Nevěra

Je dost zábavné sledovat, jak chlapi pohoršeně reagují na ženskou nevěru. V nějakém průzkumu prý vyšlo, že náš národ je nejtolerantnější k neveře. Mluvili ale dotázáni o nevěře svého partnera nebo o nevěře někoho cizího? :-)))

a jak je vam,devcata a zeny,ktere po skonceni mimomanz.vztahu s kolegou nadale setrvavate s nim v zamestnani??Da se jen tak zapomenout a prekonat,ze vas kvuli sve zene nechal?Neni to stresujici??Nebo ho chcete i nadale??

Ahoj Skalo,po delší době jsem se podívala na tento chat.2.5.jsem Ti nechávala zde pozdrav.Jen se chci zeptat jak se Ti daří?Julie

vvv, a co takhle pohlavni pud? Ten ma v sobe prece kazdy a je (nekdy) dost silny k tomu, aby se clovek "paril" s opacnym pohlavim, prestoze k tomu nema na prvni pohled zadny (jiny) duvod.

qqq?????tak proc jsou neverni i muzi , kteri muzou bejt naprosto spokojeny? proste jen vyhledavaji dalsi vzruseni...proc se muj kluk diva na ulici po jinych holkach, kdyz mi tvrdi, jak je se mnou spokojenej? nechapu.....

?????Nevera???????Za tim je vzdy problem v paru...Kde je nespokojenost jedn.partnera,tak nastava nekdy i nevera...Ale pak ty nasledky......

Tvrde vyzadovat, x podminek, brat jen okrajove, dotlacit, vynutit... To je, Katko, tvuj recept na stastny vztah???

Je podle vas nevera kdyz si ten druhy smskuje skoro cely den s nekym (rodice,kamaradi,pribuzni, ... ) a vy o tom nevite a pak to zjistite ? Jak se v takove chvili zachovat abyste se zaroven nestali spatnymi vy ze jste spehovali jeho (neb to zjistite "podlosti") ?

Bellezzo, musíš být hrozně hodná ženská. Hrozně fajn, tolerantní, chápavá, trpělivá..teď už je asi pozdě, Tvůj muž by nechápal, proč najednou vyvádíš, ale tenkrát jsi měla opravdu tvrdě vyžadovat my nebo ona, a když ne ona, tak se vším všudy, rozhodně změnit práci, to je přeci pochopitelné a jasné a před tím rokem by to muž určitě bez výmluv udělal. A že ho ona nechtěla nevím co..prokrista, co to je za přístup?! Chtěla bych stát se svým mužem u telefonu, až by jí důrazně poslal do háje, to by byla podmínka číslo dvě. Pak už bych měla alespoň základ, pevnou půdu, ze které se dá z kolen zase vstát na nohy. Jistotu, že tohle už je prostě pryč. Ty se brodíš pořád tím hnusným bahnem, nemáš sílu vstát, ani nemůžeš mít! Mám takový pocit, že to Tvému drahému prošlo úžasně lehce. Řekla bych, že vůbec nedoufal, že by to mohlo jet ve starých kolejích, pohoda, chvilku scénky a pak zas teplý večeře, vzorná rodinka a bejvalka pořád u nosu, co víc si přát! Bellezzo, nechci být zlá, mám to taky za sebou, párkrát, ne sice s manželem a dětmi, ale vím, že člověk je naprosto zmatený, neví, jak to udělat dobře a co vůbec chce, že vlastně strašně chce a zároveň strašně nechce tutéž osobu. Je to rok, jistě jsi na sobě zapracovala, jistě máš spoustu zájmů, které Tě drží nad vodou. Ještě si dej půl rok na to, abys byla se vším kromě svého muže spokojená. Se sebou, vzhledem, váhou, koníčky, znáš to. Se svými dětmi, se svým okolím, kámoškami, se svou domácností. Je to záhul, ale aspoň Tě to odvede od černých myšlenek. A manžela ber jen tak okrajově, to je důležitý! A až to všechno bude, urči si fakt pevný termín, tak radím- investovat do svého muže, jestli ho budeš ještě milovat, znovu ho upoutat, opečovat, a vymyslet něco razantního, co můžete spolu: odstěhovat se jinam, začít stavět dům, cokoli- a dotlač ho ke změně práce. Jestli zjistíš po tom půl roce, že Tě trápí jen ta představa, že pořád pracuje s ní, vynuť si změnu. Jestli Tě bude trápit Tvůj muž jako takový, porozhlédni se jinde- a ten razantní krok proveď s někým jiným, koho budeš milovat, s kým budeš šťastná. Tak jsem to udělala já. Dneska jsem za to na sebe hrdá. Pa,k.

