alkoholismus

Ahoj Pavlíno,asi bych si taky myslela,že má tvoje máma šanci.Bud´d ráda, že si to vlastně můžeš ještě myslet. Já už jsem svoji matku odepslala.Nechodím za ni do nemocnice a rozhodla jsem se, že ji vrátím klíče od bytu.Tak by ze mě mohla spadnout tíha nějaké té odpovědnosti kdy jsem věděla, že je na padrť a nemohla jsem se dostat domu a musela volat policajty-a to se stalo už nejmín 4x a dalších tisíce stresů za které může jen ona.Je mi už doufám úplně jedno co s ní bude, jak se zařídí a jak bude platit své výdaje.Odstěhuju si z domu poslední moje věci a šmitec.Hurá, už se těším na ten klid!!!Ona mi teď jednou do týdne z psychiny napíše výhružnou sms nebo mi přímo zavolá a nadá,ale já nereaguju a pokládám.Aby mi někdo takovej nadával za to, že jsem mu v podstatě zachránila život(to není ze mě, to mi řekl její doktor) tak na to opravdu nemám trpělivost.Nevím co na mé rozhodnutí řekne moje ségra, strejda,ale babička(maminka matky) mě chápe, je taky strašně naštvaná a asi už se přestane taky snažit.Máme přece právo na sůj život,kterej nám sám o sobě přinese spoustu nepříjemných věcí a nemáme zapotřebí si ho ještě tak děsně ničit nekým kdo o naši pomoc nestojí a náš názor je v podtatě vůbec nezajímá.Někdy mám pocit, že naši matku krom chlastu nezajímá už vůbec nic.Pavlíno moje matka se taky střízlivá chova jako byse nikdy nic nestalo a je hrozně suveréní.Až vždy žasnu.Moc nám všem přeju aby se buď situace úplně otočila nebo abychom opravdu měli tu sílu se na tyto lidi totálně vykašlat.Alkoliky prostě nenávidím a jejich keci o pevné vuli pít mě teda dost štvou!!!!!Jinak táta je pořád v nemocnici.Napiš mi něco o tvých dětech?Taky bych už nějaké chtěla.L.

Naprosto dokonale jsi popsala mou matku, i když jsi psala o svém tátovi. To je přesné... Taky vždy jen mlčela, dokonce jeden čas, když jsem svému tátovi o pití řekla, tak mi pořád nadávala, ať se starám o sebe atd.. Asi proto se dneska už nesnažím. Ano, mám ji ráda, ale ta část života, kdy jsem (byť už plnoletá, vydělávající si) chodila domů a poslouchala, jaký jsem fracek, zlá a tak.. Když se pak vyléčila, tak jsme se asi po roce od léčení byly spolu s matkou schopné bavit o tom, co bylo dřív. Jenže je fakt dobré, že ona si pamatuje velmi málo. Tedy aspoň co se týká ošklivých věcí z té doby... Takže je mi jasné, že jsem se možná byla schopná bavit já, ale ona si raději nevzpomínala... A tak je to dodnes. Je mi to moc líto, protože mě by stačilo, kdyby byla schopna říct to,že udělala chybu, nahlas. A ne se pořád chovat a tvářit jako že je to normální a hrát si na tu nejlepší.. Neříkám, že nemá právo žít normálně dál, ale proč jsme z toho vyšli my ostatní tak, že vlastně se nic neděje, bere se absolutně samozřejmě to, že jsme pořád nablízku... Mrzí mě více věcí.. Jenže jak už jsem psala, nemůžu se tím pořád zabývat. I moje matka měla rodinu, dvě holky, byly jsme v pohodě, žádné velké problémy, má teď dvě vnučky a vnuka, zdravé, v pohodě... Ale prostě neumí si toho vážit. Je pravdou to, že každý člověk chce být zdravý,ale oni ne. Oni jsou asi opravdu jinde. Vyhledávají problémy, aby si ospravedlnili svoje pití, dělají problém z blbostí, každému se snaží vnutit svou představu.. Ale když mají odpovídat na to,proč si ničí zdraví, tak jsou v koncích... No nic, tohle rozebírání je pořád dokola. Asi to nikdy nepochopím. Kéž bych měla tu sílu přerušit ve chvíli, kdy se znovu napije, s matkou všechny kontakty, kéž bych jí uměla říct, co si myslím, kéž bych jí uměla položit telefon a říct, že se s ní nebudu bavit.. Udělala jsem to jednou, celý večer jsem nespala a hned ráno jí volala, jestli je v pořádku, protože z toho byla dost v šoku, že zrovna já jsem si to troufla... No, hlavně že tu radím ostatním a jak si nakonec všímám, tak neumím poradit ani sama sobě. Ono je ale fakt, že moje máma se nikdy neválela ve špíně, nechodila opilá po ulici.. Proto si myslím, že má možná ještě šanci...Díky za trpělivost při mém vylívání srdce, ale já to opravdu nemám komu říct..

