alkoholismus

Ahoj Karinko,vim presne o cem mluvis,no ne uplne presne.Protoze me se stane,ze treba nepiju dva nebo tri dny.A to pak prijdu do prace v jedenact a hned si neco dam(delam v restauraci)nekdy uz me boli i jatra.A kdyz delam cely den tak si nekdy druhy den presne nepamatuju co se delo,ale opravdu nevim jestli o tom vi,protoze kdyby to vedeli tak me nekdo snad neco rekne a panu majiteli by se to asi nelibilo(kdyby to vedel)Me to opijeni se proste bavi.I kdyz dneska jsem si na chlast ani nevzpomela.]Ale ty Karinko jsi statecna holka,kdyz jsi se priznala pani doktorce.Jenze oni ti vyleceni alkoholici nemuzou uz nikdy pit,coz ja si nedovedu predstavit.Psala jsi kolik ti je?Me je 27.Asi bych mela jit spat.Snad se jeste ozves Zatim cau Anca

Milá Karinko, dobře si pročti například to, co tady psala Andy... Ale málokdo dokáže to, co zatím dokázala ona. neboj se léčebny a prozrazení. Normální člověk to pochopí, a kdo to nepochopí, tan za to nestojí..Takže - radím upřímně - léčebna, než to bude horší a ještě víc si zničíš zdraví. Držím palečky a bojuj - živjeme jen jednou!!! S přece bys nechtěla zbytek života strávit kombinací léků proti brnění a bolení hlavy, alkoholem, následnými "okny" a další den to samé, a pak zase to samé... Hlavně - to zdraví to moc dlouho nevydrží... Tak bojuj!!!A piš, lpomůžeme ti tady jistě každý, kdo sem píše, pokud to bude v našich silách.

Ahoj zeny, ctu vas uz dlouho,ale pisu ted sem poprve. Vy vetsina z vas mate problem s nekym, kdo je zavisly. Ja mam problem opacny, ja sama jsem si musela priznat, ze jsem silne zavisla, litam v tom uz hodne. Zacala jsem pit asi pred dvema lety, nejprve tak 1-2 sklenky vina vecer. Pak se to stupnovalo, ted pija kazdy den a prumerne tak litr nebo i litra a pul. Zalezi, kdy uz zacnu pit, jestli v poledne, tak to jsem treba 2 litry do vecera. Neni den co bych nepila, nemuzu prestat, nejde to, uz mam i stavy rano, ze se mi klepou ruce, brni nohy, citim se divne, hlava me boli jinym zpusobem, prestala by, kdybych se znovu napila. Mota se mi nekdy uz hlava, citim proste silnou potrebu do sebe neco dostat, je to stav k nevydrzeni, pomuze nekdy akorat neurol. Doktorka mne nabizi lecebnu, jenze ja se strasne bojim a stydim prozrazeni. Je to pro me strasne ponizujici, stydim se, zatim to vse skryvam a tajim, jak to jde. Nevim uz, co mam delat. Nikdy by me nenapadlo, ze to se mnou takhle dopadne. Mivam i okna, proste nevim, co jsem delala predesly den, docela me to vyrazilo dech, kdyz mne pak muj kamarad rikal, co jsem delala, tak jsem si to vubec nepamatovala. Tohle byl uz opravdu sok. Nemivam okna ale porad. Treba jsem vypila 3 sklenky vina a 7 panaku a nic jsem v sobe necitila, ta tolerance totiz silene vzrostla. Obdivuju nektere z vas, ze jste se z toho dostaly. Je tu treba jeste nekdo, kdo ma sam problemy s pitim ? Napiste prosim. Diky. Karinka

Ahoj Baro, vim, ze necekas na rady, a taky Ti nechci radit, jen potvrdit Tve rozhodnuti - na Tvem miste bych taky zkusila dat Tvemu priteli jeste sanci, vzdyt mozna ze prave ta sance je jedna z jeho dulezitych motivaci (nikoli ta nejdulezitejsi - ta by mela byt v nem). Na druhou stranu bych naprosto pochopila, kdybys pri pripadne recidive sveho pritele opustila. Myslim, ze fer by bylo mu naznacit, ze to kdyz tak udelas. Tveho tatinka chapu - pokud zazil alkoholika doma, samozrejme nechce, aby jeho milovana dcera zazivala totez. S tim asi tezko neco nadelas a nejlepsi by bylo, kdyby Tvuj pritel Tvemu otci ukazal, ze to bez alkoholu zvladne. V kazdem pripade i pro Tebe to bude velmi tezke a drzim palce, abyste to vsichni tri zvladli. B.

