Vztah matka - dcera

Ahoj mám stejný problém,...Leno, tvoje máma je příšerná, manipulativní ženská. Je zvláštní jak pořád o ní hovoříš jako o mamince. Asi k ní máš obrovské pouto, jenže měla bysis ujasnit priority - tvá rodina nebo matka? Jak to, že jste dovolili, aby rozhodovala o Vašich penězích?
Bohužel zaplatíš za to, že jsi byla hodná dcera. Chtěla jsem se tomu vyhnout, ale i za hloupost. Investovat do baráku, který ti celý nepatří, to si opravdu koleduješ o malér. Mámě bys měla jasně určit pravidla: žádné hrabání ve věcech, do dětí ať ti nemluví, jestli se chce hádat, klidně ji nech, nereaguj.... Ono jí to přestane bavit. Jen jde o to, aby to nepřestalo bavit manžela.
Svojí mámě jsem před 15 lety zakázala vstup do baráku, 3 roky byla uražená, teď s ní vycházím téměř dobře. Ale je to pro mě víceméně cizí člověk, nemám k ní žádné city. Ona je nikdy nedávala mě, teď jenom sklízí, a dokonce si i ty své chyby uvědomuje. Ale vím, že i kdyby bylo nejhůř, domů mi nevkročí. Rozvod kvůli jejímu sobeckému chování opravdu neplánuji...

Ahoj mám stejný problém, nejraděj bych od matky utekla ale nemůžu.
V dětství jsem si myslela, že mám nejlepší maminku na světě. Měla jsem pocit, že mě rozmazluje. Pořád mi říkala že jsem její skleníková kytička, když jsem měla nějakou kamarádku, tak mi ji vždy zakázala, každý mě prý jen využíval. Ve 20 jsem začala chodit k psychiatrovi, neuměla jsem si sama ani koupit lístek na autobus. Po 2letech na lécích jsem odešla z domu. Měla jsem skvělou práci, velký byt, manžela, děti, poprvé v životě kamarádky a takový ten normální šťastný život. Matka jezdila každý týden na 2 dny. V té době mi došlo, že není tak skvělá a že se mě jako jedináčka snažila naprosto upoutávat k sobě.Ty 2dny týdně byli nepříjemné, ale dalo se to vydržet. Pak zemřel otec a maminka věčně volala že nemůže chodit a hýbat se, že měla asi mrtvici.Říkala mi, že mi odpustí když ji dám do domova důchodců, že sama v domě už být nemůže. Jako jedináček jsem cítila povinnost se o ni postarat.Přestěhovali jsme se za ní,opravili a rozšířili starý dům. Do oprav jsme dali 2miliony a 20 let to budeme splácet. Maminka je najednou zdravá, o všem chce rozhodovat. Všechno je udělané špatně. Když není po jejím tak křičí, pak brečí,dětem vykládá že už se těší až umře.Chtěli jsme si nechat trochu peněz, kdybychom třeba onemocněli, protože hypotéka je pro nás velká zátěž. Jenže ona si usmyslela předělat ještě část domu. Já nechtěla. Samozřejmě si to vydupala. Dům už je podle ní, já mám na účtě posledních pár stovek, nemám ani jak zaplatit pojistku domu. Manžel toho má taky plné zuby. Jenže co teď. Kdybychom dům prodali tak víc než milion tratíme a to je pro nás s průměrným příjmem moc peněz.Mimoto je polovina domu stejně její,netuším kolik by chtěla. A maminka ta mi teď říká, že ona se nás o nic neprosila,ať se klidně odstěhujem. Když jsem jí připomněla že říkala jak je nemocná a nemůže být sama, tak mi řekla - ale prosím tě. Hádky jsou tu na denním pořádku, po dětech by chtěla aby už v 18h. večer šly spát, aby nelítali po zahradě, aby byli potichu. Mám na ni hrozný vztek. Je pravda, že po některých hádkách uzná svou chybu a omluví se. Ale za chvíli se nám zase do všeho plete a hrabe se v našich věcech.Nevím co s tím a bojím se, že to bude jen horší.

