Reklama

jak se odmilovat ?

Adina (Po, 25. 1. 2010 - 22:01)

No vidíš to -...No, Winde, já teda nevím, ale dávám přednost realitě. Jen jednou někdy dávno se stalo, že jsem pak litovala, že k něčemu došlo, takže opačný případ. Ale to byla výjimka, pak už jsem si dávala pozor. Už mi není dvacet, takže spíš lituju toho, co jsem v životě nestihla, než toho, co jsem udělala.

Wind (Po, 25. 1. 2010 - 22:01)

windy my jsme spolu taky...No vidíš to - tak jsme na tom byli vlastně stejně :-) A já si kolikrát potom říkal, jestli to takhle vlastně nebylo lepší - ona vdaná, já ženatý, a kdybychom se spolu tenkrát pomilovali, mohlo to přinést problémy jednomu nebo druhému, a nejspíš i oběma. Kolikrát jsou asi krásnější ty vzpomínky, než realita.

Adina (Po, 25. 1. 2010 - 20:01)

Sorry, zlobí mě počítač.

Adina (Po, 25. 1. 2010 - 20:01)

Věro a není to milování vlastně dar a není škoda se ho zbavovat? Já bych spíš uvítala, kdyby z druhé strany přišly obdobné emoce, ale úplně odmilovat se asi nechci, jen tak trochu, abych netrpěla. Ale většinou to dobře snáším, jen někdy je to na palici, a tak sem napíšu a taky si přečtu, že jiní a jiné sjou na tom podobně. Magdi, už jsi zavolala??

Adina (Po, 25. 1. 2010 - 20:01)

Věro a není to milování vlastně dar a není škoda se ho zbavovat? Já bych spíš uvítala, kdyby z druhé strany přišly obdobné emoce, ale úplně odmilovat se asi nechci, jen tak trochu, abych netrpěla. Ale většinou to dobře snáším, jen někdy je to na palici, a tak sem napíšu a taky si přečtu, že jiní a jiné sjou na tom podobně. Magdi, už jsi zavolala??

hana (Po, 25. 1. 2010 - 20:01)

Věro, já ti pošeptám úplnou pravdu, ano?Jsme kamarádi, bavíme se nezávaně o všem.Ale občas- hlavně, když ho vidím- pod úsměvem zabolí srdíčko.

věra (Po, 25. 1. 2010 - 20:01)

windy my jsme spolu taky nespali ale mazlili se a líbali to ano, ale stejně nedokážu  zapomenout nedokážu se od toho odprostit a být pouhá kámoška bez toho aniž bych mysella co když budeme spolu co když možná někdy se do mě zamiluje co když...a doufat že se z kamarádství něco změní  atd..                     hani je to jak říkáš on už se dávno odmiloval , z něho to taky cítím že je ůplně v pohodě a o to mě to bolí víc...máš pravdu zažívám to samý akorát my se vídáme jednu za čas, a  pro mou dušiščku je to potěšení a cítím jak ho moc miluju,ale pak si říkám sakra sakra sakra....je to těžký...a právě bych chtěla znát ten tzv. lék na odmilování, říct mi že čas pomůže,vím že mě čas nepomůže ani zálibi a společnost  a právě nevím co mám dělat žít s tím že milujete někoho kdo vás ne je utrpení. ale povídat to nemusím to ti co sem chodí to zjnají a ptají se na to samý, já vím.

hana (Po, 25. 1. 2010 - 19:01)

Věro, u nás to bylo zajímavé- my se vlastně odmilovávali každý sám a každý jindy.Sice se moc nevídáme, ale jsme v kontaktu díky PC denně i několik hodin.Nejdřív se odmiloval on a začal být kamarádem.Pak jsem se odmilovala já a teď už jsme kamarádi.Ale že by to nebolelo, o tom nic nevím.Aspoň mě to bolelo a to dost.

