Tr(á)pím (se) kvůli mámě

Mně by bavilo to, co jsem vyjmenovala.:-)

Jak jsem napsala, já bych...a co tě teda baví?

Aby sis nemyslela - lidé, kteří se dostávají na vrchol, propadají např. nějakým závislostem, protože nesou toho na bedrech hodně: od opilectví, pedofilii, přes černou magii třeba k sebevraždě.

Jak jsem napsala, já bych nevěděla, kterou z cest vybrat. To co myslíte vy je zřejmě svět showbyznysu ..to je jedna z cest, jediná, které se týkají ty omamné látky:-), ale pak je druhá, dokázat něco na poli vědeckém a třetí, v oblasti duchovní-to jsem myslela někdy až pozdějším věku, láká mě to všechno. Pak jsou takové jako podnikání nebo něco napsat nebo psát..

Tak tohle určitě nesdílím...A víš, že ti to přeju? Dostat se na samotný vrchol? Jen nevím, jestli máš dost silnou osobnost unést takovou tíhu a nepropadnout nějakým návykovým látkám apod.

Tak tohle určitě nesdílím :-) Nemám ráda být v ústraní, být někde neviditelná. A pokud mám celý život pracovat a nemám být zelenou vdovou, tak ať to stojí za to.

Byla jsem vychovávaná jako...víš co ti chybí?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Ten DAV :-) který by tě vynášel do nebes.

Nech na hlavě, ale velké osobnosti jsou mnohdy jen "velkými loutkami" v síti intrik atd. To raději žít obyčejný život a smět si o něm rozhodovat sám.

Byla jsem vychovávaná jako osobnost, naděje a mně se to zalíbilo. Touha zaujmout dav, získat širokosáhlou oblibu a uznání, dokázat něco velkého.. Říkáte si, že jsem snílek, ale dodává to opravdu krásný pocit.:-)

No holka, ty si ale...Moje míra je hodně vysoko, já jsem naprostý narcisista:-) A jsem tak spokojená. Vždycky jsem doma říkala, že chci v životě dosáhnout toho, aby moje jméno a naší rodiny si pamatoval v dobrém celý svět. Zatím nevím, kde to uchopit, je moc cest, ale opravdu po tom toužím. Chtěla bych, aby můj život nebyl zbytečný a obyčejný.

Nebo bych chtěla být...Máš smůlu Yossbábo, o tebe by žádný princ ani pohledem nezavadil.

Nebo bych chtěla být...tak si nějakého VYSNI!

Nebo bych chtěla být princeznou. Nevíte kteří princové kromě Harryho (ideálně hezčí a dědicové trůnu) jsou ještě volní?

Chtěla bych vyhrát Miss,...Vrať se do reálu blbko.

Chtěla bych vyhrát Miss, vzít si milionáře a být slavná a obletovaná. Nedělám pro to ale nic, v 25 bydlim s matkou a celý den visím na diskuzi na netu. Věřím, že přijede princ na bílém koni a já najdu své štěstí bez práce.

Je to ještě horší, já...Vrať se do reálu.

Je to ještě horší, já...No holka, ty si ale fandíš...

To aby sis pod postel napsala: CHCI BÝT KATE MIDDLETON, okolo postele zapálila svíčky a začala zaříkávat...

Ambice jsou fajn, ale musíš znát svou míru!

Je to ještě horší, já chci být Kate Middleton :-(

Jenže toho pomáhání má...záleží na tobě, čím chceš být, chamtivým davem, který nikdy nemá dost, nebo člověk, který se spokojí s málem, protože ví, že k životu nepotřebuje drahé BMW ... ale třeba cabriolet :-D, ale ví, že to nebude mít hned

Jenže toho pomáhání má člověk někdy právě tak dost a začne toužit po věcech, které nejsou tak úplně správně a mnozí by to odsoudili, začnete chápat dav, který dělá všechno jen pro svůj prospěch, chcete dosáhnout co nejvíc za jakoukoli cenu.

Nj, jenže tady jsou všichni...No víš, magnum17, ono je to zajímavé, na hodné lidi si druzí rádi troufají, hodní lidé si mnohdy projdou životem velkým peklem, mají velkou výdrž, optimismus, mnohdy ani na nich nepoznáš, že se trápí, bo tím "neobtěžují" okolí, ovšem pak může přijít fáze, kdy už jim to může přerůst nad hlavu, a najednou mají života dost.
Ono není o umění ubližovat, ale najít v sobě i tu druhou stránku, umění pomoci, umění podat pomocnou ruku, těžko se to zvládá, neboť ubližovat je tak snadné, kdežto pomoci druhému, to je běh na dlouhou trať.

Nj, jenže tady jsou všichni zdrceni, z toho prostředí a zároveň všichni jsou součástí, snad ten, co by mi nejlíp rozuměl, tak, ačkoli velký optimista, veselý člověk, šprýmař, nesmírně hodný člověk, dospěl do stádia absolutní touhy konce života.
Taky mám v sobě podivné nutkání: kdokoli se mu hodně podobá, chováním, to spojení-hodný, radostný- mám touhu ho strašně zklamat, zkazit mu život, chci aby byl naprosto nešťastný-snad proto, abych viděla kompletní obraz jeho vzoru i s tím koncem? Nebo já nevím proč jinak.. nebo chci ublížit, že ten nejhodnější trpěl, tak musí všichni mu podobní? Nedává to smysl, měla bych se je naopak snažit udělat nesmírně šťastnými. Couvám před nimi, protože se bojím, že nesnesu ten pohled, když by někdy byli nešťastní, že moje bolest bude růst?