Zenaty milenec

Jste kurvy a kurvama zůstanete...vše se vám vrátí..hihi

míla:nejak neresim co tady píšou každa situace je jiná. když nekomu neco nevyslo nemuze to vyjit asi nikomu. a supe:asi jsi me nepochopil... jak jsi napsal: Rozumný chlap(i ženská)si počká,až ty růžové brýle spadnou.tak s tím právě souhlasím.

To Sup. Máš pravdu, nejsem dokonalá, kdybych byla, tak nejsem asi rozvedená a všechno by bylo jinak. To co jsem napsala nemělo vyznít jako chlubení, spíš jsem tím chtěla říct, že pokud někdo chce změnit svůj život a najde k tomu vnitřní sílu, tak to dokáže. To Anonym: O manželce si opravdu nemyslím, že by byla idiot nebo něco takového, vychovala dva bezvadný kluky a její problém je nejspíš v rozhodnutí se, léta žije jen pro kluky a zapomíná sama na sebe, každého vysiluje, když žije pro ostatní, kteří jdou víc svojí cestou a pro sebe si nedopřeje nic, žádné ocenění toho co dělá, chápu jí, měly jsme spoustu diskuzí, které chtěla ona, za jiných okolností by z nás asi byly kamarádky, částečně to tak i bylo, nejsme v nepřátelství a nikdy bych proti ní nebrojila. Nepovažuje se za dokonalou ani morální, pro šťastně vdané a ženaté je můj příběh asi zvěrstvo, pro ty nešťastné, kteří chtějí z jakéhokoliv důvodu ze vztahu odejít a mají strach, může být nadějí, že jde začít znovu a mít radost ze života. A Kesidy? No je mládě, ale myslím dost rozumné, aby měla věci v hlavě srovnané a pokud vím, tak jsou spolu také dost dlouho na to, aby nejednali v chemickém poblouznění. Ví co chce, chce žít v přátelství a lásce, s vědomím povinností, to snad chceme všichni ne?

Abych pravdu řekla,jako nezávislý pozorovatel,jsem si myslela podle příspěvků,že je Ti Mílo něco po dvacítce.Sorry,ale přijdeš mi velmi naivní.Já si prožila namlich to samé a úplně se v tobě vidím.Ovšem pak mi moc do smíchu nebylo.Láska jako trám,všechno skvělé,manželka ho taky "nechtěla".Všechny přede mnou byly také nemožné a já byla ta pravá.No přišlo pěkné vystřízlivění.Sama píšeš o těch před Tebou-to tě fakt nenapadlo,že nebudeš poslední?reknu Ti,že jsem pak měla čest mluvit s těmi bývalými-všechny si mysleli to samé.Jak je chlap slaboch,který neumí zvednout zadek a rozhodnout se,dopadne to stejně.Opravdu chceš mít takovýho na krku?A kesidy,opravdu mi přijde,že jsi mimo mísu.Tipovala jsem Tě tak na 18-19 let.Melsš tady pátý přes devátý o zamilovanosti.Až si tohle jednou odžiješ a náhodou se přijdeš podívat cos tu psala,nebudeš své příspěvky poznávat.Do ženáče už nikdy.Hlavně:na to si sama sebe vážím až až.

Naprosto souhlasím. Přijde mi, že někteří radši nadávají na blbý osud a bojí se něco změnit, jenže pak ten osud bude vždycky blbej...taky vím, že pokud si sama nenajdu cestu, jak ukočírovat peníze, tak budu vždycky svým způsobem nespokojená, nehodlám žít v nějakém partnerské vězení, proto je mi fajn s tím chlapem, kterýho "mám", vím, že i když budeme třeba bydlet spolu, tak já nemám problém mu zajišťovat všechno okolo, neb pracuje do večera, ale taky vím, že i po 2,5 letech mám sex téměř každý den, což se nepodařilo předtím ani jemu ani mě a nikdy není stejný, vždycky si najdeme něco, co nás baví a je jiné..oba máme rádi auta, tak přes den šlechtíme, tuníme a udržujeme ty provozní i ty nadupané pro radost, jezdíme na srazy, na koně, na houby, vylepšujeme domeček, prostě furt něco, popravdě ať už se ke mě nastěhuje nebo ne, tak si to bez něj neumím představit, ve dvou je všechno zábavnější a jednodušší. Bydlením by se pro mě moc nezměnilo, doma většinou jen prolítne vanou, občas ni něco uvaří nebo vypere, probere papíry a pak pádí ke mě nebo jdeme na šipky apod, spíš jde o pocit, že tu bydlí, ale fyzicky by to bylo jen pár hodin týdně navíc a o něco málo víc "povinností", ty mě ale ani trochu netrápí, jestli mám dát o pár věcí víc do pračky, nebo uvařit o jednu porci navíc? Směšná daň...:-)) Jsem starší než Ty Kesidy a stejně nemám v úmyslu zavrhnout na život pro špatný osud a zažila jsem si toho dost a pár vztahových karambolů mám také za sebou. Nechci být zapšklá ženská, co jí bolí hlava, protože je naštvaná na celej svět, chybí jí láska a sex, to jsem radši začala od začátku a úplně jinak a nelituju toho ani trošku.

