jak se odmilovat ?

Děkuji ti za hezký příspěvek, tak trochu mě i rozesmutnil, protože jsem si uvědomila, jak podobné jsou osudy všech zanedbaných žen.Taky jsem byla léta hlavně živitel rodiny, taky jsem byla někde na posledním místě, taky v tom byla jiná žena - a velmi vážně... ať si kdo chce co chce říká, já nemám po tom všem žádné výčitky. Nikoho jsem cíleně nehledala a že jsem ho našla? Prostě to tak mělo být a kdyby mě neopustil, byla bych s ním až do konce života, jen tak, občas, ale se vším všudy. On byl můj kamarád, můj milenec, moje dítě, můj vzor, moje všechno.Ten vztah přišel v době, kdy jsem už nepočítala vůbec s ničím, o to cennější pro mě byl a o to těžší je pro mě teď žít bez něj. Vím, že mi ho nikdo nemůže nahradit.Ale proč ti to všechno píšu - jestli je ti tvůj přítel něčím podobným, rozhodně udělej všechno pro to, abys ho neztratila.Manželství se dá udržet i s přítelem, já ho sice neudržela, ale nebylo to proto, že by cokoliv prasklo, jen jsem prostě odmítla dál na svém manželství pracovat a dál všechno tolerovat. Neudělala jsem v určité chvíli prostě NIC a nechala manžela jít.Jsem starší než ty, děti jsou dávno dospělé, a mně je samotné dobře.Ale každým dnem je ta naděje, že by ještě někde mohl být někdo aspoň s polovičními kvalitami, stále menší a menší.

Holky, jak to tady čtu, tak mi to úplně mluví z duše, cítím se všemi. Jsem ještě o pár let starší než jedna vdaná, ale to je úplně jedno, v tomhle na věku vůbec nezáleží. Stejně jako jedna vdaná žiju v dlouholetém manželství, kde jsme více spíš jako sourozenci než manželé a moje důvody pro navázání paralelního vztahu byly podobné. Trval dlouhá léta, naplňoval mně, posouval, měli jsme velmi blízký a citový vztah. Po pár letech naší známosti se můj přítel rozvedl a tak jsem ho měla jen pro sebe. Trochu jsem se ale obávala, aby na mně neměl příliš velké nároky, rozvádět jsem se nechtěla a časem on tak trochu začal mít pocit, že je pořád „ten druhý“, i když jsem se snažila, aby ten pocit neměl. Pak později byl několikrát nezaměstnaný, což na něho dost doléhalo, zdálo se mu, že mám na něho málo času, až jednoho dne mi řekl, že má jinou, která na něho čas má a že mi to v podstatě udělal naschvál. Dost mě to vzalo, nemohla jsem tomu uvěřit, po těch letech vzájemného souznění, kdy jsem po něho byla ta jediná, první a opravdová žena v jeho životě. Bylo to dramatické, on se stále chtěl se mnou scházet, tvrdil, že teď jsme na tom stejně, já mám manžela a on přítelkyni. Ale já to tak nebrala , nemohla jsem se s tím smířit, cítila jsem to jako zradu, byla jsem zvyklá, že je jen můj. Po pár měsících ale známost s tou druhou ukončil a chtěl se opět vrátit ke mně, aby všechno bylo jako dřív. Nechtěla jsem to s ním úplně ukončit, ale taky už jsem to necítila tak, jako dřív, jako dřív už to nikdy být nemohlo. Přesto jsme se ale dál scházeli, ale časem schůzek a kontaktu ubývalo a naopak zase já měla pocit, že na mně nemá tolik času, jak bych si přála. A tak se to nějak pozvolna vytratilo, aniž by kdokoliv z nás něco ukončil. Pak asi po půl roce náhoda tomu chtěla, abychom kontakt obnovili. Sešli jsme se na našem obvyklém místě, píšeme si maily. Moc bych si přála, aby se naše přátelství, a snad i víc, zase obnovilo. Teď teprve mám pocit, po několika neúspěšných pokusech najít někoho podobně založeného, že by to mohlo být zase jako dřív a myslím, že snad i on by o to stál. Bojím se ale, abych něco nezkazila, neukvapila se, nevkládala do našeho obnoveného kontaktu zbytečné naděje a nakonec nebyla zklamaná. Teď vím, že tohle je také jeden z těch vztahů, které člověka potkají jednou za život a víckrát ne.

