PANICKÁ PORUCHA PP9

ahoj holkyNelly,Lenka si určitě pořizuje nejmín aligátora,ty jí ještě neznáš :-)Zuzko, naše paní mudr říkala,že ted vypuklo nebývalé množství zánětlivých onemocnění,díky prudkému oteplení..zřejmě k tomu máš i ten krk ?,já např. můj zub a jdu na konzultaci na chirurgii zítra a mám se obrnit trpělivostí,prý tam bývá hromada lidí..no,to miluju,ty nasraný držky všude kolem,ticho a funění...holky hypochonrovky,chce to jen mít štěstí a uvěřit komukoliv(nemusí to být ani psycholog),že jste zdravé,že je to jenom blud,já jsem takhle kdysi uvěřila drsnému chirurgovi a svojí sestře a považuju se za vyléčenou navždy....Oli zdravím,jak tapkáš?Ditulí,ve středu budeme jedna velká energie jenom pro tebe!!!Inez chlapi jsou vesměs šmejdi,já mám svýho 30 let a kdyby ses mě zeptala jestli mu vidím v tuhle chvíli do hlavy,co se mu tam děje,řeknu ti že ne...i přes to je mi s ním fajn a beru ho prostě jako jiný živoč.druh :-)hezký den,v hubě mi škube a jdu uklízet..

Nelo finišuji ani nemám čas na naše forum,teď věším záclony a závěsy.Potom dekorace a focení,ale je toho ještě dost.Včera jsem si lehla a chtěla jsem se v posteli otočit a tak mě bolela bederní páteř,že jsem musela vylazt z postele a otočit se vestojejinak to nešlo.Hlad mám jako prase,ale musím to ještě dneska vydržet o rohlíku a čaji.Myslíte si že jsem zhubla ANO,ale v peněžence a to totálně.Všechny moc zdravím.Večer se připojím.Pá pá.......Alča dřevorubec.Hlad mám jako prase,ale musím t

Ahoj všem a hlásím,že nestačím číst :-))

Ahoj děvčata,všechny zdravím a přeji pěkný pohodový den.Tak si vás tady čtu a budu si muset začít dělat poznámky,protože je toho dost,co si při psaní příspěvku nevybavím.Inez,přála sis svého času být vysokou černoškou,vidíš,nikdy by mě něco takového nenapadlo si přát a tebe zase by nenapadlo přát si něco,co bych chtěla já.No není právě tohle na lidech krásné a zajímavé?Olgo,zasmála jsem se té mladici,ale milé jste všechny,proto jsem vás taky obrečela.Teď jsem ráda,že jsem s vámi.Lenko,prozraď jaké zvířátko sis pořídila?Děvčata,kamarádka má dost problém s pejskem,tak spěchám se dozvědět,jak je.Snažím se být stále na netu,abych mohla reagovat. Mějte se hezky a určitě nahlédnu.

Dituša: Nevím, co se děje, ale mezi chlapama teď jede nějaká epidemie nebo co. Mám teď v poměrně blízkém okolí 2 podobné případy - aniž by předcházela jakákoli varovná znamení, chlap se dostavil večer z práce domů a oznámil šokované manželce a dětem, že je to dnes naposledy... Holky spoluhypochondryně, vřele doporučuji knihu Když duše mluví řečí těla. Velmi srozumitelně napsaný stručný přehled psychosomatiky. I když si zase říkám, že po jejím přečtení budu všechny potíže svádět na psychiku a přehlédnu skutečnost, že jde o příznaky závažného tělesného onemocnění... Je to začarovaný kruh.

