alkoholismus

Pro Ivu: já (kromě občasných výjimek) piju jen bílé víno. Dobré točené, ne patoky z krabic. Bohužel z těch plastových lahví (1,5 litru, 2 litry) se to nalévá tak nějak rychleji než ze skla. Pivo mi nechutná. Nemá cenu nahrazovat jídlo alkoholem, protože dva giny s tonikem nebo litr vína vydají téměř za jednu večeři.Já bych potřebovala od někoho poradit, jak probíhá ambulantní léčba. To jsou nějaké konzultace? Léky?

Nevíte někdo, jestli je těžké dostat se do léčby k panu Nešporovi? Nebo se specializuje jenom na mužskou část populace? Určitě je hodně zatížený, ale neeexistují nějaké pořadníky například?Jak jsem se totiž dívala na ty stránky, tak by mi dost vyhovovalo jeho zaměření na jógu a duchovno - vždy mě takové věci zajímaly (nikdo jsem se tomu ale nevěnovala do hloubky), takže by mi to v té případné absinenci nepochybně i pomohlo. Pokud někdo víte, byla bych ráda za info....

Alžběto, díky za doporučenou knížku, určitě se na ni podívám. Taky by se mi asi líbila ta knížka, co četla Karinka. Já jsem si stáhla z www.plboznice.cz/nespor příručtu "Jak překonat problémy s alkoholem". Je dobrá, přečetla jsem ji snad jedním dechem. Zatím se mi však nepodařilo abstinovat. Včera jsem vypila 1l vína + 1 pivo + 2 nealk. piva. Dnes jsem vypila 1 pivo normální, 1 nealko a dopíjím druhé alko. Snažím se normální pivo prokládat aspoň tím nealkoholickým. Přišla jsem na to, že je dobré, když odolám alespoň nekoupit si víno. Včera jsem byla odhodlaná, že si víno nekoupím, ale byla tam akce, takže jsem si nelogicky řekla - no nekup to za tu cenu. To mě dost vadí, že jsou ty akce na to víno, to by mělo být zakázané. Alkohol je vůbec nějak moc dostupný a ty reklamy na něj i v časopisech, které jsou zaměřeny na zdravý životních styl (např. říjnový Puls). Já sama už vlastně občas v 16-ti si koupila flašku rumu, to by mi přece neměli co prodávat, a to jsem vždy vypadala mladší. No prostě, přijde mi, že nástrahy jsou všude (narozdíl od chlapů ale nemusím měnit kamarády z hospody :-) - v tom je bezpochyby výhoda).Nevýhodu mám tu, že se snažím "nahradit" alkoholem jídlo, prostě se ho tolik nebojím.

Více můžu napsat zítra. Já už si normálně nevěřím, že bych vydržela celý život abstinovat. Kde mám vzít tu sebedůvěru ? Prostě si nevěřím a dokonce se bojím, kdybych si věřila, že mě to ještě více zklame (selhání). kateřino, jen jsem se ptala, ale respektovat to budu, že jsem pro Tebe nic, i když mám dost zkušeností nejen se sebou, ale i s mámou, a neříkej mi prosím, že nedělám nic, to není pravda.

Máma mi kdysi řekla, že když se na pije, je pro ni všechno snazší... Ale co všechno? Má dvě zdravý, docela úspěšný děti, milujícího manžela, se kterým měla až do nedávna i společné zájmy, finančně nikdo nestrádá, bydlí v nádherném bytě.. Jasně, že to nechápu.. I když přiznám, že problémy můžou mít všelijaká opodstatnění.. Ale takhle se ničit?