Wind (Po, 25. 1. 2010 - 19:01)

Ono je to asi jak u koho - např. já byl svýho času těžce zamilovanej do jedný ženský, (ale kromě polibků a pomazlení mezi námi k ničemu víc nedošlo) a co čert nechtěl, po asi 10 letech od té doby jsem nastoupil do nového zaměstnání, kde dělá i ona. Vídáme se normálně v práci, občasi si spolu zajdeme i na oběd, ale nic víc mezi námi není. Ale jak říkám, nespali jsme spolu, takže je to asi trochu odlišnej případ ot toho, co tu popisuje Věra.

věra (Po, 25. 1. 2010 - 18:01)

 ahoj dane ,to je právě to na co se ptám...ono není vše růžové tak jak vipadá.moje odmilování zatím vůbec neprobíhá, jelikož jsem stále zamilovaná a snažím se o odmilování několik let.  a právě  podle toho co jsem zažila není  vůbec jednoduší odmilování s člověkem kamarádem či odmilování  tak že člověka nevídáte,řekla bych že situace bolí stejně hodně. mi jsme sice přátelé, píšem si každý den skoro ale vídáme se strašně málo a stejně ho moc miluju a moc to bolí a proto se ptám dá se odmilovat  od člověka kterého vídáte? jestli né,pak sem v koncích ,a pokud to nějak jde tak neznám způsob.

Dan (Po, 25. 1. 2010 - 17:01)

Ahoj Věro, vítám tě. Momentálně to možná vypadá, že tu je okruh stálých diskutujících, ale není tomu tak - kdo má klávesnici, píše :-). Tvůj dotaz je zajímavý, protože popisuje vzácnou situaci bezbolestného odmilování (tady spíš chtějí zapomenout lidé, kteří se nemohou vídat s milovanou osobou vůbec nebo strašně málo). Já bych byl kdysi velice rád, kdybych mohl svoji Bestii pořád bez problémů potkávat, aspoň s ní jednou za den promluvit; moje trápení by postupně zmizelo a všechno by nakonec zůstalo na té kamarádské úrovni. Nemusíte mi to věřit, ale já jsem o tom přesvědčen. Skutečnost byla ovšem jiná: když jsem si pracně a složitě vytvořil situaci, kdy jsem se s ní setkal (nebo jí zavolal), musela zrovna někam neodkladně odejít, další možnost zůstala v nedohlednu a člověk zůstal stát jako by mu hodil někdo za límec kus ledu...

věra (Po, 25. 1. 2010 - 17:01)

chtěla sem se zeptat jestli jste přišli na způsob jak se odmilovat od člověka aniž by jste sním přerušila veškeré vztahy,tím myslím kamarádské... teda pokud nevadí že zasahuju do vašeho rozhovoru, vipadá to že tujsou jen stálí jedinci..?

Anička (Po, 25. 1. 2010 - 16:01)

Jani a co mam nyní udelat? Vidat se s nim jako "kamaradka" presto ze ma treba jinou... a jak on rika, ze se semnou nechce prestat vidat? Nebo se nyní odmlčet, rict, ze se ted chvili neuvidime, udelat ze sebe tu silnou holku, opak té hysterky, nesebevedomé a nejistéé holky a pak se uvidi, co z toho může být dál? Jak si přežila první den v práci? Myslela sem na tebe :-)

Jean-Clode-Van- (Po, 25. 1. 2010 - 12:01)

Jana: Ona chodí střílet, tak to by měl být na pozoru. Jinak na to vymysleli lék spolknete a je po lásce, fakt Izraelci, nebo tak ho vymysleli, ale trochu divné, polknete, zapijete a po hodině je po lásce.

hana (Po, 25. 1. 2010 - 11:01)

Lojzo, něco se ti na tom tématu nezdá?

Lojza (Po, 25. 1. 2010 - 09:01)

Boha jeho to je téma haha

magdalena (Po, 25. 1. 2010 - 09:01)

Mam dotazik - jestli by mi...Gábi, já bych v takovém vztahu budoucnost bohužel neviděla :(  Najít si koníčky je fajn, funguje to i jako jakás-takás záplata, ale partnera nenahradí nic... po čase ti začne chybět.  Moje kamarádka řešila to samé, zpočátku mu jeho vytíženost tolerovala, ale přešel rok, dva a jí neuvěřitelně chybí něha, pohlazení, milování, držení za ruku... prostě přítomnost partnera v životě. 

