jak se odmilovat ?

pw, holka bláhová, Ty sis teda zavařila. Nelze donekonečna milovat někoho, kdo Ti ubližuje, ale každý má své hranice, do kdy ze sebe nechá dělat blbečka. Čím déle, tím hůř pro Tebe. Ano !!!! hlavně myslí na sebe a na dítě, které ses rozhodla mít. Máš kde bydlet, Tví rodiče Ti pomůžou?

ahoj kerry, jani, H, jančo, niko i všechny ostatní a zdravím i zúčastněné MUŽE.. už asi měsíc a půl skoro den po dni pročítám vaši diskuzi a netrpělivě očekávám, jak se vám to odmilovávání daří/nedaří..:?celou tu dobu, co sem chodím, vstřebávám vaše slova a snažím se je použít ve svůj prospěch... také se odhodlávám napsat svůj příběh, ale trochu se bojím, že dostanu sprchu rad, at se na něj vykašlu, že mi za to nestojí apod... nejraději bych byla, kdyby to nám všem dopadlo jako v romantickém filmu, že ON si JI najde na druhém konci světa a tam ji vyzná lásku.. ok. stop iluzím..můj příběh..byla jsem s ním v červnu rok.. v únoru jsem otěhotněla a on mi řekl, že si to musím dobře rozmyslet, že se může stát, že se mnou po celou tu dobu nemusí být, je mi 28, náš vztah začal mít problémy krátce před mým otěhotněním, on začal občas spávat na kanapi, pak někdy ráno přišel za mnou, pak se jednou vrátil a voněl damským parfémem, smsky v noci a další podobné věci, prostě bylo to jak na lodi, náš vztah se zmítal bouří, vášní, bojem iláskou... toto jeho chování počalo lednem letošního roku, kdy mi vážně začal říkat, že se chce rozejít, ale já jsem to nechtěla ani slyšet, byla jsem zamilovaná až na půdu, nehledě na to, že jsme si slibovali společné příjmení, děti, dům... už od začátku vztahu mi bylo zvláštní, že nemá moc kamarádů, kluků, spíše měl jenom kamarádky, také se mi jednou vyznal, že měl i tři holky najednou, řekl, že to je vyznání lásky ke mně, že teď chce jenom mě a žádnou jinou nepotřebuje.. byla jsem Šťastná jak Blecha, poprvé v životě jsem potkala muže, který byl zabezpečený, nosil mě na rukou a udělal co mi jen na očích uviděl, nosil různá překvapení a vymýšlel mnoho výletů a zajimavých činností na víkendy...ještě důležitá informace tento muž již vládne jedním dítětem.. je to moc dobrý táta, k synovi se chová opravdu hezky, až mě v poslední době začala přepadat myšlenka, že ho vlastně strašně rozmazluje a dále programuje na to, aby se upnul na něj tak silně, že se nebude chtít vracet k mámě.. toto mě dost děsí, vzhledem k tomu, že jsem v očekávání... nicméně jsem se rozhodla si dítě nechat, byla jsem u kartáře, numerologa a všichni mi řekli, nech na hlavě... moje situace je ztížená tím, že studuji VŠ a jsem ve IV. ročníku... s otcem svého dítětě jsme sdíleli společnou domácnost do 2.7. l. r., což byl den, kdy jsme se měli společně stěhovat do nového krásného bytu, který jsme společně našli a ja zařídila vše okolo potřebné.. nicméně ten den jsem přistavila půjčené auto a svoje věci jsem nakládala a odvážela po své ose a on své do nového... hloupé je, že jsem se tímto stala skoro "bezdomovcem", bydlím u kamarádky skoro v obýváku a věci mám v krabici někde v bytě, kde jsem přebývala dříve...je to strašně zvláštní situace... moje slzy už jsou suché, srdce puklé a hlava se snaží žít přítomností a na minulost nemyslet...co vím, tak on oslovil jednu ze svých bývalých přítelkyn, která je svobodnou matkou, on není otcem, a s tou se stýká, má ještě jednu "kamarádku"(takovou podivnou o které říkal, že je nemocná a že ho potřebuje, že on je jediný nebo co) ale on se chce vídat i se mnou, říká, že chce být uveden jako otec dítěte(došlo i na hrubá slova a výhružky, že pokud to neudělám, tak mě dá k soudu, měla jsem ty tendence ho totiž úplně vystřihnout, po těch všech slibech, které jsem dostala, jak se bude snažit a nevím, co všechno a vlastně nikdy z toho nic nebylo.. vlastně mám i ten pocit, že