Zenaty milenec

Asi máš pravdu, ale já jsem zatím srab a nějak ten krok nemůžu udělat.Ono to tady vypadá, že je to úplný padouch, ale v reálu to tak není. Máme problémy, ale někde tam hluboko uvnitř musí být něco, proč ho mám stále ráda. Někdy si říkám jak je to vůbec možné, ale je to tak.Někdy sama sebe nechápu.

Adélo, když chce tvůj manžel výdaje na domácnost napůl, dělíte si také starost o domácnost a děti napůl? Zajde nakoupit, udělá dětem svačinu? Mě vlastně taky zůstala domácnost na krku po mateřské. Byla jsem doma, tak jsem dělala všechno sama a tak to zůstalo, i když chodím do práce. Jsme spolu 15. rok, měli jsme hodně problémů, tiché domácnosti. Já doma s dětma on ve firmě, kolikrát do večera. Finance nic moc. Po těch letech jsme to snad nějak zvládli, každý trochu ustoupil, jsem celkem spokojená (abych to nezakřikla). Ale za celou dobu jsem ho nepodvedla. Nikoho teda neodsuzuju, když si najde "bočáka", ale ne mého chlapa!

Adélo, odejdi od něho. Někde je muž, se kterým Ti bude dobře "na plný úvazek".

Nepotřebuju ani litovat ani obdivovat. Je mi jasný, že si zčásti za všechno můžu sama, ale ne všechna vina je na mě. Na druhou stranu si myslím, že bych ho nezměnila ani na začátku vztahu. Byl tak vychovávaný. Je nejmladší ze tří sourozenců a byl to vždycky takový mazánek. Tchnýně byla celý život v invalidním důchodu a on nikdy nic nemusel. Vždycky bylo vše hotovo, navařeno a podstrojeno mu až pod nos.Samozřejmě, že jsem se o nějakou změnu snažila již od počátku našeho vztahu, ale bohužel bez výsledku. Naposledy včera večer. On se se mnou odmítá o čemkoli bavit. Co se týče vybavení domácnosti, dovolené, rekonstrukce bytu atd., tak chce jet na polovinu. Což já však opravdu už nezvládnu a tak jsem se mu to včera snažila vysvětlit. Bohužel bezvýsledně. Prý když byl ve finančním srabu on, tak já mu taky nepomohla. Což je pravda, ale jednalo se o dluhy z herny. A s těmi jsem mu opravdu odmítla pomoct, protože jsem už tolikrát ustoupila a pro tentokrát jsem řekla dost. Buď mu to dojde a skončí nebo nedojde, ale bude si to splácet sám. Na jednu stranu mu to došlo a už na to nesáhl, ale na druhou mě teď takhle trestá. Jen pro upřesnění, nikdy tro nezašlo až tzak daleko, aby jsme neměli na dluhy, splátky atd. Vždy se jednalo o jeho peníze na svou osobní spotřebu.Takže jsme se večer pohádali a máme tichou domácnost a stejně nic nevyřešili. A tak to bude dva dny, pak to nějak rozdejcháme, ale opět se nic nezmění. On si prostě myslí, že chyba je na mé straně.

Adélo: my jsme zvyklí to s penězma dělat úplmně jinak, není prostě problém, manžel se o finance neštve, koupím si co chci, takže bych nedovedla žít jak ty. ale měla byses vzpříčit, proč bys měla platit pračku, když on by ji bez problému zatáhl? Dej mu nůž na krk, nauč se být jiná, není ti už těch 18, bu´d to pochopí nebo ne. Milenec to nevytrhne, buď by to doma šlo nebo bych asi volila rozvod, protože on není až tak lakomý jako sobecký a to je o dost horší, jeho věrností si seš jistá s jeho stylem života? Navíc, jste spolu od raného mládí...Co dělá se svým platem, šetří dětem, platí jim stavebko, kupuje jim věci, když potřebují kolo, lyže, PC, mobil... nebo se taky štve? To bych vše zvážila, ale rozdodně si s ním velmi "rozhodně" promluv

to Uma: ..."aneb jak feministky vidí život"...problém je v tom že 90% jich je rozvedenejch a nebo stále svobodnejch, čím to asi bude...? Pravidla jsou důležizá věc, ale pokud žena chce partnera, musí počítat s tím, kde a jaký je její společenský místo.Moje rada zní, bejt zrcadlo, jak on k tobě, tak ty k němu. Sobecky a nekompromisně. Sice to bude znamenat hádky, problémy, scény, ale možná ho to trkne, když už to je v týhle fázi...pokud teda něco měnit chceš, jinak pak rozvod a nebo současná agónie.