Ano Katko,pěkně jsi to vystihla-je to peklo.Je to strašný,člověk na to neustále musí myslet,jestli je teď OK,nebo někde leží,co sní je..Bojíš se ji nechat samotnout,protože se bojíš ,že se zase opije..Je to pořád dokola a dokola a na tom konci stojíš Ty a Tvoje umučená rodina!Musíš vypátrat proč pije,nebo to aspoň zkusit.Moje matka pije protože ji bolí žaludek,protože má nízký tlak,atd..No prostě to potřebuje,ale teda nepije ještě asi tak jak tvoje,že by se dokázala opít během10min.Nejde zorganizovat jí čas,když na to kašle a ani to prostě nejde.Máš přece taky svůj život .Zkuste na ni nasadit člověka ,kterého má nejraději ať zkusí odhalit tu prvotní příčinu jejího pití.Když už jednou dokázala odejít do léčebny ať jde ještě jednou.Není to žádná ostuda.Musíte ji přesvědčit o jejich kvalitách ,o tom čím pro Vás je.Dostaňte ji znovu do léčebny.Je to všechno o psychice,když si začne sebe sama vážit tak to dokáže.Ať si najde jinou práci-mimo domov.Ale asi opravdu je hlaní dostat ji znovu na léčbu.Moje matka tam nepůjde...Vím,že je těžké se od toho odprostit ,ale zkuste to jinak se za chvíli zblázníte.Obrňte se trpělivostí,bude to velmi zdlouhavý boj.Vlastně ani nevím Katka jestli Vám někdy mamina řekla proč pije?Nebo vy sami nevíte co mohlo být tím impulsem?Moji matku už ani vnoučata nezajímají,chvíli si s nima pohraje ale pak nám dá natvrdo znát,že by jsme už měli vypadnout.A taak to byla úžasná matka!!Chlast ji totálně degeneruje.ahoj Hanka

Jiří:Když jsem dnes vylezla na zahradu a viděla spadané listí a mlhu válející se na zemi s příslibem celodenního sluníčka, bylo mi příjemně teskno. Mám ráda podzim, všechno je jaksi klidnější. Za mou dobrou náladu zřejmě mohou i předcházející tři dny abstinence.

Pro Ivana: rovněž si myslím, že řešením je abstinence, navíc s odbornou pomocí. Došla jsem k tomu včera, když jsem si uvědomila, že naprostá většina mých přátel také hodně pije (někteří jsou evidentní alkoholici) a já coby odvykač "samouk" bych mezi nimi asi nevydržela.Ivo, včera jsem začala číst knihu od Moniky Plocové Na špičce ledovce. To je o tom, jak zcela normální vdaná pracovitá ženská padla až na samé dno kvůli alkoholu. Doporučuju.

Všem Vám moc děkuji za Vaše názory. Bohužel mám pocit, že máte ve všem pravdu. Bohužel máma ztratila i ten poslední zbytek sebeúcty, připustila si, že je k ničemu, alkoholik, který neustále všechny kolem sebe zrazuje a teď nastala ta fáze přepíjení tohoto pocitu jak jinak než alkoholem. Víte pracovat s někým, kdo slibuje, tvrdí jak je přesvědčen a při první příležitosti kdy je sám se sebou (poslední dobou na to stačí třeba 10 minut, které otec potřebuje na rychlé vyvenčení psa) se opije tak, že nemůže chodit, je hrozně beznadějné. Je mi jasné, že mamince chybí motivace, ale jak jí máme dodat? K totální izolaci jí přece odsoudit nemůžeme, zatím nám chybí to přesvědčení, že není cesta zpět. Nechceme bořit naší rodinu, bylo nám všem moc hezky, dokud to nezačalo.Otec jí moc miluje, jak jinak by jí měl přesvdčit, než péčí a trpělivostí, kterou jí podporuje? Už mě napadlo, že bych si snad vymyslela i nějakou závažnou nemoc, aby si máma uvědomila, že jsou důležitější věci než ona a její alkoholismus a co by mohla svou apatií propásnout, ale připadá mi to jako hraní si s ohněm. Je to opravdu peklo.

