Bydlení v paneláku:(

Didi - trochu tomu rozumím, pracovala jsem ve firmě, kde se hodně dbalo na image a přesto, že jsme se tvářily jako kamarádky, vůbec jsme nezajímaly jedna druhou. Hlavně když nám dorůstaly děti, tak bylo prestiží, kam chodí do školy a jestli jedou na prázdniny do ciziny a kam jedeme my atd. Změnila jsem zaměstnání kolem 49.roku a jsem na volné noze . Mnohem víc si to právě teď užívám.'

Ježiži, Didi, to jsi pěkně vedle - já osobně žádnou takovou neznám, a přála bych Ti vidět mojí sexy veselou společenskou mámu (42)... Tos měla asi smůlu na lidi.'

Je to moje zkušenost, nestýkám se s celým světem,ani nemám na nic patent, takže to nemyslím univerzálně. Mluvím za sebe. Mě se to tak přihodilo.'

Bože Didi, kde žiješ, jak si na tuhle charakteristiku u žen kolem 40 let přišla. Já ve svém okolí žádnou takovou ženu neznám, většinou jsou spokojené, děti odrostlé a pracovně i po jiných stránkách na vrcholu. Proč, nebo z jakého důvodu by měly skrývat, že nejsou v pohodě a když, tak stejně jako ostatní věkové kategorie, to není přece o věku. Jakou máš jistotu, když píšeš, že tomu tak není, že by byly veselé, všechno báječné a úžasné. Ty máš nějaký patent mluvit za ostatní?'

Ženy středního věku - myslím kolem 40 se mi zdají takové sešněrované, bojí se, aby byly vždycky in, kladou důraz na to, co letí, prioritou je pro ně aktivita v zaměstnání, chtějí být atraktivní a hlavně skrývají všechno, čím by se mohly prozradit, že nejsou v pohodě. Mají mindráky, neurózu, problémy, a jediná jejich konverzace je o tom, jak je všechno báječné a úžasné, jsou přehnaně žoviální a veselě, ale doopravdy tomu tak není. Teď mám na mysli velkou skupinu žen, se kterými jsem se stýkala já. Jakmile se překulí věk 55, jste už staré, ale v tom dobrém slova smyslu, máte nadhled, nemlátí to s vámi a když víte jak, teprve teď si můžete užívat života. Mladé holky mají jiné zájmy a ty jim kamarády zajistí, o to nemám strach. To je moje zkušenost.'

taky tomu nerozumím!'

Didi, proč by se měly špatně seznamovat ženy, které ,,nejsou ani mladé, ani staré"?'

Ve městě někdy není s kým promluvit. Na vesnici se lidé mnohem víc zdraví a taky třeba jen tak prohodí pár slov. Ještě jsem se nesetkala, že by mi někdo nepomohl, nebo neporadil, když jsem potřebovala. Ve městě se nezdravíme ani ve vchodě, obrátit se na někoho a jen tak zavést na něco řeč, je prakticky velmi obtížné. Je to príma, vidět ty obchody, mít soukromí, jít si kam chcete a pak doma zavřít dveře a nic mě nezajímá. Zažila jsem to a cítila jsem se moc sama. Všechno má svoje. Obecně se špatně seznamují ženy, které nejsou ani mladé ani staré. Nikdo nechce doopravdy ukázat, jaký je.'

Didi, píšeš, že jste si pořídili malý domek blízko města - ale to je rozdíl mít malý domek kousek od nebo na okraji města a mít malý domek na vesnici nebo u vesnice. I když jsou si lidé na okraji měst (nemyslím velká města), zvlášť ti bydlící v domcích blíž a znají se, tak je tam pořád větší pocit soukromí než na vesnici. Mohu to srovnávat, mám obě zkušenosti. Vesnice je opravdu extrém a člověk který má rád své soukromí by se měl dlouhodobého pobytu vyvarovat.'

Děvčata, mám jinou zkušenost. Nejdřív jsem nechtěla o vesnici ani slyšet, ale pořídili jsme malý domek blízko města. Najednou mě zachvátil takový klid, že nikde nemusím, že mě to překvapilo. Ve městě jsem byla už od rána napružená, co mám a kde ještě zařídit, když něco chybělo doma , nebyl problém pro to zajít. Byla jsem roztěkaná na všechny strany. Na vesnici to není možné, člověk musí trochu plánovat a mezi tím není nervozní, protože se stejně nedá nic dělat - autobus nejede. Samotnou mě to překvapilo.Andělo - vyzkoušejte to, jestli můžete, možná to nebude tak špatný.'

