Iveta Bartošová

Jej zivot bol uz na kazdého moc, podla mna. Ked odtrhla kedysi Staidla od rodiny, dalo sa to este mozno zviest na mladost- pochabost. Ked rovnako egoisticky siahla po °"cudzom" aj v svojom zrelom veku, bez ohladu na to ake trapenie sposobuje druhym, nemoze cloveku akosi nenapadnut cosi o karme, ktora si ju nasledne v osobe Rychtara nasla, bohuzial.

Zoufale hledala lásku, ale v cizích rodinách! Kdyby se nesrala jiným do manželství, nemusela takto dopadnout. Chtěla Rychtáře i přesto, že patřil jiné ženě. Tak teď má /měla/, co chtěla.

Život se jí prostě nepovedl, pokaždé, jak se s někým rozešla, si sahala na život. Vystřídala pár chlapů, neuměla překousnout pád a žít obyčejný život... Deptalo jí to, byla bez peněz, a i to ji pak dohnalo k sebevraždě. Deprese, zoufalství, bezradnost a třeba i neshody s partnerem někdo prostě nezvládne. Přesto, byla krásná... Ať ji je zem lehká...

Tomu vážně nerozumím, proč tak tragicky princezno... Škoda, měla jsem ji moc ráda.

Měla svůj sen,s vá přání - nikdo je nechtěl znát. Pánové chtěli její slávu... Jiří Pomeje jí dal roli princezny! Stačila ale realita finanční krize, exekutoři a ostatní jde samo... Za ta léta toho hodně vydržela... je mi jasné,o čem byl vztah s tím posledním...
Její krásu vnímali, její srdce ne. A že měla několik partnerů? Aspoň svůj život i žila, než jí ho ten poslední začal předhazovat... Ale nevěřím, že jen tak opravdovu šla ukončit život... někde je zakopaný pes... já to nevím, kde... ale nevěřím ani slovo stresorovi...

a vrat se do 1 třídy...v sedmičce bude,kdy policie vytáhne,co měla ten den v sobě.Já jsem to hned věděla,protože jinak by nebyla ničeho takového schopná.

Jó už rok prdí do hlíny ale stále tady ta zombí straší!

Jake vlaki ivetka pry umrela...a vrat se do 1 třídy zš.VlakY a blbý s ý.Jak to můžeš vědět že umřela doma?Co se opravdu stalo se už asi nikdy nedozvíme.Nechte jí odpočívat v pokoji.

... no jo.

co je mrtvá..

On našel 4 dny před její smrtí dopis na rozloučenou, pak koukala na koleje a prý už dávno předtím mu volala, že jde skočit po vlak... A on chudák nic nepoznal...:o((( To je ale kretén!

Seděla na lavičce u rybníku a koukala na vlaky, dokonce na místo činu. Zřejmě je viděla lítat ve vzduchu. Pepo, ty jsi stejný pohádkář, jako ta celá sebranka, která se na ni za života přiživovala... Ideální matroš na diplomovou práci z psychologie.

Rychtář je hodně teatrální osobnost - chová se tak, jak si představuje že by se na jeho místě měla chovat hlavní postava filmu. Ve výsledku působí jeho přehrávání neskutečně komicky - trochu mi připomíná Monty Pythony.

Poslední Rychtovi bulvární...Rychtovy bulvární vrcholy...

Poslední Rychtovi bulvární vrcholy - 29.3 - zase 29.ale bohužel měl únor jen 28.dnů tak nemohl truchlit 29.2.
8.4. pak bude slavit Ivetiny nedožité narozeniny, potom prodá pár dnů na to první narozeniny svého čokovnuka a pak bude slavit svoje narozeniny v den ročního výročí Ivetiny smrti... A to už bude konečná... Uplyne rok a už by bylo divný, kdyby truchlil na rok a měsíc atd... Navíc bude do června ve vězení...

