Pomočování v dospělosti

Já se trošičku počůrávám několikrát denně. Musím pořád nosit vložku, bez ní jsem ztracená. Jsem po dvou porodech ale tyle potíže jsem měla už dávno před nimi už na vysoké škole. Akorát po porodech je to trochu horší. Nevím jestli je to inkontinence, protoze to není ani při smíchu a kašli a není to ani že bych nedoběhla na záchod. Normálně to funguje tak že když už mám plný měchýř tak se jakoby sevře a chce se vyprázdnit a já proti tomu stáhnu svěrač a nedovolím mu to. Můj problém ale je že to jakoby nestihnu zadrzet včas. Když se sevře tak mi to hned začne unikat a já zastavím až pak. Přitom nemusím hned letět na záchod, za okamžik to odezní a klidně můžu počkat i pár hodin. Když třeba cestuji a není si kam odskočit, klidně to počká i několik hodin. Někdy se mi to povede zastavit včas ale většinou mi vždycky pár kapek uteče. Svěrač mám asi silný dost, protože jsem se nikdy nepočůrala celá a to vzpomínám že se mi kolikrát chtělo úplně šílene třeba půl dne. Když to takhle moc zadržuji tak už mi to neuniká asi proto že už jsem připravená. nejhorší to ale je když se měchýř ozve poprvé. Tím mě asi zaskočí a vždycky si učůrnu.'

Irčo, nevím co furt řešíš. ZAjdi za urologem a ten ti předepíše prášek na zklidnění detruzoru a budeš to zvládat o hodně líp.'

Ireno, nesmíš na to myslet!!! Vždyť máš úspěchy, povýšila si a místo abys byla na sebe hrdá, co jsi dokázala, bojíš se další nehody! Já ti rozumím, ty třeba měchýř nemáš úplně plný, ale to nutkání je tak velké, že neudržíš to. Rozhodně bych považoval za pozitivní, že si to udržela aspoň během oběda. To je krůček ke zlepšení. Jak se začneš bát, že to bude horší, nehody budou přibývat. Je to v tvé psychice, musíš si víc věřit. Držím ti palce. A v té restauraci bylo všechno v pohodě? Obsluha nezjistila, že je sedadlo mokré?'

1.7. jsem nečekaně služebně postoupila ve firmě, projednávám a uzavírám zakázky. Práce mne baví i když je to někdy dost náročné. Od posledně, co jsem psala 20.6 jsem byla bez problémů, když nepočítám občasný doběh na záchod "na poslední chvíli". Chodila jsem v sukních naboso a v lehkých botičkách, takže jsem měla i jistější pocit. Jenže tento týden se ochladilo a včera jsem měla důležité obhodní jednání. Náležitě jsem se k tomu oblékla. Kostýmek, luxusní punčocháče, botičky na podpatku. Jednání nakonec se přesunulo na dnešek a já z toho byla trochu nervózní. Došlo k typické situaci, přišlo na mne náhlé nucení a když jsem doběhla na záchod už jsem si punčocháče nestihla stáhnout. Horší bylo, že jsem neměla náhradní prádlo, tak jsem šla domů naboso a ještě ve vlhkých nachychlo přepraných kalhotkách. Domů jsem doběhla zase jen tak tak. Dnes jsem se oblékla na jednání stejně, vzala jsem si raději pás a punčochy. Ideální to nebylo pod krátkou sukni, dost mi to taky znervózňovalo, aby mi nebylo vidět pod sukni. Marně jsem se snažila dopoledne vyprázdnit měchýř, přišlo to na mne opět náhle, ale tentokrát jsem to díky jednoduššímu svlékání stihla. Je to neuvěřitelné, ale mně jde nakonec na WC o vteřiny. Obávané jednání nakonec proběhlo rychle, velmi úspěšně, stres ze mne spadl a oba pánové mne pozvali na oběd do restaurace. Při cestě autem se mi opět začalo chtít. Když jsem vystupovala z auta, bylo mi jasné,že na záchod už nedojdu. Řekla jsem že ještě něco zařídím a hned jsem zpátky. Stačila jsem udělat pár kroků za roh a bylo to. Sukně to neodnesla a na silonkách to vidět nebylo. Musela jsem se vrátit do restaurace, v autě jse navíc nechala kabelku. Hned v restauraci na mne volali, nemohla jsem jít na záchod, musela jsem si k nim přisednout. Jenže tak se mi sukně stejně promočila a já oběd ani nevnímala, protože jsem se snažila udržet zbytek v měchýři. Oni pak odešli, řekla jsem, že mám jště něco. Měla jsem. Když se zvedali, počůrala jsem se úplně. Zavolala jsem taxíka, připlížila se k němu a jela domů. Bojím se úplně jít do práce, že se to zase zhorší.'