Ahojky. Taky bych se ráda vyjádřila k tomuto tématu.Měla jsem ženáče přes 3 roky.Šla jsem do toho, že je to jen dočasný románek z obou stran.No, jenže mu se tento přístup nelíbil a pořad tvrdil, jak mě miluje a nechce mě ztratit, a že jsem jediná , která mu rozumí.6e se rozvede.O manželce se zmíňoval dost opovržlivě.Já byla do něho blbá a všechno mu věřila.Byl taky dost přesvědčivý.Časem mi došlo, jak mě zneužívá, že to byly jen plané kecy a nic z toho nemyslel vážně.Trpěla jsem tím jak šílená. Toto jeho chování jsem prosím snášela celou tu dobu. Teď už jsem našla sílu to skončit, a jsem ráda.Nechápu, proč chlapi tak ubližují tím, že kecají.Kdyby radši mluvili na rovinu...

Adelo, zajimave, co jste zde napsala. Myslite, ze bychom Vas meli politovat? Ne. Ja myslim, ze bychom Vas meli radne vypeskovat :-) ... Nejdulezitejsi pro Vasi budoucnost je uvedomeni, co jste ve vztahu delala spatne VY!!! Dnes vypadate jako utiskovana manzelka, problem ovsem vznikl uz na pocatku a muzete za to predevsim Vy sama (nemyslim to nijak zle). Vy jste se nedokazala s partnerem domluvit na vztahu, na jeho pravidlech, na hospodareni v domacnosti. Stale ustupovani a sebeobetovani Vas vztah opravdu zabilo uz na samem pocatku. Vas muz nevidi problem, a on ho v podstate ani videt nemuze. Nedala jste mu jasne najevo co je pro Vas neprijatelne, nestanovila jste jasne hranice. Chlapi neumi cist mezi radky, potrebuji vse rici jasne a narovinu. Ale to jste samozrejme ve svych 18 letech nemohla vedet. Naprava (dle meho mineni) mozna je, ale Vy uz jste asi stejne jinde, za tech 12+ let jste dospela a vyzrala, s milenekym vztahem Vam stouplo sebevedomi a hlavne nechut resit stavajici vztah. Jen bych radila velkou opatrnost a proziravost do dalsiho vztahu (ja sama bych tedy radila spis zadny nezacinat/nepokracovat, usporadat si nejprve svuj zivot v ramci stavajici rodiny). Nemate zkusenost s rovnocennym partnerstvim a proto je velke nebezpeci, ze se vse bude opakovat. Jinak pamatujte, ze Vase chovani (podrizenost) ma velky vliv na vyvoj deti - chlapec si bude myslet, ze chovani otce je norma (muz si 'uziva', matka zajistuje) a devce si vezme za vzor Vase podrizene chovani.

to Adela: tak to shrňmě...předně pokud je tvůj milenec normální a pro rodinu, tak se hůř mít nebudeš, protože 8000,- na domácnost se všim mi přijde jako almužna a to se snad budeš mít líp s každým jiným normálním chlapem. Jak jsi napsala hospoda, herna, kamarádi, no tak to se ti trochu divím, že s ním ještě jsi, ale naznám ho, takže nechci moralizovat. Každopádně, teď už se ti snad nebude nikdo divit a naopak tě bude každej obdivovat, že jsi mu dala tolik šancí se změnit a nenašla sis milence už mnohem dřív, já jsem slaboch, já utíkám ze vztahu už teď...

