Nevěra

Ahoj Paja!Som rád, že si sa ozvala. Vprvom rade Ti držím palec, aby Ti život dal to čo potrebuješ. Okrem spokojného hlásku v Tebe tak aj uspokojenie v Tvojom teraz asi už jedinom vzťahu. Všetko najlepšie čo iné Ti môžem zaželať. Túto odpoveď o priebehu Tvojich pocitov som si u Teba vyprosil pre všetkých ktorí sa zapodievaju touto témou a sú na hociktorej strane barikády. Pravde-podobne časť tvojho príbehu pomôže časti beznádejných ?udí. Možno si mohla ešte napísať trvanie tvojho mimomanželského vzťahu aj keď všade je to individuálne, ale možno to niekomu môže pomôcť. Ďakujem. Želám Ti, aby ten Tvoj druhý bol na to?ko charakter, že Ti možno aj tie krajšie chvíle v tom príbehu nepokazí.To pekné si uchovaj a to nevhodné zuahoď za hlavu. Život je krásny aj keď nie vždy. Maj sa krásne.Skala

Ahoj Skalo, chtěl jsi vědět moje pocity na začátku a ke konci mimomanželského vztahu, tak se o to pokusím. Na začátku to bylo zvláštně vzrušují, prostě neco neznámého, přitažlivého, ale postupem času se to dostávalo do stereotipu, ze kterého jsem si myslela, že tím uteču a navíc, bylo tu ještě svědomí (takový vyčítavý hlásek ve mě). Teď už vím, že nevěra to nevyřeší, stačí vyrazit ven na kole, zajít s kamarádkou na kafe, prostě si najít zábavu, při které bych neměla výčitky svědomí a při tom vypada z toho věčného kolotoče. Teď když jsem se s ním rozešla si připadám svobodnější, plná energie, to svědomí dokáže být pěkně ubíjející. Upozorňuji, manžel o ničem neví a naše manželství fungovalo a funguje stále stejně se vším co k němu patří, myslím že se mé chování k němu v ničem nezměnilo.

u mě je to téměř stejné,jen s tím rozdílem,že jsem začla být protivná,když jsem zjistila,že po první ukončené nevěře a ubezpečujícíchhovorech o rodinných hodnotách a mé téměř nabité důvěře si našel novou přítelkyni a stále mi tvrdil,že už je všechno v pořádku.Jenže momentálně stojím před dvěma kameny,protože mezitím manžel těžce onemocněl a tak chvílemi se o něj bojím a vzápětí mě pronásledují myšlenky o tom jak sděluje své pocity té druhé.Nevím jestli je možné se zbavit těchto myšlenek,žádný psycholog mi zatím odpověď nedal.

Mila Kristyno, i ja se pridam k predchozi odpovedi pro Tebe. Nejednej ukvapene. Prazdninove lasky byly jsou a budou. A jak to říct, ta vzdálenost a to, že se neuvidite, Ti pomuze v tom jak zapomenout. Cas je nejlepsi lekar jak se rika a je to pravda pravdouci. Za nejakych 14 dni co jste se poznavali nepostaci k tomu aby jsi poznala ci by jsi s tim protejskem mohla byt stastna na cely zivot. Na druhe strane jak jsi rikala, ze vas vztah s dosavadnim pritelem je spis uz jen zvykem, nechej si toprojit hlavou a jestli by jste meli k sobe takovy pristup, radeji toho nech, rozejdi se s nim a najdi si nekoho jineho. A toho, ze bys nenasla zadneho chlapa, toho se neboj! Na svete je chlapu :o). Hlavne se provdej jednou z lasky a ne ze zvyku, pozdeji by jsi toho litovala. Hodne stesti!

