Tr(á)pím (se) kvůli mámě

Prosím, koho tady irituji, nevšímejte si toho co píšu, kvůli vašim poznámkám se skoro bojím, aby mi tuto diskuzi nezrušili.
Velice mě mrzí, že tu někdo uvažuje nad hodnověrností mých příspěvků a dokonce, že tu píšete mým jménem něco tak sprostého...
Ale doufám, že snad tu jsou i normální lidé, kteří pochopí mou situaci. Úplně se bojím psát dál, protože jsem si vědoma, že někomu to může připadát i komické, mně to tak taky někdy připadá, ale moje máma má asi veliký problém, já ji mám ráda a chci, aby se chovala normálně.

Doufám že ti matka za ty...Ahoj Verčo

Jen ať si vypíše a za lží může být kus pravdy.

Jaká Britta?

Co to je za blbost? Tak proč už nejsi dávno z domu, proboha? Ale může být, že jsi fakt nemocná a máma se o tebe stará jak může. Třeba odmítáš brát léky, tak se snaží nějak je do tebe vpravit. Jestli ovšem nejsi Britta...

jo, ve 25 bys mela mit svuj zivot a ne aby ti matka nosila piti az k nosu

Když je ti 25 to je takovej problém se od matky odstěhovat? Jsi dospělá, snad chodíš do práce a vyděláváš, najdi si svoje bydlení a budeš mít od matky pokoj. A jestli je to s těma drogama pravda, tak jí na rozloučenou taky nasyp nějakou drogu do pití. Uvař jí kafe a nasyp jí do něj rohypnol.

Jasně, je to jen jeden blbeček, kterému vadí každá diskuze.

Nevadi,pis dal kdy muzes a tyhle keci neposlouchej o vymejsleni.

Pokud vám moje diskuze vadí, už nebudu psát.

Je mi 25, nic jsem si nevymyslela.

kecá je to vymyšlený ........jen se baví tím že lže lidem......

Magnum11, kolik Ti je?

Tak za prvé, tohle je zatím jen můj první příspěvek, mám toho na psaní na hodně dnů:-) No a jinak- ona ví, že my víme, že nám něco přidává a není to jen do pití... Je to fakt bitva, já jsem zjistila, že nemám na to pořád si hlídat pití, nosit si pet lahev všude s sebou, i na záchod, jednu dobu jsem pila jen vodu z kohoutku... Ale prostě já nemůžu vypít na ex pokaždé celou lahev i kdyby to byla 0,5l, nebo pokaždé, když se chci napít, jít si pro jistotu otevřít úplně novou. My jsme ji prosili, křičeli na ni, vyhrožovali jí...nic :-) Ale úsměvný důsledek to mělo u mě v dětství- na dovolená jsem známým sypala do kávy nebo čaje sůl nebo pepř, i návštěvám, odkoukala jsem to od ní a bavilo mě pak pozorovat, jak se lidi pitvoří. Takový srandovní úlet dětství.:-) No ale ona mi to dodneška vyčítá, jak jsem se chovala nezvladatelně, že do teď má prý z toho ostudu a myslím, že i ti známí si o mně myslí, že jsem zlomyslná.

Chceš nám říct, že ti...Dává jí uklidňující léky. Takových případů již bylo, kdy dávali lidé svým dětem či příbuzným léky do pití.

Protože mám přes den dost...Chceš nám říct, že ti máma dává drogy do pití? A nevymýšlíš si náhodou? Zdá se mi to jako dost blbej výmysl, takhle psát o vlastní matce.

A ještě snaž se nic nepít, co ti dává matka. Budeš ale muset dělat, že o tom nevíš, že jsou v tom léky.

Protože mám přes den dost...To, co píšeš je dost závažné. Nevím, kolik ti je let, ale píšeš dost rozumně. Myslím, že tvá matka nemá právo dávat ti bez tvého vědomí léky. Určitě by si se měla dojít poradit s psychologem, co dělat. Psychologa by určitě potřebovala hlavně tvoje matka, ale asi to nebude vůbec lehké, jí tam dostat. Tobě by mohl psycholog pomoci zpracovat negativní pocity, které se v tobě díky chování matky hromadí.

