Cipralex

Magdi: děkuji, nenapsala bych to lépe. Je rozdíl úzkostná porucha třeba čistě PP a pak deprese. To člověk vůbec nechápe, co ti ostatní dokážou, jak to, že on sám nedokáže nic i mluvit je námaha. Budu ráda, když mi napíšeš třeba na soukromý mail [email protected]

Pete. nenech úzkost rozjet hodně.

ahoj

Ahoj, dneska jsem měla fofr,.....jj..chápu - jen mi přišlo, že alespoň zkusit třeba něxo, co by snad šlo...ale lehko se mi to asi říká..já takový depky nemám...teď jen trochu úzkost, abych měl kde bydlet a neúnosně se nezadlužil..(brrr...už se nikdy nebudu ženit...tohle teda fakt nestojí za to...a to jsem se vzdal části svých nároků-jsem totiž vydírán..)

Ahoj, dneska jsem měla fofr, tak sem koukám až teď. Hm, celkem se tu debatovalo.
Lily, hlavně se pokus bojovat, vím, že už jsi vyčerpaná. Ale uvidíš, že se to jednou povede.
Pete, bohužel, při depresi NELZE donutit mysl, aby se zaměřila nějakým směrem na delší dobu. Koníčky, jsem neznala pár let, ani přátele. Prostě jsem se toho všeho stranila. I když vůbec nechápu proč, prostě si depka vybírala svou daň. Slova - snaž se - mi ubližovala. Vím, že to asi nepochopíš, ale bohužel v depresi se nejde snažit, byť by člověk sebevíc chtěl. Vím jak Lily nyní je, v jakém bludném kruhu se nachází. Doufám, že se brzy najde způsob a léčba, jak z toho ven. Vždycky je nějaká naděje a po dlouhém hledání se najde cesta.
Všichni se držte, já tu budu zase až pozdě večer. Dobou noc. :-)

Docela bych se mi chce z.....no já myslím, že koníčky jsi přece Lily před tím nějaké měla?..tak proč se k nim nesnažíš vrátit?

Docela bych se mi chce z některých příspěvků brečet, jestli to půjde, jak z těch hezkých, tak z těch, co jsem si možná zbytečně vzala osobně, byť možná byly myšleny jinak. Vztahovačnost je taky fajn věc v depce. Ahoj

Věrko: já se před ten barák bojím i vyjít, to je jedna z potíží, jak ze slabosti, tak z toho, jak vnímám jinak. Nemám PP jako jsi měla Ty, tou to kdysi začalo, má silné úzkosti a deprese. A tam se bojuje sakra hůř, znám to jaké je mít úzkostnou poruchu a teď jaké je mít oboje.Pokud nechcete, nemusíte mi psát nic. To je na každém. Jestli se lituju, ano, vadí mi, že tohle prožívám a během ne svého tak dlouhého života poněkolikáté, teď navíc s depresí. A jak jsem psala, nemám štěstí, že by mi sedla první ad, to je má potíž. Když je deprese, vůle moc není, ale těžko se to vysvětluje někomu, kdo ji nemá. Už mě nebaví se tu obhajovat.

Susan: určitě máš pravdu, že je důležité uklidnit hlavu, jak jsem psala, u určitých úzkostech mi to jde, u těch masivních absolutně ne. Ty hodně masivní byly právě třeba po zvýšení cipralexu, šlo to zevnitř, a dýchání do trojúhelníku, autogenní trénink, co se mnou dělal psycholog, kdy jsem měla pocit, že ani neuležím šel mimo mne. Prostě masivní úzkost nevím, jak zastavit, jak píšeš, je to zúžené a nejde tam nic a vše se přetváří jinak. Nemyslím, že jsem mimo, jako, že nevím, kdo kdo je,ale z toho, jak zle mi je a jak to cvičí s celým tělem. Myslím, že tu obtěžuji už dost.

Upřímně, lituju, že jsem kdy s psychofarmaky zbytečně začala, proč se tak stalo vypisovat nebudu. Kdysi jsem se vyléčila z PP, obsesí a derealizací a jiných potíží terapií, tam šlo právě zklidnit hlavu, mít důvěru v sebe, člověk věděl, zvládl jsem to, je to má práce. Vydrželo mi to do nešťastné události 5 let pak se zbytečně volila ad, která jsem dlouho nemohla snést, cítila se po nich divně a o všechny schopnosti, jak jsem to dřív uměla jsem přišla, protože jsem nikdy nevěděla, kdy jsem to já a kdy něco dělaj léky a tak. Tolik moje skušenost. Teď je mi jasné, že moje hlava si je nějak žádá po letech si na ně navykla, zkusila jsem vysadit 2x a neúspěšně. Prosím jen nesoudit, nevidím do Vás a Vy nevidíte do mě. Za vše děkuji, těm, co se mi snažili pomoci.

..dneska byl teda hard day...a zítra zase...v práci i soukromí - už usínám - přestože jsem měl během dne tři kávy - kupiji byt (holobyt)za 1,1 milionu - to bude hardcore(se pěkně zadlužím..)...mějte pěkný večer..

Irčo kdyžtak volej!!! Pěkný večer všem.

je tak vám všem děkuji aspon to, že mohu injekci mě trochu uklidnuje, přeji vám všem pěkný večer, ještě tam dojít to bude boj největší papaapa

ahoj všichni, vypadla mi.....bez obav injekci...jen na ni nesmíš být alergická...což asi nejsi..

Irčo, to nevim, taky mám...Každý lékař se ptá co užíváte na co se léčíte než vám něco píchne.Takže žádný strach.

Holky injekci můžete, na to jsem se ptala psych.a ta mi řekla, že ad působí na úplně jiné receptory, že se u ad může skoro všechno.

