Zenaty milenec

Ahojky,tak jsem se s ním rozešla. Sliboval krásný víkend a nakonec opět neměl čas. Už jsem toho měla dost a řekla jsem mu, že takto to dál nejde. Od něj jsem se dozvěděla, že nic měnit nehodlá, takže ...konec. Celý víkend jsem pak probrečela. Je mi po něm smutno a nevím, jestli jsem udělala dobře.Katka

Ahojky, díky všem za odpovědi. Pro Libora: souhlasím s Tebou, že je to takto pro mého milence ideální stav, skutečně mu nic nechybí, má doma rodinu, pohodlí, zázemí... a pak má mě, se kterou to "musí" (to vyžaduje) být jen krásné. Taky máš Libore pravdu v tom, že jsem do jisté míry spokojená - právě proto s mým milencem zůstávám. Když jsem s ním, jsem skutečně šťastná, nikdy se ke mně nikdo nechoval tak hezky jako on. Moc ho miluji a myslím, že on mě má taky rád. Prostě nedokážu odejít od člověka, se kterým máme k sobě tak blízko. Mám strach, že už nikoho takového, jako je on, nenajdu. To si říkám, když jsem s ním. Jenomže v okamžicích, kdy nemá čas a já jsem sama, tak mi je to líto - že nejsem součástí celého jeho života, ale jen nějaké části. Že zbytek jeho života jde mimo mě. Asi se to těžko chápe, proč s ním zůstávám. Vím, že to nemá žádný smysl do budoucna. Nepíšu sem proto (Libore),aby mě někdo litoval. Jen jsem chtěla slyšet názor někoho jiného. Díky Katka

Ahoj Katko,jak jsem to dokázala?Prostě už jem toho měla dost, už to nešlo,byla jsem z toho tak psychicky vyčerpaná,jak jsem se pořád trápila, že jsem si prostě řekla dost a bylo to.Už jsem nechtěla být pořád jen ta druhá a pořád na něho čekat. Dodnes jsme velice dobří kamarádi, ale když si vzpomenu, kolik jsem mu toho vlastně dala, obětovala mu své mládí a tolik lásky,je mi z toho zle. Protože i když on mě měl vlastně hrozně moc rád, nebyl ochoten pro mě rodinu opustit,takže mi to pak asi bylo jasný že to ani nikam nevede. A jak tu píše Libor, má pravdu,proč by tvuj milenec něco měnil,doma má pohodlí,žena mu vypere naželhlí, a za tebou může přijít kdy se mu zachce, takže proč by od nich odcházel??? Víš já myslím, že jednou se dostaneš do takového stádia, že si prostě řekneš dost, jako já, a opustíš ho, a já ti jen můžu přást, aby se ti to stalo co nejdřív.

Já se se ženáčem rozešla po 3 letem vztahu tak, že jsem potkala nezadaného chlapa a bylo to...

Pro Katku:Tvůj přítel je velice pohodlný a především velice "vyčůraný" člověk. Používá na Tebe obvyklé báchorky o oddělených ložnicích, vzájemném neporozumění, soucitu s rodinou a další a další hloupé báchorky a výmysly. Spíš mě je Tě líto, že nedokážeš najít v sobě sílu a odejít od něho. Pro něho je to ideální stav - doma má tolerantní manželku, má mladou a přitažlivou milenku, které může pravidelně dokazovat svoji sexuální výkonnost.... bla bla blaJá bych Tě ale Katko spíš typoval na spokojenou mladou ženu, která nám sice tady píše "srdcervoucí" příběh a dělá ji velice dobře, když se jí tady opravdu pár normálních a možná taky dost zklamaných lidí snaží upřímně poradit. A jestli to tak opravdu není, tak se zkus zamyslet, proč chces být celý život jen ta "druhá"!

Ahojky Jasno, a jak jsi to nakonec vyřešila? Jak jsi od něj dokázala odejít? Já už se s ním taky jednou rozešla, ale po týdnu jsme se zas k sobě vrátili. On pak začal být ještě milejší, začal mě zahrnovat dárky, byl se mnou co nejčastěji... Prostě to náš vztah ještě upevnilo. Co mám dělat, abych ho přestala milovat?

Katko, pohodlí vždycky v tomhle hraje velkou roli.Proč by to totiž měnil,když tenhle komfort doma má. Mne trvalo delší dobu,než mi došlo,že jsem byla zpestřením jeho života, i když mě opravdu miloval.Muj milenec,kteý byl o 20 let starší se taky vždycky bál, že kdyby se se mnou dal oficiálně dohromady, že bych si za pár let stejně našla někoho mladšího.To bylo ale podle mě zbabělství.Výmluva.Víš Katko taky jsem se bála,jaké to bez něho bude,bylo to hrzoné, tolikrát jsem se s ním rozešla,a tolikrát jsem to slepili až prostě najednou to už dál nešlo,nemělo to budoucnost.Pokud ti radit můžu, dej mu prostě ultimátum, neboj se toho, POkud ti řekl,že se nerozvede,tak tomu věř.Nevěnuj mu všechen čas a lásku, jenom ti to ublíží a pak budeš mít problém se doopravdy zamilovat do někoho perspektivnějšího. Moc bych ti přála, abys ho dokázala opustit. Já jsem to nedokázala a plácala jsem se v tom 4 roky. Sice to byly 4 roky lásky a milování, ale taky hrozně moc trápení a slz a samoty a skrývání, že už bych to opravdu nechtěla zažít a žádné holce, které se takhle neštastně zamiluje ,to také nepřeju.