Moja mama ma zhadzuje aj pred...Ahoj, citim se podobne, jsem po operaci,mama prijela pomahat s detmi, ale ted to vypada tak,ze nam pomuze dorozvratit manzelstvi. Kdyz neni doma manzel,pomlouva jeho, pred nim mu leze kamsi a mne odstrkuji .Presne to slysim,ze ja jsem ta spatna a jemu ze se nedivi....

Před soudcem ve floridské Tampě v pondělí poprvé stanula 50letá žena, která ve čtvrtek zastřelila své dvě nezletilé děti. Důvodem mělo být jejich údajné odmlouvání. Policii zalarmovala matka Julie Scheneckerové.
Výjezdová hlídka ženu našla v jejím domě, na šatech měla krev svého 13letého syna a o tři roky starší dcery. Vyšetřovatelům řekla, že děti odmlouvaly a ona to už nemohla dál trpět, což by prý měli pochopit.
S pistolí ráže 38, kterou koupila pět dní před činem, plánovala zastřelit i sebe, ale nakonec tak neučinila.

Místní média uvedl, že maminka Julie svého syna Beaua ve čtvrtek vezla na fotbalový trénink. Cestou ho střelila dvakrát do hlavy a pak se vrátila domů, kde našla dceru Calyx, jak řeší u počítače domácí úkol, tak ji střelila do tváře.

Otec dětí, který je vojákem, byl v době činu na služební cestě v Kataru. O vraždě dětí se dozvěděl v pátek.

Moja mama ma zhadzuje aj pred mojím partnerom, ktorému vyhovuje, že ja som tá zlá, lebo potom aj vo vzťahu, keď on chodí piť alkohol alebo sa túla po diskotékach, povie, že však je chyba vo mne, že mi to aj vlastná matka povie. Som už vo veku, keď aj ja mám dospelé dieťa a matka mi neustále rozdáva rady a pokyny. Však je dobré, keď niekto aj poradí, ale stále nemusí rozprávať len o tom, čo zlé sa kde stalo a mňa bombardovať, že neviem, kde mám syna, keď je vonku. Naše stretnutia vždy končia tak, že si po nich poplačem. Ani na dovolenku nemôžeme ísť, aby sa celý čas nebála a nebola v strese, že sa niečo stane. Je to veľmi pracovitá a dobrá žena, v živote dokázala nemožné veci, ale ja som len obyčajný smrteľník, ktorý nechce pätnásť hodín denne pracovať a riešiť len samé negatívne veci.

o koho se vubec matka nezajima? je ji jedno v kolik prijdete a tak?ja kdybych neprisla domu tyden tak by ji to neprislo vubec divne, za to mladsi segra jak mile se zpozdi jen o hodinu tak vsechny burcuje

aj ja mam problemy s mojou mamou... kedysi sme boli kamaratky no teraz cim som starsia je to tazsie...mam 20 rokov a nedavno nastal taky konflikt ze to vyzeralo ze odidem z domu s mamou sme sa udobrili slubila ze sa bude spravat lepsie ze sa len boji ze o mna prichadza ale neuvedomuje si ze cim viac bude kricat a dirigovat ma ze to bude horsie ... tym skor ma straca ... mam svoju mamu velmi rada az na to ze nemozem byvat s nou .... nedokazem byt v jednej miestnosti s nou byt je to hrozne ... aj obycajna konverzacia sa zmeni na hadku ... bez mihnutia oka by som odisla z domu osamostatnila sa ... ale studujem a netusim ako by som to spravila pretoze skolu ukoncit nechcem ... ale je to pre mna psychicky narocne byt v jednom byte s matkou ... vzdy najde neco zle co urobim ... riad umyjem ale neutriem ho hned alebo mam vo svojej izbe na stole veci na ucenie rozlozene a ju to irituje ... som uz z toho fakt na dne netusim co mam robit uz sa snazim byt co najviac vonku alebo s priatelom ked je to mozne ... radsej sa zdrzujeme u neho ako u nas aby to nebolo pre neho take blbe ked na seba s mamou zjapeme .... tak no snazim sa predychavat tie hadky ale viem ze raz vybuchnem a to nechcem ... ak ma niekto radu ako by som mohla vydrzat este 2 roky doma tak mi poradte inak sa zblaznim uz

Mio, máte na mysli knihu...Ano..,autory knihy Hranice jsou H.Cloud a J.Townsend,publikací na toto téma je mnoho,já si vybrala právě tuto knihu...krásný den.