Irčo, to nevim, taky mám jít k zubaři a přemýšlela jsem pokud by mi vrtala a chtěla dát injekci, jestli mi jí vůbec může dát k těm ad.
Ale neboj a jdi tam.

A jak píšou holky, měla by jsi jít taky na vzduch. Já jsem jednou musela na pohotovost a ten mladej doktor mi taky řikal, že je lepší vyšťavit tělo nějakým sportem a pak se i líp spí. A ještě jedna věc, měla si se vykašlat ve chvíli, když si cítila, že jsi slabá na nějaký hádky s přítelem a něco řešit. To jsem se taky naučila, že si řeknu, když cítím v hlavě něco "divnýho" si říct, že to budu řešit až s klidnou hlavou.

ahoj všichni, vypadla mi blomba a začíná mě pobolívat zub beru AD a bzd, nevíte někdo smíme injekci u zubaře, ani nevím ale jak tam dolezu,mám z něho strach normálně a ještě s panikou tam jít brrrrrrrrrr co dělat?

Tak jak čtu, tak koukám, že se ty strachy strašně podobaj.
Lily: tak mě napadlo, koukni kolik toho dokážeš napsat a to tvrdíš, že jsi mimo. Ano, ty se tak cítíš, ale jak jsem ti psala, je to pouze stav mysli. Bojíš se zbytečně a tím to zhoršuješ. Ale nemá cenu radit ti klid, uklidni se, protože to v tomto případě vůbec fungovat nebude. Na terapii, jsem si na papír měla napsat co to se mnou dělá, když se bojim. Pak jsem dělali ten autogenní trénink, kdy ty formulky předříkává psycholog a pomalu mi tam bude cpát pozitivní formulky, aby se přehrál vzorec v hlavě. Při úzkosti a těhle stavech, je to tak zúžené, že ti to do tý hlavy nepustí nic jinýho. První co si myslim, že by ti pomohlo, je uklidnit hlavu! A věř, že to funguje. Je to asi stejný princip jako, když se někdo bojí k zubaři, než tam půjde budeme mít, průjem, zvýšený tep, atd atd. Ale pokud si sedneš, dáš pevně nohy na zem, jednu ruku si dáš na břicho a jednu na solar a začneš pomalu a klidně dýchat, všechny funkce v tělě se pomalu začnou vracet do normálu. Je to stejné jako s ostatními emocemi, pokud budeš naštvaná, budeš mít i takové představy a myšlenky, budeš-li veselá nemůžeš se bát, tak je prostě v hlavě a v těle zařízený. Pracujete na tom na té terapii? Nebo jenom povídáte jak je ti blbě, já taky povídala pořád, že mi je tak tak, ale to nikam nevede, ono totiž tohle nemá moc vysvětlení, to prostě všechno budí a plodí nervy a úzkost.

Lily ano, po ad to šlo k lepšímu, ale za strašně dlouho a šíleně pomalinku. Potom se mi to ještě otočilo, okolí sem už vnímala, ale zase jsem moc nevnímala sama sebe, připadala jsem si, že neexistuju. Opravdu hrůza hrůz! Lily musí se najít ten správný lék a taky tě to přejde, neboj! A ten zvýšení Rivotril ti nepomáhá? Psycholožka mi říkala, že tyhle stavy jsou strašně časté.

Silvi: klidně mi sem piš,...LILY a co potřebuješ od nás slyšet? Čtu tvé příspěvky a pořád nechápu,taky fakt nevím co Ti poradit.Zkus zajít k psych. a řekni to jak to cítíš.Mně bylo taky špatně,a napoprvé mi pomohl APO - PAROX a k němu 3krát denně 1mg RIVOTRILU.Po odeznění mých hrůzostrašných pocitů strachu a úzkostí jsem přešla na SEROPRAM plus RIVOTRIL.Co s těma hnusotama pořádně zatočit?Nemyslet na to,chodit ven,vím že je to těžké ale musíš se do sebe pustit a nelitovat se.

Moni: ale taky Ti bývalo asi lépe ne? a nepropadala jsi se do silnějších úzkostí než před tím? Já to pak mívám bohužel všude. Jak je úzkost, je to tam. Když není, odchází to. Nikdy jsem neměla to, že bych se bála, že umřu, nebo mi je něco jako rakovina, či tak. Klidně bych v těch stavech umřela,jediné, čeho jsem se bála, je že zešílím a jak psala susan psychických nemocí a mám je.

Lily ještě jsem zapomněla, ptala ses, jestli mě to odcizení děsilo. Děsilo mě to strašně, bylo to to nejhorší co jsem v životě zažila a řeknu ti, že v tu dobu jsem přestala mít strach ze smrti, protože jsem umřít chtěla. Opravdu kdo to nezažil, nemůže to NIKDY pochopit. Vím jak se cítíš a jak jsi šíleně vystrašená a zděšená, ale neboj, tohle nemůžeš mít napořád. Najde se léčba a bude ti zase dobře. Třeba je to opravdu jen výkyv.
Lily to koukám kolik léčitelů jsi zkusila, asi to nebyli ti správní léčitelé, viď? A nechceš zkusit tu čínskou medicínu? Nezlob se, že ti o tom pořád píšu, ale připadá mi to pro tebe trochu nadějné. Chtěla bych ti moc pomoct, tak přemýšlím o všem možném. Celou tě tam prohlídne, jak ti proudí energie a tak., co z čeho pramení a třeba tomu přijdete na kloub. Navíc ty čajíky opravdu zabírají, akorád to trvá dýl. Možná být tebou, ta to zkusím, pokud jsi to ještě nezkusila.