jak se odmilovat ?

Julie - upřímně: myslím, že nějaká ta šance je...Ale rozhodně už ho nekontaktujte, neuhánějte, nechte to zcela na něm. Snažte se působit vyrovnaně a sebevědomě. A zkuste dělat vše proto, abyste na něj tolik nemyslela (zábava, koníčky)...Uvidíte co budoucnost přinese.Jinak se mi z těch příspěvků svírá srdce, umím se totiž dobře vcítit. Ještě že Janča přišla s gumičkou, hned je to veselejší. Takže poznávací znamení je gumička na zápěstí!! Zatím se mějte všichni jak nejlíp to půjde...Dane zdravím moc a moc!

Rikal,ze se muzeme vidat, kafčo, vínko, večere... ale že on mi ted lásku neumí,necchce dát, že chce být sám ... nevím, jestli z toho v budoucnu může něco být? BOhužel jsem po nem chtela moc, nevím, jestli se to může nekdy vrátit zase k tomu peknemu, jestli když se ted budeme vidat jako kamaradi, jen vinko, kafčo a tak ... co myslite? Upřímne? Dík a všem hezký den :-)

Jezisi Janco, to s tou gumickou se super, vcera mi bylo tak, ze ani zavarovacka napruzena 2 metry od tela by asi nezabrala. Dnes je lepe. Mila Julie, lasky druhych jsou pro nas nepochopitelne a podle slov jsi mlada, tak naber jiny vitr, aby se z tebe nestal "bludny holandan". Pro p73: na souloz mu kaslu, souloz neni az takovy problem, ale zda se mi, ze nadeje na lasku ne, ze umira posledni, ale neumira vubec. Jdu si navliknout gumicku, jeje zni to docela legracne, jeste, ze jsem zenska. Hezky den bez trapeni preji vsem od annabel, jancu, p.s., hm..., julii a vsem

mile damy,nechapu kdyz se z partnerem rozejdete a on vas ,,pozada,, o souloz,vy mu vyhovite???co vas k tomu vede?myslim si ze mate hodne nizke sebevedomi a ze si neumite najit lepsiho a hodnejsiho partnera...

Ahoj všem,ráda bych si vyslechla názor,seznámili sme se s klukem,byli spolu necelý rok,ale on má stále nevyřešenou minulost,kteoru resí... celou tu dobu rikal,ze nechce extra vztah ted hned,ze chce vic volnosti,ale ja zacala chtit moc,porad mu volala a psala,jestli se uvidime... az to doslo tak,ze mi rekl,at si najdu na lasku nekoho jineho,ze on mi ji ted neumi dat a ze ja to nebudu nikdy ... na otazku proc nikdy... tak proto ze to chci hned... ted se nevidime,napsala sem mu,ze mi chybi,ze ho mam rada... ze bych pro nej rada delala vsechno krasne a porad ... ale nevim, uz to asi nikdy nevratim??? Vyhnala jsem z nej vsechno pekne,co ke me citil? Posledni dobou jsem to citila,ze se to vytraci,ale neuvedomila si to,dokud mi to nerekl takhle ... ze ja to nebudu nikdy a na lasku at si najdu nekoho jineho ... co myslite? Mam jeste sanci? fakt ho mam moc rada ...

Teď jsem si přečetla, jak se odmilovat. Chce to nosit na zápěstí gumičku. Vždy, když si na milovaného vzpomenete, zatáhněte za ni a buch. Rána a bolest. Mozek si pak spojí bolest s ním a sám se myšlenkám na expartnera vyhne oklikou. Zkusím to, ale snad nebudu mít moc modřin;-)

annabel úplně tě chápu,a jak si říkala,já jsem na tom úplně stejně jako ty.Kdyby se dalo jen tak zapomenout,kdyby byl někde v mé hlavě čudlík který by se dal vypnout abych se už netrápila nemilovala a úplně zapomělla kdyby to jen šlo...

