Nevěra

;;; a má o mě zájem, a to mě těší, toužím po tom, abych byla žádanáByla jste u psychologa? Nemyslim to ted vubec utocne, ale z toho co pisete mam pocit, ze na jednu stranu stale neco hledate, necitite se naplnena a asi vam chybi nejaky uzky kontakt s nekym ale na druhou se vlastne nechcete vazat a provokujete ostatni. Prijde mi to jako dobry zmatek, z extremu do extremu.

PRO KROKODYLANo,jestli to máš takhle vyřešený,pak jsi šťastný muž.Otázka je ,jestli by se ti tvoje zajištěná rodina nerozpadla,kdyby to prasklo.Ale jestli to tvoje žena ví,pak je hrdinka a asi není co řešit.Ale já se tou odhalenou nevěrou dost trápím.Vím,že lidi nejsou monogamní,ale ve chvíli,kdy TO ví všichni,jen ty ne,je to sprostý a máš chuť všechno vzdát.Moje maminka mi jednou řekla,že jestli chci monogamní vztah,pak bych si měla vzít labuť.Ty mají jednoho partnera na celý život.No,vzala jsem si chlapa a tak mám teď parohy,že bych je mohla vystavovat.

Ahoj Moniko, jestli Ti to pomůže, dostala jsem se do podobné situace. Měla jsem se stěhovat za přítelem, daroval mi zásnubní prstýnek ale protože už před tím jsme měli potíže, byl spíš ten prstýnek něco jako snaha o to abych s přítelem zůstala. Přijala jsem ho, protože jsem si myslela že to pomůže aspoň vyřešit ten zmatek který jsem v sobě měla a nemohla jsem s tím ven, protože jsem měla strach že ublížím. Ano, byl v tom i jiný muž, najednou jsem vůbec nevěděla co vlastně chci ale bylo to jiné, k ničemu mě nenutil a nic nečekal, šlo opravdu jen o pár nocí kdy jsme vůbec nespali. Jak to dopadlo? Nemohla jsem se smířit s tím že jsem byla nevěrná, nemohla jsem se smířit sama se sebou. S přítelem jsme se rozešli a s milencem se občas vídáme ale je to jen na přátelské úrovni. I když vím že by mi s ním bylo fajn. Chci začít znovu, bez lží, výčitek a hlavně nevěry!

Ahoj Deni, dneska víc než kdy jindy uvažuji o tom, že od Milana odejdu. Už mi na něm začíná vadit úplně všechno. Skoro vůbec se nemilujeme, je to samozřejmě moje vina,ne že bych netoužila po sexu, ale ne s ním, představuji si to s kýmkoli jenom ne s ním. Tvýho Honzu vůbec neznám, ale jak to tak čtu, tak bude něco podobnýho co Milan. Ten mi taky pořád čte moje zprávy a nelíbí se mu, když si jdu někam s mojí kamarádkou sednout, samozřejmě bez něj. To okamžitě chce, abych přišla co nejdřív, ale sám chodí až ráno. Nedávno mi přišel na jednu SMS od kluka, spíše chlapa, se kterým si občas píšu, pracuje s mojí mamkou, je to skvělý člověk a má o mě zájem, a to mě těší, toužím po tom, abych byla žádaná, ale s Milanem je to úplně jiný. Když se chce milovat, tak se na mě sápe a začne mě ošmatávat, dělá se mi z toho špatně, ale když tohle samý dělal Míla, líbilo se mi to. On se mnou vlastně zacházel trochu tvrdě, ale já byla spokojená. Je mi líto, že nenajdeš sílu si promluvit s Honzou, ale je pravda, že by to mohl přijmout jinak než Milan. On sice taky nechtěl abych na něj šahala, říkal, že se mě štítí, ale když jsme se ještě tu noc pomilovali, všechno pominulo. Svým způsobem jsem se mu vnutila. O Mílu ještě stojím, ale nevím jak ho dostat zpátky když má holku, navíc si myslím, že je těhotná,alespooň mi tak připadala. Moc dobře vím, jaký je, že touží po obdivu žen a využije každé situace, aby s jednou z nich byl, i kdyby jen jednu noc. To mě moc trápí, protože z mojí strany to byla láska, ne jen chtíč, ten byl jen na začátku. Teď se blíží Vánoce, a já nevím, jestli je to vhodná doba na rozchod, to asi ne co? A navíc když mi koupil zásnubní prstýnek. Jak z toho ven? Myslím si, že se obě sejdeme na psychiatrii. Z nás by byly skvělé kamarádky, protože máme hodně společného, alespoň co se kluků týče. A odkud jsi? Já jsem z Mostu. Víš co je špatné, že na tebe Pája naléhá, abys to vyřešila, s tím by ti snad měl taky pomoct on ne? Vždyť se to týká také jeho. Závidím ti, že on s tebou chce být, narozdíl od Míly, nevím, jestli o mě ještě stojí, protože jsem ho dlouho neviděla, a Milan mi vymazal jeho číslo z mobilu, takže na něj nemám ani kontakt. Ale zkusím zajít za mamkou do práce, tam ho určitě potkám. Pak ti řeknu, jak to dopadlo. Zatím se měj hezky a hlavně se netrap, nebo to Honza pozná, a věř mi, že kluci to vždycky vycítí, když je holka podvádí.