Mám manžela,jsme spolu 30let,počůrava se od mala,nic mu nepomahalo/adiuretin/Jsem tolerantní,ale je to těžké,pleny nosí každý den,a hodněkrát se stavá že to promočí.Tak vím jaké to je,tak všem pevné nervy'

A když to nestihneš tak si z toho nic nedělej, časem to přejde když si to nebudeš tak brát..navíc je léto takže ti nehrozí nastydnutí ani nic jiného...'

Ireno, chlapa určitě najdeš, tolerantních fajn chlapů kterým nebude vadit taková mailčkost je určitě hodně'

Ireno, jak to, že je to stejné? Začala si dělat angličtinu, to je fajn. Pomáhá ti to? Chlapa najdeš. Takovým, kterým to nevadí, je plno. Když si vezmeš, že jsou páry, kdy jeden z nich musí nosit každou noc nosit plenky a druhému to nevadí... Má ji prostě rád i s tímhle problémem. Naopak si myslím, že je tohle může utužit. Teplo by ti mohlo pomoct, v nejhorším bude trochu mokrá sukně. Vycházet s prázdným měchýřem je také dobrý nápad. Určitě, pokud už jsi svůj problém minimalizovala, plenky nejsou nutné.'

Děkuju dášo, že sis na mne vzpomněla. Dlouho jsem nepsala, ale protože je to pořád stejné. Nemám chlapa, chodím z práce domů, abych trochu zapomněla, dala jsem se do angličtiny. Stále musím mít na paměti, že když někam vyjdu, tak jedině s prázdným měchýřem, jinak jak to na mne někde přijde, tak do většinou dopadne špatně. je fajn, že je teplo, nosím sukně naboso, takže problémy jsou menší. Abych nosila denně pleny, když se mi podařilo omezit nehody na tak 2x 3x za měsíc a navíc si toho ani nikdo nevšimne nepovažuji za nutné. Irena'

ty to máš z blbýho chlastu... ty mužeš přestat pít a máš poho ale co ostatní u kterých to je nemoc ty to tak lehce neudělaj jak ty'

Simono, jsem rád, že ses ozvala. Ikdyž by bylo lepší, kdybys napsala, že už s tím problém nemáš. Škoda, že si to nevydržela déle. Možná by tento tvůj problém mohl působit jako záklopka, abys tolik nepila. Nebo se ti to stává i po pár skleničkách před spaním?Měla bys to řešit. Plenky nosit nechceš, tak ti nezbude než nepít, což ale asi těžko vydržíš. Jak jsi sama psala už dřív, člověk to prostě někdy potřebuje. Asi bys měla zajít k doktorovi, aby ti pomohl. Musíš překonat stud. Určitě nejsi jediná, komu se tohle stává po požití alkoholu.'

Já jsem tu taky dlouho nebyla, po tom silvestrovskym tahu, kdy jsem to pustila přímo v hospodě pod stůl, jsem se držela opravdu hodně zkrátka a tak se mi dlouho nic nepřihodilo. Vydržela jsem to až do půlky dubna, ale od té doby to teda stojí za to. Mám pocit, že se mi to trochu vymklo. Každej víkend na kaši, ráno samozřejmě vždycky mokrá postel, v horším případě tam, kde vytuhnu, slušnej trapas v nočním autobuse... Budu to muset zase rázně utnout. Jinak ten pocit úlevy, když se mi zdá, že se jdu vyčůrat a ve skutečnosti čůrám do postele, znám samozřejmě dobře. Tak čau.'