Mila Kristino, v mnoha vecech te naprosto a plne chapu. Zazil jsem nekolik hodne podobnych situaci. Je mi 27let a dnes bohuzel mi nevera neni cizi. Podobne zkusenosti jsem mel s predchozi pritelkyni po ctyrech letech myslim snad solidniho vztahu. I kdyz ke konci to byl take asi stereotip, o kterem mluvis. Nic mene nedelej si falesne iluze o letni zamilovanosti, co se tyce prazdinovych lasek. Nedelej zadne zasadni rozhodnuti, jako konec skoly atd. Prazdniny zkonci a jak uvidis, i ty SMSky z Italie zeslabnou. Priteli bych asi o tom urcite nerikal, zbytecne bys ho asi ranila a ukoncilo by to dost mozna i vas vztah. Ale pokud se s nim preci jen chces rozejit z ostatnich duvodu, o kterych pises, udelej to, ale najdi si jiny duvod pro rozchod. Myslim, zes jich popsala hned nekolik a nemusis pri tom vsem ublizovat partnerovi jeste neverou. Kdyz budes mit chut, tak napis. d.j.petr_b"seznam.czMej se a hezky den. Petr.

Ahoj lidi, jsem moc rada, ze jsem nasla tohle forum. Chtela bych se s Vami podelit o svuj zazitek. Letos v zime mi bude 21 let a od svych 18 let jsem se svym soucasnym pritelem. Je to muj prvni vazny vztah, zazila jsem s nim prvni milovani, je to takovy ten typ cloveka, na kterem nemuzete najit temer zadne chyby. Kdyz jsme spolu zacali chodit, byl to pro me ten nejpritazlivejsi muz na svete. I kdyz je o pul roku mladsi nez ja, ma starsi rodice a je rozumove daleko vyspelejsi nez jeho vrstevnici. Bohuzel nase zamilovanost netrvala dlouho, protoze bydlime kousek od sebe, prestali jsme chodit do spolecnosti a nasi zabavou se stalo sledovani televize u nej nebo u mne doma. Poslednich pul roku jsme se hadali, oba jsme byli ve vztahu svym zpusobem nespokojeni, ale nedokazali jsme presne definovat, co nam na vztahu vadi, stale jsme to nevzdavali a planovali spolecnou budoucnost. Nikdy jsem si nedokazala predstavit, ze bych byla priteli neverna, zacala se mi libit myslenka, ze on je muj prvni a bude i posledni... Ale letos jsem jela s dvema kamaradkami na dovolenou a stalo se neco, co se stat nemelo - byla jsem neverna svemu priteli. Co se tyce nevery, nejak bych se s tim sama srovnala, rozhodne o tom priteli nereknu, protoze vim, ze by mi neco takoveho neodpustil. Ale ten nejhorsi problem je, ze jsem se do sve prazdninove lasky zamilovala. V prvni chvili, kdyz jsem prijela domu, jsem se chtela vratit zpatky do Italie, nechat v Praze studium vysoke skoly a proste byt se svou prazdninovou laskou. Za tyden jsem se trochu vzpamatovala a dala se dohromady, pritele jsem od te doby jeste nevidela, takze nevim, jak na tom jsme. Ted je to presne ctrnact dni od te nevery a ja nevim, co delat. John (ten z prazdnin) mi porad pise, kamaradky se do Italie znovu vratily na tyden a rikaji, jak John o me neustale mluvi. John mi pise kazdy den zpravy typu, at za nim prijedu a at s nim zustanu. Vim, ze nejsem zdaleka jedina, komu se neco podobneho stalo, ale ja skutecne nevim, co delat. Rozhodne nechci nechat skoly, mam odstudovany teprve rok, zacinam trochu pracovat, proste buduji si tady karieru, mam uzasneho pritele, ale nemohu prestat myslet na Johna. Pevne verim tomu, ze intenzita jeho sms zprav bude slabnout a ze i ja na nej za chvili zapomenu. Ale bojim se, ze s mym soucasnym pritelem uz to nebude nikdy takove jako driv. Z naseho vztahu se stal zvyk jako v manzelstvi, pritel o me nevere nic netusi, takze nebude ani delat nic zazracneho, abych se do nej znovu zamilovala, nevim jak to resit. Napadl me rozchod - jenomze pripadam si strasne psychicky slaba, ze bych najednou neunesla byt sama a krome toho se nemuzu zbavit pocitu, ze bych uz lepsiho chlapa nenasla. Moc mi pomohlo, ze jsem se s Vami mohla o svuj zazitek podelit, zkuste mi prosim poradit. Dekuji

