Nevěra

to nemá s odpočinkem nic společného..ve vztahu kde vsechno funguje si lidé od sebe odpočívají svými osobními zajmy,nebo dostatkám času stráveným se svými přáteli...

zahybáním řeší problém pouze slaboši-je to také to nejjednoduší co člověk může udělat,SOULOZIT UMI KAZDY PRIMITIVNI ZIVOCICH...
ale naopak zustat věrný(a právě přez tu snadnou dostupnost)je OBDIVUHODNE...

je několik lidí,kterých si vážím a respektuji..jsou to moudří a humánní lidé..nikdo z nich by nepodváděl...budou své partnery držet za ruku a obdivovat až do smrti..je mi sice jen 24 let a jsem o mnoho mladší,ale vím že chci být jako oni..protože žijí šťastný a respektuplný partnerský život,prostě mají to v hlavě srovnané.

Všem co uznávají nevěru..přeju hodně síly na tenkém ledě.

"..a pokud chcete podvádět,je neco špatně a nemá cenu dál s partnerem být." Taky bych byla rada, kdybych si mohla dovolit videt to takhle cernobile. Jak uz to tu nekdo napsal, jsme lidi a tak nas po case pali stereotyp (kdyby nas nepalil, tak bychom se jako lidstvo nikam nedostali) - coz neznamena, ze vztah nutne nefunguje; treba si ti dva potrebuji jenom trochu odpocinout a rozptylit se nekde jinde (to je o te psychicke nevere).

Ale za nevěru prý mohou oba dva, jak se vyjadřil jeden nejmenovaný psycholog. Ale je fakt, že pokud chci zahnout, najdu si jako důvod cokoli. I blbě položenej kartáček na zuby.

Ale třeba take rozlišit nevěru fyzickou a psychickou.

Svěřit se s nevěrou sve manželce je hroznyyyy! To není čestnost, ale ulehčeni sam sobě, že teď už vlastně můžu veřejně. Takže taková úleva svému špatnému svědomí.

Dano, možná buď ráda. Za čas bys mohla být v kůži té manželky....

Ale za nevěru prý mohou oba dva, jak se vyjadřil jeden nejmenovaný psycholog. Ale je fakt, že pokud chci zahnout, najdu si jako důvod cokoli. I blbě položenej kartáček na zuby.

Ale třeba take rozlišit nevěru fyzickou a psychickou.

Svěřit se s nevěrou sve manželce je hroznyyyy! To není čestnost, ale ulehčeni sam sobě, že teď už vlastně můžu veřejně. Takže taková úleva svému špatnému svědomí.

Dano, možná buď ráda. Za čas bys mohla být v kůži té mnželky....

Ano přesně tak. Kdo podvádí, podvádí především sám sebe. Ruku na srdce-pak trpíme pocity viny a méněcennosti! Ano to je tak, bohužel. Ne naopak. To, co podvádíme, jsou naše city a naše sebeúcta. A odraz našeho činu-nevěry: Ublížení tomu svému "milovanému" partnerovi. Kdyby byla nevěra přirozená věc, tak by přece NIKOMU nevadila. A říct to partnerovi/rce je fakt velká ubohost. Jen ventilace vlastního pocitu viny, kterou neuneseme. Tot můj názor(bohužel) ověřený.

Nad tímto dnes nikdo , kteří podvádějí neuvažuje, prostě si užít a hotovo. Je to hnusné, ale ze všech stran to vidím (a slyším).

NEVERA-MUJ KONECNY VERDIKT

Dlouho jsem o neveře přemýšlela a snad jsem v tomto ohledu myšlenkově noemezená.
ALE NEVĚRU NEUZNÁVÁM
Přišla jsem na to že hodnotu vztahu k tomu druhému si vytváříme sami v sobě.Pokud jsme nevěrní (a nezáleží na tom jest se to provalí nebo ne) sami znesvěcujeme čistotu našeho vztahu a respektu k partnerovi.A toho se SAMI V SOBE nikdy nezbavíte.
Pokud nekdo zahne pouze aby si uvedomil jak je jeho láska silná,může to být ku prospěch,ale pak už se to nemá duvod opakovat.Ale je to také dukaz nevyzrálosti vztahu.
Má rada je:
nepodvádějte škodíte tím jen sami sobě,protože si šlapete po tom nejcenějším co máte..a pokud chcete podvádět,je neco špatně a nemá cenu dál s partnerem být.

Dano,udělal velkou chybu že podváděl,ale zachoval se velmi dobře...ale ty jsi ho pravdepodobne natolik neznala abys odhadla jeho city k manzelce_myt sex s nekym koho neznáš je promiskuita,proto ted pykáš...doufám že to jejich manželství nezničí když ji miluje

Nechápu to přiznávání. Vždyť to jde koulet na vic frontach,ne??? Jak se do toho začnou tahat city, je zle. Ty maj zůstat doma u ženušky....

