Kdy jste se naposledy pokakali

Už dlouho uvažuji jestli sem napsat vždycky už si říkám že je to zde nadějné a pak se zase ukáže že je to jen další vymyšlený příběh jako u Báry. Tuhle diskuzi už čtu dlouho ale nikdy jsem pokakání nevyzkoušela protože mám staršího bratra kterému je 18 a určitě by mu to přišlo k smíchu a taky rodiče kteří chtějí mít dokonalou dceru a navíc máma často pracuje z domů ,takže šancí pokakat se sama doma je minimum. Ale proč to sem píšu mám šanci si užít pořádnou ostudu. Protože se budeme stěhovat skoro přes celou republiku tak jdu v pátek naposledy do školy tak mě napadlo že bych to ve čtvrtek jako nevydržela ve škole, navíc doma nikdo nebude protože ostatní jedou k babičce ale prosím vás tady o nějaké normální odpovědi od vás zkušenějších jestli je to dobrý nápad nebo ne?

So svojimi zážitkami, nemám veľkú chuť sem prispievať, ale pred pár dňami som zažila situáciu s pokakaním, z opačnej strany. Tentokrát som bola ja tá, ktorá pomohla. Prvýkrát som videla pokakanú ženu na ulici. Išla som pracovne na východ a okrem iného, riešila som tam niečo v nemocnici. Vybavila som čo som potrebovala, vracala som sa k autu a všimla som si, že pri mojom aute je mamička s bábätkom. Parkovala som mimo parkovacích miest, pri jednom rohu, dosť zašitá, tak ma napadlo, že dotyčná sa asi chce vycikať, preto som sa otočila, nech jej to neprekazím. No keďže tam len postávala, nemala sa k ničomu, tak po chvíli som pokračovala. Došla som k autu a asi jej bolo blbé tam stáť, preto odchádzala, no musela ísť okolo mňa, lebo opačným smerom bol len roh budov. Keď sa ku mne blížila, musela obísť zábradlie, a tak chvíľu bola zadkom ku mne a vtedy som si všimla, že je pokakaná. Hneď ma napadlo, že je to nejaká popôrodná nehoda a rozmýšľala som, ako sa zachovať. Či sa tváriť, že nič nevidím, alebo jej ponúknuť pomoc. Nechcela som, aby sa cítila trápne, tak som ju obišla, tváriac sa, že som si nič nevšimla, no v poslednej chvíli mi to nedalo a prihovorila som sa, ponúkla som jej pomoc. Bolo jej to síce trápne, ale neodpingpongovala ma, dokonca poďakovala za láskavosť, no vraj býva na okraji mesta, ďaleko a taká mi nemôže sadnúť do auta. Táto situácia ju veľmi vykoľajila a bolo vidieť, že má slzy na krajíčku. Snažila som sa ju upokojiť tým, že ozaj rada jej pomôžem, dokonca som jej povedala, že už sa to stalo aj mne. Čiastočne to pomohlo, zrazu sa so mnou bavila trochu inak a bolo vidieť, že by rada prijala pomoc, no bojovala s hanbou a nevedela ju prekonať, lebo bola naozaj veľmi potento. Nezvyknem preháňať, naopak, takéto nehody radšej zľahčujem, nech je to čo najmenší trapas, no ona bola fakt veľmi. Úplne jej to presiaklo cez nohavice. Cítila som, že nevie čo robiť, že si uvedomuje, že pomoc potrebuje, no zároveň sa tomu bráni, lebo sa ide prepadnúť od hanby. Riešila, že mi bude v aute smrdieť, že nemá si na čo sadnúť, lebo nič vhodné pri sebe nemá, no trpezlivo som ju upokojovala, nech si nerobí starosti, že to určite v pohodičke zvládneme. Po chvíli som začínala nadobúdať dojem, že jej tým iba ubližujem, lebo už bolo vidieť slzy v jej očiach a bolo mi jasné, že je jej to veľmi nepríjemné. Asi si všimla, že nechcem ju príliš prehovárať a uvedomila si, že o chvíľu by som rezignovala, tak sa ma opýtala, či naozaj jej chcem pomôcť aj keď je v takom stave a otočila sa zadkom ku mne, aby som videla ako vyzerá. Znova som zopakovala, že rada jej pomôžem. Rozplakala sa a začala mi rozprávať, že je naozaj bezradná, lebo jej nemá kto pomôcť, keďže manžel je v práci na poobednej, rodičia bývajú ďaleko, svokrovci nemajú auto a pešo s bábätkom takto domov nedôjde, lebo býva na kopci na sídlisku na okraji mesta. Počúvala som ju, stále ju upokojovala, no zároveň som už dávala na sedadlo deku a robila som v kufri miesto pre kočík. Asi pochopila, že som človek, ktorý ak môže, ozaj rád pomôže. Našťastie mala kočík, ktorý poslúžil aj ako autosedačka a o chvíľu sme už vyrážali z nemocnice na Ťahanovce. Nevedela som kde sú tie Ťahanovce, ale keď sme tam došli, bola som rada, že prijala pomoc, lebo neviem si predstaviť, ako by tam došla pešo s kočíkom. Pozvala ma k sebe na kávu, no nechcela som jej robiť starosti, keďže mala so sebou čo robiť a aj o bábo sa musí postarať, tak som jej povedala, že niekedy inokedy. No tentokrát sa nedala odbiť ona a opýtala sa ma, či sa ponáhľam. Odpovedala som, že sa síce neponáhľam, ale nechcem ju zdržiavať a ona na to, že bude rada ak prijmem jej pozvanie, a že jej aspoň postrážim malú, kým sa dá do poriadku. Tak som šla hore a či veríte, alebo nie, pokakaný zážitok mi prihral ďalšiu kamošku. Bola som u nej až kým jej nedošiel manžel z práce, čiže až do neskorého večera. Nechcela som ju zdržiavať, no nechcela ma pustiť, tak nakoniec som spoznala aj jej manžela, dala si s nimi ešte večeru a kávu pred cestou a s dobrým pocitom som vyrazila domov. Odvtedy sme si už párkrát volali a už plánujeme aj spoločný víkend. Práve dnes mi povedala, že nakoniec je rada, že sa posr..., lebo získala priateľku. Veru, aj ja som rada, lebo tiež mám pocit, že som získala fajn priateľov.