Jsem s manželem už deset let a máme dvě malé děti (7 a 8let). Nikdy by mě nenapadlo, že by do mého života vstoupil někdo, kdo by mi narušil vcelku harmonický vztah, který jsme s manželem měli a přijemné prostředí, ve kterém jsme žili nebo žijeme. Stalo se. A co hůř. Tím mužem je dobrý rodinný přítel. I on má rodinu, s níž jsme v dobrém a přátelském vztahu, (jako bychom patřili k sobě). Tedy kombinace nejhorší, jakou jsme si mohli vymyslet. Po letech, co se známe a nikdy naše náklonnost nepřerostla v něco hlubšího, jsme se do sebe najednou zamilovali. A pak začal známý řetěz problémů, kdy si manžel přečetl jeden dopis a všichni začali trpět. Nevím si s tím rady, všichni víme, že už to nebude jako před tím, všichni vědí, co by se mělo udělat, aby bylo co nejméně škod, ale ani já, ani můj nový milostný protějšek (jehož manželka zatím nic neví) nejsme schopni a ani nechceme se svého citu zříci. Neznamená to ale, že bychom své partnery přestali mít rádi! Zažil někdo něco takového? Jsem bezradná a v depresi.

Ahoj Renáta !Nepíšeš, či si sa o Svojich pocitoch rozprávala s manželom ( Napríklad o tom , že Ti niečo chýba.). Ak áno a on sa so situaciou ako Ty hovoríš vyrovnal a nechce nič zmeniť nedá sa nič robiť a rieš si to ako chceš. Možná trošku výhrada na Tvoje dve riešenia. Tvoj prvý priate? je ženatý a v manželstve "spokojný"? A ten Tvoj druhý milenecký vzťah paralnene ved?a toho prvého? Neviem či by som súhlasils Tebou že Tvoj prvý milenec sa tvári,že je v manželstve spokojný ak si našiel Teba ? Čo myslíš jeho manžel-ka mu to toleruje alebo je to zase tá známa hra čo oči nevidia...? Ten druhý vzťah sa mi zdá prirodzený ale paralelne ved?a toho prvého? Ako sa Ti to pozdáva ? Držím Ti palce aby si manželstvo a ten prvý vzťah pod?a mňa logicky vyriešila a ten druhý mile-necký vzťah nech Ti vydrží čo najdlh-šie.Skala