Sezájmem čtu všechny články o nevěře aproblémech s tím spojených.Jsem 22 letženatý.Svoji ženu mám velice rád,alev otázce sexu to skřípe.Začalo to po narození prvního dítěte před 18 lety.Diskutujeme spolu o všem,tedy i sexu.Podle jejího tvrzení,je z mé stranyvše v pořádku.Myslím tím,že jí maximálně (dle jejích slov)vyhovuji.Frekvence našich styků se udržuje uždlouhou dobu cca na 1x měsíčně.Vydržel jsem to celých 17 let.Dnes si občas (tak 1x měsíčně)zahnu,pořádně sexuálněvyřádím.Nemám výčitky svědomí,protožejsem udělal všechno proto,aby byla rodina zajištěná, děti dospěly a já chci jako normální průměrný chlap sex alespoň 2x týdně.Na "svépomoc" jsem užtrochu starý -není mi 15 let.

Moni jak tak čtu Tvé řádky, čtu opravdu svůj příběh..byť jen se změnou jmen. Milan musí být asi opravdu hodně zamilovaný, nebo na Tobě do takové míry závislý, že Ti dokázal odpustit nevěru. Tohohle bych se od Honzi myslím nikdy nedočkala. Kdybych mu řekla pravdu, věřím, že už by se mi nikdy nedokázal dotknout, natož se mnou zůstat...má svou hrdost, alespoň tak odhaduji jeho reakci. V minulosti mi toho sice hodně odpustil, ale to jsme byli oba mladí a on mě chtěl za každou cenu...tak mě měl, ale né moje srdce. Teď už by odpustit nedokázal. Pavel (ten, s kterým jsem Honzu podvedla) je skvělej člověk a bylo mi s ním nádherně, nikdy nebudu, toho co jsem udělala, litovat. Jen si nejsem jistá tím, že dokážu zapomenout. Od Honzi odejít nedokážu, vím, že mě potřebuje a do jisté míry i já jeho. Kdybych věděla, že zůstanem alespoň dobří kamarádi..., ale nechci ho ztratit nadobro, což by se po přiznání toho co jsem udělala, stalo. Pavla nedokážu pustit z hlavy, zrovna tak jako on se nechce vzdát mě. A co teď??? Jsem zkrátka srab, že se nedokážu sebrat a odejít...bože jak já se někdy nenávidim. Takhle ubližuju jak Pájovi, Honzovi i sobě. Pája čeká, že to doma nějak vyřeším a budeme spolu, ale je jen otázka času, jak dlouho vydrží doufat, že to jednoho dne opravdu udělám. Takže se čím dál víc ztotožňuji s Tvým příběhem a za chvíli to mezi mnou a Pavlem bude jako mezi Tebou a Mílou :,o(. Moni ani nevíš, jak ráda bych Ti poradila, ale sama jsem přesně tam, kde ty...a že bych měla v hlavě jasno??? ..ani nápad, je mi na nic. Celej tejden jen bulim a jsem bezradná čím dál víc. Nemáme to ani trochu lehký, ač Honza o ničem neví..jsem já ta špatná, která vyhledává přítomnost kde koho, jen jeho dotyky nejsem schopná přijímat do takové míry jak by si on přál. Už mě deptá jeho věčný podezírání, kontrolování telefonu a vůbec ty jeho zpovědi, ať už jdu