a byla pak trapná, a tam bych to nechtěla nechat zajít. Taky mě napadlo najít si někoho jiného, koho bych měla pro ty hezké chvilky, mazlení, smskování a tak, ale každého teď budu srovnávat a nebude to ono. Jinak soustředit se na něco jiného, třeba ten tetris... No je to taky cesta, já mám třeba hodně zájmů, přátel, jakžtakž to funguje, ale ne úplně a není tam ta radost jako dřív a když jsem sama, tak už ho mám zase plnou hlavu. A to je to teprve týden... Taky se s tím nemám komu svěřit, to samozřejmě nikdo neví, a tak jsem ráda, že aspoň tady si můžu vylít srdce podobně "postiženým" duším. Taky jsem si myslela, že jen já jsem taková utrápená a závislá...

tím jsem si jistá, jde jen...Díky za podporu, ale abych nahradila něco, co mě naprosto pohltilo jakousi hrou (vůbec jsem netušila, co je tetris), na to jsem příliš stará.Čekám jako ovce, až to přejde, ale je to po roce lepší jen malinko. Jediná cesta by byla začít jiný příběh, to je ale nemožné, nejsem s to vytipovat někoho, kdo by se mu vyrovnal aspoň částečně.Připadám si jako zakletá.A trochu mi uleví jedině když si můžu s někým podobně postiženým vyměnit názor.

tím jsem si jistá, jde jen o to, nahradit to, co mi ubližovalo něčím, co mi už ubližovat nebude. Něco co budu mít pod kontrolou. Člověk se může docela dobře odreagovat i tetrisem nebo něčím podobným.Celkem dobře to "gumuje"

Martino, já napsala, že sex byl pravidelně, ne často!Ale vždycky, když jsem už překonala pauzu bez sexu, vrhali jsme se na sebe pokaždé hladově a s chutí. Pořád nechápu, proč to najednou skončilo. Samozřejmě jsem zkoušela všechno, mlčení, volání, prostě najednou bylo všechno jinak, choval se sice příjemně a slušně, ale sejít se nechtěl. Ty vztahy prostě jednou skončí a ten, kdo nebyl závislý, je na tom mnohem lépe.Martino, vyšilovat nikam nevede.Jak to ale skousnu, to ani po té dlouhé dobe nevím.

Nevěřím už, že by mi...Mirando,myslím že dokážeme být závislé právě na tom,co s tím člověkem máme nejvíc.Pokud jsi s ním měla častý sex,pak jsi byla závislá na něm.Já měla sex čím dál míň(dělí nás vzdálenost),tak jsem byla závislá na tom kontaktu s ním.Mě měll taky jenom do postele.Přesto jsme si dokázali povídat a psát si o zcela normálních běžných věcech.Myslím,že se z nás stali spíše kamarádi...a sex se nějak vytratil.Přestala erotická konverzace,sex po tel,odvážné mms.Přišlo mi že o to ztratil zájem a v ten moment jsem začala vyšilovat.Kde to je a kam se to podělo...Zkoušela jsi ho kontaktovat?Zavolat mu nebo ho někde prostě najít a zjistit co se stalo?Já bych to určitě udělala.

Martino, já jsem taky spíš...Nello,napadá mě,možná si prožil něco podobného jako my všichni tady a má opravdu strach?Taky jsem normálně hrdá,ale s ním moje hrdost klesla tak hluboko,že už mi vlastně bylo jedno jak se chovám,ponižuju.A kamarádi?Já nevím jestli to jde.Teď ho tak vnímám,ale mít s ním kontakt a vědět že už to nikdy nebude takový,já nevím...Právě, že je u mě je to obrovské zklamání.Ke všemu,když jsme se pár dní po jeho svatbě rozešli.Uplynul měsíc a byl zpátky.Krotký,plný plánů co všechno spolu ještě prožijeme.Byla jsem už opatrná,ale zase jsem uvěřila.A zase začala čekat.A zase mě zklamal a podrazil.Ted prý musí 30dní v měsíci vydělávat,aby uživil dceru která je na studiích,novomanželku která po něm chce dítě.Nemuže za mnou 50km jezdit(jezdil 2krát za měsíc!).A nechce mě ubližovat věčným čekáním.A já,když mu napíšu,třesu se stresem,jestli ho to náhodou nebude v práci příliš zdržovat.A přitom mi tak strašně chybí.

Nevěřím už, že by mi někdo (psycholog)mohl poradit.Moje závislost začínala podobně jako u Martiny nebo Nelly. Těšení se na maily a erotické sms, silné dotykové sympatie.Když asi po půlroce začaly maily a později i sms slábnout, přešla tahle závislost docela hladce na závislost na sexu, protože ten byl pravidelně.Jestli mi někdo napíše, že mě měl jen do postele, tak ano, měl, ale mně to vyhovovalo, nechtěla jsem ho rozvést, chtěla jsem ho jen občas vídat.A kdyby ten úžasný sex přešel v kamarádství, byla bych taky spokojená, aspoň nějak bych ho měla.Jenže on už rok mlčí a já už přišla naprosto o všechno.

Ahoj Mirku,já zvažuju...Mj. i partnerskými vztahy se zabývá s úspěchem Sidonius H. Mně poradil již několikrát velmi dobře, sdělil mi příčiny mých problémů, erotogenní zóny manžela, co na něj platí i jinak a navíc mně řekl, co nás čeká. Je vážně dobrej. Můžeš mu napsat na [email protected].

Jinak Nello,to že jste spolu...Martino, já jsem taky spíš ta hodná holka, chápající, s potřebou blízkosti a kontaktu. A ten kontakt mi taky strašně chybí, smsky v podstatě dostávám už jen z banky, a taky chápu, že chybí víc než sex. Jenže když už k nějakému sblížení a vývoji došlo, tak je to pak docela zklamání a vlastně to vůbec nechápeš, když Ti řekne, že sice je všechno hezký, přitažlivý atd., ale že je na to srab.. Že se bojí bolesti lásky.. Tak jak na to reagovat? Mám říct, tak teda fajn, když seš srab tak můžeme být ASPOŇ kamarádi? Slevit ze své hodnoty? To by moje hrdost nepřežila. Achjo!

Ahoj Mirku,já zvažuju...Doporučení od obvoďáka není potřeba. Stačí, když si nějakýho vybereš a objednáš se. Při hledání se taky podívej na ceník. Měl by se pohybovat řádově ve stovkách korun za hodinu, ale záleží, na jakou kapacitu v oboru natrefíš.