Ahoj Jani,díky moc za odpověď. Už jsme s přítelem o tom mluvili. On se rozvádět nechce - asi nikdy. Zdůvodňuje to dětma, ale myslím, že je v tom víc. Musel by dělit majetek, stěhovat se buď on nebo ona, manželka mu dělá domácí práce,... Pohodlí hraje myslím velkou roli. A taky, že je o tolik starší a není si jistý, jak by to se mnou bylo za pár let. Pro mě ten věkový rozdíl není problém, vždy jsem byla na starší a dovedu si představit život s ním. Přítel má prostě vizi, že to bude tak jak je to teď navěky a oba budeme spokojení. Skutečně jsem s ním šťastná, nesmím ale myslet na to, co bude (a nebude).Je mi na rozdíl od něho jasné, že takto to napořád zůstat nemůže. Mám ale strach se s ním rozejít teď, když jsme do sebe pořád tak zamilovaní. Bojím se, že by to bez něj bylo hrozné a stejně bych jiného nechtěla. A pak bych si říkala, že jsem s ním měla zůstat, že bez něj je to daleko horší...

Milá Katko, taky jsem si rpožila své,byla jsem zamilovaná až po uši,akortá to dopadlo tak, že mě už nestačilo být jen milenka a když jsem viděla, že se k ničemu nemá,tak jsem se s nim rozešla.Tobě je 27,jsi mladá,proto zvažuj, jestli ti budou stát další roky zato.Aby ti neutekly nejmladší léta kvuli někomu,který možná tu perspektivu opravdu nemá,protože je ženatý.Promluv si s ním, jak to vidí do budoucnosti,jste spolu už rok,tak nevidím důvod,proč bys to neměla udělat. Jinak bych mu dala třeba dva měsíce, tři, at si to všechno promyslí,ale víc ne. Protože bys toho mohla opravdu litovat. Nevadí, že mu to doma neklape, ted bude záležet jen na něm, jestli to bude schopen řešit tak, aby byl s jen s tebo ua rozvedl se,protože mezi námi,která holka by to nechtěla, pokud je zamilovaná.

Ahojky,je mi 27 a chodím s 50-ti letým přítelem, který je ženatý (ženě je 35 let)a má 2 děti (na základní škole). Znali jsme se s přítelem už několik let před tím, než jsme spolu začali chodit, já byla tenkrát s jiným. Věděla jsem, že mu to v manželství vůbec neklape (oddělené ložnice, žádný sex, doma byl co nejmíň, ...) a zůstával jen kvůli dětem. Když jsme spolu začali chodit, nebrala jsem to tedy, že bych nějak zasahovala do jeho rodinného života, či nějak ubližovala jeho ženě. Teď jsme spolu už rok, máme se moc rádi, vše je super. Rozumíme si, máme společné zájmy,...atd. Jenže mu to takhle vyhovuje a nechce nic měnit - nechce dětem rozbít rodinu. Což samozřejmě chápu. Jenomže, co ho znám, nikdy se rodině nijak nevěnoval, raději měl svou zábavu (sportovní soustředění, každý víkend závody,...). Teď nevím, co mám dělat. Je mi s ním nádherně, ale takto mi to nestačí. Vidíme se skoro denně, v noci je se mnou tak 1-2x týdně. Zbytek času buď pracuje, nebo je někde na sportovním soustředění a občas je doma s rodinnou. Mu to takto vyhovuje a nechápe, že mně ne. Myslí si, že máme ideální vztah a já to kazím tím, že bych ho chtěla vidět častěji...Přece jen bych chtěla mít přítele pro život (či manžela) a ne být jen něčí milenka. Teď přemýšlím, zda mi ty krásné chvíle s ním za to stojí. Zda mám být šťastná i tak a nechtít nic víc (ať už s ním či s někým jiným). Zase si ale říkám, že když se rozejdeme, budu stejně sama - protože budu všechny srovnávat s ním a nikdo nebude takový jako ON.Prosím, co si o tom myslíte?Díky Katka

Dani, už jsem se odhodlávala dost dlouho, tak snad tento víkend dojde k výměně názorů. Drž mi palce.Robe, smutné je, že v normálním životě jsem také pragmatik a na 100% s Tebou souhlasím, uvědomuju si beznadějnost této situace, ale srdíčko si nějak nechce nechat domluvit :.(Tino, neberu si příklad, je to jen bláhová naděje, že to bude mít šťastnej konec. Ted je klukovi 13 a já přece nechci, aby se Ti dva přestali stýkat, jen už nechci trávit veškeré Vánoce a svátky sama...