kamkoli bez něj :,o(. Čím víc mě obviňuje z něčeho co jsem neudělala tím víc se od sebe vzdalujem a já pak opravdu hledám porozumění a obětí někde jinde. Moni já už nevím jak dál. Za chvíli mi z toho všechno vážně přeskočí a pak ať se všichni třeba na hlavu postaví. Moni jestli si opravdu přesvědčená, že chceš Mílu zpátky, měla by si najít sílu a od Milana odejít (to se mi to říká, viď?..ja vim..sama to nedokážu a druhýmu radim). Neznám ho, ale pokud by se k tobě vrátil, nemyslim, že by to bylo úplně za stejných okolností jako tenkrát. Měl by pocit, že ho jen využíváš a na to mají zas chlapi svou hrdost. Bojím se toho, že za chvíli budu v úplně stejné situaci jako ty...ztratím Pavla, ačkoli na něj zapomenout nikdy nedokážu a budu se trápit jen vzpomínkami.....a s Honzou budu jen ze zvyku, nešťastná...! Moni to je hrozná představa...ani nevíš, jak jsem bezradná. Co si počnem??? Jak to všechno jednou pro vždy vyřešit??? :,o((((

Ahoj Deni, u mě nic novýho není. Možná to, že teď už mě zase Milan podezřívá, že mám něco s jedním klukem, který pracuje u mamky v práci. Už asi budu pro něj navždy ta nevěrná a nevděčná holka, která neodolá žádnýmu hezkýmu chlapovi, ale ono to tak vlastně je. Já totiž pořád hledám to správné, to co bych chtěla, ale zatím je to marné. Jsem sice ještě trochu zamilovaná do Míly, to je ten jak jsem s ním podvedla Milana, ale tím, že ho málo vidím, se ta láska vytrácí, já se snažím se mu všemožně vyhnout, protože vím, že kdybych ho viděla, vlítla bych do toho znovu, a protože jsem se předtím strašně trápila, tak už se tomu snažím vyvarovat. A co ty? Jakto že sis o tom ještě nepromluvila s Honzou. Já vím že je to těžké, ale když před tím budeš utíkat, tak to taky nevyřešíš, a čím déle to bude trvat, tak tím to bude horší. Ale jsem ráda, že jsi alespoň na chvilku byla šťastná, a to když jsi byla s tím druhým. A nebo jsi šťastná nebyla? Určitě jo viď. Já jsem taky byla když jsem ležele vedle Míly, ale bohužel tím to skončilo, protože pak už jsem se k němu tak blízko nedostala. Propásla jsem tu šanci být s ním, když jsem se nedokázala tenkrát rozejít s Milanem, a teď to mám. Nemůžu se ho zbavit. Nechce mě od sebe pustit. Snaží se natolik si mě udržet, až je mi z toho špatně a leze mi s tím na nervy. Když já chci Mílu, ale jak ho dostat zpátky k sobě? Poraď, asi taky nevíš co? Asi se z toho zblázním, snažím se předstírat a nalhávat sama sobě, že už k němu nic necítím, ale když teď o tom píšu, tak mi zase buší srdce na poplach. Ale jsem ráda, že v této situaci nejsem sama, jsi tu přece taky ty.

