alkoholismus

Máte někdo zkušenosti s AA, nebo nějakou komunitou, ale nechtěla bych se dostat mezi feťáky, s nimi mám negativní zkušenosti.

Zeptám se vespolek. Každý den už asi deset let vypiji pět desetistupňových piv, na konci každého dne i týdne už si bez těch pěti piv nedovedu představit večer a pivo mi došlo. Zvažuju vždy , že mám dvě možnosti: buď se zarazím a řeknu si, že se bez piva obejdu a vydržím to, nebo si dojdu koupit nová piva. Jsem na cestě k závislosti?Zatím vždy jdu a ty piva si obstarám.

No já teda chlastám teď doma, když mi zavřeli hospody. Je to docela na prd, jsem v sociální izolaci, v hospodě jsem aspoň s někým pokecal.

Za komančů se ve většině populace vůbec ani nic jiného než chlastat pivo dělat nedalo.Tedy když byl někdo nemanuální pracovník a nebyl zrovna hajzldědek a měl na to, tak mohl makat na chalupě, stavět si nově zařizovat, dům či byt, dělat sport, jezdit na vandr a chodit za ženskými nebo za buzíky dle preference. Ovšem většina populace byla manuální a pracovníkovi Gumy v Kralupech nebo Kovony v Lysé n.Labem či armabetonu na Pankráci či Jihočeských drůbežáren či Ostravských dolů nebo Lesnických závodů, prostě nezbylo než se jít ožrat po práci a být rád za povýšení, že může na tom pivě sedět dřív a dát o jedno deně víc a koupit místo guláše z falešné svíčkové v pátek na nedělní obět pravou svíčkovou.

Piješ-li ty, piji i já. Co jsem pil já, budeš pít i ty! Ono se to dědí z generace na generaci a máme zaděláno na další tři generace hospodských a alkoholiků.

Kvůli alkoholu musím každý den s prázdnými flaškami, je to trapné, jak mi cinkaj, nevíte jak to udělat, aby necinkali?!

Zas to alkoholový ráno, já jsem se motal ještě a narazil jsem si hlavu vo futra a teď to chladim hadrem na čele. Já chuděra, neštastnej, proč tak leju, proč ten kýbl piva včera dnes nevyleju!

Vožralej jsem jako pytel, už mi ani nestojí, kdo mi ho dnes vyhoní ?

Don't make me cry, jsem již nemocný a alkohol nemůžu, ale ta vzpomínka, tak chutná...Ovšem vychlastal jsem si už rybnínk a holkám jsem sukně proháněl, ja, ja , tedy měli ještě noheleného bobra.

Ten průjem bývá většinou po pivu, po víně nebo tvrdém nebývá.

Ta dostupnost, ta dostupnost je klíčová, to je v ČR velký problém. Večerka na každém rohu, samošky do noci, nonstopy, nálevny na každé vsi a nonstop bary v každém malém městě. Všude pivnice, zahrádky, doma lahve, vždy někdo domu donese alkohol. Vlastně tomu není úniku. Pokud teda není člověk namotivovaný a neodejde sám do léčebny, což teda asi předpokládá asistenci rodiny, která za něj bude zalévat kytky, kočku, venčit psa, krmit zvířectvo a bude mu částečně třeba financovat jeho náklady na provoz, když nebude moci chodit do práce,tak pateně ten člověk je adept na omezení konzumace, ale sám se nikdy pít asi neodnaučí.

Motivace tam musí být. Dnes už se prá nenutí alkoholici s menším návykem, ale který už je za hranicí jejich schopností ho vlastními silami překonat, aby nastoupili mezi silnější alkoholiky do léčebny na tři měsíce. Ale doporučuje se jim ambulantní léčba a oni ji patrně nezvládnou a sami jsou motivováni nastoupit do té tříměsíčíní ústavní léčby.
Pak je motivace i negativní, tzn. když se bojí o něco. Pokud jim to tedy dojde, že budou li pít, nezvládnou něco v životě a přijdou o to nebo skončí fakt jak bezdomovci.

Motivace není být zavřený ve vězení a nepít, jak to možná bylo v Skálou prosazovaném přístupu k alkoholiků v jeho éře ještě za komunismu a na začátku devadesátých let. Ono to nevedlo dle mého u mnohých k odnaučení alkoholismus, a když tak za cenu velkého osobního potlačení sebe sama a ten člověk vlastně ztratil chuť do života a ještě hodávali za příklad úspěchu Skálovy vojenské metody.
Jestli to byla metoda, které dřívější alkoholici důvěřovali, protože oni byli taky takoví a zvlášť drsné jim to nepříšlo blít do kýble po úmyslném polknutí antabusu a zapití to pořádnou dávkou svého oblíbeného alkoholu?!

Nejde léčit tělo bez hlavy z alkoholismu. Jistě, třeba ve vězení alkoholik abstinuje, ale jak vyjde z vězení tak první co udělá, že se ožere v první putyce. Vězení není přirozený život na svobodě. Mně ČR připomíná svými zákony opravdu takový nějaký Hamburgský vykřičenou čtvrť námořníků Reeperbahn Nightlife District v St.Pauli.

Kdo je pivař se časem s pivem sblíží, není to však bez obtíží.
Zprvu tím zahání psychickou tíseň, pivo však vyvolá závislou přízeň.
Nutí pivaře pít i když není v nouzi, tělo se přemíře piva pak zdravotně vzpouzí.
Pajšl a pivní břuch dostávaj zabrat, pivní brach popíjí už není návrat.

Kdo je pivař, časem si pořídí hospodu nebo malý kiosek, kde je u pípy a nemá starosti s neustálým počítáním a taháním vypitých piv a trapným vracením prázdných lahví.

Vtip nebo potíž je v ČR v tom, že existuje obrovská tolerance k pití piva mezi lidmi a je takřka všude, ani voda není tak dostupná jako pivo, natož jídlo. Různé výčepy, nalejvárny, putiky ,kde ani nevaří a jsou na to hrdí, nebo stánky, karavany, bufety, jsou takříkající všude kromě Boubínského pralesa a národních parků zón číslo I.!
Když jedete z Prahy po cyklostezkách, jsou tyto nalejvárny každých 200-500m a tam češi co ujeli takřka 5km a už skončili na pivu. Piva jsou všude v kráměch a ve slevách, narovnané a čekající ve všech uličkách a zejména blízko front u kas. Večerky s pivem a alkoholem svítí neony OTEVŘENO, dlouho do noci. Alkoholici mohou kupovat kelímkové pivo a stát před hospodou dokonce i v době koronaviru. Kdo vyřeší problém s pitím piva u Čechů, tak to je na nobelovu cenu míru, to je asi jako urovanat problém Palestinců s Židy!