se mnou nedokázal rozejít, kdybych nepřišla za ním já a neřekla mu, že už vážně nemůžu a to nejen kvůli sobě, hlavně to maličké, které se mně začalo hýbat, tak nevím, jak dlouho by to ještě trvalo.. jednou mi řekl, že když se mnou chtěl rozejít a ja to nechtěla slyšet, tak to musí jít jinak, takže se začal chovat jako totalní mrazák a mačista --- strašný -- tenkrát mi nabízel i peníze, abych se odstěhovala, ale já jsem mu tenkrát řekla, že nejsem žádná komodita, kterou si jen tak vyplatí, aby mu zmizela ze života.. řekla jsem mu, že ja Cítím a že peníze tu sílu nemají, aby moje city devalvovaly)... je tomu zhruba měsíc, co jsme od sebe, viděli jsme se několikrát a vždycky to skončilo milováním, minulý týden jsem si řekla, že už mu nebudu psát, volat, kontaktovat ho, přesně dle vašich pokynů, on mi v pondělí volal a já to nezvedla a zpět jsem nevolala, ve středu jsem to nevydržela a poslala mu přes internet zprávu, kterou jsem od něj dostala před rokem něco ohledně koupaní bez plavek a piknik... on na to reagoval, nicméně já už nikoliv... pak se ozval zpravou ještě ve čt, na kterou jsem také nereagovala a v pátek mi napsal, že se pojedeme koupat, jenže to se počasí začalo příšerně kabonit a na koupačku s blesky jsem neměla... nicméně celý ten večer dopadl tak, že do mě vstoupila krása venuše a síla spojená marsem a já pocítila obrovskou chuť, radost a pocit, že mě tenhle chlapec opravdu už nemůže ničím překvapit... tak jsem mu napsala zprávu, že koupaní necháme na jindy a že můžeme jít třeba tančit a ať začne konat nebo že mu uletím, že má posledních pár minut... v ten moment začal zvonit telefon...šli jsme ven.. drink, procházka avízovanou tropickou nocí s tím pro koho mé srdce tolik plane... on mě držel za ruku jdouce po ulici, pak kolem pasu a cukroval, měla jsem ten pocit, že je ze mně zase tak vedle tak jako na začátku... ale já zůstavala chladná... věděla jsem, co bude následovat...v sobotu dopoledne mě odvezl domů, řekl mi, ať se mu ozvu a ja odešla se slovy, že se mu ozvu pouze v tom případě, že bude na mě hodný... vím, že ten den, hodinu a půl potom, co mě odvezl domů, měl sraz s výše uvedenou bývalou..je pondělí a pocity smutku, pláč či bezmoc z náramně prožité páteční noci na mě nezanechávají žádnou stopu... jsem klidná.. chvílemi trochu zmatená, ale tak nějak smířená, že jsem sama a že se šíleně těším na to dítě, že už v listopadu budeme dva a že to prostě všechno zvládnu sama, protože rodina mě v tom taky nechala samotnou, tudíž se musím spolehnout jenom na sebe..jasně, že mi je po něm smutno a svírá se mi hrdlo a chuť mám hořkou jak měsíc,.. začala jsem chodit na terapii, našla jsem si práci, i když jsem na rizikovém těhotenství, ale jen papírově.. on mi nechal auto, prozatim, platí mi telefon a poslal mi uz i nejake penize a řekl mi, že by se se mnou chtěl vídat každý týden na večeři, že se domluvíme na konkrétní den a že by chtěl dohlídnout na moji stravu a na dítě..já stejně věřím, že se zase potkáme a zže ti co mají být spolu, spolu budou i přes všechny pauzy a kauzy.. vnímám tento čas pro sebe jako přínos a možnost na sobě pracovat a být lepší a dokázat si, jemu i rodině, že JÁ ZA TO STOJÍM, a že už nikomu nedovolím, aby mi ubližoval a už vůbec ne ti nejbližší... protože vždy zraňujeme ty nejbližší..ženy moje, potřebuji i vaše myšlenky a vaši přízeň, ačkoliv se snažím být silná a pevná, tak si nejsem ani za mák jistá...nevím, proč milujeme, když nás to tolik bolí.. a že klidně můžeme žít s mužem či ženou celý život a stejně jej nikdy uplně nepoznat, protože stejně nás ten člověk vždycky, ať mile či nemile "překvapí"... asi nesmíme tolik myslet na okolí?, ale prvotně na sebe a pak ty ostatní...??nerozumím, chtěla bych najít ten návod, jak umět žít a milovat zároveň..