I ty Inezko? Já dvakrát,mám dvě císařovny...poprvé v celkové anest a podruhé jak píšeš..ale do smíchu mi neylo,neb tlak mrtvoly podoa a jen jsem chlapovi anest za sebou řela,že asi umírám,jak je mi zle...narval do me Mg a zvedli mi nohy jak to šlo i při kuchání a zlepšilo se to...kurník co baby musí vše vydržet a pak jsou žalované a chlap se na ně vysere,,to je super:-))) už se směju a čekám a hledám ty "boží mlýny"holky,ta jsem se ráno dozvedela,že se muže stát,že mi malou nevemou od září do mš, že ted dávají přednost matkám pracujícím,a to bych ji tam i tak mela jen 4 hodiny,ale hrozí prý dost dětí...

a ještě hlásim taky jednu kastrovanou "trochu větší" čičinku

Inez - třetí do party ;o) mě to asi obavami o bližní začalo, expřítelovi jsem vlastně stanovila diagnózu - roztroušenou sklerózu - po internetu ještě dřív než doktoři, následoval rozchod, z jiných důvodů, než byla nemoc, v té době mi umřel na rakovinu děda a pak jsem začala pozorovat sebe a zřejmě měla pocit, že se přes internet dá poznat všechno a že tedy jistě "umírám" na ty mnou "diagnostifikované" nemoci. Několik let se to stupňovalo, párkrát jsem byla u doktora jako že mě bolí na hrudníku (= infarkt), že mám nepřestávající bolesti břicha (= rakovina tlustého střeva), jenže naše obvodní léčí od stolu a na mé potíže řekla jen, že na to a to jsem moc mladá. Měla jsem všechno načtené a "věděla" co mi je a to, že mě takhle odbyla mi ani trochu nepomohlo. Člověk jaksi čeká jiný scénář, zájem, péči, pomoc. Nakonec jsem si i tu psych.diagnózu určila sama. Šla jsem k obvodní, kde jsem se sesypala a v pláči žádala o doporučení k psychiatrovi, a ona se pak podívala do karty a říká, hm ono by to nějaké té úzkostné poruše odpovídalo, chodila jste sem se samými nespecifickými problémy a to by od psychiky být mohlo, ale že by jí to napadlo už dřív samotnou to ne! Doktorům moc nevěřím, možná proto, že mám pocit, že toho někdy vím víc než oni (občas je ten pocit možná i oprávněný) ale to je pak s takovými pacienty těžké ;o) Jinak gyndu, zubaře a očaře zvládám bez problémů a obav, takže alespoň něco :o)Celý víkend i dneska je mi výborně, doufám, že to vydrží a vám všem přeju totéž.

Ahoj lidičky při pondělku. Žláza pod bradou bolí stále a řekla bych, že tedy velmi. Vrátila jsem se z psychoterapie, dr. se divila, co mě to tam bolí, tak jsem jí řekla, že je to asi tím, že mám všeho po krk a ona odvětila, že jsem na to kápla. Pak chtěla, abych jí povídala o Fandovi, tak jsem vyprávěla celý jeho život a ona na to-teda jakmile do něčeho hrábnem, tak se vždy vyvalí spousta problémů a že se vůbec nediví, že mě ten krk - teda vlastně podbradek bolí. Holky, co píšete o strachu z nemocí - tak si myslím, že krom vyjímek tím trpíme všichni PPlidi a taky je zvláští, že až na vyjímky máme všichni zvířata. Já pro neználky hlásím dvě kočky a štěňátko krysaříka, kterého jsem si pořídila na základě této diskuse, jelikož Renča, co sem chodí ho má též a fotky jejího Karla nás inspirovali)))) OLI tak až zase budu bloumat bytem, tak už budu vědět, že jsme vzhůru minimálně dvě, že nejsem sama)))EVI čáááu, tak tys strávila víkend na Moravě? Pracovně nebo návštěva příbuzných? Takže o ty macešky jsem přišla, no to mě teda neba...DITU ahoj)))) Takže ve středu na tebe budu myslet. Stejně to bude jen formalita.

Dituš, to jsem ráda, že jsem tě rozveselila!!! Ale máš recht, já su fakt hrozná, přes všechny strachy, děsy a fobie jsem před lety vtipkovala i s anesteziologem, zatímco o půl metru níž mi vykonávali císařský řez :-))))).

