Nevěra

Moni tak teď jsem si přečetla ještě jeden tvůj starší příspěvěk, nějak jsem se tu dlouho nevokázala :-). Máš pravdu Moni, před vánoci asi není nejlepší čas na rozchod..., i když v naší situaci nemůžeme brát ohled na to kdy je nebo není vhodná doba. Jestli se zkrátka nerozhodnem ze dne na den a neuděláme za tím vším tečku, nikdy to neskončí :o/. Podle toho co píšeš o Mílovi..je to něco podobného jako Pavel :-), taky takovej rebel a holky jsou jeho hobby. Jsem sice svým způsobem ráda, že je mi ochoten pomoci a být se mnou, ale vím, že ta jeho slova, ať jsou jakkoli láskyplná, musím brát s rezervou. Nic si od toho neslibuju, nesmím, i když bych ráda. Mončo já jsem z Prahy :-/..takže to máme docela z ruky, i já si myslim, že by jsme našli spoustu společnýho. Ale i tak, kdyby si náhodou měla cestu do Prahy, dej určitě vědít a popovidáme co a jak. Ani nevíš, jak jsem ráda, že v takové situaci nejsem sama...

Ahojky Moni,děkuju za Tvůj příběh co se lásky týče. I já Ti, jen co bude čas, všechno vylíčim. Teď ale procházím obdobim, kdy mi není zrovna do smíchu. Vídám se s Pavlem a on je mi připraven pomoct odejít od Honzi...jenže já si nejsem pořád jistá tím, že to opravdu chci. Mám strach postavit se všem kolem sebe a hlavně nechci ublížit Honzovi, mám ho ráda a moc mi na něm záleží a vědomí, že mu ublížim mě děsí. S Pavlem je mi krásně, ale není to ten nejlepší důvod proč od Honzi odejít. Všichni by si mysleli, že jsem se zbláznila, nechat někoho s kým to má nějakou budoucnost a začít si s takovým "sígrem" (tak ho titulovala mamina). Moni nemáme to ani trochu lehký...no ale co, až nám z toho opravdu hrábne, aspoň popovidáme na stejné téma v blázinci :-). Teď to zlehčuju...ale já poslední dny jen bulela a i když mi je do breku pořád, nějak už nemám sílu. A co Míla? Viděla jsi ho někdy poslední dobou?

Nic si nenamlouvám, k nevěře došlo. Nemám problém s tím, že bych tomu člověku nemohl zavolat a zřejmě to i udělám. Naznačil jsem ženě, ať se zamyslí, jetli chce zůstat se mnou, a po neděli si o tom narovinu promluvíme. Trochu ji to udivilo, že jsem s tím přišel já. Včera jsme si trochu povídali, nechce se jí o tom moc mluvit, myslím, že se tak trochu stydí, ale dívala se na mě nějak jinak (proč s ní o tom mluvím narovinu, když ona všechno skrývá, nemluví, a občas lže).

Ja vim, ze v takove situaci je kazda rada draha. Vy jste zahnana do kouta a vy jste zaroven obet... asi byste se mela snazit si na nem neco najit, proc ho budete mit rada.Nevera na zacatku vztahu, kdy dotycni na sobe nejsou tolik zavisli (byt, deti apod.) se mozna resi snadno a snad i snaze odpousti -- alespon ja mam dotiz problem prekonavat takovehle veci, kdyz jsem pod tlakem, kdyz muzu uniknout jen za obrovskou cenu. To se to potom ve mne poradne vari :(

Tak ještě jedna odpvěď.Seropram ,Xanax,deník,všechno mám za sebou.A když jednou odejdu,pak už nepřijdu.Ale teď fakt musim jít makat.Maluju sklo a vánoce se blíží.Možná mě dostane stres pracovní.ZDRAVIM a zase zítra

