Mužnost

Kronikářské záznamy o usmrcení Roberta z Bari, logotéta a protonotáře Karla z Anjou, za veřejné přečtení na popravišti proklamace o trestu smrti pro Konradina, Fridricha Bádenského a jejich leníky , podobně jako zvěsti o zabití kata po dané hromadné popravě, je nutné brát s velkou rezervou. Je více než rozumné předpokládat, že podobé záznamy a zvěsti odrážejí daleko spíše bláhová lidská přání nežli historickou realitu.

Poprava Konradina se jistě dotkla sentimentů mnoha jeho současníků. Brzy po Konradinové smrti se též objevil nejméně jeden podvodník, o kterém mnozí věřili, že je vzkříšeným Konradinem.

si právě cvrnkla do kalhotek

Poněvadž věřili či...WL,pojetí smrti. A pak,že to z něj nedostaneme...

Poněvadž věřili či...Brilantně podáno!

Poněvadž věřili či doufali v posmrtný život, respektive přímo v to jeho pojetí, které bylo poplatné katolickému křesťanství 13. století, odkázali oba urození mladí muži značnou část svých majetků klášterům. Doufali, že jim tento druh předsmrtné štědrosti přičte jejich křesťanský bůh k dobru, a že s nimi díky tomu bude na onom světě po jejich popravě lépe zacházeno.

Naděje není odpovědí na všechny naše proč,
ale dává nám sílu...

...křesťanská smrt...

Když obstarožní francouzský rytíř Jean Bricault, pán z Nancy, informoval Konradina a Fridricha Bádenského přímo v jejich vězeňské cele na Vaječném hradu, že tito budou popraveni, zmínění mladí muži jej požádali o tři dny příprav na křesťanskou smrt. Této jejich žádosti bylo vyhověno. Lze v tom vidět dílčí milosrdenství ze strany Jeana Bricaulta, nebo přímo Bricaultova pána a velitele, krále Karla z Anjou? Ano, lze.

Karel z Anjou se s Konradinem opravdu nijak nesral, a jednal s ním jako s dospělým hrdelním zločincem.

Někdo by mohl obviňovat tehdejší společnost, že dovolila "mladistvému", aby si "hrál na vojáky", místo aby se postarala o jeho "všestranný a harmonický rozvoj". Standardy 20. či 21. století však nelze aplikovat na století 13. Ne, nelze!

Mužný byl způsob, jakým mladičký Konradin posbíral vojsko, mužný byl jeho vpád do Itálie, mužné byly jeho boje s Karlem z Anjou a italským guelfy. Mužným trestem pak bylo i jeho uvržení do těžkého žaláře ve Vaječném hradu, jeho eskortování ozbrojenou kohortou na neapolské tržiště, proklamace ortelu smrti nad ním ústy Roberta z Bari, a jeho veřejná poprava mečem.

na popravišti nějaké...lehce dotknout šíje, aby tak upravil úhel jejího sklonu. Tohle bývá obvyklé znamení, že stětí přijde v nejbližších deseti či dvaceti vteřinách.

na popravišti nějaké mužné gesto, že jej hodlá stít v nejbližší minutě?

Možná ano, možná ne.

Mužný byl i vztah Konradina...Hluboké a bystré analýzy, drahocenné klenoty lidského ducha!

Dáma v černém

její havraní vlasy ,bledá tvář
onyxová zrcadla
co je zač,sebe se ptám

nemohu si vzpomenout
ale ten zvláštní pohled znám

to tehdy před oltářem
kde stála a já ji ve svatební den
nemohla obejmout

její krása však hloubku ukrývá
je jako jizva v duši a srdci vyrytá...

Mužný byl i vztah Konradina k papeži a Římu. Když Konradin vkročil do Říma, měl možnost se k chřadnoucímu papeži Klementu IV zachovat podobně, jako se o pár dekád později zachoval francouzský král Filip IV. Sličný k papeži Bonifáci VIII. - hrozit mu popravou, bít ho, postarat se o jeho smrt v řádu dní a naoktrojovat církvi nějakou vlastní nastrčenou figurku. Mohl též vyplenit papežské pokladnice, uspořádat hon na římské guelfy a zabavovat jejich majetky. Takto by možná zlomil guelfskou ligu a zajistil si dost peněz na rozšíření svých armád a bezproblémové placení žoldu svým vojákům. Konradin však bral vážně závěť svého otce, podle které měl církev naopak chránit. Tím projevil veliké rytířství, ale papežská kurie a Řím se mu posléze odvděčily po svém. Římský senátor a pán Asturie, guelf Frangipani, Konradina po prohrané bitvě u Tagliozza zajal a vydal Karlovi z Anjou, a papež Kliment IV. poslušně odsouhlasil Konradinovu popravu v Neapoli.

prominenti a hodnostáři,...Je proto i naší povinností vnímat Konradina jako šestnáctiletého chlapa, a nikoli šestnáctileté dítě. Nezapomínejme, že se mu dostalo i speciální výchovy, která jeho chlapství v šestnácti, ba i patnácti, letech umožnila.

prominenti a hodnostáři, kat i spolupopravovaní na Konradina jistě hleděli v onen osudný říjnový den na neapolském tržišti jako na celého chlapa.

Došlo-li vedle toho opravdu k usmrcení Karlova z Anjou protonotáře a logotéta Roberta z Bari Roberem z Flander ihned poté, co řečený Robert z Bari přečetl na popravišti ortel smrti nad Konradinem, je v tom rovněž možné vidět speciální úctu Roberta z Flander, synovce Karla z Anjou, ke Konradinovi.

To jsou všechno velmi významná slova hodná další široké a hluboké diskuse. Široká veřejnost se ale takových diskusí bojí, protože není schopna samostatně přemýšlet o tragických a vážných věcech, a už vůbec není s to myšlenky o takovýchto tématech souvisle a kultivovaně artikulovat.

Konradin byl schopen mezi 15....Jelikož na sebe Konradin v šestnácti letech, ne-li už rok předtím, plně vzal roli muže, vrchního velitele a panovníka, jistě bral jako logické, že s ním bylo po ztroskotání jeho válečného úsilí jednáno jako s mužem, a že mu bylo dáno, aby i zemřel jako muž. I svoji popravu pak ze své strany jistě jako muž podstoupil.

Chce-li muž dosáhnout jakýchkoli výjimečných úspěchů, musí do svých bojů jít s nadějí a vírou v úspěch, jakkoli je možné, že jej tato naděje a víra zklamou, a on bude poražen, ba i zcela rozdrcen a anihilován.

Konradin byl schopen mezi 15. a 16. rokem svého věku sebrat armádu v Říši, vypravit se s ní do Itálie, a svádět tam bitvy se zkušeným válečníkem Karlem z Anjou. Činil tak, ač měl pro potřeby tak obrovského podniku málo peněz, a ač jej během jeho tažení záhy opustil jeho strýc Ludvík Přísný i jiní významní velitelé jeho říšského doprovodu. Jistě musel činit obtížná rozhodnutí, vydávat rozkazy, sám a skrze své orgány kontrolovat jejich plnění, sjednávat ve svých jednotkách pořádek a utužovat kázeň, jakož i trestat své vojáky za jejich rozmanitá provinění.