pro jednu vdanou:Závidím...Mirando-já jsem přesvědčená, že i tebe čeká v životě ještě mnoho hezkého a to i v citové oblasti-i když dnes všechno vidíš s nádechem pesimismu...jsi vdaná ? Já velmi dlouho, je mi už 45 let. A nejsem tak nad věcí, jak by se ti zdálo, jsem vnitřně rozpolcená. Vím, co prožívá Martina, i když je zřejmě o hodně mladší než já a taky dostává doma od muže lásku, jeho čas, city, sex. Což já o sobě říci nemohu, svého času mně muž hrozně zanedbával a já si nepřipadala jako žena, ale jako robot na vydělávání peněz a práci a plnění povinností. Proto vznikl můj vztah bokem, pokud bych doma měla milujícího muže, co se mnou chce být, nestalo by se to. Když se mnažel začal malinko snažit po delší době, bylo už tak trošku pozdě, už se mezitím hodně věcí stalo. Ale víš, co nese dlouholeté mnaželství. Svého času všechno v mužově životě bylo důležitejší než já. Práce, zájmy, koníčky a byl tam i drobný flirt, bez nějakých silnějších dopadů. Nicméně to všechno dohromady odstartovalo běh věcí dalších a já do toho šla. Zpočátku jsem tomu váhu nepřikládala, chtěla jsem jen s někým být, chodit přírodou, svěřovat se navzájem, povídat si o našich životech. Přerostlo to jinam. A mně by dnes už hodně chybělo to povídání, láska, kterou mi dává, čas, který mi věnuje, pozornost, přátelství. Je tam něco, co není v mém dlouholetém vztahu a co tam nebylo ani na počátku. V oblasti intimní, v otázce souznění, ve stejném nastavení srdečnosti a empatie. To manžel postrádá. Vím, že bych to tak neměla brát, ale prostě to konstatovat musím. Takže až to utnu docela, zůstane v mém srdci prázdné místo, které už nikdo a nic nezaplní. Jistě se s tím bude dát žít. Ale zůstane tam prostě. Jen mám strach takto jít dál, něco jiného je úlet a něco jiného dlouhodobý vztah bokem, asi mi rozumíš. Bojím se komplikací.

Martino, já vím přesně, co prožíváš, o té stejné závislosti bych snad mohla napsat knihu, bojím se, že se jí už nikdy nezbavím.Ano, je to tak, že v době, kdy my se dostaneme do sladkého pocitu naprosté důvěry, kdy se přestáváme stydět a dáváme průchod svým projevům (u mě to bylo přesně stejné), tak se u mužů dostavuje pocit, že by nás měli vyměnit, že už je nás dost.Tak jsem to pociťovala já.Po třech letech mě možná vyměnil za blondýnku, i když to nevím přesně, jsme od sebe daleko.Marti, máš výhodu v tom, že jsi mladá a ať chceš nebo ne, máš toho ještě hodně před sebou (narozdíl ode mě).A to by v tom byl čert, abys někde časem neobjevila někoho podobně kvalitního.A začátky tě bavit budou, to zařídí příroda. Musíš se prostě zase zamilovat, ale docela nejdřív si ten nový objekt musíš vystopovat. A to je možná to nejtěžší.

