Nemám rád vykání

A tobě, Honzo, je kolik?Pětatřicet.

27A tobě, Honzo, je kolik?

27

Milane, vy byste každýmu...To si pište, Patriku, že bych vás napomínal. Vy jste teda číslo. Takhle mladej a vykáte si se svými vrstevníky. Já to nechápu. Ale musím uznat, že jste borec, tak vám za odměnu vykám.

Sehnal jsem si brigadu, sjou...No bodejt'. Normálně jí hned začni tykat. A kolik ti je?

Na fórech tykačka, o co jde...

No, o prázkách jsem byl na brigádě, kde byli chlapi starší - i přes čtyřicítku... A když jsem jim zpočátku vykal, tak to brali skoro jako urážku :-D Jo, s nima to bylo v pohodě :-)

Na gymplu to bylo zláštní, když nám někdo vykal - taky jsme se s jednou učitelkou domluvili, aby nám tykala ;-)

Je mi divné, když mi vykají učitelky na gymplu. Na druhou stranu mi přijde přirozené, že já vykám jim. :D Jinak skoro každému člověku, o kterém vím, že je dospělý, vykám (nedomluvili-li jsme se na tykání). Nepočítám čerstvé osmnáctkaře, jako jsou brácha kámoše a partyja okolo. A na fórech upřednostňuju tykání, samozřejmě mám i výjimky, kdy vykám. Buď si to vyvodím už z toho, jak ten někdo píše a působí na mě, nebo záleží už třeba na konkrétním člověku, kterého si delší dobu vážím. Tím zas ale nechci říct, že všem těm, kterých si nevážím, tykám. :)

když mi někdo vyká, tak mi to připadá takové trochu divné,připadám si jak bych měl 70. Já většinou začnu s vykáním,nejlépší je když mi začne někdo tykat, tak já pak taky začnu.

Dneska nam nabidnul tykani nas novej ucitel... je to takovej mladej kluk, dela si PhD v Brne na Masarykove a u nas v Pardubicich uci Uvod do studia jazyka... cumeli jsme jako puci vsichni :D

Sehnal jsem si brigadu, sjou...mae-geri: to jsou přesně ty situace, který nemám rád....

nakonec to řeším dle toho, jak se dotyčný/-á projevuje...pokud sympatiky, jako Ahoj, atd...taky klidně tykám...a naopak

Sehnal jsem si brigadu, sjou tam 3 starsi chlapi - to je jasne vykani. Ale pak tam jsou 2 mlade holky, jedna taky na brigade, tak te budu nejspis tykat a pak jedna (ktera ma byt jakoze ma vedouci) mlada - pripada mi stejne stara, jak ja. Tak nevim, co s ni. Ale pri seznameni mi rekla ahoj a ne dobry den, tak snad ji nebudu muset vykat... :)

Výkám většinou straším lidem (tedy jako výrazněji starším než já, tak něco kolem +20 ) které neznám a samozřejmě i některým které znám (např. učitelé apod.)
Na internetu skoro to samé, akorát na diskuzních fórech většinou tykám. :)

kamkoliv prijdu tak tykam ... je to proste normalni US styl :-) ... v US si vykani musi ta osoba zaslouzit :-) ... a cela nase firma si navzajme tyka ... tak proc ne :-) ... a kdo na to nema zaludek tak at se se mnou nebavi :-)))) ...

prezitky prezitky ... nic jinyho ...