No tak jsem dnes zase uplne vyrizena, zase ho chci zpet, mila p.s., hm... je to v haji, asi se zblaznim. Jsem blba blba pitoma, zase bych mu delala jen matraci! No nejsem ja trhla? Co mam delat? Nemuzu zmizet, jak planuje Janca (mas janco kliku, ja bych balila hned), do zahranici. Musim fungovat, ale jak tohle preziju? Jdu si osprchovat hlavu studenou vodou, ans to pomuze alespon na chvili.

Jen podotýkám, že se současným přítelem jsem už dva roky...

Ahoj, taky si chci vylít srdíčko. Onlouvám se, že se asi rozepíšu víc... Stále myslím na svého bývalého. Byla jsem s ním půl roku, on si mě vyhlédl na plese, pak jsme si denně psali maily a zprávy. On mě viděl na plese, ale já ho znala jen z jedné fotky, kterou mi poslal. Trvalo to půl roku než jsme se viděli poprvé. Nijak zvlášť mě neuchvátil, ale nechtěla jsem mu ublížit, tak jsem vždy na další pozvání na rande kývla. Takhle jsme spolu randili pět měsíců. Až jednou jsem si řekla, že to nemá smysl a na dalším rande mu to řeknu. Pak mi ale začal psát nádherný zprávy a pak následovalo rande snů. A já se zamilovala. Ten večer jsme si dali první pusu a já cítila, že jsem v háji... Pak jsme spolu byli už jen měsíc. Jednou jsem koupila lístky do kina, on na to zapomněl a šel ven s kamarády. Naštvala jsem se a napsala jsem mu, že když na mě kašle, tak končim. Vlasně jsem jen vyhrožovala, chtěla jsem, aby prosil, ať ho neopouštím. Ale k mému překvapení mi odepsal: Tak jo, skončíme to. Byla jsem nešťastná, půl roku jsem čekala, že se vrátí. Pak jsme se potkali u kamaráda na prázdninách a já znova doufala, ale on přede mnou balil cizí holky a chlubil se, co s kterou měl (se mnou nic neměl). Propadla jsem zoufalství a nakonec jsem se opila a vyspala se s jeho kamarádem. Nic to pro mě neznamenalo. Ale ten kluk se do mě zamiloval a já zase nechtěla nikomu ublížit, tak jsem s ním začala chodit. Mám ho ráda, je mi s ním dobře, ale kdyby mě můj bývalý chtěl, vrátila bych se. Jenže on už mě nechce. Když se potkáme, nebaví se se mnou, řekne jen to nejnutnější, víc nic. Začal vysedávat po hospodách, kouří a do bytu, který dostal od rodičů si holky podávají dveře. Rozum mi říká, že můj současný přítel je skvělý, spolehlivý, milující... Ale já si nemůžu pomoct. Už mám plán, jak to vyřeším...Jsem na vysoké, takže odjedu studovat do zahraničí. Na druho stranu vím, že sama před sebou neuteču. Co byste mi radili? Má zkusit psychologa?

Chtela bych na nej uplne zapomenout, nadobro a najit v sobe energii na hledani neceho kvalitnejsiho..

Tak jsem na tom taky podobně, sejde z očí , sejde z mysli nezabírá, nutkání alespoň vidět, se každým dnem zvyšuje téměř geometrickou řadou,nevydžím a kontaktuji, pak následuje neutrální půda a s tím šílenej průšvih, že se sebeobviňuju, že nejsem dost dobrá, a tak to jde pořád dokola.Byla to má naděje, zpočátku opětovaná, ale pak se stalo něco, co už nevrátím, žádná katastrofa v pravém smyslu slova, jen nedorozumění, které odradilo, a asi navždy.Doma to dávno za moc nestojí, už jen přátelství a láska tatam, naděje se středním věkem se stále snižuje, děsí mě to.Nic nepomáhá. Je to břemeno, o to co se nám nejvíce upírá máme ten největší zájem.Jak z toho ven? Toť rada nad zlato.

ještě dodatek...amores perros..

