Jaký je život s Vodnářem

Jsem zamilovaná... Jako racionalní Panna tomu sice stále úplně nevěřím, jako asc. Blíženkyně to glosuju s nadhledem, ale jako ohnivá Dračice si to naplno užívám:-))) Vám to tu přiznám a přeju Vám všem totéž! (Jen s někým jiným:-)

Děvčata, ale já tu za vámi ráda chodím.

Kus škoda že nejezdím tramvají.Jinak se tu háže spousta věcí na muže jen pro to, že jsou Vodnáři.A moje zkušenost? Byl jsem se štírkou na dovče. Sešly se tam tři rozvedené ženy, které zrovinka chodily s ženatými muži. A hrabaly se celou dobu v tom, že se ti páni kvůli nim nerozvedou. A nejednalo se o Vodnáře.Takže - všude je to stejné, ne-li podobné.

A tak bych, Evko, poradila té Tvé kámošce, ať se na to taky vyprdne. Ať si ho nijak nepředstavuje, protože by si jen omezovala možnosti. Jestli má ráda hubené, bude nejspíš tlustý, ale bude s ním (třeba) taková legrace, že už nikdy nebude chtít nikoho jiného. Jenže když předem zapudí všechny tlusté, tak ho nikdy nepozná. Píšu to trochu zmateně, ale asi chápete, že jo. Ten Vodnář na zastávce se mi sice líbil, ale bez komplikací to není. Jenže ... včera mi zazvonil u domu a přivezl mi tulipán. Když jsem po něm chtěla dárek z Itálie, kde byl na dovolené, přivezl mi špagety - že je mám uvařit. A pak zase jen tak donese lístky do divadla. Je samé překvapení. Nechci moc myslet na to, co bude. Paráda je to teď.

Když jsem potkala toho prvního Vodnáře a ten se mnou zametl, tak jsem si říkala, že jestli to je na "vztahovém trhu" takhle, tak jsem pěkně v prdeli:-))) Ale byla to jen trefa vedle. Nechala jsem to být, že si mě ten můj najde... a však víte, jednou si tak stojíte na tramvajové zastávce a už vás má, lump jeden.

Nevím, jestli je pro ženy pro 30 přebráno... Spíš je to o tom, že už máme příliš jasnou představu o tom, koho bychom chtěly. Jsme ovlivněné předchozími vztahy a tak dále. Mužů bez žen je taky hodně, ale nejsou nám dost dobří. Ve dvaceti nezkoumáš, jaké má partner postavení a potenciál do budoucna - například, prostě buď miluješ nebo ne. Ve třiceti jde tohle hůř. Já osobně s muži nějaký zvláštní problém nemám, žila jsem ale hodně let v jednom vztahu a až teď jsem chvíli sama, vlastně už zase nejsem. Řádila jsem dost předtím, takže to už mě neláká. V podstatě jsem byla vdaná, jen bez papíru. A přišlo mi normální, že pak chci být chvíli sama, abych se úplně odpoutala a taky z úcty vůči tomu vztahu. O něco jsem se pokusila, ale jen na vyléčení. Ten první Vodnář byl adept na vztah, ale prostě to nevyšlo. A teď - uvidíme. Je každopádně úplně jiný, než jak bych si svého partnera představovala. Jenže jsem to hodila za hlavu a baví mě, že mě umí rozesmát. V podtstatě nakonec - vo co de... Má-li to vydržet dlouho, tak ať je sranda.

Děvčat zdravím vás, hezký večer.Evo nezapomínej prosím na to, že každé hladovění má svá určitá pravidla. Řekl bych až zásady slušného chování při hladovění.Nevím, jak jsi na tom s literaturou na dané téma, ani jak jsi zkušená v praktickém hladovění. A docela by mě to zajímalo

Duho, bylo mi milé s tebou pokecat, tak snad zítra, nebo někdy ahoj.A kdy máš zase franštinu?

