jak se odmilovat ?

Ano Magdaleno, já jeho postoji rozumím. Zkusim ti to přiblížit: On je sám (jen s nějakou přítelkyní, s kterou se nevídá, tak to není žádný vztah) a chce mít někoho i o vánocích, o volných chvílích, abys byla jeho celá, ne jenom nějaký ukradený chvilky..A ty máš manžela, rodinu, a vyhovuje ti, že máš oba dva, manžela a milence pro rozptýlení. Ale on nechce být jen pro rozptýlení. Ty mu nedáš to co chce a potřebuje - plnohodnotný vztah - a on se od tebe potřebuje odmilovat, aby si mohl najít někoho, s kým bude ten plnohodnotný vztah moct mít. A aby se odmiloval, jeho slovy odpoutal od tebe, našel si někoho jen na sex. A dovoluji si předvídat, že se může stát, že se do dotyčné časem zamiluje a od tebe se odmiluje. Protože tebe si taky našel - tak jako ty jeho - na začátku jen na sex, pohlazení, rozptýlení každodenní šedi, tak jako my všichni tady, a pak se zamiloval, zase jako my všichni tady. To bychom totiž měli udělat my všichni, co tady jsme: dokázat si najít někoho jiného, abychom se odpoutali od těch neperspektivních, utrápených vztahu/nevztahů...jenže to my nedokážeme, páč jsme telata. No a tobě se teď nelíbí, že už nekrouží jenom okolo tebe, neobdivuje tě, a nejseš pro něho jediná na světě. Ty seš totiž v pozici těch našich objektů, po kterých tady vzdycháme. A my tady teď můžeme na názorném příkladě Magdaleny jasně vidět, jak by to dopadlo, kdybychom dokázali se od nich odmilovat a našli si někoho jiného - začali by se tomu divit jako Magdalena, jak je to možný, že už nejsou ONI jedinými objekty našich srdcí a životů a dovolili jsme si najít někoho jinýho. To by koukali jak blázen a my bychom najednou byli na koni. Jenže my závislí zoufalci jsme právě tady na té diskuzi, protože to, co správně udělal tvůj přítel, my udělat nedokážeme.

Jaký je váš názor na můj případ s odmilováním ?Měla jsem kamaráda, kde to přerostlo v něco víc. On byl zamilovaný více. Já vdaná, on rozvedený s přítelkyní, se kterou se nevídal často. Tvrdil, že z jeho strany jsou v tom skutečné city. Zamiloval se rychle, já později, postupně. Těžce nesl, když jsem si nemohla udělat čas, je to u mně s prací, dojížděním, domem, rodinou, dětmi-problematičtější. Ale bylo to to, co doma není, muž mně zanedbíval a tohle jsou jaksi zákonité následky. Kamarád mi později na rovinu řekl, že se nevídáme tak často, jak by si přál, byť do vztahu s vdanou šel cíleně, to hledal. Že se trápil, cítil se na mně citově závislý, že jsem ho často odmítala ( nechápal moje časově omezené možnosti ),takže byl pak špatně naladěný, nepříjemný a prý až protivný sám sobě. Potřeboval údajně berličku-na zaplnění času, odpoutání ode mně. Stala se jí jiná žena, kterou si našel cíleně skoro výhradně na postel. Na férovku mi to řekl. Že jsem se odmilovala, pochopíte asi všichni. Že on žil v představě, že tak budem fungovat tři s tím, že on bude lépe snášet můj čas strávený s rodinou, manželem, v práci, tohle pochopíte taky ? Že mu ten model vyhovoval, že mu to vyřešilo problém, ač údajně ta druhá je pouze sexuální objekt a mně jako údajně má rád ? Budu vděčná za Vaše názory-z pohledu ženských i mužských očí ...dá se tohle chápat ? Rozumíte takovému postoji a chování ? Jak to vidíte ?

Já jsem s tím dotyčným taky měla období, kdy jsem neustále koukala na mobil a hypnotizovala ho, zda se objeví malá žlutá obálečka. Ale to není můj naturel. Byla jsem sice zakoukaná, ale já jsem typ, který je už spíš nohama na zemi a realistka. Jsem ráda opečovávaná a tam v tom vztahu jsem podle mně dost byla. Dnes si uvědomuju, že víc, než ten člověk mi chybí jeho obdiv, oddanost, slova,která mi říkal, jeho postoj ke mně, úcta, lichotky, péče. A nemyslím si, že jsem citově plochá nebo rozmazlená, povrchní-jen mi dával něco, co jsem prostě doma neodstávala a podvědomě po tom roky toužila. Já bych ráda zkusila roli submisivní ve vztahu, ale neumím to, nedokážu tak fungovat. Nejsem ani výrazně dominantní, jen někdy, spíš jsem spokojená tam, kde jsou rovnoměrně rozložené síly.Co si budem povídat, i žena potřebuje obdiv, pochvalu. Zamyslete se nad tím, zda vám více chybí ten člověk nebo to, co s ním prožíváte, bez těch prožitků cítíte už prázdnotu a že ve vašem životě něco chybí. Kdosi řekl, že žena může být spokojená a šťastná jen tehdy, když je s ní muž, který ji miluje a ona jeho a pak muž druhý, který trpí tím, že ona miluje toho prvního. Touha být dobývána, obdivována a třeba i vědomí, že je tu konkurence mužů-to je tu od věků. A něco na tom z mého pohledu je.