PRO MICHALANemusíš vyhrožovat,já to taky nedělám,jen jí dej najevo,že se to to nezamlouvá.Ale já už to mám snad za sebou a taky nevím jak to mezi vámi je v životě.Neexistuje jednoduché řešení,ale já bych chtěla vědět kdo to je.Třeba si to jen namlováš,máš důkaz,že s tím mladíkem jen neflirtuje?Já vím , že to bolí,ale člověku pravda otevře oči.Musím končit,nebopříjdu o práci.Budu tady zase zítra v tuhle dobu.Ahoj

Denik je dobra vec. Dejte si jen pozor, at Vas trvala nejistota s stres nedostanou do problemu. Ja jsem nakonec skoncil na Seropramu, protoze jsem proste normalne nefungoval.BTW: ja mam zase opacny sklony -- vystehovavat, balit do tasek a menit zamky, at to stoji, co to stoji. A pak prilezu :(

Souhlasím,já to takhle mám,ale můj muž ne.Tak a co teď?Brali jsme se mladí,máme malé dítě ,a tak jsme se dohodli,že to zkusíme znovu.Ale být svobodná,nevěru bych neřešila.Sám jste z rozvedené rodiny,můj muž taky.A tam je asi ten problém.Já mám rodiče co se i po 40 letech milují.Ono to není tak jednoduché.Moc mi ublížil,ale naše rodina do té doby fungovala.Mám zdravé a klidné dítě a jsem máma.Nedokážu jí ten klid vzít.Asi to znamená,že mě v budoucnu nečeká nic pěknýho v případě,že se to bude opakivat,ale to už budu muset řešit rozchodem.Nyní se to snažíme zvládnout.Rozchod je totiž to poslední,alespoň v naší situaci.Ale být mi 20 jako Monice a mít takovéhle problémy,pak není co řešit.

Tak díky, beru poradnu jako jednu z možností, snažím se s ní o tom mluvit, ale moc se jí do toho nechce, nejsem týpek, který vyhrožuje. Včera jsem si začal psát takový deník, píšu si tam co si myslím, jaký jsem já, co mě trápí, třeba to je k ničemu nebo ne. Možná, že zapomněla, že mě miluje, možná. Nevím.

Omlouvam se, ze jsem pouzil takhle silna slova bez presneho vysvetleni -- _MUJ_ partner, ktery tohle udela, se v mych ocich stava kr*vou (klukovi jsem prstynek zatim nedal :). Rozhodne si prestanu takoveho cloveka vazit, pro mne je proste jiny a vzhledem k tomu, co provedl, mu tohle oznaceni dle meho nazoru sedi.Nechci rypat, ale -- jak muze citlivy clovek provest pohl. styk s cizim clovekem, aniz by se sveho partnera (na jehoz pocitech by mu jako citlivemu cloveku melo zalezet) nezeptal, jestli ho to nahodou nezrani??? To si nekdo s mozkem muze myslet, ze to ten druhy bude urcite brat na lehkou vahu?

Proboha udělej to,život máš jen jeden.Ale když to neuděláš te´d,stejně k tomu časem dojde.Jen ztrácíš čas.Já jsem dostala letos hodně přes čumák.A jediný problém byl v tom , že jsem kdysi nedokázala odejít.Ale je pravda,že dokážu odpustit hodně věcí,ale nepřenesla bych přes srdce,že mě nemiluje a je semnou jen z vděčnosti.Tobě by asi taky nebylo nejlí,kdyby ses dověděla,že tě sice má rád,ale ono to vlastně není nic moc.Popřemýšlej,je to i jeho život.čau

Monika> ja jsem svoji prvni pritelkyni taky nemiloval. Hledal jsem zazemi a narazil na ni. Byla to desne chyba, bal jsem se ji opustit, protoze jsem vubec nikoho nemel. Rodice se rozvedli, zadna komunikace, nedarilo se mi dostat se znovu na VS, protoze mne hrozne vytezovala moje firma... predtim jsem znal rok a pul jen a jen praci. Zadny soukromy zivot, zadni kamaradi. Sice byl uspech, ale v nem se bydlet neda a lepi se na tebe divni lide.Snazil jsem se presvedcovat sam sebe, ze tu prvni miluju. Zcela pokrytecky jsem si ale nebyl schopen priznat, ze to tak neni. Vsem vcetne psychologa jsem tvrdil, jak ji miluju.Az ted, kdyz mam vedle sebe nekoho, koho _OPRAVDU_ miluju takoveho, jaky je (a ne jenom zlomek anebo stin) si uvedomuju, jaky je to rozdil. Hodne mne mrzelo, ze jsem se te prvni vubec kdy dotknul, uz je to ale lepsi. Souziti s nekym, koho jsem nemiloval mne zdeformovalo -- pokud je to skutecne tak, jak jsi napsala, tak neztracej cas s nekym, koho nemas rada od zacatku.