Marketo,zuzzko,asi takto:ani ve snu mne NIKDY nenapadlo,ze nasemu manzelstvi muze neco ublizit.Jsme spolu 15 let,k tomu 4 roky chozeni,byli jsme 1 telo,1 duse.Dve super deti-uz teenageri.Ja jsem dost naivni,vzdy vidim v kazdem jen to dobre a to spatne jsem vzdy prominula.Kolegyne meho muze mne z fotek znala,ja ji ne,jen podle slyseni.Prala jsem svemu muzi,ze ma v zamestn.spriznenou dusi-navic vdana,s ditetem,o hlavu vyssi nez muj muz a starsi.I to vam dava nejakou jistotu,i kdyz si ted trochu protirecim,ze?Ale v kazde zene byva kapicka strachu o toho sveho.Navic zacala davat dohromady nase deti-spol.akce,sport,...Zjisteni,ze maji spolu minim.1 rok pomer,bylo hrozne.Nejdriv clovek neveri...Jen jsem se klidne zeptala,zda chce ji nebo NAS,ze ma moznost volby..Rozhodl se pro mne.A ze tedy budeme resit,co dal...Mysleli jsme,ze to bude jednodussi..Problemy delala kolegyne,nechtela meho muze opustit/navic muj muz nebyl ve firme prvni,s kym mela pomer-jeji muz ji uz opustil/.Asi ji nebylo dobre,ze si muj manzel vybral mne..Sceny mu delala jak dlouho..Do toho ja-po pocat.soku prisly neprospane noci,neschopnost uverit podrazu sveho muze,hledani chyb v sobe,psych.zhrouceni,...Je to uz rok,kazdy den prinasi neco dalsiho..Musela jsem a musim normalne fungovat-varit,uklizet,prat-jsou tu i deti-a ty do toho zatahovat nechceme..NIKDY to uz nebude jako driv,ucime se spolu zit znova.Zhrouti se vam vse..Mozna jsem moc citliva,jina by to resila jinak..Moznost odpusteni tu je-ale to by nesmel muz pracovat nadale s NI..To se vam porad oteviraji stare rany..Procetla jsem vsechny prispevky,kazda nevera je jina,ale vsechny jsou v podstate stejne-vetsinou UBLIZI...Vztah -kdyz mate deti-je dobre zkusit zachovat,¨stoji to mnoho usili,ale pokud oba chteji,JDE TO.Samozrejme nekdy s vypetim sil.Vydrzim hodne,ale DRUHOU neveru ASI NE.To uz bych se stydela sama sobe se podivat do oci.Ponizeni je to hrozne...Mejte se krasne,Belezza

Ahoj,katko,je to fakt bolestive-cekat denodenne,zda si spolu neco zase zacnou nebo ne.Dari se mi nemyslet na to,mit hlavu vztycenou,ale jednou za cas to ve mne vybouchne...To vis,muz argumentuje tim,ze by tezko hledal podob.praci a ta jeho koleg.-ta take neodejde,na to je prilis tvrda,bezohledna.Takze muzu jen doufat,ze ji muj muz opet nepodlehne..Tak to je asi tak ve zkratce to,cim prochazim uz asi rok...Belezza

Tak já vám nevím, asi jsem divný - jsem ženatý, mám mnohem větší potřebu sexu, než moje žena a nevěra se ženou, která má podobné problémy by se mně pro uvolnění hodila, ale nějak jí to nemůžu udělat. One je hrozně fajn a já bych se sám před sebou cítil hrozně. Nejlépe, kdyby se narodil nějaký Geňa, který by vymyslel, jak si užít s jinými a přitom zůstat věrný... :-)))

Belezzo, pro mě osobně by bylo naprosto nepřijatelné, aby muž setrvával v práci po boku té ženy. Změnit tohle by byla první podmínka k tomu, abych se vůbec začla snažit přijmout ho zpátky. Nedokážu si představit, jak by mi bylo, kdybych věděla, že jsou každý den v kontaktu, takhle se z toho prostě podle mě nemůžeš dostat! Nikdy to nebude minulost, nikdy nepřestaneš cítit to ohrožení, nebudeš moct zapomenout tu hořkost..To ti radím. Jsi tak skvělá, že jsi se svým mužem a rodinou. Ale takováhle tolerance, jak vidíš, když to tak ukrutně bolí i po roce, není zdravá..držím Ti palce.