Ahojky, teď jsem si pročetla všechny reakce na tuhle tématiku, je to fakt zajímavý, aspoň mám pocit, že nejsem sama v nějaké těžko řešitelné a pro mnoho lidí asi nepochopitelné situaci.Je mi 34, jsem 9 let vdaná, s manželem máme 1 dítě a věřte nebo ne, od tý doby, co jsem otěhotněla, jsme spolu nespali. 8 let. Před tím jsem měla přítele s kterým jsem žila normálním a můžu říct uspokojivým sexuálním životem. Ale s manželem bylo nějak všechno špatně už od začátku, postupem velmi krátkého času to dospělo k tomu, že mi byl odporný každý jeho dotyk, pohlazení, jakýkoliv kontakt. Nejhorší na tom asi bylo, že on se s tím prostě nějak vyrovnal, asi mu sex opravdu nic neříká a nijak ho po mě nevyžadoval. Myslela jsem, že ten život už snad nějak takhle dožiju, jako jeptiška od 25 bez milování, bylo to hrozný, ale prostě představa rozvodu nebo nevěry pro mě byla nemyslitelná. Vydržela jsem to 7 let, vloni jsem si našla přítele, který je ale ženatý a od tý doby se zmítám mezi výčitkama a úžasnýma pocitama, pořád dokola. Naše manželství se vyhrotilo i v jiných oblastech, takže v současný době jsme v rozvodovým řízení. Sex není ve vztahu všechno, ale když v tom manželství není vůbec, asi jde všechno do háje. Došlo na to, co jsem si nikdy neuměla představit. Nerozvádím se kvůli příteli, on je v manželství vcelku spokojený, má 2 holčičky a nikdy by je neopustil, takže se mi přidružily i výčitky vůči nim a jeho ženě. Mám ho ráda. Aby toho všeho nebylo dost, letos na jaře jsem se seznámila s mužem, který je o 5 let mladší než já, je rozvedený a postupem času jsme dospěli až do postele. Je to s ním neskutečně krásný a nejen to milování. Takže když to tak nějak ve zkratce shrnu, já která jsem vždy nevěru celkem odsuzovala a nechápala co k ní lidi vede, jsem teď v situaci, kdy ještě nejsem rozvedená, mám 2 milence, s jedním je mi líp než s druhým a jelikož jsem hrozně nerozhodná, tak vůbec nevím, co si mám počít. Nějak mám chť nic neřešit a užívat si, což je teda dost pohodlný řešení a je to samozřejmě (aspoň pro mě) neudržitelná situace. Takže teď se k původním výčitkám přidružily tuny dalších k nim dvěma. Někdy si připadám jako hrozná potvora a zároveň jsem šťastná, že jsem někoho našla a zároveň si to nedokážu pořádně vychutnat, z výše zmiňovaných důvodů.

Stane,asi došlo k nedorozumění:JÁ TAKÉ NEMÁM POTŘEBU PODVÁDĚT!!! Ani tomu,o čem je řeč,neříkám podvod.Je to prostě řešení situace,do které Ty ses nedostal,nebo jsi ji řešil jinak.

Nikolko sám jsem nevěrný nikdy nebyl a doufám, že ani moje partnerka. Vzájemně se sexuálně uspokojuje-me natolik, že nemáme potřebu dalšího vybití. Znám případ, kdy manželka jednoho známého měla nedopo-ručený sex od šestého měsíce těhotenství. Znala potřebu svého muže a tak se domluvila s kamarádkou, ta byla ochotna pomoci. Jednalo se o fyzické vybití. Žádný citový vztah. Byli to lidé, kteří se znali a nehrozilo nebezpečí chorob.o porodu se vrátilo vše do normálu.

Je nas naprosta mensina...nas kdo nemame potrebu podvadet. Takovi lide by se meli najit navzajem. Asi jsem pesimista, ale toho ze me udelal muj spatny vyber.Zasada by ale vzdy mela byt: Nejdrive rict, ukoncit a pak uz co chce... alespon ja to tak citim.

Pro Juditu a modraska. Holky, fakt vam nezavidim. Ja byt v takove situaci, asi se z toho zblaznim. Kazda z vas jste asi byla presvedcena, ze prave vase manzelstvi bude to "vujimecne", tedy stastne az do konce zivota. Kdyby to stalo jenom na vas, urcite by to tak dopadlo. Bohuzel pro manzelstvi jsou potrebni dva a pokud ten druhy nespolupracuje, muzete se stavet na hlavu a stejne to nepomuze. Neni tak davno, cetla jsem moc zajimavou knizku. Napsal ji manzelky terapeut p.Hamburg a jmenuje se "vydrzi nam laska?" Knizku jsem precetla jednim dechem a nasla v ni spoustu pravdivych skutecnosti, ktere si clovek ani neuvedomi, nez vstoupi do manzelstvi. Zkuste se do ni podivat, mozna vam pomuze pochopit, proc to nefunguje.