Jana (Po, 25. 1. 2010 - 00:01)

Ahoj Gábino, má kamarádka, řeší něco podobného, tak ti popíšu její situaci, jestli ti to pomůže. Nebo-li také měli s partnerem nějaké neshody ohledně času, který on jí věnuje, pomalu se začali hádat až se dohodli na několikaměsíční pauze, kdy on si měl vyřešit ty nejvíce aktuální pracovní povinnosti, které měl, aby později měl na mou kamarádku více času. Mezitím samozřejmě ona zjistila, jak moc ji chybí, sice se nevídali často, ale alespoň denně si volali a psali, a to jí najednou hrozně chybělo. Tak po cca 3 měsících, kdy naprosto přerušili kontakt se mu ozvala a pozvala ho "čistě" kamarádsky na kávu. Poté když se loučili a jí na mysli vytanulo, že ho zase několik měsíců neuvidí se rozbrečela. Pánovi se to po dvou dnech rozleželo v hlavě a znovu se kamarádce ozval. Ona ve chvíli, kdy věděla, že "bez něj nemůže být" překopala všechny své priority a rozhodla se, že se k němu vrátí a bude mu jeho extrémní pracovní vytížení tolerovat. Teď jsou spolu znovu asi dva měsíce a kamarádka je klidná, šťastná, už jí neznepokojuje jeho nepřítomnost, začala ji brát jako fakt, tak se snaží si najít nějaké koníčky, aby efektivně využila čas, kdy spolu nejsou. Chodí střílet, cvičit, na masáže, s kamarádkami na vínko a zkrátka se jí povedlo, že už se "tím jejich problémem" neužírá a je spokojená.

Gabina (Ne, 24. 1. 2010 - 23:01)

Mam dotazik - jestli by mi mohla nektera z dam poradit  Je mi 23 let a pritel je o 12 let starsi. Je to workoholik, nema na me cas a ja mu chte nechte obcas udelam scenu. Naoko se s nim rozchazim, proste delam neracionalni blbosti. Snad zmenite nazor na moji psychiku, kdyz reknu, ze pritele vidam tak jednou do mesice. Podnika a jezdi po republice, domu se vraci o pulnoci - vyrizeny a v noci chysta podklady pro dalsi pracovni den. Chce me, ale takhle je to na nic... ted se nastval uz hodne a muj rozchod prijal. Mysli to asi vazne. Chtela jsem, aby se ke mne nastehoval, ale sama nevim, jetli je to dobre... chtela bych ho nejak primet, aby zmenil chovani. Jiny muz na to neplati - neni to bojovnik. Dava mi svobodu. Co byste delaly na mem miste? Nechaly byste to u rozchodu a sly jinam? Stojim o nej, ale ne jednou za mesic...diky za reakce, Gabina

Jana (Ne, 24. 1. 2010 - 23:01)

Už jednou jsem vám...Adinko, dík za nápad, vtipné, to bych fakt mohla zkusit. "Tak mě tu děvčata máte, a kdo si chce se mnou vyřídit nějaké účty, má na to poslední týden.":-)))) Marod si hodit nemůžu, je v tom celém mém odchodu takový zmatek, ale hlavně jde o to, že žádám o dohodu o ukončení pracovního poměru, tedy že chci odejít dříve než mi skončí výpovědní lhůta, takže nemocí bych je ještě popudila. Pracuji v takové Stb firmě, u které si nejsem jistá, že pokud by se jim zachtělo, tak mi klidně dají nějaký ten paragraf 56, tj. náhrady škody ve výši mých 4,5 platů. Holt advokáti ti to mají vymakané :-))). Jinak jsme spolu dnes mluvili, světe div, on mi zvládl zavolat, bylo tam několik osobních urážek, těmi vás ale nebudu zatěžovat, jen pro Aničku jsem chtěla říct, že mi například vyčetl, že nejsem silná osobnost, že on by k sobě chtěl někoho sebevědomého a né labilní, nejistou, hysterickou osobnost, takže pokud skutečně chceš, nebuť hysterická, neměj takové ty proměnlivé nálady a hlavně ho neobtěžuj svými stavy a náladami.  Jinak díky za feedback k mému problému, díky moc, jste hodní!

Reklama

Přidat komentář