Nevěra

Jůůůůů teď jsi nás tedy všechny odhalila.Co budeme dělat :-) .Jen nevím, co tu hledáš ty?

pablo sem přišel pro obhajobu své nevěry. antonio to odmítl, gina jako spasitelka se ho ujala.

Sorry, ale chtěla jsem napsat proč bychom my dva nechtěli diskutovat s Antoniem.

Micindo, jsi úplně mimo. Proč bychom s Pablem nechtěli diskutovat? Nemám k tomu důvod. Gina

takže gina s pablem se poplácali po ramenou, jak jsou dobří. s antoniem se nechce nikdo bavit, staví je totiž do špatného světla.

Pablo, ptáš se jestli si dokážu představit, že by můj přítel měl 40 let. Tak to si představit nedokážu, ale nikdy neříkej nikdy.Ale zato si dokážu dobře představit pocity tvé kamarádky, protože i já jsem se nejdřív bála do svého přítele znovu zamilovat a potřebovat ho a bála se dalšího zklamání. A jestli jsem mu přišla na nevěru? Měl období, kdy si najednou nebyl jistý ničím. Začal ho štvát celý život, jeho práce, lidi se kterými pracoval a náš vztah taky. Chtěl zkrátka od všeho utýct. Možná si chtěl i něco dokázat a já tušila, že se něco děje a pak jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že ten flirt tam taky byl (údajně nevinný, ale to já už nezjistím). Zkrátka jsem mu nechtěla stát ve štěstí a řekla jsem mu, že by bylo lepší se rozejít. Moc jsem to nechápala a ani nechtěla chápat, prostě jsem z toho všeho chtěla jen ven a taky začít jiný a snad šťastnější život než s ním. Rozejít se nechtěl. Tvrdil, že mě má rád, chce být se mnou a byl idiot, když si to neuvědomil dřív. Taky že pro něho moc znamenám, hodně jsem ho naučila a byla by to pro něho velká ztráta, kdyby o mě přišel, ale bohužel si to uvědomil, až to dá se říct celé pokazil. Pryč byla moje láska, veškerá důvěra a potřeba žít s ním dál. Nevím proč lidi potřebují nejdřív něco "zprasit" a ublížit, aby zjistili, že je to to pravé, po čem touží, ale je pravda, že kdyby se to u nás nestalo, asi bych se nikdy nedozvěděla a neslyšela od svého přítele tolik hezkého, co ke mě cítí a jak mě potřebuje. Takže asi bych souhlasila s tím, že všechno zlé je k něčemu dobré. Máš pravdu v tom, že to náš vztah posílilo a začali jsme né znovu, ale jinak. Jestli to bude fungovat dál a jak dlouho to nevím a vše ukáže čas.Gina

GINO, díky za odpověď, názor. Nejhorší je, že tohle všechno vím, a přesto se mi nepodařilo najít lepší řešení a dostal sem se do situace, ve který sem. Opravdu často platí:Čím více vím, tím toho vím méně(nebo tomu méně rozumím). Pravda taky je,že si člověk stejně řeší jen svoje problémy a nedostatky a to i skrz toho druhýho. Opustí ho a začne je řešit znova a s někym jiným. A třeba eště najde další, kterejch si u toho prvního nevšim...Je jen jeden muž a jedna žena-protějšek vždycky skládáme sami, jako puzzle.Měli sme asi tři velký krize, to když se provalil nějaký můj flirt, který samozřejmě nebyl ničím vážnym. I tak sem chápal,že to nefunguje dobře a v nárazech se to snažil prolomit,ale nikdy se to nepovedlo zásadně. Užili sme si spolu úžasný věci, i sex byl kolikrát jedinečnej,přesto to nestačilo. Sme prostě rozdílné povahy: ona je přátelství na celý život, věrné, tolerantní, kterému na sexu až tak nezáleží. Já spíš potřebuju vášeň,jak v sexu,tak ve všem,co považuju za důležitý. Navíc, i když má přítelkyně cit a ženskou intuici, je spíš materialista (ale ne konzumní),věří spíš vědě,tomu,co se dá ohmatat.Já se od toho naopak čím dál víc vzdaluju (i když i tady mám svý hříchy) směrem do duchovního světa.Jestli rozpoznám zamilovanost?Snad,na milence(který sem doteď paradoxně věrný-s přítelkyní sdílíme postel i domácnost) si vážim pro mě zásadních věcí, znám její neveselou minulost, špatný i dobrý vlastnosti.věkový rozdíl sme probírali, to se nedá nikdy předvídat,esli vadí nebo ne...Uměla by sis představit,že by tvýmu příteli teď bylo 40 (a třeba by vypadal o pár let mladší)?A tys u svýho přítele zjistila nevěru, nebo ti o ní řek, nebo ste řešili úplně jinej problém? Jestli jste ten problém vyřešili a dál se milujete, i když asi už jinak, moc ti to přeju.To vztah posílí a další krizi překonáte snadnějš. Važ si toho. Mám kámošku,který je 25, a přestože je moc krásná, šikovná,dost vydělává a bydlí sama, bojí se vztahů, protože ji vždycky někdo zklame, a bojí se i zamilovat...