Ahoj Judito, diky za odpoved. Pro doplneni, jsme spolu skoro rok, a to den co den. Za pritelkyni jede jednou za 14 dni, ale spis tam jede z povinnosti resp. to tvrdi. Takze bud je vyborny herec nebo to tak opravdu citi. Do hlavy mu nevidim. Nikdy jsem takhle dlouhy vztah nemela, proto se mi tezko soudi, co bych udelala na jeho miste. Ale po pravde receno, kdyz jsem si precetla prispevky v teto rubrice, zacala jsem pochybovat o tom, ze se s ni vubec rozejde. Ja vim, kazdy clovek je jiny, ale tyto clanky me presvedcily o tom, ze lidi zustavaji i ve vztazich, ve kterych nejsou stastni, a ja tohle proste nepochopim. Na svete jsme jenom jednou a clovek se vyviji, takze co bylo krasne pred 10-ti lety, nemusi byt i ted. Jeste k memu problemu. Nechci na nej tlacit, to by bylo asi to nejhorsi, co bych mohla udelat, ale ja proste nevim, jak mam jednat.

Jano,chybí mi tu základní údaj:jak dlouho Váš vztah trvá?Ale bez ohledu na odpověď si spíš myslím,že cítí-li partner to,co Ty,měl by i udělat to,co bys udělala na jeho místě ty...

nejsem sice vdana, presto bych vas, tedy lidicku zkusene ve vztazich, chtela poprosit o odpoved na moji otazku. Snazila jsem se na to prijit sama, ale uz jsem v koncich. Poznala jsem cloveka, se kterym jsme se do sebe zamilovali na prvni pohled. A jak to bylo krasne na zacatku, tak je to krasne i ted. Je pozorny, mily, vodeni za ruku je samozdrejmosti, kytky, darky, vylety, krasna sluvka, otevrenost, uprimnost, uzasny sex. Oba dva jsme velmi stastny a citime, ze k sobe patrime. Ale jako vzdy, ma to jeden hacek. Odstehoval se za praci do meho mesta, kde jsme se potkali a doma nechal pritelkyni, se kterou je 8 let. Pred nedavnem jsme se zacali bavit o tom, ze se s ni rozejde. Ale tvrdi, ze to vubec neni jednoduche udelat takovou tecku. Napiste mi nazor, jestli si myslite, ze to opravdu neni jednoduche, protoze ja si myslim, ze kdyz nekoho miluju a vim, ze s nim chci byt, pak prece odejit za svoji laskou nemuze byt tak tezke. Ja s tim nemam zkusenost, ale u vas urcite najdu odpoved. Jana

Modrásku,píšeš,že všechno jednou zevšední a láska není věčná...Hm,ale s tím "pravým" by se to stát nemělo?! Já si myslím,že kdyby se ke mně manžel alespoň choval slušně a kdyby se s ním dalo normálně bez křiku promluvit (jaksi "navíc" bych ještě uvítala, kdyby občas dal najevo,že je rád,že mě má,že se mu líbím,že mě nepotřebuje jen těch " pět minut" večer), dokázala bych pochopit ztrátu či oslabení toho prvotního nadšení a vášně - asi by zmizela ta ZAMILOVANOST,ale LÁSKA by měla zůstat!? Pokud to tak není,pak mám pocit,že odchází i LÁSKA, otevírá se prostor pro "nevěru"(brr,nemám to slovo ráda,mělo by se to jmenovat nějak jinak) zpočátku s výčitkami, které však postupně mizí.Mizí s pocitem, že to není špatné, ale krásné, že to nikomu neubližuje, ale pomáhá.Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, tu starou známou pravdu : Nemilujete-li sami sebe, nemůžete milovat druhé.A tímto asi člověk začne milovat sebe, to ušlápnuté,poslušné stvoření, které se probudilo k životu a řeklo dost,takhle už ne,teď jinak!