Úplně mne zarazilo,jak jsi psala,že když jsi ho nejvíc potřebovala,tak se zdejchnul. Byly časy (ne až tak dávné), kdy mi tohle vyčítal jeden člověk, kterého jsem k sobě na čas připoutala.Říkal,že mám vlastnost vycítit, kdy je mu mizerně a odmlčet se nebo zdejchnout. Ovšem já ten pocit neměla a v podstatě nemám dodnes, tos mi jen cosi připomněla. Co by nám na to řekl asi Vodička vodnářskej. Jedinou chybu, kterou bych spatřovala je ta, že byl ženatej. A to je možná i vysvětlení, proč byl takovej jakej byl, aby sis uvědomila, že s ženatým nee. Ale je to jen možná, možná,možná. Představ si,kdyby to bylo opětovaný a do toho manželka a výčitky a čekání, zda se rozvede,no ještě, že to tak dopadlo. Byl čas říct - fuck of for ever darling...jenže to je asi spíš vodnářské než váhové.

Ano, máš pravdu. Já bych si ráda vzala něco hezkého z toho všeho, jenže to asi půjde až za čas. Navíc říkám, prostě to byla asi moje chyba, že jsem se nechala unést vášní a láskou ,a teď za to tvrdě platím. Ono řeči a objetí a blízkost a touha jsou hezká věc, ale na druhou stranu, vždycky když jsem ho potřebovala, tak se na mě vykašlal, prostě se zdejchnul, pak to zase urovnával, vysvětloval, sobec jeden. A to jsem po něm zas až tak něco zásadního nechtěla. Chtěla jsem, aby nám bylo hezky. Nevím, co mi ten Frajer nahoře chtěl naznačit, že mi do cesty postavil takovýho sobce, kterej vlastně nikoho nepotřebuje. To je to jediný, o čem přemýšlím, co mi tím chtěl osud naznačit. Asi to, že holt nejsem typ na nezávazný obohacování něčího ženatýho života sexem:-)))) Ale to už jinde jsme, je to jiná vesnice:-)))S těma ženama po třicítce, mně je 34, a přesně jak píšeš, ono se to tak všeobecně ví, najít někoho, s kým si sedneš, mezi 30-40, který není ženatej, nebo s trvalou přítelkyní {to je jak by byl ženatej), mamánek, nebo ten nezávislej pan manažer, co má 2 slečny na nezávaznej š***k,další dvě na internetu, ještě při tom množství svobodných holek po 30, to se statisticky rovná téměř spatření Halleyovy komety. Ale brečet teda, to je nanic, být za fňuknu, ani za nanic! Tak bojuju, no...

Již jsem se na tohle ptala i Kus, ale ta to nějaj zazdila.. :-))

Hm, tak brusle by mne taky moc nebraly... :-)Jo, vdaná jsem, již 22 let a doufám, že s tímhle člověkem i dožiju. Již jsem to někde psala. Manžel a manželství je pro mne důležité i když se tomu občas pěkně zpěčuji, ale vždy se s pokorou navracím. Nemohu si stěžovat a vlastně už ani nechci.Ty doby kdy jsem měla potřebu svůj život stále rozebírat jsou naštěstí pryč. Snažím se o rozumný balanc mezi povinostmi, zábavou, touhou a bojem o vlastní prostor. To víš, občas to neubalancuji a přepadávám... :-), ale je to můj boj a jsem zodpovědná jen sama sobě a Bohu.Hele a s tím Vodnářem bych o tom nemluvila jako o prohře, nýbrž jako o cenné osobní zkušenosti.Rozpitvej si to, pouč se a dál se valí životem. Duho, jak je to s ženama po třicítce? Je dost příležitostí? Není přebráno? Tohle vůbec z pochopitelných důvodů není moje parketa, ale dost často o tom prndáme s kamarádkou (krásnej člověk i žena), které je 34 aje trochu problém. Částečně i v ní, že možná vinou věku již není tak bezhlavá a nad vztahy moc přemýšlí (možná je to dobře, fakt jsem v tomto mimo hru) a pak ti pánové jsou buď ženatý, nebo rozvedený a již se nechtěj vázat a nebo trumpetky, kteří čekaj až kdo si je uloví...Popsala jsem to velmi stručně jistě bude mnoho mezi řádky...