Omlouvám se, že jsem se k tomu všemu nevyjádřila dříve, ale nějak mi nevyšel čas.Tak od začátku. Manžela jsem poznala, když mi bylo 17, jemu 18. Od té doby jsme spolu. První rok super. I když s odstupem času vím, že už tenkrát jsem měla vidět jak to bude jednou vypadat.Dělal vrcholově sport, tudíž veškerý náš společný čas se řídil dle něho a já to byla, kdo se stále podřizoval a šla stranou. Po roce odešel na vojnu na Duklu, kde bych řekla, že měl dost volný režim. Já v tu dobu nastoupila po škole do zaměstnání a začala ho dotovat. Po roce přišel, našli jsme si pronájem a já přišla do jiného stavu. Ta doba než se narodil kluk, byla v pohodě. Peníze společné, v domácnosti mi pomáhal. Prostě pohoda. Začalo to tím, když jsem zůstala na mateřské. Manžel si dál vedl svůj svým způsobem volný život, přestal mi pomáhat. Vždyť jsem přece celý den doma. Vzhledem k tomu, že jsem měla pouze mateřskou tak mi začal přidělovat peníze. Ze začátku mi dával 3000,- Kč na domácnost, jídlo, pro malého atd. Jenže roky ubíhali a já stále dostávala stále ty samé peníze. Zatím co on si užíval s kamarády. Hospody, herny, kamarádi. V té době jsem byla mladá, zamilovaná a hloupá. Už tenkrát jsem se měla sebrat a odejít. Jenže pak jsem nastoupila do práce a tak jsem na tom byla finančně zase líp a i on se trochu uklidnil a my docela fungovali.Poté přišla druhá mateřská a vše se začalo opakovat. Já opět sama a opět příděly peněz. Proto taky, když byli malé 2 roky pryč, tak jsem jí dala k rodičům přes týden na hlídání a nastoupila do práce. Měla jsem plat, k tomu i mateřskou a jeli jsme si každý na sebe. Já z mých peněz táhla domácnost a děti, manžel hypotéku, nájem, auto, pojistky atd. Tak to fungovalo z mé strany dokud jsem měla tu mateřskou, kterou teď nemám, ale on nechce pochopit, že z 8 000,- Kč táhnout domácnost, jídlo, školku, školu, koníčky dětí je prostě nemožné. A on se svými 35 000,- Kč se má dost slušně. Teď potřebujeme pračku a já jí budu splácet. Vždyť je to domácnost, ne?A když se ozvu, že na to nemám, tak mi řekne ať si najdu lepší práci. Ale už nevidí, že já musím ráno do školky, odpoledne do školky a na něho se spoléhat vůbec nemůžu. A tak se stále a dokola dohadujeme o penězích.A věřte, že je to vážně ubíjející.On je minimálně 4x týdně v hospodě. Ne na dlouho,dvě piva a jde domů, ale když chci jít já, tak se může přeskočit a ať si zajistím hlídání atd. Někdy mám pocit, že už to takhle dlouho nevydržím. Pak ale přijde doba a on je s námi doma a je všechno O.K. Mě něco koupí, dětem, jedeme na výlet atd. A já si říkám, že by? Ale bohužel.A tak jsem si prostě našla někoho, komu se můžu vykecat, s kým se nedohaduju, s kým je mi fajn a hlavně vím, že ve mě nevidí jen služku, ale že mě má rád. Prostě útěk od reality.

Hrozná rada, opustit svou lásku :(

to Tina: souhlas, buď opustit a nebo se s tim smířit a být stále ta druhá, ovšem s vědomím, že se nikdy nerozvede, protože až děti dospějou, tak to nepůjde, dokud nedodělaj vysokou atd, atd. Sice to že by byl doma tak spokojenej si nemyslim, ale na druhou stranu není tak nespokojenej, aby odešel...

Sylvo, na to je rada. Sebrat sílu a odprostiti se od něj. Takhle zabiješ roky, kdy by sis mohla najít někoho, s kým bys mohla vést normální hezký život a nebyla ta druhá. Nemysli si, že je se ženou jen kvůli dětem, nebude ti vykládat jak je třeba bezva. Pokud by byla taková hrůza, tak by asi neměl dvě po sobě tak malé děti.

Také mám milence, který je ženatý. Jsem rozvedená, mám jedno dítě a on je stále ženatý a děti má dvě, docela malé, tři a pět let. Jenže mi sdělil, že se nikdy nerozvede, dokud děti nebudou dospělé a samostatné. Prý by to nikdy nemohl dětem udělat, opustit je. Tak se s tím peru, je mi příšerně. Na tohle asi rada není...

Proč se tak rozčiluješ? Já jsem mimo jiné taky psala, že nemá cenu spolu být za každou cenu, ale Adéla sama psala, že ho má stále ráda a že o rozvodu vlastně ani neuvažuje. Sama se teď k tomu blíže nevyjadřuje, tak to můžem nechat u ledu.

To Tina, Patrika: Co to meleš, jaká hysterka...? Máš trochu hokej v pojmech...Takže doporučuješ klapky na oči, ostnatej drát místo svatozáře a tvářit se jako provinilec...Sakra proč by se měla ona teď, když má po letech přehlížení milence, snažit v manželství něco zachraňovat, když on na to celý roky kašlal? Takže bude zase za krávu a bude to ona kdo bude mít rád, kdo se bude snažit, kdo bude ten vztah držet nad vodou...a pak zestárne a bude svejm vnoučatům vyprávět, jak suprovej měla vztah s dědečkem...proberte se, ideální vztahy našich prababiček nikdy neexistovali. Prostě a jednoduše, člověk musí bejt v tomhle sobec a trochu bezohlednej, protože jinak bude zbytek života !přežívat! vedle někoho, kdo za to nestojí a to jen proto, že je to společensky přijatelnější než rozvod. Sice nikdo z nás neví jak to přesně u nich je, protože na to by jsme museli slyšet i druhou stranu, ale protože chlapů co si libujou ve stereotypu, bez zájmu o cokoli doma znám dost, dokážu si živě představit jak to u nich doma vypadá. A slovíčkaření "já to znám, já jsem si to prožila" to je nesmysl, protože každej člověk je jinej a univerzální rada neexistuje, kdyby jí doma manžel mlátil, taky jí budete radit, aby se podívala do zrcadla, jestli to náhodou není její vina? Jako chlap bych bych to shrnul...funguje-nefunguje...nefunguje-nahle...