Zdravim vsechny, uz delsi dobu ctu tento chat a hledam odpoved na sve vlastni problemy.Jak zacit? Je mi 26 let a 2 roky mam pritele, s kterym uz asi pul rok ziju. Dlouho jsem takoveho muze hledala - je inteligentni, mily, pratelsky, vesely, pohodovy, nevyhledava problemy a hadky. Jedinny problem je asi nas sexualni zivot. Proste se nam to uz od zacatku nedari. On vedel, ze jsem zkusenejsi, asi i naruzivejsi a to ho frustrovalo.Dlouho jsem vsak byla trpeliva a snazila se, aby se to libilo jemu,povzbuzovala ho a na sebe nemyslela, vzdyt jsem byla strasne zamilovana.Az jsem potkala nekoho,s kym jsem zacala byt opravdu stastna po vsech strankach. Byl to vyborny milenec i clovek zaroven. Cele noci jsme promilovali a propovidali.Byl zabavny, plny napadu a fantazie. Neco uplne jineho a noveho.Prozila jsem s nim uzasne 3 mesice.Muj pritel se to nedozvedel,jelikoz jsem jezdivala na vikendy ze studii domu a tam se tajne schazela s tim druhym. Ten celou tu dobu ocekaval, ze opustim soucasneho pritele, nalehal i zuril, ale ja jsem nenasla odvahu, i kdyz jsem se do neho vasnive zamilovala.Avsak od te doby (je uz to temer rok) se ve mne vse zlomilo a ja byla neverna jeste nekolikrat. Cim mene se milujeme s mym pritelem (uz jen tak 1x mesicne - spatny, co?), tim mam vetsi pokuseni hledat nekoho jineho.Mam vycitky svedomi, porad si rikam,ze si to muj pritel nezaslouzi, je to skvely clovek. Samozrejme jsem mu nic nerekla, mam strach, ze bych ho mohla ztratit. Ano, strach je to spravne slovo. Strach, ze uz nikdy zadneho takoveho cloveka nenajdu a strach, ze zustanu sama, vzhledem k memu veku. Vim, jak dlouho mi trvalo nez jsem takoveho cloveka nasla. Predtim to byly spise jen takove studentske kratkodobe vztahy a take dalo by se rict "ulety".Nebo opravdu nebudu nikdy schopna byt verna? Nebo je to jen tim, ze ziju s tim nespravnym clovekem? Mam pocit, ze ziju jen ve strachu, pretvarce a lzi. Budu schopna to nekdy zmenit? Rict pravdu a odejit? Nebo z pohodlnosti, ze uz jsem si na pritele zvykla, zustanu? Planujeme si dokonce spolecnou budoucnoost,vse bude v poradku, sem tam si jen "odskocim" za milencem a tak budu zit cely zivot? Nebo aspon do te doby,kdy me sex bavi? Proc mam ale porad pocit, ze potkam nekoho jineho, s kym si budu opravdu rozumet? A budu verna!!!Ja uz ho mozna potkala a zahodila tu sanci.Je to plno otazek. A moc dlouhe psani. Dekuji, jestli se nasel nekdo, kdo to precetl az do konce. Nevim, jestli je to napsano dostatecne srozumitelne,mam v sobe hodne smisenych pocitu a nevyresenych problemu. Byla bych rada,kdyby se nasel nekdo sprizneny nebo alespon chapajici.Linda