Protože mám přes den dost málu času na psaní a taky u počítače mě máma dost hlídá, tak vždycky přes den napíšu třeba jenom nějaký jeden příspěvek.
Takže moje máma.. Určitě to není jen jeden pocit, který k ní cítím. Některé dny ji mám opravdu ze srdce moc ráda a vidím, že je všechno naprosto v pohodě, některé dny se cítím zoufale a bezvýchodně a jsou dny, kdy si říkám, že takhle se asi cítil Ježíš, když sváděl boj s ďáblem, na kerého nikdo nemohl.
Třeba dneska ráno, dala jsem si na pití sirup, no a vidím, že mi v hrnku cosi bílého plave, protože máme staré špatné potrubí, říkám si, asi z toho, nebo vodní kámen.. V tušení se podívám proti světlu do lahve sirupu, ano, plave tam, kousky nějakého rozdrceného léku. Po chvilce hledání najdu v kuchyni i přeložený kus papíru se zbytky bílého prášku...
Moje matka si odjakživa o mně myslí, že vůbec nejsem normální. Ano, děti jsou obrazem rodiny a já nebyla někdy doma hodné dítě, jak by si o mně někdo řekl, byla jsem naprosto poddajné, ale někdy vzpurné dítě. Máma se mnou měla občas na veřejnosti tvrdé konflikty a to jsem byla úplný prcek. A tak se rozhodla, že to dítě zkrotí a zabrání tomu, abych někde neudělala ostudu. Nesype to jen mně, ale i mojí babičce. Třeba jsem závislá na seropramu nebo diazepamu za ty roky, já ani nevím na čem.. Ale naštve mě, když se dobře vyspím, najím, napiju, a pak přijdu někam a začne mi padat hlava nebo na mě přijde amok a směju se jak blázen. Moji spolužáci sami byli toho svědky na školním výletu, když to na mě přišlo z ničeho nic po vypití čaje, co jsem dostala od mámy na cestu, já na to přišla až po letech, jak půl autobusu volalo:čajíček? A kdykoli jsem se pak ve škole smála, volali na mě: čajíček? Oni na to "přišli" už tenkrát.
No a zkrátka jakýkoli můj názor nebo rada jsou brány jako zcestné, a tak se ona raději topí v problémech, než by dala na mě, i kdyby ji to stálo cokoli. Pokud jí někdo cizí řekne špatnou radu, ona to udělá, kdyby měla mít sebevětší ztrátu, i když sama potvrdí, že ta rada sice není dobrá, ale ten či ta dotyčná mají větší rozum než já, čili je rozhodnutá, co udělá.. Ona sama sebe považuje za téměř bezchybnou a pokud se jí nedaří, může za to 110% vždy někdo druhý, nikdy nic není její vina. A v práci? No tam má problémy, ale okamžitě nám pak doma řádně zatopí, sice to nahlas neřekne, ale chodí za mnou jak za odpovědnou osobou za její problémy, že co se to zase děje za šikanu a že ona se bojí, aby jim to tam ještě nezapálila, s někým se tam nepoprala, jak říká, "aby tam někoho nezliskala" nebo, aby prý nějak neublížila mně nebo babičce a že se na ni nemůžeme zlobit, poněvadž je v hraniční situaci. Vážně se bojím.
Víte, jsou to věci, o kterých nemůžete asi moc mluvit s přítelem, se známým nebo kamarádkou už vůbec. Ale pokud mě bude nějaký muž chtít chápat a rozumět, proč je to či ono u nás takhle, vysvětlit to nějak budu muset, ale vždycky budu mít v sobě pocit, že už se na mě dívá jinak a bude mi těžko ještě víc, budu se cítit zhozená a nejistá.

Ano, klidně napiš....ale to neni jen o polovicni bolesti. Tady poskytuji rady i takovi, kteri to mysli vazne a jelikoz mozna byli v podobne situaci, budou si vedet rady nebo alespon nestini nebo nasmeruji jak jednat nebo se zachovat.