Souhlas se supem.ty dvě se tady plácaj opravdu akorát po ramenou a míla nám do zblbnutí opakuje,jak je její vztah úžasnej,ona úžasná a neuvěřitelně morální..dokoce zachránila vztah milence se synem..o svatá prostoto.A všechny před ní stály za zdrávas a jeho žena je úplný idiot a slaboch.Akorát,že jí ušlo,že ten její je jen zbabělec,který nemá odvahu udělat nic a vše jde kolem něj.No a kesidy,to je holt kapitola.Naivní malá holčička.

Diskuse je právě od toho,aby se vyměnovaly názory,takže pokud nechápeš mou přítomnost zde,je to možná proto,že jsi nepochopila smysl tohoto výrazu.jsem zde diskutovat,ne proto,abych vás tady plácal po ramenou jak jste úžasné a vaše vztahy také.Jenže já si totiž tohle prožil.Mimochodem,kdyby to tak úžasné všechno bylo jak popisuje-hotová idylka s přítelem a Tvoje jediná starost vydělat si na Shelbyho,taky bys sem asi nechodila sem nám tohle všechno vyprávět.Btw.nemusíš mi vykládat o cílech a o tom co je důležité.Já si své také v životě prožil,není mi 17.Podívej se,jak vypadá polovina Tvých příspěvků.Polovina je o Tvém životním standardu a o tom,jak se máš dobře a druhá půlka o poučování o tom,jak by co mělo být a jaký je život.Pokud Ty nechápeš proč já jsem tady,tak já zas ale nechápu,proč nás krmíš takovými sr...Sorry,mně je úplně jedno jak si žiješ a co si koupíš za auto a myslím nejen mně.Já ty složenky myslel spíše obrazně a Ty vyrukuješ s Mustangem.Přijde Ti to normální?kesidy:nevsunuj mi něco,co jsem neřekl-pouze sis to vydedukovala.Ovšem naprosto běžná ženská vlastnost.Díky bohu,že ta moje je v tomto světlá výjímka.Ale odpovím Ti i na to:skutečně si myslíš,že romatické poblouznění je důvod k snatku a smysl manželství tamtéž?Já mám svou ženskou rád,moc rád.Je to vzdělaná,inteligentní a navíc nádherná žena,ale rodinu jsme nezakládali ve stavu zamilovanosti-takový magor nejsem.Rozumný chlap(i ženská)si počká,až ty růžové brýle spadnou.

Míla:mě totiž připadá,jako by si někteří lidé tady mysleli že už se člověk prostě podruhe zamilovat nemůže když už je ženatý... že je to jen poblouznění a že rozhodně když se rozvede tak to pak nemůžou zvladnout v jedně domácnosti...a proč by jsme nemohli ? to je přece normální vec kterou bych musela zvládnout at už sním tak i s někým jinym ,stejne me to nemine takže tohle opravdu nepochopim....ani jeden už nejsme ve fázi jak se říka zamilovanosti, ale už a díváme se na vše reálně mluvime o negativech o tom že nám to taky pak nemusí klapat ale jak rika když to neskusíme tak se to nedozvíme...a taky oba vyděláváme dobre penize takže v tomhle ohledu nevidím problém... a i kdyby jsme nevydělávali tak se toho nebojím.