Ahoj Pavlíno, díky za odpověď. Ano, máš pravdu, z mého příspěvku je cítit bezmocnost a vztek. Ale sakra, když už se mluví o alkoholismu jako o NEMOCI, tak přeci každý normálně uvažující člověk touží po tom, být zdravý. Já asi nechápu, co se alkoholikovi honí hlavou, nechápu jejich myšlenkové pochody, proč se chtějí utápět ve svých vlasních výkalech na očích svých nejbližších, nestydí se totálně ztratit přede všemi důstojnost a jsou totálně bezohlední ke svému okolí.Je jim jedno, že se zbytek rodiny děsí každého zazvonění telefonu, každého příchodu domu apod. Jsou zřejmě tak slabí, že potřebují nějakou berličku a tou je chlast. Proč mám ale litovat někoho, kdo si neváží svého zdraví,rodiny, práce. Můj táta žádný rozumný důvod k pití neměl, byl zdravý (samozřejmě v tom smyslu, že neměl rakovinu apod,), měl mojí mámu, měl 2 dcery, které ho měly rády, měl střechu nad hlavou, práci....To prostě nechápu. Nakonec jakoby na všechno rezignoval a když jsem se ho ptala, proč to dělá, tak vždy zarytě mlčel.

Karolíno, já ti nevyčítám tvůj příspěvek ani zášť. Chápu tě. I moje matka je alkoholička - což sis asi přečetla v předešlých příspěvcích. Proč si myslíš, že tady každému odepisuju a "radím"... Protože to myslím velmi dobře a doufám, že když ne ona, tak aspoň někdo si z mých slov něco vezme. A já to myslím opravdově. Tak to prostě cítím já. Taky cítím nenávist k alkoholikům. Taky mě štve, jak se litujou. Oni si vůbec neuvědomují, že ty to jejich pití prožíváš ještě intenzivněji a taky s tím vlastně musíš bojovat. Alkoholismus je vlastně nevyléčitelná nemoc. Pořád i když po absolvování léčení potřebují berličku.Horší je, když si za "rukojmí" berou lidi ze svého okolí.. Z tvého příspěvku je spíš cítit bolest, bezmocnost, vztek.. Chápu tě, já cítívám přesně to samé. A můžu ti říct, že už nikdy nebudu v pohodě, protože pokaždé když v neobvyklou dobu zazvoní telefon, tak mi hlavou proběhne, že se s mámou určitě něco stalo, když je to ona, tak nastražím uši, jakým stylem mluví... Holka zlatá, taky si "užívám". Navíc moje máma si asi myslí, že se baví s nějakou kamarádkou a říká mi věci, které bych nikdy nechtěla vědět. Ano, už jsem dospělá, ale přece jsou věci, které by děti o svých rodičích vůbec vědět nemuseli. Sama mám svoji rodinu a chci žít v klidu a ne v neustálém stresu, což se taky teď poslední rok děje. Ona ta recidiva pití je pro okolí horší než to poprvé.. Poprvé si ještě nechala říct, byť po dlouhých letech, ale teď lže nejen sama sobě, ale i doktorce..Jenomže mámu prostě nikdo nedonutí jít se léčit.. Játra pomalu nefungují, byť teď třeba nepije, ale zdraví už jí nikdo nevrátí..Takže, Karolíno, omlouvám se, pokud jsi mojí reakci pochopila jako kritiku,ale tak to opravdu není, snad to pochopíš i z mých řádků :-). Hlavu vzhůru, i když sama bych potřebovala trochu energie a růžovější vyhlídky..