Pablo, zajímá tě jestli můj vztah funguje a tak ti snad alespoň částečně odpovím.Všechny ty věci, kterými jsem popsala, jak by to mělo fungovat a tobě se zdají jako zdravý názor, jsem zjistila vlstně až po velké krizi, kterou jsem sama prožila se svým přítelem. Chodíme spolu 3 a 1/2 roku a před nějakou dobou jsme si prošli právě tím, co jsi psal Maxovi. Přesně jak jsi psal, po "dlouhé" době vztahu jsme najednou nevěděli jestli má cenu jít životem dál společně. Bylo to dost zlé a i s dozvuky to trvalo asi půl roku. Po tom všem čím jsme se prohrabali jsme oba pochopili to o čem jsem ti psala a vypadá to, jako bychom se do sebe znovu zamilovali. Vím, že oproti ostatním, kteří žijí s někým třeba deset let nebo jsou ženatí či vdané a mají mnohem více zkušeností, nevím ještě o životě hodně věcí, ale i tak jsem mnohé pochopila a jsem zase o krok dál. Pokud tě zajímá, kolik mi je, tak jsem právě oslavila 24. narozeniny. A jaký názor mám na tvůj postoj, to je těžké vyjádřit. Neznám tak docela podrobnosti a už vůbec ne tvou přítelkyni. Ani nevím, co je u tebe malá chuť partnerky do sexu. Ale píšeš, že ubyl sex i něžnosti, které ti chybí. To všechno je pro spokojený vztah moc důležité a vím, jak je příjemné, když ti dává ten druhý stále najevo, že jsi pro něho žádoucí. Povzbuzením je každé pohlazení, poplácání třeba po zadku, "neslušné návrhy" a v neposlední řadě taky svádění toho druhého a aktivita při milování. I když to "svádění" někomu může přijít divné po těch lelech, ale vážně jsem zjistila, že je to moc příjemné i ve stálém a dlouhodobém vztahu a to oboustranně. Proto se nedivím, že se ti stalo to, o čem píšeš a ani tě neodsuzuju. Těžko si představím, jak to bude se mnou po víc než deseti letech vztahu, to nemůžu posoudit. Já sama jsem nevěrná nikdy nebyla a nemám k tomu ani důvod a s nevěrou obecně nesouhlasím. Ale život není síťový graf, ve kterém si přesně vyznačíme, kdy, kde a jak nás co potká a pak už je zkrátka jen na nás, jak se k tomu postavíme. Nemysím si, že je správné, když podvádíš svoji přítelkyni, která je s tebou tak dlouho, máš ji rád a ona tebe, ale taky si nemyslím, že je ideální její postoj k vašemu společnému životu. Doteky a milování jsou důležité součásti vztahu a když toto souznění nefunguje, pak zřejmě nemůže fungovat ani celý vztah, tak aby oba uspokojil. A pokud jsi potkal někoho s kým toto souznění prožíváš a chceš v tom pokračovat, tak k tomu není potřeba nevěra. Ale pozor, aby to nebyla jen ta počáteční zamilovanost, která časem opadne a pak jsi nezjistil, že jsi vlastně tam,odkud jsi odešel. Všechno je to moc složité a těžko to posoudit, když člověk nezná a nevyslechl obě strany. Ale rozhodně tě nehážu do jednoho pytle s nevěrníky bez svědomí, kteří to dělají jen pro zábavu a ponižují tak toho druhého a ubližují mu aniž by nad tím zapřemýšleli z jeho pozice.Gina