ahoj Kateřino,taky znám tenhle příběh.Zažívám ho se svoji matkou.I já a mé sestry si s ní nevíme rady.Začalo to když otec vážně onemocněl a my jsme byly malé a moje matka se musela starat absolutně o všechno:nemocný manžel,dospívající 3holky,její nemocná matka.Na všechno byla sama a tak si občas dala víno.otec je již bohužel 10 let mrtev,ale moje mamina pije dál.Ne ovšem víno ,ale tvrdé.Nevíme co s ní dělat.Všecko ji vysvětlujeme jak malému dítěti-pár dní je dobrá,ale pak se opije do němoty.Několikrát se také jako tvoje matka pomočila,kde spadne tam lehne.Zapoměla jsem napsat,že si našla před 5 lety přítele,takže člověl by si myslel ,že to bude smysl jejího dalšího bytí.Ale omyl- pije dál.NIKDO s ní nehneme,skončila už i v nemocnici-celková vyčerpanost organismu.Tam nepila celý měsíc-neměla absťák,což nikdo nedovedeme pochopit,protože je totálně závislá.Slibovala,jak se vrátila,jak přastane-pár dní to vydržele a zase pije.Není každý den namol,spíš jsou to takové vlny,ale každý den v sobě něco má.Moje st.sestra je na ní hodně psych.závislá-ta tím trpí nejvíc,neustále hledá odpověď na otázku Proč?Proč my ,proč zrovna naše rodina??!Odpověď neexistuje.Už jsme z toho totálně vyčerpaní.Je to už tolik let,co se jí snažíme pomoct,ale už nemůžeme a ani nechceme.Vycucává nás jak houby.Ona se spokojená a my zoufalé,protože v ní pořád vydime tu skvělou matku,která pro nás udělala všechno co kdy udělat mohla.Je to strašně dobrá ženská,hrozně poctivý člověk,ale alkohol nám ji bere a my nemůžeme nic dělat,protože ona nechce!Do léčebny ji nikdo nedostane!Ale jek jinak to udělat.Rozhodně nežije v přepychu,není hýčkaná a rozmazlovaná,nevíme taky jak dál.Máme ji moc rády,ale jí je to i snad jedno.Obávám se ,že bude pít až do smrti.Jedno nám to není,ale opravdu se nedá dělat nic,když nechce. Přeju Ti moc ,aby se to Tvojí mace podařilo,ale bohužel neporadím jak dál:sama to nevím.Mějte se

Lidi, mám takovej dojem, že se na nás projevuje trochu podzimní deprese. Bacha na to, podzim už fakt vystrkuje své hnusné drápky, tak na sebe dávejte pozor. Nemyslím tím, abychom se za každou cenu na podzimní hnusy křenili od ucha k uchu a zatloukali před sebou, že je nám z toho na nic. To by nebylo ani moc účinné. Ale spíš uvědomovat si, že to tady je a možná i trochu s gustem pozorovat sami sebe, jak to s náma hezky hází :o) To někdy docela dobře stačí. :o)Tak dobrou.

Saillore, nevěš hlavu. Máš všech pět pohromadě, spoustu zkušeností a všechny potřebné vědomosti a informace. A máš sám sebe a vědomí, že jsi hodnotný člověk, vědomí, že to JDE. Takže máš všechno, co potřebuješ k tomu, abys to zvládl. Zlom vaz.Radu asi opravdu v podstatě nepotřebuješ. Možná spíš trochu podpory k obnovení sebevědomí (a víš dobře, že to sebevědomí je v Tvém případě skutečně oprávněné). Tak tady Ti aspoň trochu té podpory posílám.:o)Zatím čau.Jiří

