JHVH (Jahve,Jehova) - jediný živý Bůh

Ok, tak sorry, tak to asi není pobožný Jirka. Ale každopádně ten, co tu smolil ty elektromotorky, je ten samý, co tu nyní smolí ty kvantové prdy a ezo flétnu atd. A takovým říkám, že je to ten nejstupidnější způsob evangelizace. To už je lepší ta pohádka o tom, jak panna porodila spasitele světa.

Jeden z největších problémů současné filosofie mysli je takzvaný Obtížný problém vědomí. Pokládá otázku, jak je možné, že konkrétní věci v nás vybudí určitý dojem – známe jejich vlastnosti, třeba barvu nebo zvuk, který vydávají, ale krom prostého konstatování, že je to barva modrá a hlas flétny, si uvědomujeme, že je to naše oblíbená tmavomodrá a tón jednočárkované „C“, jejž si spojíme s písničkou, kterou nemůžeme vystát. David Chalmers si klade otázku, proč by mělo zpracování vizuální a akustické informace kognitivními systémy dát základ bohatému vnitřnímu životu.

To ty si nevidíš do huby, když jsi tu nedávno napsal, že jdeš pryč, ale nic takového, píšeš sem pořád, akorát anonymně. Poznal jsem to během chvíle, akorát jsem byl zticha. Pochop, že ne každý má potřebu psát svoje příspěvky v anonymitě.

Stačí darovat krev a když ti to odkapává rychleji, než by mělo být, poklesne tlak v krvi, už tratíš vědomí. Kdo má tuto zkušenost, tak na vlastní kůži ví, že vědomí je VRATKÉ A SNADNO MIZÍ. Vědomí je možné jen díky kyslíku, který do mozku dopravuje krev. A dále díky cukru glukóze, které do mozku dopravuje krev. Když je nějaký problém, pokles tlaku krve, nebo mrtvice, nebo úraz, tak vědomí je narušeno nebo mizí. Vědomí není nic jiného než činnost mozku a dá se to prokázat, Všechny esoterické pindy jsou k ničemu. Rozhoduje realita. Dá se snadno dokázat, že vědomí mizí. i tomu esoterikovi, zřejmě Jirkovi, co tu ty esoterické bláboly zkopíroval. Stačí Jirkovi přiškrtit cévu vedoucí krev do mozku a bude tratit vědomí. Když se tak stane na dostatečně dlouhou chvíli, Jirkovi začnou odumírat neurony. Tak jako při mrtvici. A to NEVRATNĚ. Jeho vědomí pak bude snížené. Vědomí = intelekt = mozková kapacita. Je to operační pohotovost mozku. Je v přímé závislosti na počtu neuronů, počtu synapsí a kvalitě výživy proudící v krvi do mozku. Stačí cokoli z toho změnit a vědomí je tím ovlivněno. Stačí poslat do mozku alkohol a vědomí se mění, někdy taky až do bezvědomí se dá opít. Důkazů o tom, že vědomí je zcela závislé na stavu mozku je nespočet. Esoterické bláboly si strč za klobouk. Mě esoterické bláboly nezajímají. Zajímají mě důkazy, realita, fakta.

Jsou to všecko esoterické bláboly a co si myslí nějací filozofové, nebo i fyzikové je přece úplně jedno. Pochopitelně že i fyzikové a filozofové mají pud sebezáchovy i oni špekulují, jak tento pud sebezáchovy uplatnit. Strach ze smrti pak produkuje tyto na první pohled fantaskní bláboly. To už je lepší abrakadabraka Ježíš, co dělal z vody víno, než tyto prdy o kvantových stavech. Je to strašně naivní, když si někdo myslí, že když svoji esoteriku zaštítí rádoby vědeckými názvy a jmény nějakých údajných vědců, že dokázal svoje čáry máry a nadpřirozeno. Ne, nedokázal. Jen se zesměšnil.

Podle elitního fyzika Rogera Penrose (a jeho kolegy anesteziologa) naše vědomí neumírá. Známý oxfordský fyzik a matematik, kromě jiného učitel a spolupracovník Stephena Hawkinga sir Roger Penrose, hledá vysvětlení s odvážnou a za současného stavu lidského bádání vyloženě provokativní teorií. Říká, že potřebujeme zásadní revoluci v našem chápání fyzického světa, abychom se dopracovali k pochopení vědomí. Je to ale možné, když se při studiu vědomí jej pokusíme pochopit pomocí kvantové mechaniky.-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tohle je čistá esoterika. Mohl jsi to, pobožný Jirko, klidně dát pod svým normálním nickem. Z toho ses prozradil, že jsi tady dělal i ten elektromotorek. To byla taky tvá práce.

Australský filozof David Chalmers se domnívá, že vědomí může existovat mimo nám známou realitu. Jeden z největších problémů současné filosofie mysli je takzvaný Obtížný problém vědomí, což je pojem zavedený právě Davidem Chalmersem. Pokládá otázku, jak je možné, že konkrétní věci v nás vybudí určitý dojem – známe jejich vlastnosti, třeba barvu nebo zvuk, který vydávají, ale krom prostého konstatování, že je to barva modrá a hlas flétny, si uvědomujeme, že je to naše oblíbená tmavomodrá a tón jednočárkované „C“, jejž si spojíme s písničkou, kterou nemůžeme vystát. David Chalmers si klade otázku, proč by mělo zpracování vizuální a akustické informace kognitivními systémy dát základ bohatému vnitřnímu životu.

Zjednodušeně řečeno – lidský mozek sice neodpovídá definici počítače podle otce umělé inteligence Marvina Minsky, jenž prohlásil, že mozek je jen computer vyrobený z masa, ale lidské vědomí je program, který v něm běží, přičemž tento program neboli duše nepřestává fungovat ani po naší smrti.

A nejen pro vzhled, mají i lepší charakter, nejsou většinou tak zkažené jako kolem 30tky, kdy už mají za sebou 2-3-4 nedobré vztahy a ty sračky v sobě nesou dál a přetahávají je do dalšího vztahu