Antonio, nemáš správný pocit, že nejsem v manželství štastná.Já pouze vysvětluji, že to, co jsem udělala bylo na počáteční nátlak partnera, protože já jsem v tomhle experimentování byla dost velká puritánka.A ztotožnuji se s Pablem, protože nám fungovalo naprosto všechno, proč teda jen kvůli "sexu"- a to ještě vlastně společnému o vše přijít a ztratit iluze o věrnosti? I můj muž to takhle cítil, proto to řekl mně a nejednal na vlastní pěst.Třeba kdyby Pablo cítil nějakou snahu ze strany partnerky, vůbec by ho nenapadlo hledat jinde...A ještě k těm sportovcům:je všeobecně známo, že ti, kdo sportují, mají větší sexuální apetit než pasivní sportovci.Dokázala bych to rozebrat i v lékařské terminologii, ale to je zbytečné.Ten testoster. tam prostě je!!A můj muž ho má dost a dost, proto to dělám jak dělám. Sama jsem nikdy nevěrná nebyla a myslím, že v rodině, kde vše funguje tak jak má je to pěkný hazard. Nejen s vlastním svědomím, ale i s budoucností. Alespon já to tak cítím a doufám, že mi to vydrží co nejdéle.Ahoj Máša

Maaxxx vystih podstatnou část věci: nevěra ne, ale někdy člověk neví jestli s partnerem má cenu jít dál nebo ne. A že je to sakra těžký, a po mnoha letech zvlášť, asi potvrdí každý...Já si například nikdy nepřipouštěl, že bych kdy moh přítelkyni opustit nebo se s ní rozejít. Možná by se to dalo nazvat pokrytectvím, ale kdybych nepotkal, koho jsem právě potkal, zůstal bych s přítelkyní dál, dokud bychom se nezačali nenávidět nebo by se rozešla ona se mnou. Proč? Protože bych těžko hledal holku, která má tolik, pro mě zásadních, vlastností, názorů... Antonio: Co vede člověka k tomu, aby podváděl? Až budu mít čas, sepíšu ti seznam. Ne vážně to nemůžeš zobecňovat... Jde být věrný! Samozřejmě, jde, ale dám ti sebe jako příklad: Neshody v sexu, malá chuť partnerky do něj, sama o tom ví. Pak odjede na půl roku. Zůstávám s představou, že sexuální (s tím i citové strádání) bude po návratu nejspíš opět pokračovat a nic mě nepřesvědčuje o opaku. Tedy udělám to, co bych ca před rokem nepřipustil-nevěru. Být v sexu a vůbec spokojený, těšil bych se, až se vrátí a půlrok bych překous. Neznám důvod tvýho odloučení, to je tvoje věc, ale i na délce někdy záleží, když to není láska výjimečná. Jsou ale i nevěry, kdy se jedná o

Pro Antonia-Proč se zapojuješ do diskuze , když nemáš v tomto směru žádné vlastní zkušenosti.Chceš tady moralizovat či hlásat víru Páně? Mám stejný názor jako Pablo.Lidé tady spíš očekávají radu jak se s nevěrou vyrovnat ve vlastním svědomí, ať už byli nebo jsou podváděni nebo sami podvádějí.Ne každý si vzal partnera či partnerku, o které může říct "to je ta jediná, žádná jiná není lepší".Tam, kde to v rodině stoprocentně klape, je nevěra trestuhodný hazard.Většinou to tak ale není.Spousta lidí žije spolu ze zvyku , nechtějí nic měnit, aby nepřišli o své pohodlí.Také nedospělé děti jsou silným poutem.Často není soulad sexuální ani intelektuální.Pak je těžké někoho odsoudit, když potká spřízněnou duši.Maaxxx.