Kateřino, asi nenapíšu nic objevného. Jen svůj pocit. Situace u Vás, jak ji popisuješ, ve mne vyvolává dojem, že jste patrně se svou podporou mamince už překročili hranici. Mám na mysli hranici mezi podporou blízkého člověka v jeho abstinenci a podporou blízkého člověka v jeho závislosti. Prakticky nemůžete dělat nic jiného, než zřetelně a srozumitelně dávat najevo, že vidíte její alkoholismus, že vidíte, že je opilá, že je to pro vás nepřijatelné a že se zařídíte tak, aby Vám samotným její pití bylo na obtíž co nejméně, to znamená například nevázat se na žádné její sliby. V konkrétních situacích to může vypadat dost drasticky až bezcitně, ale jinak si ona nic neuvědomí a ani nebude mít důvod něco měnit. Nic jiného dělat nemůžete. Je to její boj a ona se do něj musí pustit, ne vy. Vytvořením bavlnky v podobě jistoty zaměstnání u manžela, v podobě všestranné náklonnosti navzdory jejímu pití, to nikam nevede. Ona sama musí pochopit, že má svůj život v rukou a že má dost sil, aby jej sama dokázala zlepšit. Kvůli ní samotné. Tím, že bude obelhávat Vás samozřejmě svůj život nijak nezlepší, tím, že obelhává sama sebe je sama sobě největším nepřítelem. Dokud jí tohle všechno nedojde a nezačne sama chtít, nemůžete dělat víc, než "surově" jí říkat pravdu. Vaše podpora může být účinná jen při její abstinenci a jejích důrazných a přesvědčivých krocích vypořádat se s tím vším čelem k problému. Bohužel se to jeví tak, že ona je zatím ani ne na začátku, ale před začátkem té správné cesty. Prvním předpokladem je, aby si připustila svou nemoc. A ona to ještě neudělala. To se stává. Vím, že absolvovala léčbu, ale není jediná, kdo dokonce i po léčbě vlastně ještě nepochopila vnitřně, že je alkoholik. Zní to jako nesmysl, ale já v léčebně potkal více takvových pacientů - někteří si svou chorobu připustili opravdu vnitřně až při třetí léčbě! Není to tím, že by první dvě léčby byli pouhými podvodníky předstírajícími škodolibě navenek pozitivní přístup a poznání. To ne, oni prostě mysleli, že to opravdu poctivě uznali. Ale bohužel to nebylo dost niterné "uznání". Některé složky osobnosti - patrně určité nevědomé - zkrátka stále jely postaru. Tvoje maminka asi bude nějaký podobný případ. Možná také její motivací bylo dát se do pořádku "kvůli rodině". Ale to bývá právě kámen úrazu. Takový důvod je dost chatrný. Alkoholik pak začne podléhat dojmu, že důležitější než on sám je jeho rodina a abstinuje pak jen "navenek", zkrátka jen proto, aby byla rodina spokojena. A pak je napadá určitý pocit, proč vlastně by rodině mělo vadit, že ona se někde v ústraní zpije - vlastně si řekne, že tím přece rodinu nijak nemůže poškodit. A tak dále. Abstinenci by měl pacient zahájit právě kvůli sobě. Někteří lidé podléhají falešné představě, že když něco dělají "pro druhé", je to ušlechtilejší, než kdyby to dělali pro sebe. Ale tak to právě není. Láska k sobě samému, je-li opravdová nikdy nestojí proti lásce k druhým. Proti lásce k druhým stojí sobeckost, egoismus, narcismus. Ten, kdo není schopen milovat sám sebe, není schopen milovat ani ostatní. To je zkušenost všech psychologů a psychoanalytiků. A je podepřena jistě i mnohými pozorováními nás všech. Kolem sebe vidíme hodně takových příkladů, kdy se zdánlivá "nesobeckost" okázale někým vykazuje jako ta pravá obětující se láska, a přitom je tento člověk pln nenávisti k sobě, tuto svou nevraživost promítá do celého svého postoje jako nenávist k životu samému, tedy i k ostatním. A pak, jen proto, aby toto strašlivé nastavení mysli sám před sebou i před ostatními ututlal, kompenzuje ho okázalou "láskou" k druhým a dokonce si myslí, že když dá ještě na odiv, že sám o sebe nedbá ani za mák, bude jeho zásluha vnímána jako ještě cennější. Ale tohle po něm nikdo nežádá. Blízcí netouží být zahrnováni okázalými projevy "obětující se nesobeckosti", ale chtějí být milováni opravdu, ve skutečnosti, vnitřně. A takto by měl být sám sebou milován i dotyčný člověk. Je smutnou pravdou, že toto mnoho lidí nepochopí ani dosmrti a přes všechny své "dobré skutky" a "obětování se" si připadají zoufale nedocenění, okolí jim připadá nevděčné a život nenaplněný... Cestou ven bývá opravdu jen trpělivé sebepoznávání. Snad se to díky Vašim nezkresleným a často možná tvrdým pravdivým připomínkám, které budete Vaší mamince dávat, podaří i jí. :o)

I mně už napadlo, že je o tvou mámu asi dost hodně postarané, Kateřino a to podstatné už napsal Ivan. Také mi vrtá hlavou - nemají tví rodiče manželské problémy? Není maminka nešťastná třeba proto? Může mít dost dalších důvodů a může je skrývat. I odchod dětí z domova je pro mámu bolestivý a každý to snáší jinak a po svém. Třeba se jí zdá, že ji nikdo nechápe.Je to smutná nemoc.

