PANICKÁ PORUCHA PP11 :-)

MĚ JE 34LET ale mám tři...Moc děkuji Beatko. K té doktorce půjdu určitě. Jak budu mít volno pbjednám se a zajdu tam. Můj přítel dělá asi fakt hodně. Žijeme v německu a já pracuji přerušovaně v čechách. Dojíždím několikrát týdně do čech a pak zase zpět. Přespávám tu v malé garsonce, kterou máme pronajatou pro tyhle případy. Pracuji v casinu a občas uje to tu dost stresovka. Meli jsme tu noci po kterých jsem ráno neudržela vydličku v ruce ze strachu že se tam budu muset vrátit. Můj přítel mi říká že když nebudu moci a chtít, okmžitě pro mě přijede. Řekl mi že se tam nemusím vrátit, že můžu zůstat doma, že se to všechno zvládne. hrozně mi to pomáhá. Za chvíli jsem v pohodě a dodá mi to sílu se tam opět vrátit. Jen jestli to neříká protože ví že to zabere a já zase na dva dny vypadnu :-))))))))))

já jsem teda zvědavá kdy dneska usnu..to bude mazec,fakt a ráno zase,,,mamííííí....

to moc dobře znám MÍŠO a víš jak já se šíleně bojím o děti???až mám pocit že to jednou se mnou fakt sekne ale neseklo,tak se neboj a teš se na krásný život až ti bude jen líp a líp a to bude,tomu věřím a vím to,,ty jsi MIŠKO ted v práci???a co děláš???

ano LUCI,PŘESNĚ TOHO VŠEHO...teď jak jsem se bála o přítele, měla jsem ale stavy kdy jsem byla hrozně vyklepaná a najednou během deseti minut úplně v pohodě. Chvíli mi to vydrželo a už jsem se zase rozklepala a nemohla dýchat

MĚ JE 34LET ale mám tři děti bez přítele či manžela a t mě malinko nutí se pořád bát o naši budoucnost ale kdybych měla jako ty přítele,o koho se opřít a nebyla by ta šílená zodpovdnst za děti jen na mě tak si myslím že jsem už dobrá a ty budeš určitě a to vím,,,víš co ti je,máš přítele,půjdeš co nejdřív k psycholožce,máš práci..ty se MIŠKO uplně uzdravíš,neboj se,je hrozně důležité zázemí a podpora rodiny jak ti psala LUCKA..BUDEŠ V POŘÁDKU A NESZORŠÍ SE TI TO,JEN SE BUDEŠ ZLEPŠOVAT,NEBOJ SE

ano LUCI,PŘESNĚ TOHO VŠEHO SE BOJÍM A JAK SKONČÍ DEN A JÁ se přestanu klepat tak se ve mě cosi nastartuje a je mi najdenou dobře ale hlavně se bojím co zase bude ráno a tak raději asi jen tak neusnu at až zase není ráno a není mi blbě,vidíš s tím práškem je to dobrý nápad,hned si dám půlku pod polštář,moc děkuji,už jsem se taky jednu dobu těšila na rána a naučila jsem se nebát ale mě jakákoliv nejIsstota o budoucnost a přežití mých dětí takhle vykolejí ale fakt moc děkuji,já se pokouším ráno zpívat,smát se,mluvit s dětma a něco dělat ale uvnitř jsem jako robot,blee,díky moc LUCI

jejda,já a moje...Beatko a kolik ti je let? Může se mi to taky tak zhoršit? A co třeba přátelé? Odreagovat se? Mě právě hrozně pomáhá přítel. Cítím se s ním moc dobře a dnes už vím, že by mi kdykoliv pomohl a to se vším a proto mě to hrozně uklidňuje.

U MĚ TO POŘEŠILOBVODÁK A SRDCAŘ KTERÝ UŽ BYL ZE MĚ NEŠTASTNÝ JAK JSEM U NĚJ POŘÁD BYLA S TÍM ŽE UMŘU A ON A MOJE OBVODAČKA MĚ POSLALA k psychiatričce protože mi pořád bylo blbě a všechna vyšetření v pořádku...neboj se jdi a budeš v pořádku,neboj se děkuji moc

no vidíš,já zase rána mám ráda,naučila jsem se kdysi,když jsem se jich bála jako ty,že mi bude blbě,mít pod polštářem prášek,který jsem hned při procitnutí lupla/mě trápilo hodně bušení srdce,tak jsem vzala Trimepranol/,ještě jsem třeba i usnula ale uvěřila jsem tomu,že prostě po tom léku mi nikdy nemůže být blbě,vsugerovávala jsem si to a ono to tak pomalu bylo...zkus to taky,PROSTě TOMU MUSíš UVĚŘIT !!!!!!on ten tvůj strach z rána souvisí s celkovou nejistotou,kterou prožíváš,nevíš jak zvládneš finance,co bude s dětma,jak to bude s přítelem atd.proto se cítíš relativně bezpečně v noci,kdy se nic neděje,vid?...těžká rada,zkus to zatím s tím lékem,třeba Neurol,jen kousek,aby ses těch rán tolik nebála...

ano,souvsí ty nohy s tím taky,já kolikrát lezla na záchod jako žížala,plazila jsem se a věř že to všechno přejde,jen to opravdu prosím pořeš co nejdřív s doktorkou,ano,já už to znám,já se s tím nějak poperu ale ty jsi mladičká a máš vše před sebou tak to prosím nezanedbej ale neboj se,ztuhlé nohy,neohrabané pohyby rukou či celého těla,stRach z těch nemocí...no...mrzí mě to ale VÍTEJ MEZI PANIKÁŘI.....

