jak se odmilovat ?

Roztáhni ruce, odraž se a leťDívej se z výšky na tenhle svět.Otevři oči, zkus pochopit,proč máš to štěstí na zemi žít.

Ahoj všem zamilovaným. Dnes je mi zase zoufale bídně, jsem jako robot, udělat vše potřebné automaticky, na nic jiného nemám síly. Spím jen když si vezmu prášek, při pohledu na jídlo je mi zle. Stokrát se snažím myslet pozitivně a stojedenkrát mě to převálcuje. Nejraději bych lehla a spala nejmíň deset let.

Nelluš, já jsem šla včera ze všeho spát, asi teď dospávám ty šťastné roky, co jsem spát nemohla. I když rozchod mám víc než rok za sebou, pořád nevím, jak žít dál.A taky mi pomáhá, že to můžu někam napsat, jsem introvert a nedokázala bych se svěřit někomu jinému než svému psychologovi. S tím se mi ale přerušil kontakt a tak jsem na všechno sama.Pomáhá mi, že si od vás občas něco přečtu a vím, že v tom nejsem sama.

Dneska nikde nikdo - co...Mirando, já jsem tady :-) Jsem ráda, že jsem vás tu našla, protože komu bych se mohla svěřit, abych neskončila ve cvokhausu? Já jsem právě taky nejedla a nespala a jen toužila a na jiného nemyslela, moc věcí nechápala, blbě mi z toho bylo a stejně k ničemu :-)

Dneska nikde nikdo - co děláte lidi v takový prostydlý, lezavý den?Myslela jsem, že sedíte u compu.:-)

Mirando, to jsi napsala...Nelluš, přesně tak to bylo - klášter a charita v podobě pracovní vytíženosti, nepočítala jsem už vůbec s ničím, a najednou to tu bylo. Nemohla jsem jíst ani spát, skončila jsem na vyšetření se žaludkem, zhubla mnoho kilogramů, prostě mě to naprosto smetlo a dokud jsem nevěděla, na čem jsem, nemohla jsem vůbec nic. Pak se vyjasnilo, že mě taky chce, a zase jsem nemohla spát, jak jsem po něm toužila. Nespala jsem pořádně snad dva roky. A nakonec, když jsem se uklidnila a všechno klapalo, přišel konec.Dodnes nechápu proč.Nello, je fajn pokecat aspoň tady.

Miriam, jestli je tvá láska...Mirando, to jsi napsala dobře, ČÍHÁ... Nikdy nevíš, kdy to přijde. Vždycky když si myslíš, že už nikdy a že dožiješ buď v klášteře nebo se začneš věnovat charitě, tak to přijde.. Nečekaně a bez varování. Holky, já bych si tak ráda s váma pokecala někde naživo :-)

Ja se nechci odmilovat. Ono...Miriam, jestli je tvá láska naplněná a oboustranná, tak se ti ani nedivím.:-)Já se už odmilovat chci, abych se mohla zamilovat jinde, ale bohužel to nejde.V životě každého z nás někde číhá osudová láska a když ji člověk nemine, tak se mu takhle odvděčí.

Ja se nechci odmilovat. Ono to ani nejde.

Psycholog? Ten mi tedy příliš nepomohl, necítil to tak, jako já.Zamilované ženské se snad opravdu nedá poradit. Jak tady ale píše fany, že nám nemůže být jedno, že je nemáme jen pro sebe, tak myslím, že nemá pravdu.Já jsem ho milovala snad víc než svůj život, ale nikdy bych na něj netlačila, aby se rozvedl. Je ale fakt, že děti bychom spolu už neměli a on měl ještě celkem malé děti s manželkou. Už jen proto jsem s ničím nepočítala.A jak píše Mirek, kdo nepoznal, neuvěří.I když můj vztah skončil po skoro tříletém bezproblémovém vztahu rozchodem, nikdy bych za nic nevyměnila ty SVOJE city, které jsem díky němu poznala.Vůbec jsem netušila, čeho jsem schopná.

Ahoj Nello,moc mě zaujalo...Martino, je to asi tak, jak jsi napsala. Nejdřív jsem u ní byla asi na třech návštěvách a nabídla mi, že když budu potřebovat a bude mi hrozně, tak můžu zavolat. Zatím mi ty návštěvy u ní i telefonáty pomohly. Bylo toho víc, co mi řekla, to se takhle všechno popsat nedá a jsem taky v trochu jiné situaci než ty, ale to hlavní bylo, že pokud si chci udržet duševní i fyzické zdraví, tak mám jít od toho pryč. Neodpovídat na smsky, nevyhledávat kontakt, nic. Jinak mě tenhle typ osobnosti zničí. Pokud to nedokážu a budu v tom chtít pokračovat, tak aspoň budu rozumem poučená, co můžu čekat. A pokud bych nad ním chtěla "zvítězit" a být tím myslivcem, co honí toho zajíce, tak bych musela být ještě těžšího kalibru, než je on sám, no a to nejsem. No a hlavně přežít to s hlavou vztyčenou.