Evo, já se obávám, že v rámci roku, kdy vstupuju do své karmy /a to bylo loni od narozenin a je letos do opet do narozenin/, se mi právě zřejmě děje, to, co popisuješ v poslední větě. Au au. Prostě jsem si tak plula, estetická a erotická a flirtovní váha, přesně jak popisuješ. S nadhledem, s tím ,že pro jedno kvítí slunce nesvítí a podobné názory důležité k přežití. Hezky jsem si užívala a řádila. Jenže jsem se octla ve věku, kdy bych se chtěla taky s někým probouzet o vikendu, a dohadovat se, kdo skočí pro noviny a cigárka:-)))) Normální vývoj ženské po 30. No, a právě jsem potkala toho nejnevhodnějšího, do kterého jsem se zamilovala, prostě osudová. Vím, to se Vodnářce těžko vysvětluje, vy jste opravdu přátelé všech a nikoho:-))) a asi to platí i v lásce. Prostě jsem tomu dala moc, a to jsem neměla... Říkáš nastavený mantinel. To je přesné. Já mu od začátku říkala, co nechci, až to tak skončilo. A zamiloval se první on do mě,já byla fakt opatrná... Ačkoliv jde to s Vodnářem??? To by pak nebyl ten pravej adrenalin. Holt jsem hrála vabank. A prohrála... Ikdyž... To asi není pravda, jenže já to teď ještě nevím. Blížák se dělá moc tajemnej, tak nevím, jestli stojí o něco víc, nejsme spolu tak často, já ho potkávám na francouzštině a občas se dáme do řeči a ted jsme spolu byli na kafi, a on furt navrhuje nějaký brusle /neumim/ a je to takový škádlení ale když se mu podívám do očí, vidím tam velice hřejívý ohníček..... hele, co jsou u tebe ty mantinely? Jsi vdaná?

Ale houby, srdce pořád máš, takže stále je co lámat. Co myslíš tím, že na zimu odlétá jinam? A chodíte spolu někam, kde máš možnost ho lépe poznat? Víš, já to mám s muži tak... pro mne nejsou ani tak zdrojem mileneckého úletu, ale spíš velkou inspirací, baví mne jejich pohled na svět a také nadhled a schopnost jít pod hladinu. Samo, že tohle mají i leckeré ženy, ale já to raděj hledám u těch mužů a vlastně si to z nich vysávám. No občas mi to ulítlo, že jsem pevně nedržela opratě, ale to již nechci. To tedy neměla být rada, ale spíš pohled z jiného úhlu. Zkrátka jsem chtěla říct, abys jen tak volně a nezávazně se nechala jím lákat a svádět k diskuzi a tak. Jinak Blíženci jsou prý co se týče vzhledu pro ženy velmi přitažlivý.A ten co jsem ho poznala před časem taktéž.Ale jak jsem již říkala, moc vyvolával a nechtěl vidět nastavený mantinel...Nicméně ve čtvrtek máme jít na pivko a docela se těším. Vlastně houby, vždyť já mám držet suchou očistu!!!!Hned to jdu zrušit a zas budu o krůček blíže ukázat svou nezávislost na něm :-))) Děsím se toho až mi to v rámci karmického zákona dá někdo "vyžrat".

Ahoj Evi, ... no právě, ten Blíženec! Ale má to trochu háček./jak by mně mohlo jít něco hladce/... Je to opravdu krasavec. Tak nevím, motá se a motá kolem mě, naznačuje, hezkými slovíčky oplétá, ovšem nevím jistě, tuším, že na zimu jinam odlétá....Prostě nevím jestli to není sezónní záležitost. Ikdyž čeho se vlastně bojim, ja koza, srdce mi už zlomit nemůže, leda tak osrdí...