Mio, máte na mysli knihu Hranice v chození od Clouda a Townsenda?

Vztah s mojí matkou se vyvinul tak, že jsme schopné spolu několik minut telefonovat. To je chvilku jako milius, po několika minutách přejde do útočné polohy : JÁ, JÁ a už mě nepustí ke slovu, vpodstatě o mě ani nemá zájem, je zaujatá sama sebou...Podařilo se mi po mnoha letech utrpení, které tady není prostor rozepisovat, zaujat postoj, že namám výčitky svědomí, ale taky jí už umím pevně říct NE. Jakmile jsem to dokázala, matka podstatně zkrotla. nejsem mladá, patřím spíš ke starším a tak dlouho to trvalo.

Žádné dceři se nemluví dobře o problematickém vztahu se svojí matkou.Mám podobné problémy,jak tady všechny píšete.Moje matka neměla lehký život,taťka despota a později alkoholik,před dvěma roky zemřel a i když mám ještě bratra,veškerá pomoc zůstala na mě.Matka si zvykla na to,že kdykoli něco potřebovala,vždy jsem tady byla já,kdo ji neodmítl pomoc,i když se mi to z pracovních ,či jiných důvodů vůbec nehodilo.Matčiny prosby byly někdy až malicherné a já pak byla sama na sebe naštvaná,že jsem ji nedokázala říci"ne".Nyní jsou naše vztahy velmi napjaté,protože jsem se odvážila matce toto pomyslné slůvko"ne"říci.Vyslechla jsem si urážky,nadávky a vyčítání,jak nevděčná jsem dcera...,moc to bolelo.Chyba byla na mé straně a to,že jsem nedokázala stanovit zdravé meze.Také mám svoji rodinu,děti, práci a mnoho dalších běžných starostí,jako každá z Vás.Kniha "Hranice",dokáže trochu nahlédnout do nitra těchto problémů.Přeji všem krásný a pohodový rok 2011.

a mám poslední připomínku: mám těžce tělesně a mentálně postiženou jednu dceru. Když čtu o "věci názoru" ohledně pohlaví dítěte, tak je mi hodně smutno. Mám dvě dcery, ale kdyby byly obě zdravé, tak za to dám nevím co. A zde se někteří rouhají, když tu blábolí něco o nějakém opoždění. No nic, ať si to každý srovná sám jak chce.

Eufori: co jsi napsala je dost brutální. Vzhledem k věku a tomu, že jsi na druhé straně zeměkoule, si myslím, že bys měla začít sama u sebe. Začít si vážit sama sebe, být hrdá na to, co jsi dokázala a jít svou cestou. Pokud ze strany rodiny necítíš podporu, ale dokonce urážení, tak není jiné cesty než s nimi přerušit veškeré kontakty. S takovou to nikdy neskončí a ty musíš odněkud začít. Najdi si své bydlení, najdi si svůj životní styl, klidně navštiv psychologa, protože jinak se v tom budeš utápět věčně. Jak to psal někdo přede mnou, žijeme v určitém klišé, jak jsou rodiče vždy výborní atd. Ale není to tak. Někdy jsou zlí, i když možná taky nechtěně. Mě vzpomínky na dětství někdy hodně rozesmutní, přestože by mi řada utýraných dětí záviděla, ale ve svém životě jsem dělal vše proto, aby se tyto negativní vibrace dále v pokolení nepřenášely a podařilo se mi to. Takže se ptám, proč se o tohle nepokusila již moje matka a naopak je hrdá, jak byla na mě v dětství přísná a jak to bylo správné.