Na některé ty dotazy tady už jsem odpovídala ale něco mi uniklo. Ségra se začala počůrávat až v době toho rozvodu a těch věcí okolo. Stává se jí to jenom v noci ve dne ne. Jak často? No někdy třeba jenom ob noc, ale někdy i 7x do týdne takže bez plenky to na noc nejde. Jak už jsem psala tak má jednorázové natahovací plenkové kalhotky značky molicare takže si je zvládne vzít i sama, ale přes den to zvládne v normálním spodním prádle. Ve škole se opravdu počůrala jenom jednou. Já si nejsem jistá jestli po těch plenkách toužím taky ale spíš ne. Líbí se mi natáhnout plenku a vykakat se do ní to je velmi příjemné, ale asi bych je nechtěla, protože bych je potřebovala jako ségra to ne to mě neláká. Takže nějaký počůrávani v noci předstírat nebudu. Tenkrát jak se ségra pokakala si myslím že to nebyl úplně průjem ale bylo to takové mazlavé a lepkavé a asi to nemohla zadržet a měla tehdy opravdu hodně špinavý zadeček a to ještě ta plenka to podržela že to zůstalo v ní protože byla opravdu hodně pokakaná. Já už to mám vymyšlené. V pondělí má máma odpolední a já mám zase kroužek. To je zpravidla tak do pěti hodin maximálně do šesti do večera. To už bude ségra doma. Tak to sehraju jako že cestou z toho kroužku jsem to nezvládla a uvidíme jak na to zareaguje. Máma ta dorazí až tak kolem osmé večer z práce takže by se o tom neměla vůbec dozvědět.l