Martinko, proč tak hezarduješ se svými city, jak ti může být jedno, že jej nemáš jen pro sebe.To si podle mne jen namlouváš, není žádný takový člověk, kterému by nevadilo, že investuje své city (tedy sebe samého) a ten druhý projevuje city, třeba trochu jinak, někomu jinému. To by jsi musela být z kamene.

Martino, X., jsem na tom dnes...Ahoj Nello,moc mě zaujalo že jsi zavolala psycholožce.To jde?když cítíš že jsi s v vlastními silami v koncích a cítíš že jsi schopná znovu "ujet"(tím myslím napsat,zavolat,vyhledat ho...)-prostě zavolat psycholožce a ona Ti to nějak rozmluví nebo rozumně zdůvodní proč to nedělat?To jsem vůbec netušila.Napiš mi prosímtě co vlastně Ti na tohle všechno psycholožka řekla???Moc děkuju.....Taky vymýšlím jak se s ním setkat(je to ale trochu těžší),protože bydlí 50km ode mě,ale kdybych sedla do auta a hodně chtěla,za hodinu jsem tam,u něj v práci,dělá na čerpačce,vím kdy tam je a kdy ne.Říct že "mám náhodou cestu kolem",tak se stavuju na kafe...já sama vím,že je to bláznovství a že bych si přesně jela pro kopačky jak píšeš,protože by se choval cize,nepřístupně,...a mě by to zranilo ještě víc než teď jsem.Ale běží mi tohle hlavou pořád dokola.Naštěstí to vždycky včas zavrhnu.Jinak ten náš vztah-nevztah-překonal spoustu karambolů.Krátce nato co jsme spolu začali, jsem s manželem otěhotněla.Stýkali jsme se i v těhotenství,ještě den před porodem mě rozmazloval.Pak o práci přišel,odstěhoval se 50km dál ale stejně za mnou jezdil.Pak se oženil,to mě nevadí,věděla jsem že k tomu brzy dojde.Bylo to šílený ale skončili jsme to.Po rozchodu jsem mu řekla o svých citech k němu,už jsem je nemusela skrývat s obavou,že ho to vyděsí a zdrhne.Za necelý měsíc byl zpátky.Krotký,milý,pozorný..přístupný a blízký.Šel do toho znovu! ikdyž věděl o mých citech.Ještě kolem vánoc psal jak na všechno máme celý příští rok...a přišel leden-nemá čas,přibral si práci,nemá ani jeden den volný....musí se vzdát mě a svých zájmů aby uživil novou rodinu.Já jsem ho nikdy nechtěla pro sebe.Chtěla jsem mít románek,bylo mi jedno že si JI bere.Sliboval,že s epro mě nic nezmění...Je to čtvrt roku a všechno všechno je jinak.

Pěkně o tom všem trápení zpívá Adele, je to už taková trochu odrhovačka, ale asi ví co zpíváhttp://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/adele/someone-like-you-205933

Martino, X., jsem na tom dnes taky hrozně a cítím s váma. Možná je to i tím depresívním počasím? Včera jsem volala psycholožce, protože tři týdny uplynuly a žádná komunikace ani z jeho ani z mé strany a já ve stresu. Trochu, na chvíli to zabralo, je na mně drsná, ale jde jí především o mé duševní zdraví. Vymýšlím, jak se s ním setkat, ale to bych si šla znova pro kopačky, řekla mi, pokud chci za ním, v tom mi nikdo nezabrání, ale bude do mně zase kopat, ano, tak to řekla. To mně trochu probralo, protože má pravdu. Dneska ale zase myslím na ty hezčí chvilky s ním, cítím se ublížená, zoufalá, vystresovaná, ale je mi jasné, že nechat sebou manipulovat, nechat ho hrát si s mými city a ubližovat mi, nechci. Nejsem zboží, které se musí za každou cenu prodat. Ještě ale musím vyřešit ty půjčené knížky, zatím to ale nechávám "vyhnít"... Nemám ponětí, jak tohle skončí..

Stejný jako tvůj, Mirandy, Nelly...závisle zamilovaná do komplikovanýho, nedostupnýho chlapa, bolest, stesk, smutek, zoufalství, dříve chvilky štěstí radosti, očekávání, těšení se, hodně rozchodů, návratů, nadějí..střídajících se s marností a frustací.

A jaký je Tvůj příběh?to jsem se ptala já X.omylem jsem napsala Tv§j NICK

A jaký je Tvůj příběh?

Martino, ještě jsem do diskuze nepsala, ale čtu ji, sleduji pocity vás všech, jsem v úplně stejné pozici a dnes, zrovna teď, jsem na tom úplně stejně jako ty...

oprava:nebylY!!!