Dano, to je těžký. Ja si myslim, ze se zachoval chlapsky. Bohužel, pokud mám neco se ženatym, musim s timhle pocitat. Ale neměl přiznávat manželce, pokud to s Tebou chtěl skončit. Zbytečně ubližil vic lidem, než mohl. To máš pravdu...

To Dana: Mas pravdu, ublizil vam obema (i kdyz manzelce asi vic), ale vitez je on. To jsou holt chlapi:-(

Nikdy uz se neuvidime, prozili jsme spolu krasnou noc a on pote rekl vse sve manzelce...prosi ji o odpusteni a me o to, abych uz mu nepsala a dal mi najevo,ze to pro neho byl velky omyl.Myslim,ze zranil ji i me. Proc????

chapu naprosto, proto je taky tak tezke se primo rozhodnout. Ono se to ve me porad mele, ale ted asi prevazuje pocit, ze bych mela jit ze stareho vztahu pryc. mam pocit, ze v tom mem starem vztahu jsem si na bedra nalozila vic, nez muzu unest a ted, kdyz se muzu podivat na situaci s odstupem, tak zjistuju, ze vztah muze byt i o necem uplne jinem....

Tak na to se budes muset zeptat pouze vlastniho srdce,citu a pocitu.Uprimne receno,tve otazce se nedivim,zeptala bych se stejne,kdybych mela jistotu,ze mi nekdo poradi.
Na nasem dnesnim rozhodnuti je stavena dal nase budoucnost,cehoz se trochu desim.Kdyz si totiz predstavim,ze se rozhodnu blbe a od tohoto blbeho rozhodnuti se proto vse odviji...(chapes?)

zatim to tak podle vseho nevypada, i kdyz mozne je vsechno...otazka spis je takova, jestli se chci vratit nebo ne....

Jsem si skoro jista,ze Te tam taky podvede!
Zadna litost...Co oci nevidi,srdce neboli.

lidi, resim takovy problem. Muj pritel, se kterym jsem 4 roky odjel na pul roku do zahranici. Nas vztah je komplikovany: on 35 ja 22, on american ja ceska,on pracujici ja studujici, on citove hodne labilni a nemocny, ja sportovkyne..atd. je toho dost, ale presto, i kdyz to je mezi nama hodne narocne, jsme krize vzdy nejak ustali. V zivote bych si nedovedla predstavit, ze bych ho podvedla, protoze ho i pres vsechno miluju. Ted se tu ale objevil nekdo, kdo me trochu vyvedl z moji jistoty. Je to clovek hrozne mily, spotrove, atraktivni, ma vsechno co jsem vzdycky na muzich obdivovala a vzdycky chtela. Takze jsem dokazala podvest a ne jednou. Neni to o jen o sexualni pritazlivosti, je to spis o vyberu partnera pro zivot. Vsichni kolem mi radi at jdu do toho, ale ja se citim strasne a vubec nevim, jak to mam svemu klukovi v zahranici rict, jsem zkratka zmatena..moc by mi pomohlo, kdyby se nekdo tady vyjadril a treba poradil....

Nechapu, cemu nerozumite. Je emotivni, a proto rada zaziva pocity pri zamilovanosti, a co si budeme povidat, jsou na kazdem vztahu to nejkrasnejsi, pak se teprve dopracujeme k necemu jinemu, nez to, co stoji na zacatku.Kdyz je clovek mlady, tak by v tom nejradeji zil stale, ale casem to stejne zmizi, protoze prijdou deti a jine starosti, a vy vedle sebe chcete mit hlavne partnera, o ktereho se chcete predevsim oprit, a ne takoveho, z ktereho se vam stale svira zaludek..Nekde jsem slysela, ze se clovek muze zamilovat az 17x za zivot, samozrejme zamilovat a hluboce milovat je rozdil.Ted po letech vim, ze zamilovanost je ten nejvic chutny zazitek, ale zivot je o necem jinem. A jestli to nekdy pochopis ci tak budes zit? Budes,urcite ano, hned jak zacnes starnout:---)))

No já teda Jáje docela rozumim! Víte ono se totiž říká, že by měl člověk zůstat s tím, s kým se mu dobře povídá, protože mu časem stejně víc nezůstane alias ta šílená zamilovanost vyprchá a vedle vás zůstane fajn člověk s kterym si rozumíte. Prostě kamarád i když partner, což neznamená že ho pořád nebudete mít rádi a tak, ale váš vztah přeroste v něco stabilního, do zajetých kolejí nebo jak to říct....tím nechci říct, že by do sebe dva lidi třeba i po 30ti letech nemohli být zamilovaní, ale přijde mi to spíš jako výjimka.

jájo, nerozumím, co jsi nám chtěla říct