Vpoho,plašana samozřejmě beru:-) já vím,jak to bylo myšleno.Když já jsem před ním pořád na pozoru,protože vím,jak dokáže ublížit.Já to prostě nechápu.Rodina funguje,manžel mě má rád...ale já pořád NěCo postrádám.Ten adrenalín s ním,prostě i to čekání má něco do sebe.Ted už je to závislost.Když mi to funguje s ním,funguje mi všechno na světě.Prostě tři roky se někomu třesu v náručí,zažívá se mnou ty nejintimnější chvilky,křičím před ním a tisknu ho k sobě když na mě přichází orgasmus.Je mi blízký,důvěrný,...to mi chybí ted,že s evzdaluje a já se natahuju a natahuju...Píšeš Mirando že potkám jiné muže.Jenže než si zase vybuduju tu důvěru a blízkost...to není hned a mě ty začátky opravdu nebaví :-(

Martino, prosím tě, neber toho "plašana" nějak špatně, já jsem tím chtěla říct, že někdy reaguju stejně zbrkle a nadělám víc škody než užitku - mám teď na mysli tvou reakci na tu sms o kamionu. Taky jsem zažila takové situace a vím, že moje rychlá, nerozvážná reakce mně samotné uškodila.Jestli víš, že tvoje rodina je funkční a vyhovující, tak je jen otázka krátkého času, než se zase zaběhneš jako manželka. Vím naprosto přesně, co ti chybí a ještě nějakou dobu chybět bude, ale máš štěstí, vidíš jeho negativa a to ti pomůže se od něj odpoutat.Jsi mladá a potkáš ještě spoustu lepších mužů, nech si nějakou rezervu.Tvoje malé děti ti taky budou pomáhat zapomenout.A mně může pomoct už jen čas, jenže ubíhá rychle a pomáhá moc málo.

Jsem plašan?Mě to jenom přijde jako že se ke mě chová hulvátsky:-(.Mirando chápu Tě po několika hezkých dnech kdy psal je každý bez jeho zpráv hrozně smutný.Já mám moc hodného manžela,dvě zdravé malé děti.A tenhle vztah mi nedává vůbec nic,ničí mě a bere energii,kterou bych měla investovat jinde.ALe je tam ta nepochopitelná závislost.na něčem co bylo hezký a co už vyšumělo.On mi to logicky řekl-budu pracovat 31dní v měsíci a nebudu mít vůbec žádný čas.To jenom moje hlava si to nechce přiznat a připustit že by nenašel skulinku...třeba opravdu ne,ale já v tom vidím obrovzkou zradu,smutek a zuby nehty se rvu...a vyčerpává mě to.

Martinko, vím, jak je to...pro jednu vdanou:Závidím ti ten nadhled a rozhodnost.Já jsem tušila, že můj vztah nemá perspektivu, přesto jsem ho udržovala tak dlouho, jak to šlo.A kdyby se teď chtěl ke mně vrátit, určitě bych neřekla ne. Všechna negativa toho vztahu byla převážena tak silnými pozitivy, že by mi to prostě za to stálo.

Ahoj,jak se máte po...Martino, cítím s tebou, jsi stejnej plašan jako já a stejná cíťa.Samozřejmě to tak nemyslel s tím čekáním u silnice, mužské a ženské myšlení je odlišné a asi ho zaskočilo, žes to brala jinak, než on myslel.Mě spíš na tom celém překvapuje fakt, že se nemůže sejít, protože nemá peníze na vířivku, to není dobrý důvod.Třeba svůj názor ještě přehodnotíš, ale buď obezřetná.Jo - a jak se mám po víkendu?Stejně smutně a osaměle jako před týdnem, před měsícem, před rokem...