Heleno, nechtěla jsem se tě dotknout.Jen bych chtěla dodat, že nelze rozhodnout, který vztah je správný a podle pravidel a který ne.Vztahy jsou prostě různé, já si třeba nedokážu představit, že bych žila jako týraná žena, a přesto takto mnoho žen žije.Chtěla jsem taky dodat, že v takových vztazích, jak popisuješ, jsem byla v životě několikrát, jsem dominantní typ, mám se ráda, a prakticky vždy jsem ve vztahu "šéfovala".Teprve když jsem poznala kouzlo submisivní role, naprosto jsem tomu vztahu propadla.Byl to ten vztah, kzterému se říká osudový. Přinesl mi mnohem víc, než kterýkoli jiný, ale nechci nikoho přesvědčovat, že je to tak správně, prostě to tak JE.Nevím proč, nevím jak, ale jen ten jeden jediný člověk ve mně probudil něco, co nikdo jiný nedokázal, nikdy jsem nezažila takové emoce jako s ním.Jinak byl můj život takový, jak píšeš - mírná pahorkatina.A teď se marně snažím zapomenout, dávno jsem ho už neviděla a přesto pořád cítím jeho vliv.

Chodím vás občas...Heleno, toto všechno, co píšeš teoreticky a rozumově vím a mohla bych se pod to podepsat. A chápu, že když už jsi za vodou, tak ti to, co tady my, závisláci, píšeme, přijde už vzdálené. Ale pořád nevím, jak na to, jak to změnit? Jak si s chladnou hlavou říct, nikdo mi nestojí za to, abych se ničila, trápila, smutnila?? Také dělám spoustu jiných věcí, mám hodně koníčků, přátel, se kterými trávím hodně času, ale přesto to nedokázalo převálcovat ten vztah-nevztah s panem Nedostupným. Jsem hloupě empatická, taky bych chtěla každému pomáhat, jak psala Fialka. To ale nefunguje. Psycholožka mi tohle všechno taky řekla - jestli chceš jít za ním, pak do sebe necháš kopat. Pořád mě to ještě vtahuje a vím, že jestli za ním půjdu, začne to nanovo. Jsem ale ráda, že jsi to sem napsala, myslím, že mě to zase posunulo kousek dál, dopředu, směrem k "uzdravení".

Chodím vás občas číst,ale psala jsem včera poprvé a to NO..byl začátek věty. Já už to prostě nevydržela.Nerada někomu radím a cpu se mu do názorů,jenže včera jsem to nevydýchala. Protože před lety jsem se také chovala závislácky.Pak jsem vše změnila. Myšlení, pochopila jsem jinakost mužů a odmítám se chovat tak,jak to tu píšete. Mám se ráda a nemučím se záměrně.Citový život mám mnohem lepší ,ne chudý.Kdybych pocítila obavy, nějaké dlouhé čekání na odezvu, jdu si po svém a žiju. Dělám jiné věci a zlé myšlenky neberu.A okamžitě se mi to vrací v tom nejlepším. Kdo nikoho neuhání,má se celkem dobře.Už nedopouštím to,abych já "milovala" víc. A nechci to ani od partnera.Jen vyrovnaný vztah je správný.Protože sama nikoho nevlastním, nemám vztahy ani s "vlastníky" a závisláky.Ti mně odpuzují a mám na to asi už radar:-)Jak píše Ašanah, chce to zabalit a jít dál. Neubezpečovat se dokola o případném zájmu. Nedoufat,ale třeba se vybrečet v tajnosti a odtáhnout jako tažní ptáci. Pak jde rychle dotyčného vymazat z mysli.Taky to chce mít sebe rád a chránit se a ne obětovat-obět stejně nikdo neocení.Reálně se prostě podívat pravdě do očí, nejme malé dětičky !Pokud zpočátku myšlenky zlobí,uvědomit si,že nám skutečně dotyčný-ná za to nestojí..Ale tohle všichni víte dobře. Je lepší sám naplánovat konec,než čekat na popravu.Pokud tohle někomu připadá jako plnění plánu,tak asi život nepochopil.

Ono to není tak jednoduché,...Mohla bych o tom napsát román. Snad proto píšu jak píšu, protože jsem na sebe naštvaná, že tři roky jsem doufala a přitom to bylo a je tak jasné. Taky jsem to nedokázala a pořád doufala a omlouvala jsem ho, že mě třeba miluje jen se to stydí dát najevo a podobně.