Asi bych rekla manzelovi, ktery by me chtel podvest, ze az to udela, tak at ocekava, ze ja udelam to samy. Myslim ze zadny chlap by nenesl predstavu ze jeho zena spi s nekym jinym. No a jak se chovat k manzelovi ktery podvedl? Ja bych mu asi nevarila a neprala, rekla bych at si chodi k milence vyprat. Urcite bych nad tim nemavla jen tak rukou, protoze mam svoji hrdost. A az bych vedela ze to co udelal ho opravdu mrzi, tak pak bych mu odpustila a nepredhazovala mu to. ale dokud ho to nemrzi, tak bych pro nej nehla ani prstem. Ono by mu to postupem casu doslo.

Markéto, tak přesně tyhle otázky si kladu taky - jestli mám před ním brečet nebo prostě uraženě odejít nebo si ho doma nevšímat.... Můj strýc si taky našel milenku (po 15 letech manželství), vůbec se s ní netajil (a to teta vypadá skoro líp než kdejaká dvacítka). Nakonec toho teda nechal a dneska jim to manželství s tetou můžou všichni závidět. Odpustila mu, nevím přesně jak to bylo, tak moc do soukromí nevidím. Nechtěla bych to zažít, ale někdy to asi fakt utužuje vztah.

Ve mě se perou dva pohledy na nevěru a co s ní. Jednou si říkám, že zpřetrhat všechno a začít znovu sama je nejlepší, člověk si zachová hrdost a nemusí ještě rok po nevěře obrečet každou citlivou chvilku, kterou s nevěrníkem prožije..a jednou mi příde, že odpustit a vybojovat si to, vědět, že já jsem přeci jen ta nej, je vlastně velká výhra. Žijeme s přítelem, známe se krátce, takže zatím je to více méně idyla. Ale na ženský je, to určitě ano, navíc je velice atraktivní, takže už o tomhle přemýšlím, až jednou..řekněte mi, podvedené, vaříte mu, perete, staráte se o něj i potom? Když člověk zůstane, jak dá vlastně najevo, jak moc se cítí zraněný? Spíte spolu? Jak se to vysvětluje rodičům, známým, když se to veřejně proflákne? Proboha, nechci skončit jako dvě moje kamarádky, které poprvé odešly, podruhé vyčítaly, potřetí začly dělat domácí štěstí a pohodu a podesáté už nad nevěrou svých mužů mávnou rukou! Ve společnosti se tváří, že nevidí, jak si jejich drazí vyměňujou čísla se servírkou! To je skoro snazší cesta to utnout, snad i s dětmi, nevím...

Milý Skalo,díky za tvé myšlenky.Víš,vůbec si nepřipadám nějak úctyhodně,myslím,že takových lidí,jako jsme např. my dva , je spoustu,ale ne každý má potřebu o svých strastech a slastech mluvit veřejně.Když jsem tuto diskuzi objevila poprvé,připadala jsem si tak šíleně malá,hloupá,ponížená... a třeba tvé názory mi připadaly vždy naprosto perfektní,fundované,podložené velikým moudrem,zkušeností,ale asi také velkou bolestí.Vidíš a stejně jsem si z nich vzala jen to,co jsem potřebovala.Rozhodla jsem se odpustit,určitě velikou nezanedbatelnou roli u mě hráli mé děti,které nemůžou prostě za svého záletného otce.Kdybych se tenkrát rozhodla jít dál životem bez něj,rozhodně ony by to pocítili nejvíc a nesli by si to s sebou do celého svého života.Zatím nelituju,ale taky jsem určitě hodně přehodnotila své postoje,chování a znáš to...nikdy neříkej nikdy.Myslím tím ted? to,že rozhodně už není ta doma čekájící,oddaná manželka,ale žena,která ví co chce a pokud to někomu nestačí a bude mít potřebu hledat své štěstí ještě někde jinde,budiž mu přáno.Smutná budu,ale rozhodně ho nikdy nebudu prosit,aby zůstal s námi.

no zavisla na nem asi budu vic nez on na me, citove teda urcite. Zmen to - ale jak. To si ho nemam vsimat? Vcera uz byl klidnejsi, dokonce se snazil o konverzaci typu: maminko nechces zajet se mnou tam a tam? Sice jsem jela ale furt mu davala najevo ze neni vsechno v poradku. On to totiz dela jen, kdyz ma v sobe dve tri piva, kdyz nema nic, je fakt jak vymeneny.

Sáro, "N" ti tam tedy rozhodně nechybělo, ale to není až tak důležité. A s tím posíláním manžela k jiné ženě bych si to dobře rozmyslela. Není určitě správné se plazit a úpěnlivě ho prosit, aby byl věrný, ale říct mu klidně jdi, mě to nevadí je hloupost. Ono se to může nakonec zvrtnout tak, že půjde a tím si ona moc nepomůže.

Chybí mi tam "N" tak tedy ZMNĚŇ TO !!!