Ahoj, můj příspěvek s "přikurtování k topení" směřoval spíše k tomu, že pokud opravdu vůle alkoholikovi chybí, je toto ze strany okoložijících chudáků (ano píšu chudáků, protože oni jsou...)také jedna z možností.Kdo totiž má pořád snášet vaše výlevy, agresivitu, smrad atd, když se ani trochu nesnažíte, jen nad sebou pláčete....PS: mluvím ze zkušenosti ze své vlastní rodiny, proto je možná ve mě tolik zášti. Můj táta zemřel přesně na Štědrý den na alkoholickou demenci v Praze u Apolináře.

Archive, ty jsi alkoholik, stačí si to příznat. Já nejsem, spousta ostatních taky ne, ale například Andy to dokázala..Vůle, vůle, vůle.. Ono totiž alkoholik se vymlouvá neustále dokola. Nedovedeš si představit, jaké je to s alkoholikem žít, komunikovat..Zamysli se, ty, pokud ti něco nejde, vymluvíš se a napiješ se.. Já ne, a věř, že každý člověk má krizi v životě. Ale kdyby to každý řešil alkoholem, to by to vypadalo. S pitím přestaň, dojdi si k doktorům, neblázni, opravdu máš život před sebou, tak se seber!!!!! Nebo už máš ten mozek totálně prolitý chlastem??!! Nic v životě není zadarmo, to si piš. A nic na tom nezměníš. Tak se koukej dát dohromady a zkus se na všechno podívat očima nás, co s alkoholiky žijí.. A přestaň nás tady napadat, ani pro nás to není lehké a zase - je to o vůli. I my musíme chtít s nima žít, komunikovat, pomáhat jim...Takže se těším nashledanou v tvé lepší náladě a s více pochopením ..

Hele Archive, neštvi mě, zvedni se z těch sraček a začni se sebou honem něco dělat! Ty tvý výmluvy, že nevěříš doktorům

hm, se mi líbí, pěkně přikurtovat k topení ... já jen mám takovej dotaz, to tady nikdo z vás není alkoholik, že pořád píšete ty žvásty o silné vůli??? Copak nevíte, že právě alkoholik má nejsilnější vůli ... pít pít pít. Silná vůle je k řešení alkoholismu zcela kontraproduktivní síla. Odevzdání se vyšší ( nemyslím tím zrovna božské ) vůli, hm, to dělá divy. To jo... ale silná vůle.... k čemu, ksakru!!!

Lucko,ten způsob, jak píše Karolína je fakt síla. Vím totiž, že když jeden alkoholik po léčení po čase zopakoval své pití, tak ho sestra naložila tak jak byl v hospodě,odvezla do léčeby,tam ho strčili na detoxikační oddělení-uzavřenou místnost,kde ho nechali 3 dny, pouze s dodávkou pití, jídla..Nenechali ho umýt, převléct,prostě tak, jak se budil z těžké opilosti,tak kálel pod sebe, zvracel..Nechali ho tam tak, potom si ho zavolali tak smradlavého do ordinace, následoval tvrdý pohovor,v podstatě v ponížení, protože páchnul, vypadal jako z ulice...Ale od té doby (3 roky)se alkoholu nedotknul..Bylo to výborné školení!!!Stydí se dodnes.. Takže asi takhle, přesně jako píše Karolína- nech jí, ať si žije ve špíně, smradu.Nevšímej si jí,ať si dělá co chce. Těžko jí přivážeš k topení, i když... Ale pokud je taková, jak píšeš, tak by se ti to mohlo vymstít. Jí ovšem bude stačit, když se zanedbá sama...Kašli na ní,ať si chodí špinavá a tak. Prostě si to buď uvědomí, když si jí nebudete nikdo všímat, nebo holt shnije ve své špíně...Napiš, co je nového..

ahoj Lucko, zcela chápu, že máš z matky nervy nadranc. Vím o jedné metodě, která je sice velice krutá a musíš mít silnou vůli to vydržet, ale v případě mého známého závislého na drogách to klaplo. Když se totiž o závislosti "domáknul" jeho otec, kluka jednoduše přikurtoval k topení a nechal ho tam 14 dní. Kluk pod sebe kálel, spal v tom, vztek střídala bezmoc, prošení apod. Od otce dostával pouze jídlo a pití, nic víc.Po 14 dnech ho otec odvázal a kluk má teď takovej strach se drog dotknout, protože si okamžitě vybaví, jakou dostal lekci. Vím, že to zní krutě, ale nesmíš dopustit, aby ti matka dál ničila život. Hodně štěstí...