Ahojky Moni,tak jak to u Vás vypadá? U nás darmo mluvit..nevím čí jsem, nevím už vůbec nic. Po té sobotě, kdy jsem ho podvedla se vším všudy..nemám v hlavině nic a nikoho jiného. Někdy bych od všeho nejradši utekla někam hodně hodně daleko, ale to je blbost, nic bych nevyřešila. Po tom všem co se o víkendu stalo se ten klučina zachoval úplně jinak než jsem čekala. Je to takovej malej rebel :-).., nikdy neměl o holky nouzi a tak jsem si říkla no a, budu jedna z mnoha, jen jedna noc a konec. Ale on to vidí všechno jinak. Chce být se mnou a dodává mi sil, abych dokázala odejít, ale já vím...že to nedokážu. S Honzou mi toho spojuje strašně moc. Přátelé, byt, rodiče...za těch pět let už by to bylo na sepsání knížky :o/.

Milý Leone, víš ono to není tak jednoduché někoho opustit po tak dlouhé době, já už jsem to dokonce zkusila, ale když on mě nechce od sebe pustit. Pořád se bojí, že ho znovu podvedu. Ale když ví, že se to může stát, tak proč mě nenechá odejít? Já jsem si vždycky myslela, že kluci se nikdy před holkou neponíží, že jí raději odkopnou, hlavně že neztratí svoji důstojnost, ale jak to tak vidím, tak jsem se mýlila. Tak mi poraď jak to mám udělat, abych mu neublížila? Jsi kluk, tak bych ráda věděla tvůj názor.

Nevím, jak dlouho se v tom plácáme my, řeknu, že máme delší dobu (měsíce)problémy se sexem. Přesto si myslím, že se o tom má mezi partnery mluvit, zkusit najít příčinu, zkusit najít nějaký nový podnět, ale to jsme neudělali. Dnes vím, že nejen, že mi žena byla nevěrná, ona je mi nevěrná stále, lže mi do očí, lže svým přítelkyním, a možná že lže i sobě, dokážu pochopit, že možná nenašla odvahu příjít a říct, už to s Tebou není ono, pojď to zkusit jinak. Ale jede v tom dál. Vím, že je to mladší muž než já. Neznám ho, myslím, že je to někdo z práce, nevím, nakolik to s ní vůbec myslí vážně, i když ji přesvědčuje jak je jeho láska vroucí, a co všechno by pro ni udělal. Dnes jsem navrhl návštěvu nějaké poradny, ale potřebuji od ní slyšet, že do toho chce jít. A ne jen říkat, že ví, že udělala chybu, že mě hodně ublížila, ale že neví co má dělat, a potají se ním scházet (nevím kde, když mladík bydlí u rodičů v 3+1, a nevěřím, že ná tolik odvahy a přiznal mámě a tátovi barvu). Vztek ze mně vyprchal za poslední 3 týdny, co jsem pořádně nespal, ale co mně hrozně moc bolí, že s tím sama nechce bojovat.

Přesně vím,o čem Michale mluvíš.Já se v tom plácám už půl roku a nešlo jen o jednu ženskou,ale hned o celý zástup.Byla mezi nima i moje velmi dobrá kamarádka.Seznamil nás můj muž.Jen aby mohla chodit k nám domů.Po šesti letech se to vše provalilo,i když on se s ní už dávno rozešel.Ale se mnou se kamarádila dál.Další slečna byla aktuální celý loňský rok.Scházeli se v Praze.Moje reakce byla taková,že jsem se nejprve totálně zhroutila a pak o sobě začala pochybovat.Asi jsem špatná žena,manželka,ale můj muž to vidí jinak.Pro něj jsem Prý královna.Já nevím,kde dělám chybu,vždy mohl jít kam chtěl,nikdy jsem mu nezakazovala jeho koníčky.Myslela jsem ,že bude lepší,když odejde,ale on nechce.Prý jestli někdy někoho miloval,tak jsem to já.Tak kde je chyba?Pro mě je nevěra něco špinavého,ale on to tak nevidí.Prostě si jen dokazoval,že je velkej frajer.To je asi jediné vysvětlení.A já mám stejně pocit,že je s některou z nich ve spojení.Každé pípnutí mobilu mě uvede do stavu hluboké skepse,že bych mohla najít ztracenou rovnováhu.A odejít není kam.Je mi smutno a je asi pravda,že kvuli dceři ,nemám odvahu se sebrat a jít.Ale náš vztah se hodně změnil.On se snaží,ale já nějak nemám chuť a tak je ze mě hotovej.A je to pořád dokola.