Už delší dobu sleduji tuto diskuzi a teď zabíhá k tématu, kterým jsem si sama prošla. 12 let jsem byla jak blázen zamilovaná do mého manžela, který se ke mně choval různě, ale dával mi jasně najevo, že se mu nevyrovnám (to jsem nikdy ani nechtěla, nejsem přece chlap). Naše rodina fungovala a děti byly v pohodě, ale já jsem se necítila jako partnerka, cítila jsem se sama. Manžel ani nepil, za ženskýma neběhal, pracoval, rodinu zajišťoval. Ale co se týká našeho partnerství a rodinných vztahů, tak jsem to táhla úplně sama. Jen kvůli tomu, že zabezpečoval rodinu a mám s ním děti, jsem s ním vydržela 14 let. Ty poslední dva roky už jsem ale věděla, že v takovémto vztahu nemůžu zůstat, že jsem nešťastná, že potřebuju víc.Teď jsem vdaná podruhé, manžel nevydělává tolik peněz, žijeme skromněji, ale drží mě za ruku, hladí mě, v noci můžu spát na něj natlačená a nechat se zahřívat a když dojde na intimnosti, není to "jen" sex, je to milování.Na jednu stranu pořád cítím určitou vinu vůči dětem a prvnímu manželovi, že jsem jim rozbila rodinu a změnila život, aniž by chtěli. Asi jsem jim hodně ublížila. Ale na druhou stranu, děti jsou teď v pohodě, manžel se jim věnuje víc, než jejich biologický otec v době, kdy s námi žil. A děti vidí, že muž a žena k sobě ve vztahu mohou ukazovat, že se mají rádi. Taky se asi naučily, že nic není v životě definitivní a pokud mají něco, co mají rádi, nemají to brát jako samozřejmost, ale musí se snažit si to udržet.Nedokážu říct, jestli je lepší se rozvést nebo zůstat. Obojí je náročné a má svoje pro a proti. Nedokážu odsuzovat nikoho, ať se rozhodne pro jakoukoli variantu.

NATO a ostatní...a vo tom to je -já nejsem z rozvedené rodiny, manžel není z rozvedené rodiny, z příbuzných se nikdy nikdo nerozvedl a z našich známých není taky nikdo rozvedený.P.S. ani sousedi nejsou rozvedený

Nato, ted pises jak hystericka zenska.Nejde o milence, tam je to jasne. Spise jde o manzelstvi. Je totiz celkem jasne, ze jakmile ma zenska milence, kasle doma na nejake snahy neco zlepsovat. Finito.Me zajima pohled,zensky, kriticky na sebe samu. Ze je manzel nekomunikativni uz vime, ale co se podivat do zrcadla na sebe. Rozpady manzelstvi prameni temer vzdy od obou.Jen na vysveleni, take mam milence,taky zamilovana, taky deti,takze velmi dobre vim, cim prochazi Adela.Akorat ja mohu priznat, ze pro zachranu manzelstvi uz nedelam nic.NIC, vyckavam, nechavam vsemu zatim volny prubeh, a pak ale jeden musi z kola pryc.Pro zenu je tezke zit dlouho dvojim zivotem.

to Patrika: Víš já to spíš beru podle sebe, jsem z rozvedený rodiny, všichni známý co mám měli rodiče taky rozvedený a podle mě se na psychiku dítěte bere větší ohled než by bylo potřeba, protože děti taky nejsou uplně blbý, i když jsou malý. Ale máš pravdu ač to zní drsně je to o "problém" víc. Ale musím ze opět zastat Adélky, pokud si přečteš všechny její příspěvky zpátky, zjistíš, že na ní manžel v podstatě kašle a žije si svůj život, ona je pro něj jen vychovatelka jeho dětí a jen Adela ví, jestli ne i sluška.to Adela: prosím tě vysvětli nám teda jak to u vás doma je, co manžel dělá a nedělá, co platí a neplatí, jaký má stinný stránky, ať všichni vidí jestli máš, nebo nemáš právo na milence...? Já zatím myslím že máš.