Inézko a co magnézko:-)))))))teda seš ty asi číslo:-)at žijí "gatky na technické s lexošem":-))))))))))))díííík za přilepšeníčko mé náladě

Vashka, Darča: Jako bych četla vlastní věty... Začalo mi to kolem 25. roku života, jediné štěstí, že tehdy ještě nebyl internet, takže jsem si až tak neničila mládí, ale stejně jsem trávila spoustu času v knihovně, v oddělení lékařské literatury :-))). Zpočátku byla "jen" kancerofobie, ale jak se mi blíží věk, kdy začal mít otec problémy se srdcem, přidává se i strach z kardiovaskulárních chorob. Je mi prd platné, že zřejmě vím, proč to všechno je, že jsem součást rodinného řetězce naučeného chování - moje sestra je taky taková, vyrůstaly jsme v tom, neboť naše máma měla patologický strach z rakoviny od teenagerovských let, kdy na ni doma umíral její otec. Interpretace zcela neškodných tělesných dějů jako příznaků vážné choroby byla u nás na denním pořádku.Segra je klasický hypochondr, který imrvére běhá po doktorech, já jsem ten druhý případ. Umírám na pět smrtelných diagnóz, ale k doktorovi NEEE! Když musím na roční "technickou" na gyndu, první lexoš si beru v okamžiku, kdy se objednávám, a poslední v kabince už s gaťkama dole :-))))). A nejhorší je, že své obavy vztahuju i na bližní - když byl manžel na operaci se žlučníkem, nevěřila jsem, že to jsou jen kameny, dokud mi je nepředal v sáčku, jak je dostal od primáře na památku... Kluk musí co čtvrt roku na krev kvůli lékům, které bere, a když si volám pro výsledky, představuju si ho s holou hlavou a po transpantaci kostní dřeně.A tak raději ke zvířátkům, jsem kočkočlověk, mám tlustou osmiletou tříbarevnou kastrátku a mouráka těsně po pubertě, doufám, že se té kastrace dožije, už není čtvrtý den doma, a to to vypadalo, že už má sezoně :-))).

Ty byla EVICO BABICO tak blízko v Hané a nic??:_(((jo,KFC je v Olympii.Tedy na druhé straně na Přerov směr.

Zdraví při pondělku vše živé:-)..snad vás dočtu...hm, no já o krásným dni č týdnu radši pomlčím,necejtím ho v kostech u sebe a jestli se něco hezkýho a pozitivního nestane,neručím za to,že někomu "blízkému" nešlápnu do úsměvu.papa lidinky práce volá

Ahoooj všem:-)Jen na skok...budu mít další žvížátko, ale doma to ještě nikdo netuší, páč už by mě asi vyhodili:-)Přes víkend v práci "jen" tři zloději. A sranda je, že jeden z nich si chce na mě stěžovat:-)Tak jdu si namalovat něco na ksichtík a padám pro nový přírůstek. Mějte se tu hezky a zase někdy ahoooj

VASHKA: přesně tak, je to vždycky takový paralyzující strach, kdy se roztřepeš... no já třeba měla pak i takový období (teď občas taky), že jsem v různých slovech viděla všemožné, co mě trápí, stačilo v knížce narazit na slovo "názor", a já už četla něco horšího, bohužel :(. Ale já to měla tak, že už jsem pak asi měsíc nevylezla z postele, snad 3 měsíce než jsem vyšla z domu, bála jsem se všeho - motala se mi hlava, byla jsem hrozně slabá, unavená... a pořád to není stoprocentní. Už ale někdy své obavy dokážu vyslovit nahlas, dřív jsem o tom nebyla schopna ani mluvit, vyslovit nějakou chorobu nahlas a tak. Prostě extrém.tak s tou psycholožkou - hlavně jsme si povídaly, párkrát mi řekla, co mám dělat, jak zvládat situaci, když se objeví nějaký ten záchvat... mno, ale díky tomu, že jsem měla načteno na internetu o lecjakých nemocech, i těch psychických, tak jsem vlastně všechno věděla. Dokonce jsem ji i doplňovala :). Takže se to možná trochu míjelo účinkem, když mi nic nového neřekla... Bylo to fajn proto, že doma mě nikdo nechápal, u ní jsem se mohla vyzpovídat. Strachu mě to ale nezbavilo. Jak píšeš, šílím strachy z různých diagnóz, ale na vyšetření, nebo k doktorovi by mě dotáhli leda tak párem koní, a to by byl ještě problém. Je to takový bludný kruh...Jinak už k psycholožce nechodím, studuju, takže to časově nebylo možné (má ordinaci v jiném městě, než kde teď při studiu bydlím), ale poslední dobou zase o někom takovém uvažuju. Vyhlédla jsem si jednoho psychiatra, ale zase... mít kartu u všech :-))), to se mi taky moc nechce :)