Pamatuju si z dětství, že když mi bylo asi nějakých 7 roků, byli jsme s rodiči na chalupě, kde jednou když mě mamka dala po obědě spát do podkrovního pokojíku, tak mě tam zamkla a řekla ať zaklepu až se vzbudím, ale krátce na to šla ven na zahradu s tím že se ještě před tím mým probuzením vrátí. Já jsem se však probudil ještě dřív než se vrátila, neboť se mi začínalo chtít na velkou. Hned jsem proto klepal na dveře, ale protože byla mamka venku, tak mé klepání neslyšela a tudíž mi neotevřela. Potom jsem se stejným výsledkem klepal ještě několikrát. To už se mezi tím moje potřeba natolik zvětšila, že jsem to v sobě držel už jen silou vůle, proto jsem zpanikařil a začal nervózně přešlapovat a později pobíhat po pokoji a u toho jsem hlasitě brečel. Po nějaké době jsem to už opravdu nemohl vydržet tak jsem to všechno pustil do slipů a do tepláků. Teprve pak se mamka vrátila a když mě slyšela brečet, tak mi hned otevřela a viděla že mám plné slipy ale nebyla naštvaná omluvila se mi a pomohla mi se umít a nikdy se to nedozvěděl nikdo jiný než ona.

Tak dnes ráno jsem to nestih, než jsem došel na záchod, tak mi to teklo z nohavice. Celý jsem se musel osprhovat i s tím pyžamem. Doufám, že už to bude dobré.

Kdepak se nám poděla Wendy?

Tak to včera dopadlo dobře. Ráno jsem nešel na záchod a dopoledne jsem se sešel na městě s tou kamarádkou se kterou jsem byl domluvený, řekla že také nebyla na záchodě, že už se ji chce, ale že se trochu stydí se pokakat. Tak jsem se pokálel první já a když jsem měl plné kalhoty tak se k tomu také odhodlala a pustila to, měla také džíny. Všiml jsem si že se i trochu počurala. Řekla že je to takové neobvyklé. Šli jsme se projít, asi půl hodiny jsme chodili v ulicích kde nechodí moc lidí a potom jsme se rozešli. Než jsme se rozešli ještě jsem se počural, ona pak šla domů a já jsem ještě chvíli chodil venku pokálený a počuraný. Dnes jsem ji zavolal jak je po včerejšku a jak na to vzpomíná, řekla že stálo za to to zkusit, že toho nelituje, ale že potom ta práce s umýváním a praním byla hrozná a proto už to nebude chtít zopakovat, že jednou to bylo akorát. Ale řekla že ji nebude vadit se občas sejít a nebude ji vadit když budu mít plné kalhoty nebo když se v její přítomnosti pokakám. Když mně tohle všechno řekla byl jsem trochu zklamaný že už nebude chtít příště, ale na druhou stranu jsem rád že ji nevadilo to alespoň jednou zkusit a že ji nevadí když se pokálím já.

Já, zde čtu různě smyšlené příběhy, ale já bych si ji raději také příběh vymyslel, ale ono mi to potkalo v néjméně vhodnou dobu. Když jsem byl první den v zaměstnání, tak mi šéf provedl celým provozem a zavedl do mé kanceláře, kde jsem si měl udělat pořádek dle mého uvážení a odjel s tím, že až se vrátí, že budeme pokračovat v seznamování s provozem. To nejdůležitější, kde je záchod, jsem se nezeptal. To, že se mi chce na velkou dopoledne se nestane celý rok, ale tento den ano. Záchod jsem sice našel, ale byl zamčený a než jsem našel další bylo pozdě, byl jsem posranej. Co těď. Našel jsem sprchy, kde jsem se osprchoval v té sprše vymáchal ty špinavé trenky a kalhoty a mokré kalhoty vzal na sebe. Když přijel šéf a uviděl mi, tak co se stalo. Pak mi poslal domů se převléci a pokračovali jsme.

Jsem chlap ale posrávání mi a u kluků nic neříká, spíš se mi to hnusí, ale u holek bez toho nemohu být, posrané holky jsou můj život a nikdy jinak...nechápu kde ty kámošky berete, desítky let usilovného hledání a všechny bych napočítal na prstech rukou :( a většinou jen net, to je prostě nejvíc, dokud nebudu mít posranou slečnu nikdy nebudu absolutně šťastný.