Ahoj Pajo!V prvom rade Ti chcem poďakovať, že si sa ozvala. V druhom rade Ti chcem zagratulovať, že si našla odvahu urobiť krok ktorý nieje určite ?ahký. Tak ako sa vžívam do pocitov manželky tak si predstavujem to u?ahčenie a zároveň obavu, ktorá sa v Tebe zmiešala do neidetifikovaného pocitu, čo ak ... Ale v živote je to tak, nemusí byť príliš veselo, hlavne že nie je smutno. Prechádzam rozhovorom a zdá sa mi ako by sa v tejto dobe vyhrocovali všetky druhy problémov. Nadpráca jedného z manželov ( a stále sa skvor deklaruje nadpráca mužov ), nedostatok finančných prostriedkov( nedosahovanie primeraného životného štandardu ) z toho vyplyvajúci nedostatok spoločného času a času stráveného s inými ?uďmi v práci atd.To všetko asi v dnešnej dobe sa nedá ovplyvniť. A nedá sa asi ani ovplyvniť chémia o ktorej hovoria zástancovia mimomanželských vzťahov ( to na potvrdenie ich teórie o nevere).Možno by bolo zaujímavé, keby si popísala pocity k Tvojmu mimoman-želskému partnerovi na začiatku keď ste sa zbližovali a teraz keď to chceš ukončiť. Možno by to ve?a ?uďom pomohlo sa orientovať v ich problémoch a h?adať riešenie.( Keď si písala, že niesi ve?mi rozhodná nezdá sa mi to, vždy sa musí človek rozhodovať, či už to začať, alebo to skončiť.)Keď som prišiel, na to, že je u nás v našom vzťahu o jedného, viac tak sme sa začali s manželkou zhovárať a dokonca aj so sokom. (Poznám ho a on pozná mňa ako to v malom meste býva.)Je zaujimavé, že som prišiel na to, že robíme rovnáké chyby. Obaja sme sa snažili zabezpečiť rodiny. Jemu sa manželstvo rozpadáva, lebo sa viac venoval práci ako rodine. Ja som sa pustil do projektu ktorý má rodine pomôcť a obetoval som práci a tomu projektu ve?a času ( a mal som už nejaké projekty neukončené). S manželkou sme sa vzďa?ovali. Ich spoločné rozhovory vyústili do vzťahu v ktorom sa cítili rovnako osamelí. Ako hovoria zástancovia nevery stali sa z nich spriaznené duše - posťažovali sa, že ich partneri nechápu a chémia zapracovala. On už v rodine nežije a pretože boli často v kontakte vyvrcholilo to. Dnes miesto proroblémov v jednej dvojici sú v dvoch. Čo ďalej? Chémia sa nedá jednoducho odbúrať. To musí ako píšešchcieť ten, ktorý je mimo manž. vzťahu. Na základe poznania chýb som začal uvažovať o tom či sa ?uďom bez ve?kých nárokov na majetok (hmotný štandard) nežije jednoduchšie a ?ahšie. Zatia? sa snažim zabezpečiť, aby sa v rodine nezhoršila atmosféra a nedopadalo to na deti. Ale neviem do kedy sa to dá takto zvládať. Dal som si závazok, že projekty ukončím apotom sa uvidí - ako hovoria starší a múdri čas ukáže. Počas našich rozhovorov s manželkou počujem , že si uvedomujú, že to nebude trvať večne. A ja ,nebudem nasledovať z osamelosti tú istú chybu aj keď už mám negatívny príklad ? (Ale ak by sme sa mali znova zblížiť v našej rodine ako to bude ďalej? Budeme vedieť byť voči sebe rovnocenní. Nebudem pozorovať že moja partnerka bude mať obavu z mojej reakcie, že informácie, ktoré viem by som mohol zneužiť? A ja sa nebudem ďalej báť, čo ak to začne znova, alebo inde ?) Máš na to odpoveď ? Kto z Vás ktorí ste zástancami "vynahradiť si inde to čo vám možná doma chýba" viete pokračovanie takýchto príbehov ( To nepatrí Tebe Pajo - Ty to rozhodnutie dnes máš a držím Ti palec, aby Ti vydržalo.) To potom viazanie sa manželskými zvazkami nemá zmysel. Dnes si zatia? myslím, že to má zmysel. Najviac vzťahov sa v tomto rozhovbore točí okolo sexu. Ale ten netrvá večne a ani krása ( to na margo, že on,ona si nachádza krajšieho, lepšieho v posteli veď vždy môže byť niekto lepší na svete). Nie je krásne keď dvaja starí ?udia aj keď už trošku nervóznikráčaju spolu s paličkami v rukách a sú si oporou ? Nechcem sa dotknúť ?udí ktorí prežívajú v živote ve?ké sklamania a snažia sa h?adať to najsprávnejšie riešenie(preto som nevyčítal ani manželke, lebo ak sa chce, vždy sa dajú nájsť chyby na tom druhom. Veď o tom hovoria skoro všetky rozvodové procesy).Vy ktorí to beriete skôr ako šport popremýš?ajte, kto Vám bude v starobe oporou a či za Vašimi činmi nie je viac smutných ako šťastných ?udí - povedzme aj Vaších detí.Skala