Pablo, pozoruji, že Tě moje názory provokují, přestože nejsou adresovány Tobě. Na některé otázky Ti odpovím, ale neočekávej žádné intimnosti, k takovým rozhovorům mám svoji ženu.Bohužel jsme nyní delší čas v odloučení a přestože mě sex baví, nepociťuji žádné pohnutky k tomu být jí nevěrný. Jde být věrný! Co tedy vede člověka k tomu, aby podváděl? Několik zkušeností s nevěrou mám, většinou to vždycky někdo odskákal - jednou děti, podruhé partner, někdy i samotný aktér - dříve, či později.Zajímá mě tedy, jak se lidé staví k nevěře - ovšem nejen v životě, ale ani v téhle anonymní diskuzi málo zaznívá pravda, že nevěra je zlo, nevěrní většinou svoje chování obhajují, omlouvají, prohlašují za normální, dokonce někteří za moderní a v dnešním světě nezbytné! Když někdy slyším nevěrného, málem mám chuť jej politovat...Problémy a neshody máme všichni a chyby dělá každý, mně nevyjímaje, důležité je umět se vrátit zpátky a nepřijmout zlo jako součást vlastního života. Předpokladem ovšem je rozpoznat a přijmout, co je špatné. Neodsuzuji lidi, ale skutky. Ježíšovo

GINO:Prostě ve slově odevzdání se cítím pasivitu, ale myslím, žes celkem vystihla, jak by to mělo fungovat. Tobě vztah funguje? Máš celkem zdravý názory...proto mě docela zajímal tvůj pohled na to, co sem napsal o sobě.

Mášo,takže to hodnotíš kladně nakonec a jseš ráda, hm..to ráda slyším, mám doma taky vrcholového sportovce a taky uvažuju, že bych mu přivedla do postýlky kamarádku..ale nemám pocit, že nevěra souvisí s testosteronem teda:)..to mi připadaj daleko ochotnější nevyskákaný úředníčci:)..

Pablo, nevím proč tě tak pobuřuje Antoniovo "odevzdání se tomu druhému".Určitě tím nemyslel jednostrannou, slepou a tupou oddanost. Myslím si, že na oboustranném odevzdání se (obrazně řečeno) milovanému člověku není nic zlého. Nesmí se to ovšem brát jako zbavení se vlastních práv na určitou svobodu, názory i volnost. Je pravda, že pokud je někdo až příliš oddaný a odkýve tomu druhému všechno, dělá mu pomyšlení a třeba se i vzdá určité své volnosti, koníčků, přátel se kterými se dříve stýkal, tak to mívá opačný účinek. Asi je třeba se neustále vzájemně udržovat ve střehu a nedávat tomu druhému tolik najevo, že mě má jistou/jistého. Nevím jestli je to úplně to správné, ale taky myslím, že bychom měli mít stále pocit, že o svou druhou polovičku musíme pořád usilovat nebo spíš o její lásku a nenechat vztah upadnout do úplné nudy. Určitý stereotyp asi nastane v každém dlouhodobém vztahu, ale pořád by se měl partneři vzájemně snažit vymýšlet nějaké společné aktivity, zkrátka vymýšlet, jak si vzájemně zpestřit život. Takže odevzdat se ano, ale s mírou a zachovat si při tom svou vlastní cenu.Gina

ANTONIOVI:Vlastně by mě zajímalo jak ses dostal k téhle rubrice. Svou ženu v sobě jen nosíš nebo nějakou skutečně máš? Přijde mi, jako by sis chtěl založit vlastní poradnu. Neříkám, že všechny tvoje názory sou špatný, ale taky nejsou všechny správný a nezaujatý, tak bude lepší, když radši zůstaneš v pozici diskutujícího a ne soudícího a radícího... Že nejseš muslim sem si všimnul, ale to sem ti nepodsouval, jen jsem se ti snažil ukázat jiný typ soužití v jiné kultuře/náboženství. Dlouhodobě by nevěra opravdu fungovat neměla. Kam došla moje nevěra, je trochu osudový. Neplánoval sem rozjet druhý vážný vztah, ale prostě sem potkal člověka, který je mi spoustou věcí velmi blízký, což byla pravděpodobnost 1:xxxx. Jenže díky tomu mám možnost si leccos uvědomit a přehodnotit. Z pohledu, který bych normálně nemoh mít.Nevím, kde tvoje věci vytrhávám z kontextu...teď tě budu pro jistotu citovat:Píšeš:

Ahoj Mášo. Nemohu si pomoci, ale nevím, proč mám pocit, že ve svém manželství přece jen nejsi úplně šťastná? Snad je to z poznámek, kdy zdůvodňuješ, že nejde nic, než o sex - oba vaši známí jsou přece zdaleka - kdy opakovaně zdůrazňuješ, že sportovci mají vyšší hladinu testosteronu... Mám také kamarády mezi nedávno bývalými (polo)profesionálními sportovci - mám ovšem pocit, že více než hladinou testosteronu jsou ovlivněni tréninkem k max. výkonům, kdy se opravdu klade důraz na tělesnost až pudovou živočišnost a nikoli na nějaké intelektuální výkony - nic proti ničemu, je to jejich práce a dělají ji dobře, ale člověk přece jen nemůže na tomto vzorku stavět svůj životní názor, bohužel pryč jsou ve vrcholovém sportu doby antického ideálu krásy i rčení: "ve zdravém těle, zdravý duch".