Ahoj vsichni a zvlaste holky,co sem tak casto pisete a pomahate. Potrebuji se vypovidat. Mam pritele, ktery ma problemy s alkoholem, rozhodl se lecit(nekolikrat- nejdele dokazal nepit 3 mesice) ted je 2.mesicem u AA- vidim na nem tu zmenu, ze se sam rozhodl tam jit, chce nepit- AA, Buh a jeho samotne rozhodnuti ho fakt ted drzi. Verim mu, ze chce byt bez alkoholu, vidim, ze u neho nastala zmena, nechci ho opustit,( jsou to ale dva mesice..) A taky, kdyz si ctu vsechny ty pribehy... Na dalsi stranu muj tata je kategoricky proti tomuto vztahu, prosi me, abych se s nim rozesla. Pöhrda jim jako clovekem(jeho otec byl alkoholik), neveri mu. Ja se mu nedivim, ale to pristup ( ani k nam nemuze domu) je hrozne ponizujici. S Honzou se zname pres 2 roky,( rok a pul jsme spolu chodili) jednou jsem se kvuli alkoholu s nim rozesla, ted jsem mu dala jeste jednu sanci. Vidim v nem vsechno to dobre, nechci ho zavrhovat, ale chci mit taky dobry zivot. mam 1-2 roky cekat, jestli se nenapije a pak uvazovat o snatku, nebo mam jit z toho pryc hned? Kdyz takova ja nejsem, ja mu tu sanci chci dat, ale jestli se jeste jednou napije, tak asi na to "nebudu mit". Snad si to nekde precte, treba zareaguje, ani mi nejde tak o rady, jako spis(jak uz jsem psala)o vypovidani. DIky vam vsem, hodne hodne sil tem, kdo taky bojuji. A Andy Ty se stale DRZ BOHAMejte se krasne a dik, Bara

Ahoj Andy, jsem moc rada, ze se takhle drzis a ze to mas "srovnane". Mej se krasne. B.

Andy, jsem moc ráda, že to takhle zvládáš. Dokázalas totiž to podstatné - všechno si přiznat, zhodnotit a postavit se k problému. Uvidíš, že toho nikdy ani v náznaku nezalituješ!!!Drž se, hodně štěstí a opravdu jsem šťastná s tebou!!!

Andy moc Te obdivuju a fandím Ti!L.

Ahojte, chcela som vam napisat, ze alkohol ma ani nenapadne. Asi od novembra nepijem a pila som kazdy den.Povazujem to za svoju zivotnu vyhru. Celkom sa mi zmenil zivot. Nepijem tajne, nekupujem stale nejake flasky, co mi bolo az trapne.Nemusim vynasat prazdne flase...rano ma neboli hlava, nemam okna a strach o zdravie.Nie je to ale otazka vole, je to otazka rozhodnutia. Dlho som si kazdy vecer povedala, od zajtra nepijem . Dopoludnia ma bolela hlava, jedla som lieky proti bolesti hlavy a slubovala si, ze dnes nie. Ale popoludni vzdy nieco prislo, nejaka akcia alebo chut na vino s tonikom a je to.Je to otazka rozhodnutia, presvedcenia, a predpoklada sa aj inteligencia. T.j. spoznanie svojich pokleskov-kedy pijem, preco pijem,co to so mnou psychicky urobi. Zlepsovala som si naladu, pila som so samoty, z nudy, kvoli druhym, robila barieru.A teraz viem, ze vsetko lepsie zvladam s triezvou hlavou. Aj nalady,samotu,nudu,druhych aj barieru nepotrebujem, poviem co si myslim.Stala sa zo mna silna zena. Hlavne hlavne kvoli dcere.Chcem ju vychovat , formovat, chcem jej povedat ze zdedila gen alkoholikov, a ze sa mu ma vyvarovat.A chcem sa jej prizerat a pomahat jej. Aj vnucata by som chcela. Alkoholici ktori sa roky nicia zomieraju 50-62 rocni. Chcem si dat sancu. Nepijem, a nikdy pit nebudem , lebo mam s alkoholom problem, som alkoholicka a viem, ze nesmiem chytit pohar s alkoholom a zdvihnut ho. Ludia, da sa to.Nenicte si pecen slinivku zaludok hlavu pokozku, kym sa vedia este zregenerovat prestante.Potom su to nasledky na cely zivot

Milá Lucko, ona teď sice moje máma nepije (nebo to dobře schovává?), ale ten strach, kdy se "to" objeví znovu... Asi tak, jako v tobě hlodá červíček naděje i já doufám, že se už nikdy nenapije, ale taky se moc netěším... Je to síla, jak se jednou k tomu někdo vrátí, ten druhý už se pořád bojí. Když se vrátila z léčebny před dnes už osmi a půl lety, tak jsem se bála jen chvíli, pak mě ani nenapadlo, že by se mohla znovu napít - a vidíš, přišlo to. Nestraším tě, naopak. Moc ti přeju, aby se tvoje máma dala do kupy a aspoň trochu se vrátila do normálu. Ono to už nikdy nemůže být jako před tím, než ten člověk začal pít, ale spousta věcí se dá zlepšit. Držím palečky a dej vědět, jak pokračuješ s mámou. A co tatínek-doufám, že je v pořádku ?AHOJ.