Sailorr, je mi velice líto, že jsi se dostal do problémů tohoto druhu. Nepotřebuješ radit, sám jsi dost zkušený na to, abys zvážil, jaká pomoc by pro tebe byla nejúčinnější. Nezavrhoval bych ani opakování léčby, ale to si musíš rozhodnout sám. Stejně tak, jako budeš muset zjistit, zda jsi někde neuklouznul v doléčovacím režimu. Zvládnout své myšlenky

Ahoj Karinko, to jsem ráda, že jsi se zase objevila, i když ve více podobách :-) Pokud jste tady psal ještě někdo jiný, tak se omlouvám, nemám moc čas po tom pátrat... Já jsem si dřív nemyslela, že jsi tu "vychrtlost" zničila, až teď mi to konečně došlo :-) Věřím tomu, že máš problémy jak s PPP tak i s alkoholem a stejně jako na "Vychrtlosti" ti Vítek pomáhal, tady Ti pomáhá (co jsem zatím měla možnost zaregistrovat) Jiří a Ivan opravdu citlivě a řekla bych, že i dost odborně. Nechceš nám to trochu přiblížit? A proč bys měla toužit po tom, aby Tě lidi litovali? - Každý po tom občas touží, zvláště když měl nešťastné dětství jako ty a ještě k tomu nezvládá svoje problémy dost dobře a nechce se mu je řešit... tak proto... Myslím si, že máš jedinečnou šanci - anonymně na internetu se svěřit se svými problémy, nikdo se na tebe zlobit nebude, myslím že to pochopíme (těch pár normálních ne-Katrinek, co tady chodí). Tak se ozvi, ráda o Tobě zas uslyším. Iva

A zorganizovat den jí nemůžeme, vzhledem k tomu, že nám lže a pije. Stejně by nám lhala, že někde byla a my bychom viděli, že je opilá. Jako to bylo dnes s plánovaným lékařem. Když už není schopná jít na objednanou hodinu k doktorovi a přesto je schopná v opilosti tvrdit, že tam byla a dokonce si vzala antabus je momentálně pro nás tato situace neřešitelná. Nebo má někdo nějaký nápad? Tahle naprostá bezmoc je tak hrozná. Jak optimisticky s elánem podporovat člověka, který se neskonale ničí a ničí tím i nás? Stojí to hodně energie, přesto to budeme zkoušet dál, jenže nevíme jak..

Alžběto, okolnosti tomu nasvědčují. Máma má invalidní důchod, nicméně pracuje jako účetní na částečný úvazek u táty ve firmě, kam chodila třikrát týdně. Momentálně má rozdělanou práci, velice zodpovědnou, kterou dělá doma a kterou musí dodělat do určitého data, ale není schopná jí právě proto, že pije vůbec řešit. Takže problém v nenaplánované činnosti nevidím. Spíš bude něco na tom, že na ní padá domácí prostředí. Ale jak máme tohle řešit? Přestěhovat se? Neustále jí kontrolovat? To přece nejde.

Pro Kateřinu. Možná budu plácat, ale mám pocit, že maminka začne pít vždycky, když zůstane úplně sama doma. Na dovolené měla třeba pořád nějaký program, byl s ní tatínek. Pracuje ona někde? Nebylo by dobré nějak jí zorganizovat den, aby byla pokud možno co nejméně sama doma? Nějaké kursy, společné výlety s nějakou skupinou? Rozhodně tím nechci říci, že pije z nudy, jen třeba nemá sílu něco podnikat, tak se vrací pořád k láhvi.

Karinko promiň, ale já nemám sebemenší důvod probírat právě s Tebou situaci ve které se naše rodina nachází.Nijak jsi mě nepřesvědčila, že by jsi mi právě TY mohla poskytnou jakoukoli směrodatnou informaci vzhledem k tomu, že se v tom obrovsky plácáš a nic ale zhola nic neděláš proto, aby jsi se z toho dostala. Pouze tady mlžíš. To dělá moje máma taky a právě proto je tam, kde je. Tyhle tvoje nicneřešící a naprosto plané příspěvky mě popuzují.