PRO HANINUJenomže já moc dobře vím, že mě ten můj miluje, a několikrát mi říkal, že by nepřenes přes srdce, kdyby mě ztratil. Proto se bojím od něho odejít, je mi teprve 20 let a mám všechno před sebou, proto bych se tu neměla zahazovat s někým, ke komu cítím jen vděčnost a soucit, ale já jsem prostě slaboch a nevím jak mu říct, že odcházím.

Neřekla jsem , že jsem sim jistá,že jsou lidi polygamní,já třeba vím, že mi stačí jeden partner a nemám potřebu být nevěrná.A to že je někdo nevěrný ještě neznamená,že je to kráva nebo idiot.Můj muž je velmi chytrý a citlivý člověk.Bohužel je pro něj nevěra malé zlo.A podle toho se choval.Nebo máte pocit,že nevěra je záležitost jen krav a idiotů?To mi moc nesedí.I když uznávám, že jsem ve chvíli odhalení použila daleko jadrnějších slov.

PRO MONIKUKdybych chtěla odejít,musela bych si být jistá,že ho nemiluju.A pak by mě neudržel ani párem volů,ale já jsem v jiné situaci.Jsem vdaná a naše nevěry mají jiný charakter.Přesto všechno vím,že i kdyby to mělo znamenat,že se potupně vrátím k mamince,stejně bych odešla.Život je krátky na to,aby si ho utrácela s někým,koho evidentně nemiluješ.A taky jseš asi podstatně mladší,tak co řešíš.

Jak si muzete byt jista, ze lide jsou polygamni? Na tuhle vec panuji velmi rozporuplne nazory a spise mam dojem, ze vse smeruje k te monogamii (viz. Naha opice apod.). To ze je nevera celkem bezna vec prece jeste neznamena, ze jsme polygamni. Priznat si, ze jsem si vzal kr*vu, anebo id*ota je IMHO tezsi, nez omluvit dotycneho prislusnosti k polygamnimu druhu. Kdyby opravdu fungovala komunikace, muselo by k tolika neveram dochazet?