ahoj sem uz nejakou dobu zamilovana do jednoho kamose ktereho vidim dost casto. uz sem si i driv myslela ze uz ho tolik rada nemam ale pak sme spolu uletely a od te doby ho mam rada jeste víc a nevim co mam delat ,chtela sme skusit ho treba dyl nevidet protoze neni primo tady od nas ale je to bratruv kamarad a tady vsech mích akamaradu a taky tu casto spí a tak sme spolu i casto sami.snazim se k nemu nejak nemít ale nejde to on uz mi i parkrat naznacil ze me nechce ze kdyz budem kamaradi ,ze to bude lepsíí

ja mam takovy seznam taky a pomaha to vazne!!! Za kazdou velkou ranu, kterou utrpim a kvuli cemu treba brecim a je mi hrozne, si udelam carku a napisu k ni jak se citim. Navic ty body formuluji jako jeho promluvu ke mne. Napriklad kdyz nekam ponekolikate sel beze me a absolutne nejevil zajem o moje city, tak jsem si zapsala: Ja se bavim, nepotrebuju ti, jsi zbytecna! Dale tam mam take bod: Moje laska jsou jen slova, sliby me nic nestoji! To cloveku pomuze pri rozhodovani. Pisu to opravdu jen kdyz jsem na dne a on absolutne nejevi zajem. Rikam si, az budu mit sepsano deset bodu opustim ho. Navic to pomaha nevyvolavat hadky (vzdy jsme prece spatne my, ze zakazujem kamarady apod..., uklidni vas to, nejste hystericka...

Nikolasi, ty už přece odmilovaný jsi...vnitřně jsi to již ukončil, proto mluvíš o rozchodu. A nebo to chce ukončit slečna? nevím a nemohu dedukovat

AHOJ TE LIDI PROSIM VAS POMOCTEMI CHCI SE ODMILOVAT OD JEDNE HOLKY JSEM UZ SNI 3 ROKY A UZ TO NEKLAPE A CHCI SE ODMILOVAT PORADTE BUDU MOC RAD SEM ZOUFALEJ

Ahoj H:-), to jsem ráda, že už je ti lépe, to je moc dobře, z toho nejhoršího už jsi venku. Snad se to jednou podaří a přebolí to úplně a zase bude dobře a dočkáš se potřebného klidu. Myslím na tebe a přeji ti hodně sil.

Ahoj všechny kočeny:-)Odvahu pořád sbírám, ale už to naldouho nebude, jak to sbírání, tak ten vztah.Jiřko, to znám až moc dobře a vážně to pomáhá, hlavně když jsi vzpomeneš a vrátíš se vzpomínkami zpět, nečteš to jen, ale taky se nad tím zamyslíš.Jančo, já jsem taky ten typ co by udělal 1. poslední, ale výsledek je ten, že spíš někdo vidí, jak jsem blbá a nic z toho.