Přesně tak, já bych nešla na vesnici ani pod pohrůžkou násilí...:)))Vypadaá to ale, že tvůj manžel, Andělo, má jiné představy o bydlení...Kompromis to bude chtít v každým případě.'

A co domek se zahrádkou na okraji města? To mi přijde jako nejlepší řešení. Andělo, nešlo by s manželem udělat kompromis? Jeho nezajímá, co chceš ty?Vesnice je děs, když na to člověk není zvyklý.'

Přesně a hlavně zalést a zůstat pěkně za záclonku. Já chodím ráda pěšky. Prodala jsem auto a všude si dojdu nebo dojedu dopravou. To, co jsem vrazila do pojištění a nafty a ceny vozu, za to já si můžu vzít taxík kdy chci. Ne dědině buď lidi jezdí pryč do města za prací a pak je nevidíš, nebo pokukují ze zahrádky, kde mají bordel a běda, když já nepěstuji zeleninu. Tak si to můžu jako dovolit kupovat...je to děs. Sním a malém bytu, kde budu mít svůj klid.'

Přesně tak... Když jdeš jen tak ven, hned se říká, že nemáš co dělat, všichni si vidí až do talíře, a běda se jen nepatrně odlišovat. Když nechováš králíky a nedřeš na hektaru pole, jsi za línou, i když třeba řídíš firmu s 50 zaměstnanci.'

Jsem vždycky tak nasr..., když o tom píšu, že je to samá překlep.'

Můj muž má představu, že musí pryč z města, dřít na zahradě a sedět u ohně a myslí, že všichni jsou jen takto spokojeni. Já se mohu sebrat, kdy chci a jít do knihovny, do čítárny, k Mekovi na hambáče, nebo do supermarketu. Potkám známé a jdu i sama na kafíčko do kavárny. Na dědině jede jeden autobus dopoledne a jeden odpoledne, v obchodě, který je jak za totáče stojí Rama 36Kč- to jen jako příklad - já na to kašlu, koupila bych ji stejně. Já potřebuji takovou tu anopnimitu davu, kde jsem mezi lidma a zároveň sama. Na dědině není venku ani noha, není se kde projít. Jakmile se začneš procházet po vsi,jsi TA divná, co poříád čáruje sem-tam.'

Přesně - my jsme taky na sídlišti šťastní. Vylezu z domu a dítě má hned plácek na hraní a hřiště, pár set metrů kroužky, obchody, knihovna.... kamarádi v cihláku musí s kočárkem 20 min pěšky nebo busem, ze kterého vyhsazují maminy, kdyý jsou tam víc jak dvě. nemluvě o tom, že na své samotě dva roky marnšě se snsaží vřídit internet....'

Bydlím téměř v centru města, mám u domu malou říčku a překrásnou zeleň, obchůdky blízko a chodím pořád všude pěšky a kochám se městem, nevadí mi, že je tam provoz a moc lidí. Üplně mě to oblažuje. Můj muž ale vymyslel na stará kolena, že budeme na stáří bydlet na vesnici v rodinném domě. Jak usmyslel, tak realizoval. Pro mě je to šok. Už se necítím dobře ani ve městě, protože pořád myslím na to, že se přestěhujeme, nemám klid, je to jako přijít o něco, co máte rádi.'

Je pravda, že přestěhovat se z domku se zahradou do paneláku je docela šok, ale hezký panelový byt někde v zeleni, v nižším a třeba hezky opraveném paneláku mi přijde jako mnohem lepší varianta než bydlení ve starém bytě v centru. Zkusila jsem oboje.'

Celý život bydlím ve starším rodinném domě a můžu říct, že je to právě on, kdo mi bere energii. Veškerá padne na úklid a údržbu, o financích nemluvě. Mám jediný sen - podkrovní 2+1 bez dvora a zahrady někde v centru krajského města, 50 m od divadla, 100 m od knihovny a zastávku tramvaje od krytého bazénu. Ale to bych se musela rozvést, což už je nad rámec této diskuse :-))).'