Kesidy, mě je 33 a jemu 40. Z Tvých příspěvků, co jsem tu četla si myslím, že uvažujeme podobně, napadla mě ta samá otázka na Supa, jako Tebe. Nějak mi zřejmě uniká důvod jeho přítomnosti na téhle diskuzi, buď jsem spokojený a nepíšu o hrůzách složenek, protože s těmi musím počítat i v největším poblouznění, připomínají se samy a nebo jsem ve vztahu nespokojen nebo mě tohle téma zajímá, protože se mě to týká a pak se objevím tady.... No myslím, že složenky nás opravdu nepoloží, oba vyděláváme vcelku slušně a pokud se podaří splnit si plány do budoucna, tak to bude ještě jednodušší, oba jsme zvyklí na to, že se prostě postarat musíme, ač třeba tím postaráním se strávíme víc jak 8 hodin denně, pak se ale nemusíme hroutit nad složenkami. Život je prostě takový, každý si musí najít kompromis mezi praktickými věcmi, kterým se nelze vyhnout a tím, aby se nedostal do vražedného stereotypu. Zažila jsem si i stereotyp, počítání každé koruny v době, kdy jsem byla vdaná a musím říct, že jako samostatná jednotka jsem byla pak daleko svobodnější, nepřipadala jsem si jako živoucí mrtvola, přivázaná k bytu, naučila jsem se vydělávat peníze, aby mě neničily složenky a zároveň si zařídit život tak, aby byl mě pro radost a hlavně ne každý den stejný. Chápu, že v některých regionech je to těžší, já měla štěstí. Nemíním spoléhat na partnerův příjem a on ho má takový, že já se nemusím obávat, že by se něco ohledně peněz nezvládlo. Jo Supe, důležité je mít cíl, kterej si chceš splnit, najít v sobě sílu a pak tě nic nezastaví, může to trvat roky, ale jde to, teď jsem si dala za cíl, vydělat si na Mustang Shelby GT, kdyz už se konečně dělají krásně vymakané repliky a jednou ho mít budu, fakt nejsem naivní pani, co pláče nad osudem a čeká, až ji nějaký princ zachrání a je mi úplně jedno, že tahle hračka je dražší, než baráček, co jsem koupila, je to prostě další cíl. Jsem "sama", mám 2 děti, milence nemám na peníze, mám ho proto, že ho miluju, on mě, máme společné koníčky, nikdy se spolu nenudíme, furt máme čemu se smát a o tom to je, život se má žít, ne nad ním brečet.

Do plynu...hihihi

mára:a co chlapi s těma kam? :-)

Do mučírny s ženami co podvádí nás hodné chlapy :-))) V mučírně bylo přílišné horko. Hořel zde velký krb, jehož oheň osvětloval celou místnost.Po nahém těle dívky ležící natažené na žebříku stékaly kapky potu. Nebylo to jen vedrem, ale také zoufalým pocitem z palčivého tlaku v podbřišku, způsobeného k prasknutí naplněným močovým měchýřem.Dívka jen potichu sténala, její útrapy začaly před půlhodinou, kdy do ní její věznitelé naleli trychtýřem dva litry vody, pak ji svlékli a natáhli na skřipec.Nyní se většina požité tekutiny přemístila do jejího měchýře a nešťastnice jen zoufale zatínala zuby, ve snaze ten mučivý nápor v podbřišku udržet."Prosím, pusťte mě, já se musím...vymočit," zašeptala prosebně dívka."Ale jistě, pustíme tě, jen co se přiznáš," odpověděl jí vyslýchající."Ale já..." vzlykla dívka, "jsem vážně nevinná.""To už jsem slyšel stokrát," zavrčel vyslýchající."Prosím...já už to nevydržím," zasténala dívka.Vyslýchající se uchechtl."Dobře, dobře, už brzy se vymočíš, slibuju. Pánové..." zavolal.Do mučírny vstoupili dva pořízci. Úzký pruh světla z chodby na chvíli ozářil dívčino od potu lesklé tělo natažené do té míry, že se na něm rýsoval každý sval a šlacha.Dívka pohlédla na oba příchozí a zlá předtucha jí zahlodala v útrobách.Oba muži měl ve svých rukou nepříjemně dlouhá husí brka. Snad na psaní, blesklo dívce hlavou. A nebo na...."Pánové, přistupte blíž. Tady slečna si už dlouho nemůže vzpomenout. Prosím povzbuďte jí paměť. Pokud vím, jste na to odborníci."Muži se jen zle uchechtli a přiblížili se k bezmocné krásce.Jeden z nich se postavil přímo k jejím bosým nohám a druhý k horní polovině těla."Můžete začít," zavelel vyslýchající."Prosím, to ne," zablekotala bledá dívka, které bylo nyní už zcela jasné, jaká muka si na ni připravili.Muž stojící u jejich nohou ji začal oběma péry lechtat na chodidlech a jeho parťák naopak lehce přejížděl špičkami brků po nahých bocích ubohé zajatkyně.Dívka vybuchla smíchy a začala se svíjet.Oba mučitelé se škodolibým úsměškem pokračovali. Ten, jenž si pohrával s jejími chodidly střídal taktiku, chvílemi ji lechtal na ploskách, prstech a nártech chodidel chmýřím a chvílemi zase opačným tvrdým koncem škrábal její paty.Druhý zase pomalu a zálibně přejížděl od citlivých podpažních jamek po žebrech až dolů, na boky bříška a pak zase zpátky. Chvílemi se jeho pírka mazlily i s dívčími prsy a bradavkami a potom zase s bezbranným pupíkem.Upoutaná kráska řvala smíchy a škubala sebou v poutech. Její protesty byly naprosto zbytečné, pouta byla dostatečně pevná, aby se z nich nemohla osvobodit. Její tělo a všechny jeho citlivá místa byla vydána napospas dvěma rafinovaným mučitelům.Nebyla schopná vypravit ze sebe ani slovo, takřka se pro smích nemohla ani nadechnout, ale co bylo horší, zničující tlak v měchýři se už dostal za hranici, kterou byla schopná snést. Lechtání ten strašný pocit zestonásobilo a dívka cítila, že už to nevydrží ani okamžik.A skutečně-v příští vteřině se již objevil zlatý déšť z jejího rozkroku, který signalizoval, že je u konce svých sil.Oba její mučitelé ustali se svým mučením a odstoupili od dívky. Vyslýchající se zklamaně podíval na hodiny."Jen tři minuty, to je ale slabota. Už jsme tady měli přebornice, co vydržely skoro hodinu. No co se dá dělat...tak co, přiznáš se, nebo máme pokračovat.""Ne, prosím už ne," zasténala dívka. "Ano, přiznávám se. Ke všemu..."