Lucko,jak jsem to při mámině recidivě řešila já? Nejdříve jsem si jí ověřila, a potom se dostavil pocit bezmocnosti, neschopnost pochopit, proč to zase udělala, probrečené dny, noci... A dneska, když zavolá a já mám pocit, že zase buď pila nebo co, prostě se jí plete jazyk (bohužel vždy, když takto mluví, je to jasné, i když to není teď tak často-tvrdí, že nepije,ale kdo ví..), tak po skončení telefonátu to odnese manžel, děti, prostě kdo je po ruce, tak na tom si dá se říct vybiju vztek nad sebou sama, že nejsem schopná s tím něco udělat..ALe pak se mi to rozleží a řeknu si, že moje problémy taky nikdo neřeší, takže proč bych já měla řešit problémy mé matky, když nemá zájem a nestačí jí, že má zdravé děti, vnoučata, lidi okolo sebe, kteří ji mají rádi... Víš, opravdu se s tím nic nedá dělat. Já jsem jí napsala dopis a tam jsem jí jasně sdělila, že buď se dá dohromady nebo se o ní přestanu zajímat, neuvidí moje děti, neuvidí mě... Nevyhrožovala jsem,ale prostě jsem to tak cítila. Měla jsem pocit, že už se na ní nemůžu ani podívat. A pokaždé, když mám podezření, že pila, tak je ten pocit ve mě znovu.. JE to začarovaný kruh. My chceme pomoct, ale nikdo nám o tu pomoc nestojí a je pravdou, že to nejsou naše děti, abychom je přesvědčovali... Je přece zcela nelogické, aby rodiče poslouchali děti, takže na to kašlu /jasně že jen navenek...,ale to už je moje blbost/. Ať si děl´á co chce. Nech jí být. Vůbec se s ní nebav, kašli na ní. Buď jí to dojde, nebo ne. Jsi mladá, máš svůj život před sebou. Znovu opakuju, že je to cesta, kterou si vybrala ona sama jako dospělá osoba, svéprávná, plnoletá... Tak si žij svůj život a na ní kašli. Bude se ti její pití promítat do vztahu, budeš se trápit, přemýšlet, budeš zlá na jiné lidi jen kvůli někomu, kdo ti za to nestojí. A to všechno zbytečně, věř mi. Kašli na to, že je to matka. V první řadě je to člověk, který absolutně nemá komu co vyčítat, nadávat a tak..Drž se, Lucko, a věř, že nemá cenu si nechat zničit život... Vím, o čem mluvím..

Čau Pavlíno,matka je stále na psychině.Do léčebny nepůjde.Nechce.Stačila mi ale už 2x nadat a řekla mi,že ji já i sestra dáme klíče od bytu a budeme tam chodit jen na návštěvu.Z bytu ji prý nikdy nevyhodím.Strašně mě rozčiluje(a to je slabé slovo),mám na ni takovej vztek!Ale říkám si co se rozčilovat s takovou nulou.Takže buď tam příště umře a zhnije nebo se mi ji podaří vyhodit na ulici,ale budou to strašný nervy.Už teď je mi z toho špatně.Do nemocnice za ní nechodím.Myslela jsem,že se třeba trošku zamyslí,ale opět nic.Ona je buď nasraná nebo ožralá.Mezi tím nic pozitivního.Jinak tata je OK.Na víkend ho možná pustí na chalupu.Samozřejmě s dozorem.Napiš mi jak se má teď tvoje máma!A jak to v takových chvílích řešíš ty.Já jsem někdy v úplné beznaději.Lucka

Andy, mám z tebe velkou radost. Drž se a přeju ti v životě už jenom to dobré!!!! A hlavně si dobře uvědomuj, že to jde i bez alkoholu!!! Hodně štěstí, myslím na tebe. Pavlína

Ahoj Lucko! Tak co je nového? Co je s matkou? To jak jsi psala, že jí kdyžtak vyhodíš, tak s tebou souhlasím,protože pokud je to opravdu tak, tak nemá smysl na nic čekat. Ještě je na té psychiatrii nebo jí dali do léčebny? Je to opravdu hrůza. Napiš co je nového. Pavlína

Aleši, plně souhlasím s Betkou. Nezahazuj svůj život do koše, sám, jak píšeš, to nezvládneš a ti doktoři ti jistě pomůžou... Nevzdávej se, snaž se jít znovu do léčebny, dostaň se z toho, prosím... Moje matka měla recidivu po 7,5 letech, do léčebny se rok brání zuby nehty,ale nezvládá to, byť chodí ambulantně. U tebe je ale pozitivní to, že snad víš, proč jsi znovu začal.. Z mojí matky do dodnes nikdo nedostal..Je příliš tvrdohlavá na jakoukoliv pomoc. Už jsem to vzdala. Ale ty bojuj, nevzdávej se, nestyď se za svoje selhání, ještě se dá mnoho napravit,ale opravdu se raději svěř odborníkům... Držím palečky a ozvi se, jak pokračuješ..