Ono to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Souhlasím s tím, že se má člověk podívat pravdě do očí, ale spousta z nás z toho kolotoče nedokáže sesednout, drží se zuby nehty, pže je pohání to "nedostupno". Může se stát, že člověk procitne a zmáčkne tlačítko stop, ale většinou ta jízda končí pádem na zem s pořádným natlouknutím - tak nikdo nechce skončit, takže se ty plané naděje dají pochopit, ostatně pořád lepší než falešné.

tak "nepotěší"...To je lepší lhát? Pravda bolí, vím o tom své, ale když ji člověk přijme, jde to pak snáz. Iluze ještě nikomu nepomohly.

Já si po zkušenostech posledních 3 let myslím, že No má pravdu a že citový život chudý nemá, naopak zhodnotí realisticky situaci. Vidím to u sebe - neozvu se, není nic. Naopak uvědomit si pravdu a jít dál je lepší, než několik let milovat někoho, kdo se odmlčel, nesdělil důvod rozchodu (to je prý nejhorší varianta konce vztahu). Sice muži mají jiné myšlení - ale také jsou to lidi a když jim na ženě záleží, určitě se ozývají a jsou aktivní.

Milujuuuu moc !

Karin, já zažila takový vztah, jak popisuješ sama (takže vím, o čem je řeč), a taky takový závislácký jako tu máme všechny.Vzpomínám ale o mnoho víc na ten druhý, kdy jsem se jen tetelila, jestli zavolá a jestli se sejdeme.A když čtu No a Noc (možná je to jedna žena), tak mám pocit, že mají život jako plnění plánu, strohý a citově chudý.Ale tohle je volba každého z nás.

Já jsem to měla opačně a docílil tím, že přišlo odmilování se z mé strany. Příliš o mně stál, což je v pohodě, ale moc mně naháněl, pořád chtěl být se mnou, což já jako vdaná s dětmi nemohla zajistit a do toho vztahu se mnou šel s tím vědomím, věděl, že mám rodinu, takže to měl skousnout. Chtěl mně pro sebe, vyčítal, že si neudělám čas tehdy a tehdy. Ne nějak natvrdo ty výčitky, ale v náznacích a často. Byl pro mně příliš jistý, příliš čitelný, příliš vždy po ruce a příliš málo nedostupný. Možná ty samé chyby děláme často my ženy a pak, co je nedostupné, to láká víc než to, co můžem mít, když lusknem prstem. Protějšek toto vycítí, dokonce i neempatický chlap si tohle spočítá na prstech ruky, kdy má ženu jistou a kdy ne. Já si pak docela naběhla, utíkala jsem jinam, protože jsem byla uvázaná u rodiny jak pes u boudy a chlap mně tam tak nějak chtěl mít a časem jsem zjistila, že tu svobodu, kterou heldám ve svém životě mi bere i milenec, že je to z deště pod okap, že začínám být zas uvázaná, jen na jiném řetězu, že volný čas mi opět spolkne chlap a dnes hledám prostor na koníčky a věci, které mně baví-filmy, knihy, kytičky, přírodu... mně přijde, že každý chlap chce ženu vlastnit-ať už manželku tak i milenku časem, ale když touhu toho druhu projeví žena, mohou se pánové zbláznit pohoršením...

Fialko, já mu taky chtěla pomáhat. Ale to je právě to, co chlapi nechtějí.

asi to potřebuji slyšet od...je to těžké, dneska napsal, pěkně.. možná je to jen udržovací psaní..možná fakt má starosti...ale já mu chci pomoct - třeba i radou - nebo tím, že se vypovídá..

Ještě dodám návod si ber...Myslím, že to je rada pro mně. Neviděli jsme se přes dva měsíce a on přes týden nenapsal, tak proč nadbíhat, to je fakt. Půjdu za ním a pak se z toho budu zase jakou dobu vzpamatovávat, je to jen kolotoč, o kterém psala No.

Ještě dodám návod si ber...asi to potřebuji slyšet od Něho - natvrdo.Pak možná to přijmu jako fakt. Popláču si a budu vzpomínat. A žít dál i bez něho.

Ještě dodám návod si ber ze sebe..Kdybys ty ho milovala, nešla bys za ním? Nevyhledávala ho? Atd...Proč si tedy myslet,když tohle ten "milovaný" nedělá,ze miluje také?!Navíc pokud si všimne,že mu nadbíháš,máš vymalováno úplně.Velká láska jednostranná se trestá,to bys mohla vědět.Nechci tě kritizovat ve zlém,je to rada.

víš, NO, je to těžké....Já jsem taky žena,ale takhle se k sobě nechovám. A nikdy si nemyslím,že by opilec přstal pít kůli komukoli.Naučila jsem se velice brzy, nelhat sama sobě.Poslechnu rozum a bolí to jako....Jenže ne dlouho, pak se zvednu a jdu dál. Takhle se se vším lze vyrovnat rychle,za poměrně krátký čas. Co se týká vztahů, už se nedám chlácholit nadějemi a vlastní hloupostí. Věř,že mi je tím pádem mnohem v životě lehčeji.

ale pokud to dotyčný...víš, NO, je to těžké. Rozum říká jedno, city a touha něco jiného. Těžko se to vysvětluje. Je to asi jako když si žena myslí, že když ji muž miluje, tak přestane s alkoholem.