Pro Juditu, opravdu jsem si vyčítala co to provádím, že mám milence, ale když si teď čtu co píšeš Ty, jsme snad jedna a tatáž osoba, já se svým budoucím mužem také chodila moc let předtím než jsme se vzali, byl to spíš takový zvyk a né láska, byla to jiná doba, jsem i stejně stará jako Ty.Dnes je jiný trend a do manželství se vchází až tak kolem 30ti let. Je to opravdu lepší - mě tenkrát bylo 21 a už vím že jsem byla děsně hloupoučká. A ty roky chození, to by se také nemělo přehánět. Všechno jednou zevšední a láska není věčná. Teda aspon dle mě. A jestli se dá zase zamilovat do svého protějšku, já myslím člověče že ne. Prostě ten člověk je už jednou takový a on se prostě na tu naši stranu jen tak neobrátí. Pořád ta podstata v člověku zůstane.....

Modrásku,opravdu máme mnoho společného.Také jsem pozdě zjistila,jak krásné je být zamilovaná (znovu?),já jsem se tím vlastně "probudila",do té doby jsem byla prostě mamina (práce-školka-nakoupit-uklidit-vyprat...)a najednou jsem si uvědomila,že jsem vlastně hlavně ŽENA,se kterou ještě může být někomu hezky,kdo na mě třeba celý den myslí a já na něj...Uvědomila jsem si,že jsem asi do manželství nevstupovala zamilovaná (chodili jsme spolu asi 4 roky)-což je podle dr.Plzáka správně a záviděla o pár let mladší sestře,která ve svatební den zářila štěstím (což ovšem opravdu nemělo vliv na její pozdější "manželské štěstí").Došla jsem také tak daleko,že jsem manželovi začala přát,aby si také našel milenku (což je absurdní představa,koho by tím dříve popsaným chováním mohl okouzlit?)Brala jsem to jako svoji kladnou vlastnost - nejsem přece žárlivá,přeji mu jen to nejlepší,pokud to se mnou nemá a láska se vytratila...Ale přesně vím,že kdyby se tak stalo,měla bych stejné pocity,jako Ty,Modrásku. A ještě k dalšímu příspěvku - moc děkuji,někdy si myslím něco podobného,i když se snažím nebýt příliš radikální a neodsuzovat druhého.Kolikrát si říkám,že kdybych byla chlap,přesně bych věděl(a),jak udělat tu svoji šťastnou.Možná,že lze obnovit manželskou lásku,znovu se zamilovat do člověka,"který se mnou bydlí",ale znamenalo by to z jeho strany vyvinout obrovské úsilí,zvýšit svoji atraktivitu v mých očích,každý den se o mě znovu "ucházet".Mám ale takový pocit,že to mnoho mužů vůbec nenapadne (když sleduji chování svého manžela k cizím lidem,tak jim i závidím a přála bych jim slyšet ho doma),mají přece na tu svoji "papír",ta už je jejich ,ta snese všechno.Ale ne,pánové (pouze někteří!),pozor! Ženete ji tímto do náruče milence a to přece nechcete!?