Andy, těžko můžu reagovat na Tvůj konkrétní případ, neznám-li podrobnosti, vývoj - jak jsi se třeba cítil v okamžiku, kdy jsi měl obě ženy "moc rád"? Bylo to skutečně Tvoje nejšťastnější období? Nebo jsi cítil, že máš u každé ženy jen půl srdce a Tobě chybí ke štěstí právě to, aby obě ženy mohly být zároveň šťastné spolu s Tebou?Jistěže milujeme více lidí zároveň (manželku, rodiče, děti,...), ale tyto "lásky" si nekonkurují - pokud ano, potom i to nás zajisté tíží.Láska k partnerovi/partnerce je ovšem odevzdáním se! Předpokojem lásky je zamilovanost a kdo ji zažil jistě potvrdí, že v tomto období je člověk nejšťastnější opravdu jen s jedním - to je období ideálů a období, kdy dostáváme a není v něm místa pro jiného - rozhodneme-li se setrvat ve vztahu, pak je každá následující zamilovanost k jinému člověku podvodem, protože pak nám chybí láska k tomu, s kým již ve vztahu jsme, v tom vztahu, kde už je také potřeba dávat.

Ahoj Staromodní, uhodila jsi hřebíček na hlavičku!On po tom, co jsem mu splnila jeho přání nabídl mně!, že to naoplátku můžeme zkusit i s mužem navíc, abych se necítila ukřivděná a vyzkoušela, jaké je to opačně-že je to jen a jen zpestření sexu. Nic víc.I tohle jsem zkusila.Už to takhle funguje přes 2 roky, jestli se můj muž změnil, tak jedině k lepšímu, jako by mi opravdu byl vděčný...S jídlem neroste chut- máme pořád 1 ženu a 1 muže-oba z druhého konce republiky, takže víc než občasná setkání nepřipadají v úvahu. Prostě jednou za 2 měsíce si uděláme trochu "pestřejší" večer. Ač já sama bych před pár lety tohle nikdy nevymyslela, jsem ráda, že jsem do toho šla, protože jsem asi fakt zabránila hledání jinde...zpočátku jsem to brala tak trochu jako sebeobětování,ale myslím, že je dobře, že jsem slevila ze svého puritánství...Mám za muže vážně člověka, který mi za to stojí a myslím, že ta doba, po kterou to trvá jasně dokazuje, že má volba byla správná...Je fakt, že pracuji mezi muži s přirozeně větším sexuálním apetitem(sportovci mají vyšší testosteron), proto netvrdím, že každý chlap by šel hned jinam, ale já to okolo sebe vidím denně. Je to divné, ale u těch chlapů se vážně láska a sex naprosto odděluje-pořád milují své partnerky,přesto když něco chtějí, splní si to. A já jsem vlastně oficiální manželka i milenka, proto jsem své názory tak přehodnotila...Máša

Hele, Antonio, proc si myslis, ze chlap je schopen milovat jen jednu zenu? Vetsina ti rekne, ze prave naopak. To zeny v tom maji zmatek a vetsinou z jednoho chlapa sili, i kdyz maji rady oba. Mne samotnymu se stalo, ze jsem mel dve zeny zarovne a obe moc rad, a nedovedl bych rict, kterou min a kterou vic a taky by mi chybely, kdyby z meho zivota odesly, ba co vic, kdyby se kterekoliv z nich neco vazneho stalo. Byl bych z toho vyrizeny, at by to byla ta ci ta. Miloval jsem je proste obe. Sice kazdou jinak dlouho, ale v jisty okamzik obe silne, mozna trochu jinak, ale nebyl bych si schopen vybrat, kdybych musel. Mozna jsem slaboch, nakonec se to vyresilo samo zivotem. Ale od te doby vim, ze je mozne milovat 2 lidi zaroven, aniz by slo rict, koho vic a koho min. Proste obe.