Patrika:To víš, že nad tím přemýšlím. Na druhou stranu on si může říkat o mě to samé. Musím přiznat, že jsme o tom spolu i mluvili. Je to všechno o důvěře. Tu musím mít i u manžela. A taky si nemůžu být nikdy jistá jestli to udělá a naopak.Ale nám je spolu tak moc fajn, že si myslím, že by k tomu nedošlo. Ale člověk nikdy neví. Přestože jsem manžela na začátku našeho vztahu milovala hodně, tak musím sama sobě přiznat, že to nikdy nebylo takové jako s přítelem. Ono to bude asi taky tím, že tenkrát mě bylo nějakých 17 let a člověk si toho tolik neváží a hlavně si to neužívá, tak jak by měl. Teď o těch několik let později, obohacená zkušenostmi z 12-letého manželství, na spoustu věcí nahlížím úplně jinak a musím říct, že si to teď užívám na plno. Tedy bohužel v rámci možností.

Asi je to hloupa otazka,ale Adelo, muzu se te na neco uprimne zeptat? Veris svemu milenci natolik, ze nemas strach, pokud byste spolu byli, ze by to , co ted dela, mohl opakovat nekde jinde. Vzdy se zmyslim nad tim, jak to kazdy snadno zvlada,tedy byt neverny, a pak nemit strach v tom dalsim vztahu, ze me potka to same.Vis co myslim, ty jsi si jista, sama za sebe, ze bys neco jako je nevera z tve strany uz nechtela, aby to bylo ono, a dokonaly, ale jak verit na stopro tomu druhymu, kdyz vime, ceho vseho je schopen, ze?Veris mu, ze by neveru, pripadne pokud by byl s tebou, nikdy neopakoval? Premyslis nekdy nad tim?

Marti, ja bych ti to z celeho srdce prala, aby to vsechno dopadlo podle tvych predstav. Ale podle toho, jak celou situaci popisujes, to vidim dost cerne.

Martinko, ze story své kamarádky by sis nemělaa brát příklad, časem sama právě na ní uvidíš, že je to jen problém, až ji ty výdaje na dvě děti začnou vadit, pak ty děti samotný, bývalka, která může dělat jisté problémy atd. Nehledě na to, že já osobně bych chlapa, co opustí malé děti kvůli jiné ženě nechtěla.

Dneska odmítám cokoliv řešit. Doma se se mnou stále nikdo nebaví a teď mi volal přítel, že se právě vrátil ze zahraničí a že na odpoledne zamluvil jeden útulný pokoj. Takže dnes se budu celý den těšit na super odpoledne a večer a pak si jen a jen užívat.Všem vám přeji krásný slunečný den.

Martinko, tak tu Tvoji kamarádku teprve trable čekají - až každý měsíc pofičí prachy na ty dvě malé děti, které třeba budou chytré a "chytré" a budou dlouho studovat. Jo, teď je tam láska a náboj, ale po nějaké době přijdou běžné starosti. Ale to je jen pohled chladného pragmatika.

Dani, je mi o pár let méně. A asi se stále utěšuju story své kamarádky, která právě čeká mimčo. Potkala toho "pravého", ale ouha, byl ženatý a měl dvě malé děti. Teď je rozvedený a budou se brát...

to Adela: ono je těžký radit, když už jsi rezignovala, ale myslim, že ti neni zase tolik, abys musela s takovymhle člověkem zůstávat celej život. Napsala jsi, že má příklad ve svý rodině, takže předpokládám, že jeho otec bude něco podobnýho? Tak se podívej na jeho manželku, pokud jsou teda ještě spolu nebo živy a řekni upřímě jestli bys takhle chtěla na starý kolena dopadnout? Celej život vedle člověka, kterýho už nemiluješ a kterýho spíš budeš postupem času nenávidět, když se nezmění což pochybuju, to by se stalo pouze pokud by přišel o práci a nemohl sehnat jinou, nebo pokud by vážně onemocněl. To jsou totiž situace, kdy si i ten největší hajzl vzpomene, že má vedle sebe někoho, koho potřebuje. Myslím že by ses měla nad vaším vztahem pořádně zamyslet a podívat se pravdě do očí. Pokud je už teď milenec lepší, tak není co řešit.

Já se nevěrou nesnažím nic vyřešit. Ono to bude asi tak, že jsem už rezignovala a smířila se se svou situací. Jen občas mě to chytne, jako právě teď a pak se to snažím změnit, i když dopředu asi vím, že se mi to nepodaří. Vždycky přijde doba, kdy ten pohár mé trpělivosti přeteče a pak to dopadá tak jako právě teď.Stalo se co se stalo a já poznala človíčka, který mi rozumí a s kým je mi fajn. Jenže to už tak bývá, že toho pravého potkáme naprosto v nepravý čas. I když těch ukradených chvilek je málo, tak ty SMS a povídání po telefonu, občasné milování mi v tuhle chvíli dodavají sílu, to všechno nějak překonat.Vím, že kdybych kývla, tak přítel spálí mosty a jde za mnou. Spousta z Vás se teď asi usmívá, jak jsem bláhová, že si tohle myslím. Ale je to tak. Jenže to je to co já v tuhle chvíli nechci. Nejsem zatím připravená, srovnat se s tím, že rozbijeme dvě rodiny.