Jméno Josef má právem...
„Pražští pepíci“ (ve starších zdrojích psáni s velkým P) byli hlavně v 80. a 90. letech 19. století bohémové a flamendři, kteří neradi pracovali, ale rádi se bavili a občas prováděli různá uličnictví. Často chodili na taneční zábavy a účastnili se vystoupení pochodové hudby. Nosili kazajku nebo sako, pruhované kalhoty a místo vázanky nebo límečku pestrý šátek; používali neobvyklé výrazy („Pepé, tě bůh!“ aj.), zpívali vlastní písně a byli vynalézaví, když šlo o to získat peníze nebo provést nějaký žert.[3] Podle Jana Nerudy jim dal jméno Pepík Vambera[4] († 1865), vyloučený student gymnázia, tulák a „král pražské flámy“.[5] Pro Nerudu nebyli zlí, spíše poetičtí;[4] v soudničkách se ale jako „Pepíci“ označovali i mladí delikventi — pachatelé krádeží, vandalismu[6] i násilných rvaček.[7] Říkalo se jim i „těžká váha“ nebo „pražská fláma“.[8]

Jméno Josef má právem...
„Pražští pepíci“ (ve starších zdrojích psáni s velkým P) byli hlavně v 80. a 90. letech 19. století bohémové a flamendři, kteří neradi pracovali, ale rádi se bavili a občas prováděli různá uličnictví. Často chodili na taneční zábavy a účastnili se vystoupení pochodové hudby. Nosili kazajku nebo sako, pruhované kalhoty a místo vázanky nebo límečku pestrý šátek; používali neobvyklé výrazy („Pepé, tě bůh!“ aj.), zpívali vlastní písně a byli vynalézaví, když šlo o to získat peníze nebo provést nějaký žert.[3] Podle Jana Nerudy jim dal jméno Pepík Vambera[4] († 1865), vyloučený student gymnázia, tulák a „král pražské flámy“.[5] Pro Nerudu nebyli zlí, spíše poetičtí;[4] v soudničkách se ale jako „Pepíci“ označovali i mladí delikventi — pachatelé krádeží, vandalismu[6] i násilných rvaček.[7] Říkalo se jim i „těžká váha“ nebo „pražská fláma“.[8]

Pane Bože, ten Rychta je fakt exot, kdy už bude od něho pokoj...
Tohle přece není normální, aby se pořád lidem připomínal stupiditami a obviňováním. Ivetina života je mi moc líto, ale s tím trotlem neměla hezký život, protože pokud by to klapalo, neměla by zřejmě důvod ze života dobrovolně odcházet. Ty jeho krokodýlí slzy rozhodně nedojmou...

Na odchodu novináře a fotografa ubrečený vdovec neopomněl připomenout zítřejší výročí a tím pádem i nabídky na honoráře za poskytnutou „taškařici", kterou připravil a která si v ničem nezadá s některými pořady z Hollywoodu. Spolu s fanklubem, rodinou, televizí, rozhlasem a novináři společně navštíví místa, kde jeho milující nebyla, a to : prázdný hrob, kříž u šraněk a místo, kde kuna chytla pach sousedovic kurníku.

No a to se už musí pořádně zdokumentovat jak v novinách tak i v TV a moderátoři a moderátorky s kterýma si tyká už se na to třesou. Duben = měsíc k nezaplacení

Po 11 měsících od sebevraždy Ivety Bartošové prozradil Josef Rychtář, že den předtím dostal od zpěvačky znamení. Bohužel ho nepoznal, a tak je z něj vdovec.
Zpěvačka ukončila svůj život jen pár set metrů od svého domu pod koly jedoucího vlaku loni 29. dubna v 11:29.

„Odpoledne před tím dnem mě Ivetka poprosila, jestli půjdeme na procházku. Byla hodně zesláblá, protože málo jedla. Šli jsme jen kolem rybníka a posadili se tam na lavičku,“ vzpomíná Rychtář na jedny z posledních chvil, které trávil se svou manželkou.

„Vybavuji si, jak se upřeně zahleděla na projíždějící vlaky. A na tom místě, kam se dívala, pak druhý den svůj život ukončila,“ prozradil Blesku vdovec se slzami v očích.