Kosatko mluvíš mi z duše:-(. Už je to skoro měsíc, co jsme rozejítí a mám pocit, že se to vůbec nelepší. Myslím, na něho prakticky pořád, i když se to u mě projevuje v jakýchsi vlnách. Jednou mám pocit, že sem hrozně silná a zvládnu to, znovu se zamiluju a pak se to zas celý obrátí a myšlenky sklouznou jenom k němu. Furt čekám jestli nezavolá nebo nenapíše, i když vím, že je to blbost nad blbost takhle sama sebe trápit. Nevim, co s tím...

No pani, tak to je mazec. Kolik podobnych osudu a trapeni existuje. Ja, zoufala z rozchodu, utrapena myslenkama na NEJ, hledam tu pomoooooooooc nebo podporu nebo porozumeni. Proboha jak z toho ven! Po par letech a rozchodech a navratech jsem ukoncila vztah s zenatym muzem a ted se snazim "znovu narodit". Jo tak nejak to citim,rozum a hrdost a dustojnost se perou se srdcem a touhou a naklonosti a duverou, ach jo. Sama sobe se snazim dodat odvahu a viru, ze se jeste zamiluju, ze se ten zazrak stane, jenze zacinam mit strach zit a to je pruser. Mam uz totiz neco za sebou, nestojim na zacatku zivota. A tak si casto prerikavam slova klasika: Laska je silenstvi, jak kazdy vi, zakerny jed i balzam hojivy. Diky vam vsem, ze pisete a ja mohu najit utechu a nadeji.

no ja s ni taky nikdy nechodil, jen jsem do ni zamilovan az po usi a porad premyslim nad tim co jsem udelal spatne. Proste mam ocit ze ona chce akorat ja neco delam spatne... furt mam pocit ze o ni mam bojovat, jenze jeji chovani je takove zvlastni jednou mi da pusu a rekne ze ji chybim pak na me zapomene, no tak ja nevim.. pritom asi ted s nekym je po dobu co se nevidame... zas na druhou stranu si rikam kdyby o me mela zajem nehleda nekoho jineho, nebo jestli stacilo to ze jsem se k nicemu nemel k tomu a aby si hledala nekoho jineho nevim,nectusim,nechapu, ale uz se z toho pomalu a dostavama rikam si ze uz ji nezavolam do te doby dokud neprijde kontakt od ni, at nemam pocit ze se vtiram... Bohuzel a hrozne me to mrzi... Ani nevim jestli je to spravny pristum moc bych si s ni chtel promluvit....

Adela: To je u každého různé, mě to trvalo zhruba rok, ale to jsem s ní před tím nechodil, jen jsem byl hloupě a naivně zamilován. Naučil jsem se taky vydět ty její negativa.

chapu Terku i Anabel,litala jsem v tom uplne stejnem pruseru celych 9 let, neschopna si priznat, ze jen bere a nic nedava a porad cekala...na zazrak? Ty chvilky stesti mely vyrovnat celou dlouhou radu nespravedlnosti nerovneho vztahu. A najednou, jednoho rana se probudim a vidim co videt mam a najednou mam dost sil vnimat vse bez tech ruzovych slupek na ocich. Odmilovani probehlo ani nevim jak, v dusi je mir a klid. Zazrak se stal, ale pouze ten, ze jsem sama sebou a nenecham uz sebou orat. Preji hodne sil a co nejdriv aby prislo jedno takove rano, kdy se vzbudite a "je vymalovano". Clovek k tomu musi ale vnitrne dospet. Takze trpelivost a nadhled.

sejde z očí, sejde z mysli ... po jak dlouhé době je tohle možné? Mě příjde, že mi chybí ještě víc a víc ... :(

Sejde z očí, sejde z mysli, toť nejlepší postup a hlavně něco dělat a neužírat se v depresích.