kerry, dneska mě zase pěkně ranil...A to jsem si myslela, že jsem na tom tak dobře, že už se to stát nemůže. Znáš to, když by ses pro někoho rozkrájela a pak ti vlastně dochází, že ten někdo se ti ozývá, jen když něco potřebuje. Jsem fakt pitomá a je mi z toho smutno...Jiřko, Jiřko, taky to budu muset zkusit. Tan papír budu nosit pořád v peněžence a každou chvíli se na něj mrknu.Jak to pokračuje u tebe kerry?Mějte se všechny fajn a držte se. Janča

kerry, dneska mě zase pěkně ranil...A to jsem si myslela, že jsem na tom tak dobře, že už se to stát nemůže. Znáš to, když by ses pro někoho rozkrájela a pak ti vlastně dochází, že ten někdo se ti ozývá, jen když něco potřebuje. Jsem fakt pitomá a je mi z toho smutno...Jiřko, Jiřko, taky to budu muset zkusit. Tan papír budu nosit pořád v peněžence a každou chvíli se na něj mrknu.Jak to pokračuje u tebe kerry?Mějte se všechny fajn a držte se. Janča

Jiřko dobrý nápad, taky to asi zkusím

Já jsem si napsala velkým písmem na papír, všechny věci, čím mi ublížila moje láska, co mě ranilo a co mi na něm vadilo. Pořád si to čtu, abych nezapoměla, proč už spolu nejsme a nepodlehla pokušení, znovu psát a volat, byl to vztah na dálku. Taky málo času, žádné společné plány...Nevím, jestli mi to pomůže se odmilovat, ale jdu si to zase přečíst.

kerry, ne, není to voják z povolání...pa

Jani, čistě náhodou, není ten "tvůj" taky voják z povolání?:)))))))

No kerry, musím se smát, když to čtu...Podobnost chování těch dvou je opravdu veliká. Nesplněné sliby, výmluvy na nedostatek času. Ty omluvy spíš ze začátku, viď? Pak už se tím ani nezabýval, prostě to bral jako samozřejmost, že to nevyšlo a dál už se tím nezabýval. A to, co píšeš ke konci mě pobavilo nejvíce. ON je ten nejdůležitější, viď? ON má moc práce, nedostatek času, ON potřebuje péči a podporu, ON to má těžké, ON se trápí atd. Velký rozdíl, je snad jen v tom, že ten můj nikdy svou ženu nijak nepomlouval, spíš naopak, mluvil o ní celkem hezky, jen ty jeho city k ní už nejsou jak by měly být...Ale z toho nic nevyvozuju...Niko, už jsi nabrala síly?Zatím se mějte všechny pěkně. Ahoj Janča

kerry: Asi to chce čas, i když to vyšumění možná taky není nej nápad. U mě osobně je třeba radikální konec, ale ty jsi trošku v jiné situaci. I tak Ti moc držím pěsti.Jančo, máš pravdu nikdo nestojí za takový trápení. Nejhorší je, že Ti chlapi,si to ani neuvědomují, co s námi jejich chování dělá.

teda Jani:)), přesně jak píšeš, taky mi pokaždé tvrdil, že se omlouvá, že ho to mrzí, že je mu to trapný že neměl zase čas, ale že musel dělat to a to...a že mu to nevyšlo, protože to a to....Takže mám pocit, že ti chlapi na nás zas až tak nemyslí, jak tvrdí. Za sebe jako za ženskou-i kdybych měla sebemín času a CHTĚLA se ozvat, tak se ozvu, i kdyby třeba jen sms, takže opravdu takový ty výmluvy, vůbec nestíhám, mám moooc práce jsem přesta brát. Nejvíc mě dovedlo naštvat, když třeba slíbil, že se "sejdem" aspon večer třeba v devět na icq, já tam jak "debil" sedím do desíti a on milostpán nic. Kdyby se třeba předem omluvil, že mu to nevyjde, pochopila bych to, ale druhý nebo třetí den se ozval jakoby nic. Tohle už bylo na mě fakt moc.Připadala jsem si, že si mě vůbec neváží, že fakt čeká, že se jednou za cas objeví, a já se postavím na hlavu. Jak jsem nedávno zjistila z toho co mi říkal, on potřebuje hlavně ženu, která by byla jeho řekněme stínem. Tehdy jsem se ho ptala, jestli si někdy představoval, jak by asi vypadal jeho život, kdybychom se tehdy nerozešli..a odpověd-kdybys byla ochotná tolerovat moji práci, a podporovala mě, měli bychom dům, děti, auto...Cítíš to v tom? kdybys MĚ podporovala, kdybys TY byla ochotná....na to není co říct. Ne že bych si třeba nevzpoměla, ale čím dál víc si říkám, jak jsem mohlabýt tak blbá a mít tak klapky na očích. Když si jen vzpomenu, když mi říkal, jaká je jeho žena....a já ho litovala, chudáček, jak musí žít, jo to kdyby byl se mnou...ted je mi to tak šíleně trapný a k smíchu, jako bych to tehdy ani nebyla já...