Lucko, jak seš dlouho vdaná?

Ahoj děcka, to zde byla weekendová smršť...Vodičko, divím se ti, že na Martinu reaguješ,hoď ji za hlavu, seš přece Vodnář...Martina je pro mne "pasé" s tím jak zde komunikuje.Neřekla ještě nic, co by člověka obohatilo či vzbudilo zájem o její osobu i když se děsně snaží, ale nic...naštěstí si člověk může vybírat své přátele,kamarády,milence či diskutující. Vodičko, rozhodla jsem se, že tento týden budu věnovat přípravě na "suchou očistu", nějak se mi to hodí i duchovně,Zelenej čtvrtek,Velkej pátek, Bílá sobota, to je magický skorovíkend. Půjdu do toho a jsem děsně ráda, že jsi o tom psal, jinak bych zapomněla, ale člověčééééé-nakopnuls mne. Snad budu moci za týden napsat jaké to bylo a jak se cítím!!! Musím vydržet, pošli mi ještě nějakej kopanec, však víš, že jako správný Vodnář mám plány veliký,ale skutek mnohdy utek.Rainbow, vykašli se již na toho chlápka, vždyť je ženatý, co s ním...jasně, že chce abys mu obohacovala život, je to Vodnář,ale jak zevšedníš, půjde od toho.Vem to z druhého gardu, nech si život obohacovat ty. Jseš svobodná, nač zahazovat svoji volnost s ženatým chlapem. A rýsuje se ti teď nějaké setkání, či někdo někde? Nový, neotřelý, neženatý....?

Ali> tak to jsme se dostaly do pěkné závislosti, no to je osud, někdy s tím člověk nic nenadělá. Já jsem ted ve fazi, že vím ,že tam to nemá význam, on se prostě z té své pozice nehne, tam je to neměnná. Podle mě tam zas tak nespokojenej není. On jen prostě potřebuje, abych mu obohacovala život, jako každá správná milenka....Lucko> myslíš, že odejít za tím druhým by ti nevlilo novou sílu do života?

Já jsem Vodnář a přiznám jaká jsem. Nemám moc ráda společnost, jak tu někdo píše. Mám plno zájmů, ale pracuji v kolektivu a proto mám ráda klid. Nemám ráda moje spolupracovníky. Mám hodně zájmů, od každého něco. Někdy udělám životní změny, že každý kouká a někdy jsem poserka. Umím být přecitlivělá, ale i sobecká a tvrdá. Zrovna řeším delší dobu manželskou krizi a zjistila jsem, jak jsem pohodlná a samotnou mě to ničí. Asi to s Vodnářem není jednoduché a i když jsem se celé roky snažila být hodnou a poslušnou ženuškou, nyní to došlo tak daleko a samotnou mě to fakt mrzí, že budu raději sama, neboť jsem začla cítit nudu a omezení.Na manželovi hledám chyby, necítím se spokojená. Jiný muž mě miluje, já jeho taky a tam zase necítím zázemí, takže se můžu zase užírat sama. Ale myslím, že každé znamení má své plusy a minusy.

Jsem vodnář a několik let jsem žila se štírem,pro mě vražedná kombinace,já potřebuji volnost a on mě chtěl vlastnit,milovala jsem ho jako chlapa ale né jako člověka.Naše soužití skončilo mojim útěkem do neznáma a trvalo mi skoro dva roky než se moje tělo odpoutalo od jeho a dodnes nevím zda jsem z toho úplně venku a jsou to už čtyři roky.Nejsem už nejmladší a je mi padesát a moc bych si přála někoho potkat ale bojím se abych nedopadla jak předtím.Nechám si poradit dík Ali