Darčo tak to mám jak přes kopírák, když to bylo v nejhorším stádiu, seděla jsem i v práci přilepená na internetu a četla a četla a stejně nic nevyčetla, a nebyla jsem schopná dělat svojí práci ani cokoliv jinýho. Teď mam ty načtený informace bohužel připravený k tomu aby při jakkoli malém problému z něj udělaly hrozbu. Spousty věcí člověk zapomene ale tyhle diagnózy a choroby tam mam snad vyrytý napořád. Vím že hypochondrie to není (i když se sama hypochondričkou nazývám ;o) to bychom chodily k doktorům a přesvědčovaly je o tom že nemocné jsme. Já bych spíš potřebovala aby mě někdo jednoduše přesvědčil že nemocná (fyzicky) nejsem a abych mu to věřila :o) Jsem prostě bábovka, trápím se tím, že mi něco je a zároveň se bojím s tím něco udělat. A jak ti pomáhá psycholožka, já o tom uvažuju, psychiatrička mě když jsem tam byla naposledy asi před rokem nebo už je to dýl, říkala, že kdyby se mi potíže vracely, doporučila by mi psychologa. Jak to probíhá, jen si povídáte, nebo se učíš nějaké postupy, které ti pomáhají?

Ahoj z hor po ránu.Než si vás všechny přečtu, tak je zpráva pro zahrádkáře, v Lidlu mají velký výběr letniček za pouhých 49 kaček plato po 10 nebo 12 sazeničkách. Zuzko, ale macešky už ne. Já strávila víkend na Moravě, mávala jsem všem panikářkám v okolí. Dito, jen nákupní středisko Haná mě ted zklamalo, oni tam nemaj KFC.Zatím čaves, já zas mizím.

http://www.novinky.cz/domaci/166782-psychiatra-navstivi-v-cesku-rocne-pul-milionu-lidi.html- a to mluví o nějakých nebezpečných násilnících, kdyby k tomu přičetli všechny paniky, agorafobie, úzkosti, deprese... to tam snad chodí celá ČR :) :(VASHKA: tak to jsi mlaďounká taky, mně je 22 (teda, bude :)) a mám to fakt úplně stejné. Akorát psychiatr (mám takový dojem) si mou diagnózu trochu popletl :), tak s tím bojuju bez AD :). Ono to jde, ale lituju dní, kdy jsem seděla dennodenně u netu a hledala všelijaké nemoci. Teď jen sebemenší příznak (často vynásobený mým strachem), a hned mi hlavou běží 15 nemocí (samozřejmě těch nejhorších), které můžu mít. Kdybych tenkrát neseděla na netu a nic nehledala, leccos by mi zůstalo skryté a takhle to teď všechno nosím v hlavě...Ale není to prý hypochondrie. Bylo mi řečeno psycholožkou :). Tak se drž!Dneska další krásný den začíná. Jupííí :)!

Dobré ráno všem, Silvi koukám žes měla podobný problém, jakmile jsem zjistila, že ty mykózy se můžou objevovat u HIV pozitivních, začala jsem se vážit jestli náhodou i nehubnu, trochu jsem samozřejmě zhubla, ale nejspíš to je jen stresem, stejnak sem posera a na testy bych se bála, ten týden čekání na výsledky to bych vyletěla z kůže. Ale na druhou stranu by mě ty výsledky zase uklidnily. Je to se mnou těžký. Darčo je mi 28 let a problémy se vyhrotily tak před 2 lety, to jsem si šla pro AD, ale už předtím jsem trpěla a nevěděla čím. Teď jsem bez léků a střídají se období, kdy jsem v pohodě a kdy mě něco přinutí zas hledat diagnózy.