...osobně taky radši tykám, je to jednodušší...

zajímavý bylo, že v Argentině, kde jsem nedávno byl, tak kdybych tam vykal, asi bych nejspíš dostal po hubě... :) přeháním, ale de facto byste mohli dotyčnýho urazit...kamarádka mě na to vysloveně upozornovala...

ale třeba ve Španělsku, kde se mluví stejným jazykem jako v Argentine, se musí vykat či tykat dle situace... :pozor2

Mám radši tykání, přijde mi divné, když mám vykat lidem ve věku mého bratra(je o 12let starší). Všem jeho kamarádům automaticky tykám, i když jsem je ještě v životě neviděla. Zatím si nikdo nestěžoval. Jiný případ jsou profesoři, nadřízení apod. těm vykám automaticky

tykání i vykání se dá v různejch situacích rozumně zkousnout. ale podle mluvy a chování dotyčnýho poznáte že vám tyká proto že je tak řeč uvolněnější nebo proto že si vás neváží ani jako člověka. Byl sem nedávno nakoupit nějaký konektory v elektře a řikám: samec jack, blablabla... samice..... a prodavačka: zásuvku?????? já: ano, zásuvku.... dál - cinch... smice. ona: chceš zásuvku??!!! už sem byl nesvůj. měla na mě hnusnej hlas... pak sem chtěl redukci ale tu neměla, tak sem chtěl přibalit další jacky a cinche, a to už byla fakt hnusná. já tam stál a usmíval se.. v hlavě se mi začal bouřit prudkej haredcore a rozhodování jestli na ty konektory v tom pekle počkám nebo se vrátim zpět do města a tu ženskou nehumálnim způsobem usmrtim.... :twisted: myslim si že to neni ani o tom VY/TY, ale o tom vztahu. pak vám bude téměř jedno jestli si vykáte nebo ne....

Mě se stalo že jsem ze synem přistupoval do výtahu kde byla mladá slečna já jí zdavím slušně dobrý den a syn na ní ahoj.
Byla to jeho spolužačka ze 6. třídy zš.
Pak se mě ptal proč 11 letý holce vykám zatím co jeho kamarádům by mě to nenapadlo.
Měla melír a byla namalovaná, kdo má poznat kolik jí tak může být.

Já jsem cyklista a my cyklisti si teda tykáme. Když někoho na silnici potkám a je to cyklista, tak normálně tykám a vůbec se neptám.

Nesnáším to partajní tykání.

Radši si s lidmi tykám, přesto nejsem a priori proti vykání; občas je příjemné držet si už čistě lingvisticky odstup od lidí, od kterých si člověk odstup držet chce – třeba od policistů, prodejců mobilních tarifů nebo absolventů obskurních oborů na filozofické fakultě, když se mě ptají, jestli si k tomu dám hranolky. Stejně ale závidím jazykům, ve kterých je problém tykání/vykání vyřešen jednou provždy a stejným způsobem se oslovuje pán i kmán.

Samozřejmě nemluvim o situaci, když jsem někomu představován; zařídim se podle toho, v jakym módu oslovování jsem já s představujícím a představující s představovaným a nazdar bazar, žádnej stres. Blbý ovšem je, když někoho kontaktuju poprvé, nemluvě o situacích, kdy jsem se s někým už viděl, ale podařilo se mi zapomenout, jak jsme si to napoprvé nastavili.

Pak babo raď. Jasně, existujou témata, který samy o sobě určujou vhodné mluvnické číslo při oslovení; když budu shánět práci v investiční bance, tykání myslim nebude úplně vhodný, když budu pro změnu shánět drogy, vykání asi nebude nejlepší způsob, jak přesvědčit neznámýho dealera, že nejsem vejška.

Pořád je tady ale spousta okamžiků, kdy mi připadá, že tykání by mohlo znít trochu moc osobně – a vykání pro změnu trochu moc neosobně (zaplať Jehova, že onikání už se z jazyka vytratilo). Jasně, za ta léta nejistot jsem se naučil minimálně psát zcela neutrálně – lingvisticky by se tomu říkalo asi nikdokání. Kdykoliv ale začínám mail neutrálním oslovením (“Zdravím!”), pokračuju za použití nevyjádřeného podmětu ve středním rodě (“Jen jsem se chtěl zeptat, jestli by šlo…”) a končím bez pozdravu (“Díky za odpověď, Attila”), připadám si trochu jako idiot.