Ahoj Alesi, napisu jen, co me napadlo, kdyz jsem Tvuj dopis cetla. Gratuluju k te dobe, cos vydrzel abstinovat, a gratuluju k presvedceni, ze za tu dobu se staly krasne veci. Taky sis prece uvedomil, ze takhle (opet s alkoholem) to dal nechces. Pises, ze "dokturkum" neveris, a neveris ani, ze by Ti pomohli AA. Ale ta zasadni rozhodnuti prece musis udelat sam, doktori, ostatni lide na setkani AA apod. Te mohou jen podporovat, ale ta tvrda prace bude na Tobe, ne? A mas prece velice silnou motivaci - presvedceni, ze to bez alkoholu bylo lepsi, ze mas skvele deti, ze se z toho chces dostat, ze tenhle zivot je nedustojny. Verim, ze se z toho dostanes. Proc koneckoncu ty "dokturky" zavrhujes, kdyz Ti to poprve pomohlo? Existuji take ambulantni lecby (v Praze napr. Ondrejov, nevim, jak v Brne), co zkusit tuhle cestu? Preju hodne sily. B.

Neustále již dva roky tady do mne kopou neznámí telepati proudem a snaží se mě paralyzovat či dohnat k infarktu (momentálně míří do srdeční krajiny). Olomouc v okruzích ulic Karafiátová 1, Komenského 9, Kosmonautů 29. Sousedé z Karafiátovy mne neustále udávají a i křivě! Radnice mi nechce povolit výměnu bytů. Dne 7. 1. 2003 mě v Olomouci u obchodního centra "Senimo" okradli! V pátek 10. 1. 2003 jsem na Karafiátově 1 v Olomouci omdlel! Vykradli mi 3x chatu, a postupně mi ji ničí v obci Huzová u Štemberka na Moravě. Mouši se na mě domluvily! Dne 27. 1. 2003, mne okradli na Wurmově 4 v Olomouci

ahoj Alesi,me zivot bez alkoholu prijde nudny.Protoze zivot je nudny,ja vim mame ho takovy jay si ho udelame.Rodina deti to je hezky,ale po case to je furt to samy.Milenec po case prijde nudny.Ale utek ke sklenicce neceho dobreho,to je neco.Sice nesnasim nektere rana,ale za vsechno se plati.Ja se neopijim do bezvedomi jen tak abych nemusela nad nicim premyslet,to je pak ruzovejssi.Olivie

