Nosíte rádi korkové dřeváky?

Dost majitelek korkáčů bílích a zelených se dá vidět v nemocnici v Motole. Sama mám půl roku zelené Vanimary k naprosté spokojenosti.

Dřevákokorkonohochodidla zdravotníků jsou super. Škoda jen, že většinou nosí ponožky, i když i to je super.

Teď v létě to dost často plácáme naboso a mám to tak i víc ráda.

Jak to vnímají zdravotníci, když musí chodit někdy i 12 hodin v dřevákách?

Myslím, že i jinde než ve zdravotnictví najdeme někoho, kdo pobývá v korkáčích delší dobu. Když jsi na ně zvyknete není problém. Žena a já někdy nazujeme korkáče ráno s vyzouváme pozdě večer a vnímáme je oba velmi pozitivně, přestože v nich chodíme už dlouhé roky.

To máte pravdu. I ve školství se chodí ve dřevákách. Moje učitelka hudební nosila dřeváky. Někdy nosila silonové punčochy, jindy byla bosá. Když zpívala, tak se v nich postavila na lavici, nebo na židli. Já jsem ji proto obdivoval a v duchu jsem si opakoval různé citoslovce.

To si stoupla na tu svoji učitelskou židli?

Stoupla, a ne jen ona. Pro lepší zpěv občas šla Alena, Dana i Tonka. I ty nosili korkáče. Alena prakticky vždy, Dana často a Tonka občas. Nakonec to byli i nejlepší kočky z třídy. S Alenou se mi často zdálo a měla nejkrásnější chodidla, ráda dělala shoeplay pod lavicí s korkáči a já jsem to často sledoval. Dana seděla v lavici z mnou. Ta měla neskutečně krásné prsty na nohou, tak jsem se musel často otáčet. Nosila často silonky. No a Tonka měla zase nejdelší chodidla, ta nosila z nich ponožky nejméně a měla dokonalé šlépěje. Na hudební to byl zážitek, když se muselo na židli nebo lavici. Byly to krásné časy ...

Ta židle byla jako ostatní ve třídě, nebo fajnovější, nějaká čalouněná? Jestli ano, nechala na ni stoupnout i holky obuté? A co třeba nosila Tonka, když neměla korkáče? Mohla si stoupnout i v tom? U nás byly učitelské židle měkce čalouněné a když je měli užít žáci (třeba stát modelem na výtvarní), museli se zouvat.

Samozřejmě učitelská židle byla lepší. Někdy se na ni učitelka postavila v korkáčích, někdy v silonkách nebo bosá. Nevím, podle čeho se rozhododvala. Žáci však nestály na učitelské židli, ani na stole, ale na svých. To nevím, podle čeho se rozhododvala, kdy se zout. Tonka nosila nejčastěji sandály. Někdy s ponožkami, někdy naboso. Také nevím, proč se sandály u dívek tolerovali, jako přezůvky. Přemýšlel jsem nad tím také, myslím, že to bylo podle učitelky momentální náladě. Nevím, ale nohy měla vždy pěkně upravené a vždy viditelné a to mě velmi těšilo ... a hlavně, nosila korkáče!

A co profesorky měly korkáče? U nás je měly holky, profesorka češtiny a taky dějepisu. Ta byla v korkáčích naprosto nejlepší, super a částo byla naboso. Sedla na lavici předenou a začala si s korkáčem prohrávat, myslím, že mě tím provokola, já taky vystrčil nohu z pod lavice, aby viděla můj korkáč. Občas taky pohledem zabloudila. Myslím si, že jsme si tak navzájem naznačily své pocity. Prakticky když jsme se střetly, tak posunula korkáče, vysunula prsty nebo vyuzula korkáč. Bylo to platonické, ale věděly jsme asi oba své. Ostatní v korkáčích taky byli úžasní, rád na to vzpomínám.

Věř, že s korkáči se dá provokovat velmi dobře. Zaujme to může, kterým se korkáče třeba ani vůbec nelíbí. V případě co popisuješ je zřejmé, že korkáče jste prožívaly a zajímaly jste se o ně oba, ikdyž ona profesorka a ty student a byla mezi vámi jistá hranice, ale pro oba velmi zajímavá situace. Lucie.

Možná i Alena dělala shoeplay s korkáči záměrně? To se už nedovím...

Tedy Alena si stoupala jen na svoji žákovskou židli, vždycky v korkáčích? Nebo se taky něekdy zula?

Alena stoupala na žákovské židle a stoly. Podle toho, kde mělo být "pódium" - jak se to udělalo. Někdy v korkáčích a někdy naboso. Alena byla pro mně nejlepší v shoeplay s korkáči, když sledovala výklad učiva.

Naprosto v pohodě, alespoň tedy já a vím, že i kolegyně. Korkáče jsou naprosto pohodlné i při dlouhém nošení a i 12 nejsou problém. Když přijdu domů, tak znovu do korkáčů.

Já mám zelené a bílé, manželka bílé a růžové..

Honzo, souhlasím jsou boží.