Ahoj holky, děkuji za reakce...Je to vážně fajn, že si tu člověk může trochu ulevit a dostane se mu povzbuzení od někoho, kdo je na tom třeba stejně...Kerry, máš pravdu, naše příběhy jsou si opravdu v mnohém podobné. Ty sliby...kdyby se v tom člověk tak citově neplácal, snad by se tomu i zasmál. Ono to totiž k smíchu je! Jen by mě zajímalo, jak to vnímá ten dotyčný, jestli je mu za sebe aspoň trochu trapně. Ten "můj" mi několikrát tvrdil, jak ho to trápí, když nemá čas a nemůže splnit co slíbil, ale dělal to vždy znovu a znovu. Takže ho to evidentně zas až tak netrápilo. Škoda mluvit...Kerry, H, Jani, Niko a všechny ostatní, držte se a nepodléhejte smutkům a depresím. Chlapi za to opravdu nestojí...pa Janča

když jsem četla tvůj příspěvek Jani, musela jsem se usmívat:)), jako bych já byla ty a bývalý tvůj "přítel..to snad není ani možný:)) přesně přesně tak. Ty jejich věčný sliby, co? Jednou by se přetrhli slibama, krásnýma řečma a jak jim ležíme u nohou, zjistí že jim zas ležíme u nohou-samozřejmě obrazně, a otočí o 180st. Ale dostalo mě, co mi před pár dny napsal, když už jsem se vysloveně naštvala, protože opět sliby, sliby, sliby....a sdělila mu, že nesnážím takový slibování a pak nedodržení nebo aspon omluva...a co mi odepsal? že respektuje a že se mám teda nechat překvapit, kdy se ozve nebo bude mít někam sem cestu...tím jsem pochopila, že čeká, že budu žít svůj život a když se náááhodou ozve nebo přijede já okamžitě všeho nechám a přiběhnu...no tak to teda opravdu ne...trochu té hrdosti mám...Opravdu Niko funguje připomínat si to špatný a vidět jaký je to .....Jediné, co mě na mně štve, je to, že jsem ještě nedokázala říct na rovinu, že prostě přestanem pro sebe existovat....že oba jakobychom čekali, jestli jeden nebo druhý to skončí sám nebo do toho znova vletí...ale já věřím, že to opravdu vyšumí samo...drív jsme byli v kontaktu několikrát denně, pak jednou denně, postupně ted tak jedenkrát týdně ve stylu ahoj, jak se máš...

Ahoj kočky,nabírám teď síly k tomu to ukončit, je to čím dál horší, navíc co zažily včera mé nervy, škoda mluvit.kerry: Jsem ráda, že jsi na tom, tak jak jsi a doufám, že už bude vše jen a jen dobré.janča: O tom slabošství a vůbec hlavně o tom, když se někdo jako slaboch chová bych mohla vykládat. Jinak ta metoda na ten smutek (vzpomínat na to zlé, na hádky, sliby,atd.) je ta nejlepší vhodná, ale nesmí přijít ty světlejší okamžiky, kdy se snažíš ho vidět v jiném světle. Bohužel to byla má častá chyba.H: Jsi strašně silná a obdivuji, že jsi odolala a zachovala se tak, jak jsi se zachovala. Smekám.