Neměla jsem teď moc kdy sem zajít a vidím, že tohle pořád trápí hodně lidí. Ireno, myslím na tebe, jak se ti všechno daří zvládat? Lenko, tvůj přístup oceňuju, dovedu se vcítit, jak tvému muži asi je. Ty sny v tom můžou být taky, hodně častý asi je, že se zdá ve snu, že člověk buď jde na záchod nebo je někde venku a jde za keř nebo mu zastaví řidič, taktak vystoupíš z auta nebo z autobusu, utíkáš někam si ulevit, ten pocit úlevy je hrozně silnej, jenže záchod nebo keř je ve snu, úleva doopravdy, ale do pyžama nebo kalhotek v posteli. Tak Lenko ale s manželem o tom pořád mluv, je to důležitý. Ať se to spraví, ahojte.'

Věro, díky za mail, nechci samozřejmě obtěžovat,dnes to bylo dobré zase, ale když, tak si dovolím napsat. Přemýšlím, že jí plenkdy opravdu navrhnu, ať bude reakce jakákoliv. Trochu mě přesvědčuje Kamil, četla jsem jeho příspěvky, je vidět, že má zkušenosti v tomhle. Začínám být docela nervózní,protože vidím, že holka taky není ve své kůži. Tak děkuji za podporu.'

Věro, s tímhle má problémy řada dětí a možná i dospělých, ale to se nikdo nedozví, každý to bude tajit. Myslím, že dcera to dělá dobře, prášky bych také nebral, většinou nepomohou a někde jsem četl, že to prý není pro organismus dobré. Má plenky, takže je v klidu, když se jí to stane. A časem se z toho určitě dostane sama.'

Olino, jinak častěji mně zastihneš na mailuvera.zemanka"cetrum.cz'

Olino, omlouvám se nechodím sem pravidelně,ty plenky dcera na noc nosí a bohužel, už byly 1x za těch 17 dní třeba. Pomalu si zvyká a zkusíme doktory, spíš ale nějakou psychologickou poradnu než urogologii, sháníme nějaké známé, nějakou psycholožku na doporučení. Těžko se o tom mluví i se známými jsou to vše moc citlivé věci, asi to sama taky víš. Dcera je jinak plná energie, vůle i podnikavosti. Souhlasila sama s plenkou i s tím to zkusit opravdu řešit s lékaři psychologi ale nechce brát nějaké prášky na nervy utlumující a podobně.Ahoj'

Ahojky.Tak jsme se s manželem domluvili,že koupíme starší postele,dáme na ně nepromokavý potah a bude to.Včera mi všechno vysvětlil.Kde byl v nemocnici,co mu všechno kontrolovali,atd.Pomalu se mu chtělo plakat,když to říkal.Myslí si,že není normální chlap.Musím mu dodat odvahu.Vždyť je to jen obyčejná nemoc,ne?Vy jste mi hodně pomohli.Hned jsem mu řekla,že je na tom víc lidí stejně.Asi se mu ulevilo.Taky dneska spal jako miminko.Včera mi řekl,že se mu zdají hnusné sny a potom se to stane.Tak nevím,bude to těmi sny?Co si myslíte?vždy,když se mu něco zdá,tak vykřikuje,mele sebou a potom...I přesto ho miluji a taková věc mě neodradí.Budu moc ráda,když napíšete.'

Ten se pomočoval na vlastní ksicht:(http://www.novinky.cz/krimi/matka-svazovala-naheho-syna-v-komore-do-kozelce_114789_2jam0.htmlA pak věřte věřícím psycholožkám, že to s váma myslí dobře:('

Uvidíme,co mi na to manžel řekne.Koupila jsem nepromokavý potah na postel,takže to je teď O.K. s uklízením.Jde mi o to,jestli se to dá léčit.Zítra napíšu,co a jak.Děkuju za odpovědi.Lenka'