Ahoj Deni, teď ti napíšu takový příběh, ve kterém vystupují jen tři osoby, já, Milan a Míla. Sice tak přibližně víš, tak to mezi námi je, ale chci to někomu říct. Začalo to v létě roku 2000, kdy jsem byla seznámena s klukem jménem Milan. Byl to nejlepší kamarád Davida, který pracoval s mojí mamkou. Nevím proč jsem to pozvání přijala, ale nakonec jsem i s mojí mamkou šla do Alfy, to byla místní diskotéka. Když jsme vešly tak už tam seděli. Milan se mi nijak nelíbil a nejevila jsem o něj žádný zájem. V tu dobu se mi zrovna líbil právě David, ale nevěděl to, nechala jsem si to pro sebe. Mamka za nedlouho odešla a já tam s nim zůstala sama. Asi kolem třetí hodiny ráno jsme šli k nám domů. Tam zůstali až do sedmi hodin, a já jsem je šla pak vyprovodit. Milan v tu chvíli se mnou taky moc nekomunikoval, ale pak se to stalo. Když mě šli zpátky doprovodit domů, tak šel David napřed a já tam zůstala s Milanem. Najednou se ke mně sklonil a začal mě líbat. Nejprve se mi to nelíbilo ale nechala jsem se. To byla asi ta největší chyba. Od té doby za mnou chodil a snažil se mě sbalit. Po nějaké době se mu to povedlo a my jsme spolu začali chodit. Zanedlouho jsem poznala, také v Alfě, krásného blonďatého kluka s vypracovaným tělem. Nejprve mi připadal trochu drzý, protože z ničeho nic přišel k mamce a řekl jí čau. Nezdálo se mi to, protože byl dost mladý a navíc jsem nechápala odkud se znají. Hned jsem začala od mámy vyzvídat a dozvěděla jsem se, že pracuje ve fabrice, kterou máma hlídá. Padli jsme si do oka, u baru mě pozdravil a házel po mě očkem. I já jsem ho stále sledovala, ale ten den už k ničemu jinému nedošlo. Od té doby jsem na něj musela stále myslet. Viděla jsem ho úplně všude. Začala jsem častěji chodit za mamkou do práce, důvod je asi jasný, abych ho viděla, abych se znovu setkala s Mílou. Vždycky když jsme se potkali, tak jsme se na sebe usmívali a bylo vidět, že to mezi námi jiskří. Milan stále nic netušil, jak taky, když v té době byl na vojně a domů jezdil jen občas. Při té příležitosti jsme si zašli na diskotéku, kam jinam než do Alfy. Byla jsem si jistá, že tam Míla bude, a také že byl. Šlo vidět, že bychom se k sobě nejraději vrhli, ale nešlo to, protože ani on tam nebyl sám. Ne že by tam byl s přítelkyní, ale s kamarády, ty vše se zájmem pozorovali. Nakonec jsem se do něj tak zamilovala, že jsem se vždycky těšila až ho uvidím. Později jsem zjistila jeho telefonní číslo a napsala jsem mu SMS. On mi hned odepsal, ale tak krásně, že mi z toho začalo silně bušit srdce. Takto jsme si psali několik měsíců, občas jsme prohodili slovo, buď v práci nebo na diskotéce. Jednou, když jsme právě na diskotéce s Milanem byli, přišel za mnou ven a začali jsme se spolu bavit. Dokonce mi navrhl, že pojedeme k němu domů, že je tam větší klid. Že si dáme kafe a uděláme si hezký večer. Strašně jsem chtěla, ale nemohla jsem, protože tam byl Milan, který najednou za mnou vyšel ven a když mě tam s ním viděl, zuřil, začal tušit, že se něco děje. Já mu všechno zapírala, ale stejně nás podezříval. V tu dobu mi bylo 17 a byla jsem ještě panna, možná proto jsem taky s Mílou nešla, on si myslel, že už panna nejsem a tak jsem se nechtěla ztrapňovat. S Milanem jsem se vyspala po třech měsících a pak už mi nic nebránilo, abych se vrhla do náruče Mílovi. Nebylo to tak jednoduché. Milan mě neustále hlídal a četl mi zprávy. Vadilo mi to, ale co jsem mohla dělat. Několikrát si přečetl, co mi Míla napsal a samozřejmě se mu to nelíbilo. Oslovoval mě totiž kočičko, princezno apod. Příští rok v létě jsem dostala brigádu ve stejné fabrice, kde Míla pracoval. Milan zuřil, ale nemohl tomu zabránit. Vysvětlovala jsem mu, že tam jsem kvůli práci, ale samozřejmě že jsem lhala. Netrvalo dlouho a já jsem se k Mílovi dostala. Byl čtvrtek 12. Července a já měla odpolední. Když jsem se večer vracela domů, přišla mi SMS. Nevěděla jsem, kdo mi tak pozdě může psát, k mému překvapení to byl Míla. Byl sám doma a nudil se. Neměl s kým jít na pivo a představoval si, že já s ním půjdu. Milan byl ten večer v práci, tak mi nic nebránilo jít k Mílovi domů. Přišla jsem k němu něco po jedenáctý. On už tam na mě čekal. Mezi námi panovala taková zvláštní nálada. Povídali jsme si a dívali se na televizi. Pak mi navrhl, abych se šla podívat na jeho postel, letiště, to kvůli tomu, že jsme se o postelích bavili, já jsem si také chtěla nějaké letiště koupit. Nejprve jsem tam jít nechtěla, říkala jsem si, co na něm asi uvidím, ale nakonec jsem šla. Bylo celkem hezké, ale netušila jsem, že v něm také skončím. Když jsme tam tak stáli a dívali se na sebe, běhalo mi spoustu věcí hlavou. Pak jsem zhasla, protože mi vadilo to světlo. Najednou jsme tam stáli naproti sobě, sami dva, a dívali se na sebe. V tom mě Míla svalil na postel, ani jsem se nebránila, proč taky, vždyť jsem po tom tajně toužila. Pak ke mně pomalu přišel a začal mě líbat. Potom sjel níž, na břicho a líbal mě, stále mě líbal. Já jsem se vznášela v sedmém nebi. Najednou jsme se začali navzájem svlékat až jsme tam zůstali oba dva nazí. Pak do mě pomalu vniknul a začali jsme se milovat. Byla jsem strašně vzrušená a hlavně šťastná. Střídali jsme různé polohy, vše trvalo asi patnáct minut. Skončilo to tak, že Míla orgasmus měl ale já ne, chtěla jsem ještě počkat, ale asi jsem čekala moc dlouho. Pak jsme tam tak vedle sebe leželi, oba jsme byli spokojení. Bylo krátce po půlnoci a já jsem se šla vysprchovat, on se mezitím oblékl a sedl si do obýváku. Přišla jsem k němu jen tak v ručníku a sedla si vedle něj. Zaráželo mě jeho chování, ani mě nepohladil, ani mi neřekl nic hezkého, byl chladný. Zeptala jsem se ho:

Ahoj čtyřlístku, věř mi, i já bych ráda začala znovu, ale prostě to nějak nejde. Nedokážu se odvázat od nynějšího přítele, jde spíš o něj, já jsem se pokoušela odejít, ale on mě nechce pustit. I já si myslím, že ten prstýnek znamená spíše jakousi záchranu našeho vztahu, ale já už dávno vím, že náš vztah skončil už kdysi dávno, už když jsem ho podvedla, alespoň já to tak cítím.

PRO MICHALA V poradně nám nepomohli.Ne,že by to neuměli,ale řešili jsme tam spíš jeho lži.Lhal i ve chvíli,kdy mluvil s psycholožkou o samotě.Takže z toho plyne jedno.Ona musí chtít tu krizi vyřešit.Musíte komunikovat ,ale pokud jí vyhovuje tenhle stav,kdy se stýká s jiným a doma má troubu ,promiň,pak asi není moc co v poradně řešit.Já jí rozumím,ženský se chtějí líbit a člověk si připadá hned sexy,když o něj stojí dva chlapi najednou.Ale někdo na to žaludek nemá.Možná bys jí měl dát nůž na krk.Ukázat,že se nebojíš o ní přijít.U nás to zabralo,i když byla ve mě malá dušička,že zůstanu s holkou sama.A k tomu ,kde se stýkají,taky jsem si myslela, že bez bytu to nejde.Až nedávno jsem zjistila,že mám"kamarády" co ochotně vypomohou.A když mi bylo sděleno,že chodil i do lesa na deku,tak už jsem se musela smát.Jestli to měl zapotřebí ve 33?Jako puberťák.Najednou jsem zjistila,že je to vlastně chudák,a už se nebojím co bude.To nejhorší mám za sebou.I když to bolí,zvládnu to.Držím ti palce,je důležité aby si uvědomila,co by mohla ztratit.Musíš trochu riskovat.Určitě tě miluje,jen na to zapoměla.čau

Je fakt že mám v hlavě zmatek, občas mi připadá že nevím co chci a o návštěvě psychologa už jsem taky přemýšlela. To že ráda provokuji muže je trochu pravda, ale není to tak, že bych se každýmu rozdávala, je to na úrovni kamarádství, věř mi nebo ne, ale jde jen o flirt, pak se tomu společně zasmějeme.