Martinko, vím, jak je to těžké. Silnější než my samy. Ale chtěla bych ti napsat, že tak, jak jsi to prezentovala tomu příteli v sms-tak on to opravdu nemyslel, věř mi. Chlapi mají jinak nastavený humor než my a zbytečně si to bereš, nemyslel to tak, bylo to v žertu. Tohle mu odpusť...pak je tu druhá stránka věci...nečetla jsem celou tohle diskuzi, jen napsala, co žiju já a jak to vidím a přečetla spíše příspěvky z poslední doby. Je nás hodně, co řešíme podobné problémy ve vztazích, citech. Ta druhá stránka je, nakolik vidíš vztah s přítelem jako perspektivní, a především-co ti dává a co naopak bere. Zkus si napsat pozitivní věci v tom vztahu na jednu stranu papíru a ty negativní na druhou a popřemýšlej. Možná ti rozum velí jinak než srdce. U mně je tomu tak. Vztah mimo manželství mi dává dost a přesto jsem rozhodnutá to ukončit, protože si nechci dál zahrávat. Prvně byl on zaláskovaný až po uši a já to brala ležérně, pak se malinko role vyměnily a já si uvědomila, že mi není tak docela lhostejný, v době, kdy on už si věci v sobě postavil tak, že se kvůli mně trápit nebude tím, že já od něj odcházím k rodině a jeho to bolí, že se mnou chtěl trávit daleko víc času, než já jsem byla ochotná, žárlil a byl majetnický-zapracoval na sobě a začal to brát víc pragmaticky a zaplnil volný čas, kterého má jako ten, kdo už nepracuje a nemá manželku, ale jen víkendovou přítelkyni, spoustu, svými zájmy a koníčky. Ve mně to ale začíná hlodat a čím dál víc se ozývá svědomí a taky to pořekadlo, co nechceš, aby druhý činil tobě, nečiň ty jemu. Bylo by čisté a čestné to ukončit a pěstovat dlouholetý vztah doma, vím to. Doma mi to pořád za to stojí, byť jsme prošli předloni a částečně loni hlubokou manželskou krizí. Na vině jsme byli oba, náplastí na bolest byl můj přítel, nicméně pořád hezký vztah v manželství považuju za to nejcennější ve vztahu dvou a bokovky za pouhé náhražky.

Ahoj,jak se máte po víkendu?Já byla na školení.Celou sobotu.A celé školení jsme spolu prosmskovali.O všem možném,nejen sex,smajlíci lítali :-).Bylo mi zase ...hezky.Když přišla řeč na schůzku a zeptala jsem se,jestli mě vezme na cestu do kamionu-odepsal:Když pojedu směrem...a budeš stát u cesty v pěkném sexy oblečku dupnu na brzdu a zastavím Ti.Celý den byl rázem v háji.Stála jsem ve frontě na certifikát a bulela jak malá holka.Zmohla jsem se odepsat jen-Ale já nejsem žádná špinavá šlapka co na Tebe bude čekat někde u silnice.Začal psát a omlouvat se že to tak nemyslel a že když jsme si tak hezky psali a posílali si smějící se smajlíky,že to pojal jako dobrý žert.Chtěla jsem ho zabít.Doma jsme si lehla do vany a zavolala mu.Nechápal že si to tak beru a že jsem přecitlivělá.V neděli měl napsat jestli se dnes sejdeme .Napsal-že nemuže,jede kamionem tam a tam a když jsem se ho zeptala kdy teda?Odepsal že dcera jede do zahraničí a musí vydělat tolik a tolik.A že na to,aby jsme jeli do slíbené vířivky prostě nemá.Přitom před týdnem jsem mu řekla že vůbec netrvám na vířivce,chci být s ním a je mi úplně jedno kde to bude ale u mě doma už ne.A najednou je to problém...už jsem mu neodepsala a tady bych Vám chtěla slíbit že už to neudělám,něco s eve mě zlomilo,klapka a já mám pocit že se snad mužu nadechnout a jít dál.Strašně bych to chtěla dokázat.

Fijalko,jestli tě to...:-) zatím se usmívám, netrápím...napsal včera , dokonce i dneska (a to o víkendu je u počítače málokdy). ...a psát umí moc pěkně...nedá se neposlat odpověď ... takže odpovím :-) taky nemám ráda dopisy bez odpovědí ...mějte pěkný víkenduteče vždycky jak voda...a přiblíží se chvíle s ním...