Pro Pavlínu-sice jsi mě moc nepotěšila,ale vidím to stejně. Zase ve mně začal hlodat červíček naděje. Musím ho rychle zahnat abych nebyla zase tak hrozně zklamaná a naštvaná.Dávám matce max 3 měsíce.Doufám, že ji podce?uju.Docela Ti závidím, že tvoje máma teď nepije.L.

Ahoj Lucko, bohužel tě asi nepotěším. Znám totiž i případy, kdy lidé antabus prostě přepili.. Chvíli jim sice bylo zle, ale časem si zvykli a nezabíral ani antabus. Samozřejmě už nevím, co tomu říkaly jejich játra... Držím palec, ale domnívám se, že v případě tvé matky moc smyslu ambulatní léčení nemá.. I když, nikdy nevíš, co bude dobré.. Ozvi se.

Ahoj Pavlíno,tak včera jsem se dozvěděla, že matku pustí v pátek domů.Je teď na antabusové zkoušce a pak tam bude na Antabus docházet.Má š s tím nějaké zkušenosti?Mám strach,že matku od chlastu neodradí nic a že budem zase zklamaní.Už jednou dostala prášky,které byly obdoba Antabusu a nic nazabralo.Přišel nějakej malej problém a zase ho zapila.No uvidíme.Poreferuju Ti pak jak se to vyvíjí.Měj se moc hezky a děkuju za všechno!

Maaxxx(i), přesto, co cítím a píšu, pořád někde v koutku duše doufám, že to úsilí bude nést své ovoce...Díky všem, co sem píšete, dost mi to pomáhá a myslím si, že nejen mně :-).

Pro Pavlínu - já vím, že to není lehké.Žili jsme spolu víc než dvacet roků, z toho možná deset, kdy byla závislá.Nikoho neodsuzuju, jenom jsem chtěl dát najevo, že všechno to úsilí nemusí být zbytečné.Vím i co prožívá ten alkoholik.Není to tak, jak si tady většina myslí.Je to psychická nemoc.Nejde jen tak si říct : tak a od teďka nebudu paranoidní nebo schizofrenní.Je to podstatně složitější.Kořeny jsou někde v podvědomí.

Kéž bych takovej konec jako Max zažila taky.Ale není alkoholik jako alkolik.Někomu se pomoci dá a jinému zase ne.Myslím,že moje matka měla podporu téměř ze všech stran a dost dloho (8 let).Její nejdelší abstinenece za posledních 5 let je 3 měsíce,takže bych řekla, že není co řešit.

Ještě jedna věc - Maxxx měl štěstí, že si to jeho žena uvědomovala a přiznala - to je pro ten pevný bod to nejdůležitější. Kdo nechce, tomu prostě nepomůžeš..

Neodsuzujeme tady všechny alkoholiky, ale pouze ty, kteří o to opravdu nestojí. Já pro svojí matku taky udělala všechno, 7 a půl roku nepila a potom se stejně napila znovu, přes všechnu moji podporu a podporu okolí... Takže opravdu to není o všech, já osobně odsuzuji pouze toho alkoholika, kterého znám, ale ti ostatní zase znají toho "svého".. Moje matka má tolik pevných bodů.. Škoda, že si za ten nejpevnější vybrala opět alkohol...

Neodsuzujte alkoholiky, to je to poslední co potřebují.Potřebují najít pevný bod, kterého by se mohli zachytit.Najít smysl života.Alkoholismus není o slabé vůli!Bez podpory nejbližších to nedokážou.Je to přesně tak , jak to napsal ARCHIV.Žil jsem s ženou alkoholičkou, která si uvědomovala, že to nezvládá.Byla rozhodnuta dobrovolně odejít do "věčných lovišť".Máme dvě děti a pro mě byla vším. To, co tady někteří popisují jsem s ní prožíval taky.Na radu psychiatra změnit prostředí jsme se dohodli udělat vše , aby žila.Odešla od rodiny, ze zaměstnání, odstěhovala se do zahraničí. Osm roků nepije, žije.Nikdy jsem na ni nezanevřel. Vždycky jsem ji podporoval a dělám to dodnes.

Karolíno děkuji Ti za nápad jak se porvat s matčiným pitím,ale je to dost hustej postup a sama bych ani neměla fyzickou sílu ji k něčemu přivázat a chodit ji denně kontrolovat v takovém stavu se mi už taky nechce.Nehledě na to, že si myslím, že jí opravdu nepomůže nic.A určitě by se to obrátilo proti mně.Ale děkuji Ti!!!L.