Máš pravdu, že hledáte uznání, i to že ženy občas dělají blbosti. I muži.Pracovala, byla na mateřské, a znovu pracuje, myslím, že dobře. Potřebuje uznání jako každý člověk. Nemyslím, si že bych ženu neuznával. Nemyslím, že bych jí dokonce nedal prostor.Pokouším se najít cestu, jak z toho ven, i když dopředu vím, že to nebude snadné. Chci o tom s ní mluvit. Možná, že bych měl nějaký čas počkat, až si sama všechno uspořádá. Nevím.Je pro mě ovšem frustrující, že je stále v kontaktu s tím druhým (nakolikfyzicky nevím).

Ahoj Michale,budu psát z pozice Tvé ženy,ač ji neznám, ale musíš vědět, že my ženy, děláme blbosti, protože neustále něco hledáme a snažíme se vyniknout a být doceněni a samozřejmně v neposlední řadě chceme vedle sebe pro nás přitažlivý protějšek. Tak vidíš, na její chování působí mnoho a mnoho aspektů. Nevím, zda-li je doma a nechodí do práce a v tom případě se velice nudí a hledá zábavu nebo ji možná nedáváš na jevo svoji úctu a uznání.Já vím, že je to k smíchu, ale i ženy v domácnosti potřebují uznání a úctu.A žena hledá protějšek, který si ji bude vážit. Byla jsem sedm let vdaná a můj muž mi nikdy nedal najevo, že by mne potřeboval i když já vím,že mne potřeboval a moc miloval,ale já už to nevydržela a odešla jsem. promiň musím končit ,jde mi šéf ,ale určitě se ti ozvu.Pa Megan

Provest neco, na co je velka cast meho okoli pysna (tj. mit 'bokovku'), jsem nedokazal. Chtel jsem se pomstit sve nyni jiz byvale (nelze ji presne vystihnout slovem pritelkyne), ale proste to neslo. Organizaci a teorii jsem zvladnul, ale dotknout se, byt prstem, jsem nedokazal. Prisel jsem si jako (s prominutim) _DEVKA_. Bylo mi ze sebe priserne. Mivam obcas velmi dobre prilezitosti k nevere, jsem k nim svymi kamarady povzbuzovan... i kdyz mne dotycna pritahuje, velmi se mi libi, tak se ji dotknout nedokazu (podotykam ze dotycna dava najevo jasny zajem). Ani s ni nechci byt sam. V tu chvili, mam cerne svedomi... proste mi to nejde. Podotykam, ze i v dobach nejvetsi krize, kdy jsem svuj protejsek doslova nenavidel jsem mel pocity naprosto stejne. I kdyz to byla skutecne pitoma zenska a rozchod byl jasny, verny jsem byl. Neprijimam od kamaradek ani pusu, nic. Mam pocit, ze tyto veci patri jen te jedne at uz je jakakoliv. Nedokazu pochopit, jak muze nekdo vymyslet, pripravit a realizovat sex s nekym jinym. Kdyz uz nekoho nebavi vase Alena anebo Jirka, proc si to neudela...ehm (stydim :)...sam?