Fijalko,jestli tě to čekání neutrápí,tak to prosímtě vydrž i za mě :-)).Já jsem si tolikrát slíbila že se neozvu a až se ozve on,že neodepíšu a nebo mu to rande slíbím a pak odřeknu.Nikdy jsem to ale neudělala a vydržela jsem maximálne 10 dní.

..blbý je, že jako náhodou...Fialko, dobře děláš, o tom se opravdu nemluví - tajemství dvou je tajemství bohů, tajemství třech je tajemství všech.Takže ani nejlepší kamarádce!Jestli měl váš krátký rozhovot potřebný náboj, stačí jen být trpělivá.Mirku, já bych si naopak přála to všechno prožít ještě jednou, ale myslím, že se to prostě už nikdy opakovat nemůže, bylo to příliš originální, ba luxusní.Celý život jsem měla jeden sen, o kterém jsem myslela, že je nesplnitelný, a nakonec se mi - s ním - splnil.Není co dodat.

Tomáše Kluse miluju, takže.....blbý je, že jako náhodou ho asi těžko potkám..jsme každý z jiného města..sice oba se občas vyskytujeme v městě toho druhého (není to daleko), ale to by fakt byla haluz, kdybychom se někde potkali náhodou - a víš, že jsem o tom už i přemýšlela...co by to se mnou udělalo, kdybych ho potkala třeba ve chvíli, kdy bych byla já s manželem a on se svojí partnerkou...ale to se asi nestane...takže dnes musím být spokojená s tím, že jsme spolu chvilku mluvili...a čekat..ozvu se aspoň vám..nemám komu bych to řekla-o milenci se moc s kamarádkami nemluví - je to nebezpečné

Jedné vdané děkuju za kompliment:-) Mirando, doufám, že to byla poslední osudová láska, pže ty stavy, co jsem prožíval, byly tak nádherný a zároveň spalující, že už bych to těžko podruhý rozdýchával. Ale ještě tu je nikdy neříkej nikdy. Uvidím, jaká má pro mě život nachystaná překvapení. Fialko, pokud slíbil, že se ozve, myslím, že se opravdu ozve. To by ti mohlo dát sílu, abys překonala období, než ti zavolá.

Holky nenapsala jste náhodou...Tomáše Kluse miluju, takže jsem si to poslechla a ano, souhlasím - je těžké některé lidi (muže) nemilovat.Taky je to takhle přesně ve mně.Mirku - díky za hezkou vzpomínku na první osudovou lásku, nevím, jestli ti mám přát, aby byla i poslední. A taky nevím, jestli je lepší si ji prodělat jako zarděnky na počátku kariéry, nebo ji potkat téměř na sklonku a vědět, že po ní už nepřijde vůbec nic.Fialko, snaž se vydržet a nekontaktovat ho. Spíš ho zkus jakoby NÁHODOU potkat.

Taky bych byla toho názoru,......ozval se..ale čas nemá..ale aspoň jsem ho slyšela a mohla slyšet, že by chtěl být se mnou, ale musí na pracovní večeři..prostě řekl, co jsem chtěla slyšet..at už je to pravda nebo ne....ale slíbil, že se ozve , že napíše...tak teď se řídím tím, co mi radíte...čekámAsi si budu muset najít nějakou jinou činnost, která mě natolik pohltí, že nebudu mít čas na něho myslet...

domlouváme se na netu nebo...Taky bych byla toho názoru, že návrh na rande může vzejít z mé strany. Třeba někam zajít na kafe nebo do kina nebo něco podobného. Ale už se mi i stalo, že to nepřijal z nějakých důvodů, mě víceméně nejasných, a tak už si moc netroufám, protože se bojím, že by to mohl zase odmítnout a tak radši nenavrhuju nic. Prostě radši se stáhnu a čekám…. :-(

Holky nenapsala jste náhodou některá Klusovi slova k písni Nina.http://www.youtube.com/watch?v=6yRqLoJ1w5k&feature=relatedZ té písně jsou cítit podobné emoce, i když intenzivněji