To Nelly : A co budeš dělat když se ti narodí kluk??To se k němu budeš chovat blbě jen proto že sis přála holku??Celkem tohle nechápu

Diskuze se jmenuje vztah matka-dcera, ale nemusí to být podmínkou. Osobně si myslím, že je to spíše o tom, jaká je žena matkou a je jedno, jestli má dceru nebo syna. Já sám jsem muž, ale některé zde zveřejněné problémy znám taky, z mého dětství a mého života. Já problém vidím v tom, že jsem byl jedináček a mám podezření, že matka měla tendenci na mě nahlížet jako na holku. Druhým problémem je to, že matka přišla o svou matku někdy asi v 5ti letech a otec o svého otce taky v dětství. Tito dva lidé se podle mého názoru neměli potkat, protože každému z nich chyběl vzor v jeho linii.

Já si taky přeju holčičku, kluka jsem nikdy nechtěla.My to zase máme v rodině obráceně,chlapi /synové/ si nerozumí s mámou. Jednak můj bratr, i kdyby se máma rozkrájela,tak upřednostnil přítelkyni a domů ho to netáhne, přijde mi,že tam jde na hoďku tak z povinnosti,nemá prostě potřebu návštěv.Můj manžel to samé, s mámou se vidí tak 2x do roka,ale to je zase spíš ze strany tchýně, která nemá moc zájem.Myslím si, že holka prostě i v dospělosti táhne víc domů, není to jenom o tom, hrát si s ní s panenkama.V dětství zase mi kluci přijdou šíleně opoždění, vidím to i u kamarádek ten rozdíl, když mají holku a když kluka.Prostě věc názoru,ale mě kluk vůbec neláká!!!

...tak diky pratele, nikdo ste mi nic nenapsal...

Pavle, díky za názor, psala jsem sem jenom jako příklad, že vše je řešitelné. Každý máme jinou startovní čáru, ale záleží jenom na nás, co se svým životem uděláme. Není to bezbolestné, snadné, ale jde to.

Dobrý den nng, je mi líto co vše jste si musela prožít. Musela jste mít opravdu těžké dětství a přesto z Vás myslím vyrostla skvělá žena. Skláním se před Vámi a gratuluji. Dokázala jste si vybudovat karieru, vystudovat dálkově vysokou školu. To nedokáže každý. Jsem rád, že jste našla partnera se kterým si rozumíte. Přeji Vám objema hodně štěstí, zdraví a také šťastnou rodinu.

Pavle,možná že některé ženy k tomu vede touha vrátit se s holčičkou do svého dětství. Líbí se jim spíš představa šití na panenky a opečovávání medvídků, než lezení po stromech a střílení z luku. Mají pocit, že s dcerou si budou víc rozumět, budou toho mít víc společného. Někdy i chtějí uzavřít takovou tajnou koalici proti mužské části rodiny (aby na toho chlapa nebyly samy...). Chtějí vychovat svou následovnici, další ženu, která dá život dalším dětem, chtějí jí předat své nejlepší ženské vlastnosti. Tyhle představy se někdy naplní a někdy ne. Každé dítě je individualita a některé holčičky mají v sobě víc dravosti, "klukovství", než kluci. Potíž nastává, když se přestavy matky o dceři (a vlastně obecně o dětech) rozcházejí s realitou a ona není schopna dítěti přiznat právo na jeho idnividualitu.
Já sama mám staršího kluka (chtěného a očekávaného) a mladší holčičku (taky chtěnou a očekávanou) a neměnila bych. Děti se skvěle doplňují, kluk se od holčičky učí soucitu a vyjadřování pocitů, holčička od něj zase průbojnosti a neústupnosti. Momentálně oba dva "uspávají miminka", ale ještě před chvílí dcera s dřevěným mečem v ruce vysvětlovala panence, že jde zabít draka.... tohle by asi, nemít bratra, nedělala, on by zase kašlal na miminka. Opravdu si mají co předat.