Vůbec mě netěší, že nejsem sám, kdo nyní řeší tento problém. Alespoň tedy přispěji svým příspěvkem. Jsem ženatý 6 let, máme 1 dítě, ženu i dítě mám opravdu moc rád. Nyní mi žena sdělila, že mi byla nevěrná. Můžu se ptát, proč. Můžu i u sebe hledat nějakou příčinu, proč měla pocit, že musí jít za nějakým jiným mužem. Snažím se jí říci, že i přesto co se stalo, jsme rodina, že ji mám rád a že si myslím, že můžeme žít spolu. Moc mě ovšem mrzí, že její přístup k problému je spíše negativní. Snažil jsem se jí říci, ať se zamyslí nad tím co jsme spolu dokázali, a co ještě můžem udělat,ať se zamyslí nad tím, jaký jsem, co je na mně příjemného a dobrého. Tak jako jsem to udělal já. Je to problém nás obou, a rád bych, aby jsme se ho pokusili vyřešit spolu. Nezlobte se na mě, spíš bych potřeboval sám poradit.Možná to je tak trochu i moje zpověď.

Ahoj Skalo,dlouho jsi se tady neukázal.Chci jen vědět zda jsi ok?Ahoj Julie

Ahoj Mariano,chci Ti odpovědět na Tvou otázku.Nevěra je pouze únik člověka buď před problémem ve vztahu,nebo před sebou samotným.Nevěra problémy ve vztahu neřeší,ale pouze vztah naruší a to i v případě,že o ni druhý neví.Myslím si,že pokud se člověk rozhodne vstoupit do manželství měl by být věrný a budovat plnohodnotný vztah.Kdyby někdy dokázali lidé sami na sebe víc šlápnout,ubránili se nevěře a raději hledali ve stávajícím vztahu lepší cestu,byli by o dost obohaceni.Přeji hodně štěstí ve Tvém životě.Pokud chceš obsáhlejší odpověď můžeš si přečíst mé příspěvky z října a listopadu.Ahoj Julie

Leon a Anula. Zdravím a moc Vám oběma děkuji za Vaše příspěvky. Vím, že máte pravdu, když už o něčem takovém přemýšlím teď, ani nechci pomyslet, jak by to vypadalo za deset let :o/..jenže má odvaha ke kroku zpět je v nedohlednu. Ale jednou se vzpochopit musím a pak udělám za tím vším tečku a začnu znovu...teď na to nemám dost sil, postavit se všem kolem sebe. Snad někdy.....:,o(

Ahojky Moni,tak víkend je pryč a já mám zamotanou hlavinu ještě víc než před ním..chjoo :-/. Takže zásnubní prstýnek? :-)..to je krásný, i když v Tvém případě chápu, že něco takového Ti ten krok zpět o kterém přemýšlíš, ztěžuje. Moni máš můj obdiv, že si mu to všechno dokázala říct do očí..já něco takového nedokážu. Říct mu, že ho mám ráda, ale nemiluju a přitom myslím na jiného...nedokážu to, mám strach z jeho reakce. Nechci mu ublížit, vím, že by po něčem takovém se mnou dál nezůstal tak jako Milan s Tebou...O to bych to měla jednodušší, já vím, ale po těch letech to neznamená postavit se jen jemu, ale oboum rodinám a vůbec všem společným kamarádům a na to já prostě nemám :o/. Už mi z toho asi vážně za chvíli hrábne. Hmm, a když jsem u toho, tak teď něco k tomu víkendu po kterém už vůbec nevím čí jsem :-). Víš jak jsem psala o někom, kdo by sice stál za hřích, ale nebyla by to otázka něčeho trvalejšího? Tak právě s ním jsem tenhle víkend zhřešila. Mám toho plnou hlavinu a nemyslím na nic a na nikoho jiného, než na něj. Je to skvělej kluk, i když o jeho vztazích s holkama vím hodně a není to zrovna svatoušek, ale jak říkám, vždycky mě spíš přitahovali takoví ti rebelové, než samotná dokonalost. Vůbec nevím co mám teď dělat...mám v hlavině ještě větší guláš než před tím. Moni držim palečky, ať se to u Vás nějak vystříbří...páč já u nás v to už ani nedoufám. Měj se krásně a až budeš mít chvilku, dej o sobě vědět. Pa Denisa.