Letem netovým světem jsem našel zdejší www site. Celé od začátku do konce se mi chat o alkoholismu nepodařilo přelouskat. Všechy ty osudy jsou stejně barevné. Šedé a hnědé a šedě olivově zelené. Pár příspěvků vybočuje velice mile z řady a září nádhernýma svěžíma barvama. Těchto pár příspěvků mi udělalo docela radost a povzbudilo mě osobně k cestě zpět k abstinenci. Já osobně na alkoholismus chtěl umřít docela mlád v roce 1989. To mi bylo 26 let. Jednoho dne jsem si v nějakém pudu sebezáchovy umínil, že vlastně ještě zdechnout nechci a kterýsi první den ledna 90 jsem se potajmu vkradnul do PL léčebny Brno- Černovice, poněvadž jsem tušil, že tam existuje něco jako protialkholní oddělení. Nevím, jak se to těm podceňovaným doktůrkům podařilo, ale úspěšně jsem abstinoval přesně 12 let, 10 měsíců, tři dny a 8 hodin. V této docela dlouhé abstinenční době jsem prožíval velice krásný život. Našla si mě nejskvělejší manželka, jakou jsem mohl pro život dostat. Narodili se mi tak skvělí dva synové, že se o jejich vyjímečnosti hovoří i v různých odborných kruzích. Profesně jsem dosáhl ve svém oboru celorepublikového uznání. Prostě pohoda. Mno, a pak přišly jedny nepovedený Vánoce, hernajz, nemám Vánoce rád. Já utahaný a vyšťavený z toho pádícího světa kolem nás ... a moje manželka ze všech na světě nejmilejšíchsi ty Vánoce usmyslela, že mě vlastně pro život nepotřebuje. Samozřejmě, nebylo to rozhodnutí z hodiny na hodinu, prostě taková plíživá nemoc... tak jo, sice byly to šoky, ale pořád ještě ve střízlivosti, už jsem si za ty roky alkoholu odvyknul ... takže nějak jsem se dal dohromady pár kilometrů od lidí, co mám na celém světě nejraděj... a začal v 39 tak nějak od nuly ... a tak si sehnal krásný bydlení, nejbarevnější v mým životě... ale ta únava z tohoto světa, kterou jsem cítil, přetrvávala ... a tak já jednoho dne tak koukal kolem sebe, a říkám si, ách jo, co z tohoto života vlastně mám??? Takže v říjnu minulého roku mě nenapalo nic lepšího, jako si sednout do příjemného restoránu a poručit si lahvičku francouzského koňaku. Co Vám budu povídat .... mooooc mi to chutnalo. A nic, žádný průserový následek ... z restoránu jsem odešel po svých, myslím i docela přímou cestou .... a jak se mi krásně ten den spalo... konečně jsem dosáhnul absolutní hluboké fáze spánku ... bez starostí ... prostě nádhera. Prostě nádhera, že jsem vůbec neměl strach i za týden objednat v jiném restoránu lahvičku šampaňského z Remeše... moooc mi to chutnalo!!!! Jo jo, jenže od té lahvičky koňaku uteklo sedm měsíců ... a já přišel do svýho barevnýho bytečku, vlastně ani nevím jak, sám jsem byl překvapen, kde se to probouzím, kolem mě vše zablité a pokálené .... hmhm, a myslím už to tajné pití u mě velice někdo prokoukne, a já velice brzo rozšířím řady nějaké homeless komunity. Už mi to vůbec nechutná, a sám to pití už nezastavím. Už je to silnější jako já. Pěkná recidiva! Takže, já mám takovej dotaz, má tu někdo zkušenosti s recidivou téměř po třinácti letech??? A... co s tím??? Doktůrkům nevěřím a společenství AA se mi zdá příliš fanaticky otravné. A já o žádné třetí cestě prakticky neznám. Ale vím, že jak blázinec, tak AA to tentokrát nespraví, prostě podceňuji tyhle cesty, i když mi doktůrci poprvé pomohli. Tak pa lidičky, a když někdo budete vědět, klidně mi napište na mejlíka, těším se. Aleš

Ahoj Pavlíno,tak včera jsem to vzala jedním vrzem.Po práci jsem se stavila doma pro matku,kterou jsem zavřela novým visacím zámkem, vyzvedla ji a jely jsme do nemocnice na psychiatrii,kde jsem to už měla domluvený.Neměli z ní radost,ale je to konec konců jejich práce.Moc jsem se nezdržela a letěle na neurochirurgii za tátou.Jeho stav se myslím trošku zlepšil.Asi mě poznal a trochu jsme i vykládali.Sice se ještě mate a chce pořád odcházet,ale měla jsem z té návštěvy dobrej pocit.Řekli mi,že teď to může být jednou dobré jednou horší.Je to tak prý vždycky.No a s matkou to udělám asi následovně.Pokud začne po návratu opět pít tak ji vyhodím z bytu aby pochopila kam se až dopracovala.Ona bydlí v bytě který ji nechal táta kdýž se rozvedli s tím,že ho ona vymění za dva a ona bude mít jeden a my se sestrou druhej.Neudělala tak,protože prej se ten byt dá za 1/2 roku odkoupit a pak draze prodat.Ona ale nemá práci a počítá s tím,že ji budou nájem platit všichni okolo.Já ji nebudu nic přispívat pokud ona bude v bytě chlasta,válet se a devastovat ho,takže ji prostě vyhodím.Vzměním fabku a bude klid.Už je mi to opravdu jedno co s ní bude,protože já se za ni neustále snažit nemůžu.Už mi opravdu a definitivně došla trpělivost.Teď budu mít ale od ní min. na 14 dni klid tak to je dost pozitivní.A co ty a děti?Jak se máte.Kolik je ti vlastně let?Mně 26 a bydlím v Olomouci.