Sup: a v jakem zapalu ses zenil ty? jen tak z rozumu? jo to by mohla byt dobra partnerka, s tou se urcite domluvime ve vecech v domácosti i když ji moc nemiluju hlavne že bude doma pohoda?

no já se stejně vdávat nechci. ale spolecne slozenky nas stejne cekaji:-)

Naprostý souhlas se Supem!!

:-)))))proč se berou??Tak já myslím,že dnes se lidé berou v zápalu romantického pobluznění-a tudíž nenaplnují skutečný smysl manželství.No a to jsou ty společné složenky:-))))

vec jina je kdyz na ty slozenky mame:-)to je cela jasne ze to je jiny kdyz dva spolu žiji a když se schazi. ale neznamena to ze si spolu nemuzou v klidu spokojene zit? proc se teda lidi berou? kdyz to berou tak že teda je to pak uz o nicem?

Mílo,tady ale vůbec nejde o nevraživost.To je údiv.Děkuji Ti za přání,ale už se stalo.Já jsem spokojený,mám rodinu a děti zdravé,zaplatpánbů.Btw:víš co znamená slovo feministka?Kesidy:bohužel stojí a hodně dvojic díky tomu hodně rychle vystřízlivělo.Společné soužití totiž není žádná romantika-na to bych rád upozornil.A hodně vztahů,které fungovaly x let,pokud žili odděleně,se rozpadlo,jakmile zabředli lidé do toho stavu,že spolu prostě jsou,i když se jim zrovna nechce se na toho druhého podívat.Ono je to totiž úplně něco jiného.A spousta lidí se s tím nesrovná.Kolik jsem viděl vztahů-taková láska nebeskáááááá a jakmile přišlo soužití,placení těch složenek a hlavně stav,kdy na ně nebylo,šlo to do háje.Chci říct,někdy je lepší nechat věci tak jak jsou.Sestěhování nedoporučuji,pokud chceš,aby to bylo dál tak jak je.

Mila a muzu se zeptat kolik ti je?a jemu? jen tak me to zajíma:-)

To Kesidy:- dík za podporu. Vlastně mě Supova nevraživost baví, ale díky bohu jsem se dokázala takové nevraživosti v duši zbavit a radši bojovat o radosti života a když člověk hodně chce, tak to dokáže, jen se nesmí litovat a nemít kvůli tomu rád ostatní lidi. Přeju Supovi, aby našel své štěstí, to je lék na všechno, jenže nejdřív musí chtít sám, bez toho to nejde...