To je fajn holky že si...Dokonce jsem byla u obvoďačky na tlaku EKG a podobných přístrojích. Srdce mám také zdravé. Ale nic mi k tomu neřekla. Abych si zašla k psychologovi. Obvodáci tohle asi moc neresi ze?

jejda,já a moje problémy???to je těžké a různé,beru léky a celkem funguju ale pořád tak nějak se mi vrací ten nepříjemný starch,ze smrti,z omdlení,uvnitř se chvěji,potím,prostě jsem vyklepaná jak ratlík a nedokážu se uklidnit ale bojím se skoro všeho a při tom nevím ani čeho,,,blbý,já vím....trpím na to šest let a tak nějak jednou dobrý a potom zase nic,moc,ono se to těžko popisuje,já mám už v podvědomí ten starch skoro celý den a asi už z toho že se budu něšeho bát a bude mi blbě,ale od toho co se mi to stalo po prvé je mi dobře,můžu fungovat tak nějak normálně,už se nedusím jako ty jen mám období kdy jsem vystrašená a nevím z čeho a to se projevuje právě tím že se chvěju,třepou se mi ruce,bolí celé tělo z toho napětí a motá hlava a nespím ale dobrý,s tím se dá žít ale ty se z toho dostaneš,neboj se.....víš co ti je a to je důležité,já to nevěděla pět let a pěkně to ve mě zakořenilo,neboj se ničeho,budeš v pořádku ale potřebuješ pomoc od psych.

neděláš si to sama...To je fajn holky že si můžu takhle popovídat. Je mi 25 let. TeĎ mě trápil jeden problém. Ještě ted´se klepu. Měla jsem strach že je můj přítel nemocný. Ještě teď se mi klepou ruce. Pracuji v noci a rano spim. Před pár dněma se mi stalo že jsem se vzbudila, potřebovala jsem na toaletu. Vztala jsem ale po pár metrech jsem přestala cítit nohy, ale tak že jsem se na nich prostě neudržela. Víte holky, já si to hlavně neumím dávat dohromady. Nevím jestli to s tím souvyselo. Jen právě přemýšlím jak mi píšete jáké problémy máš třeba ty Beatko. Teda tvé problémy muí být hrozné. Doufám že se to třeba alesopn trošku zlepšuje. Nevědela jsem že to může být až takové. Budu na tebe myslet.

nemůžu LUCI a co nespím tak je mi hůž a hůř,já se už tak podvědomě bojím rána že nemůžu usnout....

neděláš si to sama MÍŠO,Dělá ti to ten strach neboli UZKOST,mě třeba než jsem začal chodit k psychoušce strachem nesloužily nohy,prostě mi tak znecitlivěly a ztuhly že jsem nemohl jít nebo se postavit,o dušení se,bušení srdce,brnění ruk,tuhnutí obličeje kdy to jde až do křeče,točení hlavy atd,atd,psala bych asi dlouho,ani nemluvím ale je to opravdu ta psychika a uzkost se kterou se těžko pereme e bojíme se víc a víc aono nás to dusí..blee,opravdu vím o čem mluvíš ale určitě zajdi k dr.a řekni jí to....ona ti pomůže...je těžké to ovlivnit a přestat se bát ale jde to snížit na minimum,ničeho se neboj,čím dřív půjdeš tak tím dřív se přestaneš trápit,víš kolikrát ke mě jela v noci rychlá jak to vypadalo že mám infarkt a svíralo mě na hrudi a dusila jsem se????mnohokrát ale je to jen strach který nás dokáže dostat do těhle těch stavů

Beatko,ty nemůžeš spát??
hezky to píšeš Michaele...Michaelo,neboj,budeš v pořádku,zajdi za doktorem a hlavně si zkus promluvit s maminkou,jsi zřejmě mladá holka?..od začátku je nejlepší,když ti rozumí a pomáhá někdo blízký...

ten kdo tě má rád a...dobře nebudu vykat :-)))). Právě že lidé kteří to nemají si většinou myslí že si podle mě vymýšlíme. Teda alespon já jsem se s tím setkala. Dělují si srandu. A mužu se zeptat jaké máš problémy ty?

a ještě zdravím Renču...tos jako věděla předem,že jdou holky na ten tandem????:-( ...brrrrrr

ten kdo tě má rád a záleží mu na tobě tě bude brát vážně protže to co se ti děje je hrozně nepříjemné ale není to na nás moc vidět,mamka to snad taky jednou pochopí,neboj jen musí chtít to pochopit protože když to na tebe přijde tak ten strach je hrozný až tě právě dusí a nevykej mi MIŠKO prosím

každý s touhle panikou se...no celkem jo, ze začátku jsem myslela že se se mnou spíš rozejde, vysvětlila jsem mu to. Jednou jsem se začala dusit v autě protože prudce zabrdil kvůli jinému autu a tak nějak začal chápat že nějaký problém mám. myslím že se o mne také bojí a tak raději dodržuje naše domluvy. Když někam jede musí mi podávat pravidelně zprávy. Protže ví že když to neudělá začnu ihned panikařit. Začnu se dusit ajančit. Jen by mě zajímalo, proč nemůžu dýchat? Dělám si to sama?